9 As 15/2012 — Nejvyšší správní soud

55 A 55/2022- 70 - text 17 55 A 55/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: město Zdice, sídlem Husova 2, Zdice, zastoupený advokátem Mgr. Martinem Kainem, sídlem Nádražní 58/110, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2022, č. j. 015381/2022/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2022, č. j. 015381/2022/KUSK-DOP/Svo, se ve výroku I ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Kaina, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení výroku I shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný změnil výrok I rozhodnutí Městského úřadu Zdice ze dne 24. 11. 2021, č. j. SPR/2354/2017-121 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Městský úřad Zdice (dále jen „městský úřad“) v řízení o žádosti ze dne 14. 8. 2017 doplněné dne 22. 5. 2018 o určení, „kdy vznikl právní vztah – zařazení komunikací na pozemcích p. č. XA, XB a XC v katastrálním území Zdice, do kategorie místní komunikace – a zda tento právní vztah trvá“, výrokem I prvostupňového rozhodnutí rozhodl, že na pozemcích p. č. XA a XC ve vlastnictví Š. J., Z. P. a S. V. (dále jen „žadatelé“) se nachází místní komunikace III. třídy, která je ve vlastnictví žalobce a která je zapsaná v pasportu místních komunikací žalobce jako MK č. 90c, kdy místní komunikace vznikla před 1. 4. 1997 a tento právní vztah i nadále trvá. 3. V odůvodnění městský úřad konstatoval, že komunikace na pozemcích p. č. XA a XC (společně též jako „dotčené pozemky“) je ze stavebně-technického hlediska samostatnou stavbou (věcí), která byla a je ve vlastnictví žalobce, a v místě se nacházela nejméně od roku 1907. Komunikace byla místní komunikací před 1. 4. 1997 a splňuje zákonné znaky i nadále. Zajišťuje nejkratší spojení části obce Knížkovice s obcemi Bavoryně a Hředle. Odpovídá tedy místní komunikaci III. třídy, kterými jsou obslužné místní komunikace ve městech a obcích umožňující přímou dopravní obsluhu jednotlivých objektů, pokud jsou přístupné provozu motorových vozidel. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se v dané lokalitě již v roce 1907 nacházela cesta opatřená příkopy. Ty byly sice ve 20. letech zaorány, nicméně v roce 1934 došlo k jejich obnově. Jednalo se o technickou úpravu zajišťující odvod srážkové vody z vozovky komunikace, která byla tvořena sypaným polním štěrkem, tj. zpevněným povrchem. Komunikace evidovaná v pasportu pod č. 90c slouží jako celek dopravní obslužnosti celé lokality. Je nesporné, že v některých úsecích splňuje všechny technické požadavky kladené na místní komunikaci, a to i podle Politiky jakosti pozemních komunikací, a v některých úsecích nikoli. Je tomu tak pouze proto, že vyžaduje provedení zásadních oprav, přičemž žalobce činí za účelem opravy potřebné kroky. Přestože je komunikace na dotčených pozemcích aktuálně neupravená, z popisu skladby komunikace ze dne 15. 4. 2019 zpracovaného Ing. Václavem Pánkem, autorizovaným inženýrem pro mosty a inženýrské konstrukce, vycházejícího z provedených sond plyne, že se zde nachází konstrukční vrstvy, a to hutněné kamenivo a místy živičný postřik. Ke vzniku tedy nedošlo samovolně (nejedná se jen o vyježděné koleje), nýbrž v důsledku cílené stavební činnosti. To podporuje závěr Městského úřadu Beroun ze dne 20. 1. 2021, č. j. MBE/03302/2021/DOPR-BeP, jenž jako silniční správní úřad vyslovil, že se jedná o dopravní cestu. Závěr znaleckého posudku Ing. Josefa Rotta, Ph.D., ze dne 5. 8. 2019, že komunikace je součástí pozemku, lze proto dle městského úřadu považovat za vyvrácený. Posudek se navíc opírá pouze o jednu sondu provedenou na pozemku p. č. XA, zatímco popis skladby ze dne 15. 4. 2019 o čtyři. Městský úřad uvedl, že kromě popisu komunikace zpracovaného dne 15. 4. 2019 a stanoviska Městského úřadu Beroun vycházel z místních šetření ze dne 6. 12. 2017 a ze dne 27. 7. 2018 a z fotodokumentace opravy komunikace – ulice Polní. Vzhledem k tomu, že komunikace je i na dotčených pozemcích tvořena popsanými konstrukčními vrstvami, nejedná se o součást pozemku, ale o samostatnou stavbu, jež měla charakter místní komunikace dle zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), dále jen „zákon č. 135/1961 Sb.“, a vyhlášky č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon), dále jen „vyhláška č. 35/1984 Sb.“, a byla z tohoto důvodu zařazena do sítě místních komunikací. Lze na ni tedy aplikovat závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 1. 2014, č. j. 9 As 15/2012-27 (dále jen „usnesení č. j. 9 As 15/2012-27“). Dle městského úřadu je nepochybné, že jejím vlastníkem je žalobce. Městský úřad poukázal na to, že žadatelé a jejich právní předchůdci se na něj obraceli v otázkách zajištění úprav, sjízdnosti a údržby cesty, má snahu o její rekonstrukci a za tímto účelem nechal vyhotovit stavební dokumentaci. Choval a chová se jako vlastník komunikace. Bylo doloženo, že jako vlastník místních komunikací hradil žadatelům peněžní náhrady za užívání dotčených pozemků. Nárok za období od 1. 6. 2014 do 30. 4. 2017 byl pravomocně přiznán elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 5. 6. 2017, č. j. EPR 110375/2017-8. Pravomocným soudním rozhodnutím tak byla konstatována oprávněnost nároku, přičemž nezbytnou podmínkou byla existence stavby místní komunikace na dotčených pozemcích ve vlastnictví žalobce. 4. Žalovaný na základě společného odvolání žadatelů výrokem I rozhodl, že na dotčených pozemcích se nachází obousměrná jednopruhová veřejně přístupná účelová komunikace, kdy uvedená cesta existuje od nepaměti a i nadále trvá. Výrok II napadeného rozhodnutí se týkal komunikace na pozemku p. č. XB. 5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že po prostudování správního spisu dospěl k opačnému hodnocení stavby místní komunikace. Přípisem ze dne 12. 5. 2022 oznámil účastníkům řízení, že na základě důkazů obsažených ve spisu dospěl k odlišnému právnímu náhledu na věc spočívajícímu v jiném vyhodnocení otázky obsažené v žádosti. Současně účastníky upozornil, že dne 11. 5. 2022 provedl prohlídku místa a jednoduchým měřením od pevných bodů zjistil aktuální polohu a rozsah komunikace, což zaznamenal zákresem do katastrální mapy a fotodokumentací, a seznámil je s doplněným podkladem. Konstatoval, že při posouzení znaků místní komunikace bylo nutné zkoumat, kdy komunikace vznikla, a pokud vznikla za starší právní úpravy, bylo třeba s ohledem na usnesení č. j. 9 As 15/2012-27 zkoumat, zda naplňuje znaky místní komunikace i za účinnosti zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2022 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona je místní komunikace ve vlastnictví obce. Pokud se pozemní komunikace nachází na pozemku jiné osoby, než je obec, bude ve vlastnictví toho, kdo ji zbudoval. Musí se však jednat o stavbu, tedy samostatnou věc odlišnou od pozemku. O samostatnou věc podle judikatury nejde tam, kde byl povrch zpracován navrstvením přírodních materiálů tak, že nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a začíná stavba. Pokud se jedná o komunikaci pouze vyježděnou vozidly nebo zpevněnou posypem, pak je taková cesta součástí pozemku. Pokud tento pozemek nevlastní obec, nemůže se jednat o místní komunikaci. Žalobce se snažil prokázat, že komunikace na dotčených pozemcích je samostatnou stavbou. K tomu předložil popis skladby komunikace ze dne 15. 4. 2019, v němž bylo na základě kopaných sond zdokumentováno konstrukční složení cesty v konkrétních místech. Jedná se tedy o pouhé zhodnocení výkopu a nikoli o posudek, který by tvrdil, že na základě nálezu lze považovat cestu za stavbu. Z předloženého popisu je zřejmé, že povrch pozemku byl v průběhu let upravován navážením vrstev přírodního kameniva různé frakce s obsahem hrubých částic, které se běžně do konstrukčních vrstev pozemních komunikací nepoužívají (do podkladních vrstev konstrukčního souvrství vozovek se používá obvykle frakce 0–64 mm), s příměsí zbytků stavebního materiálu (např. cihly). To však nedokazuje, že šlo o cílenou stavební činnost, kterou by prováděl žalobce jako vlastník domnělé stavby pozemní komunikace, ale naopak poukazuje na stav, kdy není možné rozlišit, kde končí stavba, a kde začíná pozemek pod komunikací, tedy že cesta je součástí pozemku, nikoliv stavbou. Tuto část nelze srovnávat s částí komunikace na pozemku p. č. 2131/6 v úseku od dálnice D5 k