10 Azs 438/2021 — Nejvyšší správní soud

55 A 76/2019- 54 - text 1 55 A 76/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce: O. S., narozený X, státní občan Ukrajiny, bytem X, zastoupený advokátem JUDr. Petrem Adámkem, sídlem Jeseniova 837/10, Praha 3, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019, č. j. MV-79573-4/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2019, č. j. MV-79573-4/SO-2019, se zrušuje a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 14 200 Kč, a to k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Adámka, advokáta Shodu s prvopisem potvrzuje: J. R. 16 55 A 76/2019 Odůvodnění: Vymezení věci a podání účastníků 1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 8. 4. 2019, č. j. OAM-32080-14/DP-2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítlo žalobcovu žádost a neprodloužilo dobu platnosti jeho povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť podle výroku prvostupňového rozhodnutí byla zjištěna skutečnost dle § 9 odst. 1 písm. g) tohoto zákona, tedy že žalobce je zařazen do informačního systému vytvořeného státy, které jsou vázány mezinárodními smlouvami o odstraňování kontrol na společných hranicích, za účelem získání přehledu o cizincích, jimž nelze umožnit vstup na území smluvních států. 2. Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnila podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „správní řád“) výrok prvostupňového rozhodnutí, a to tak, že žádost byla zamítnuta pro důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek, tedy důvod podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 4. Žalobce namítl, že postup, jímž žalovaná změnila výrok prvostupňového rozhodnutí, je nesprávný, protože podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu odvolací správní orgán sice může změnit část napadeného rozhodnutí, ale neměla by to být jeho výroková část. Toto ustanovení umožňuje změnit pouze části odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, a to na základě nově pořízených podkladů. Dále namítl, že žalovaná změnou výroku zcela změnila důvody, které vedly k vydání prvostupňového rozhodnutí. Tím byl žalobce připraven o možnost odvolat se proti řádně odůvodněnému prvostupňovému rozhodnutí. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná měla prvostupňové rozhodnutí zrušit a vrátit věc ministerstvu k novému projednání. Takovým postupem by zůstalo žalobci zachováno právo odvolat se a nebyl by nucen obracet se na soud. 5. Za nesprávný má žalobce závěr správních orgánů o tom, že jeho osobní chování, jež je zachyceno v utajované informaci vedené pod sp. zn. V2-9/2019-NCOZ/A, představuje skutečné aktuální a dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti a že existuje důvodné nebezpečí, že by mohl narušit závažným způsobem veřejný pořádek. Jde o spekulativní a nepodložené tvrzení. V této souvislosti uvedl, že na území České republiky pravidelně jezdil s platným cestovním dokladem, od roku 2014. Od 31. 5. 2017 se zde zdržoval na základě dlouhodobého víza a později povolení k dlouhodobému pobytu. Dlouhodobý pobyt měl povolený za účelem podnikání jako společník a jednatel v obchodní korporaci. Je společníkem a jednatelem společností ALAFIA CENTRUM s.r.o. a Restaurace Věnec s.r.o., společníkem společnosti Věnec centrum s.r.o., a jednatelem a společníkem společnosti Biopharma Solution CZ s. r. o., kterou však chce zlikvidovat, neboť nevyvíjí činnost. Žalobce je dále společníkem a jednatelem společnosti AKERR-SHY s.r.o., která však nevyvíjí činnost, protože se podnikatelský záměr nepodařilo realizovat. Žalobce má za to, že se nedopustil ničeho, co by ohrožovalo veřejný pořádek. Při pobytu na území České republiky nebo jiných členských států Evropské unie se nedopustil žádného trestného činu ani nebyl pro podezření z takového jednání stíhán či vyšetřován. Nedopustil se ani jiného porušení zákonů (v dopravě, podnikání či občanském soužití) a nebyl vyšetřován pro spáchání žádného přestupku. Žalobce dle spisové značky usuzuje, že utajovaná informace pochází od Národní centrály proti organizovanému zločinu, která by ale dle jeho názoru konala, pokud by se skutečně dopustil jednání narušujícího veřejný pořádek. Žalobce však nebyl nikdy kontaktován žádným orgánem policie, a to ani k podání vysvětlení. Domnívá se, že účelem neprodloužení jeho dlouhodobého pobytu je zmaření jeho finančních investic a získání majetku ve vlastnictví společností, v nichž je společníkem. 6. Dále žalobce namítá, že správní orgány postupovaly nesprávně, pokud mu nedaly možnost, aby byl k obsahu utajované skutečnosti vyslechnut. I když se nemůže s utajovanou informací seznámit, výslechem by mohla být ověřena její pravdivost. Pokud tak žalovaná neučinila, zatížila napadené rozhodnutí vadou, která mohla mít vliv na jeho zákonnost. V této souvislosti odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 1. 3. 2016, č. j. As 1/201540 (míněno patrně usnesení ze dne 1. 3. 2016, č. j. As 1/201540, č. 3667/2018 Sb. NSS). Žalobce se rovněž domnívá, že s utajovanou informací měl být po složení slibu mlčenlivosti seznámen alespoň jeho zmocněnec. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí s názorem, že odvolací správní orgán nemůže změnit výrok napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přičemž odkázala na rozsudky NSS ze dne 10. 5. 2017, č. j. 7 Azs 86/2017-33, a ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73. K námitce týkající se neprovedení žalobcova výslechu žalovaná uvedla, že takové právo není zakotveno v žádném právním předpisu a navíc takový důkaz nebyl ani navržen. Správní orgány nebyly oprávněny přezkoumávat obsah utajované informace, neboť to nespadá do jejich pravomoci dle § 1 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo vyhotovilo úřední záznam, ve kterém podle § 36 odst. 3 věty druhé správního řádu informovalo žalobce o tom, že v jeho případě jsou podkladem pro vydání rozhodnutí také písemnosti a záznamy, které jsou podle § 169m odst. 1 zákona o pobytu cizinců uchovávány odděleně mimo spis. S ohledem na povahu utajované informace není možné, aby se s ní žalobce seznámil, neboť by došlo ke zmaření účelu utajení. 8. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že se o změně výrokové části napadeného rozhodnutí dozvěděl až z napadeného rozhodnutí, a neměl tedy možnost uplatnit řádný opravný prostředek. Odvolání však podával proti prvostupňovému rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců. I když v odvolání nenavrhl provést důkaz vlastním výslechem, tak je zřejmé, že nesouhlasil s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí a žádal o vyjasnění sporných tvrzení. Žalovaný měl sám zvážit, jaké další důkazy by věc objasnily, např. výslech žalobce. V této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 Azs 49/2017–44. V době, kdy se žalobcův zástupce po vydání prvostupňového rozhodnutí seznámil s obsahem správního spisu, nebylo známo, že žalovaná změní důvod zamítnutí žádosti. Navíc ve spise nebyly žádné nové doklady, k nimž by se mohl vyjadřovat. Žalovaná měla prvostupňové rozhodnutí zrušit, neboť nebyly dány důvody k zamítnutí žádosti dle podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Úřední záznam ze dne 22. 2. 2019 o tom, že součástí spisu jsou i utajované informace uchovávané odděleně od správního spisu, neobsahuje informaci o původci utajované informace a nelze z něj usuzovat na věrohodnost utajovaných informací. Žalovaná měla tuto skutečnost objasnit přinejmenším výslechem žalobce. Není pravdou, že by „přezkoumání“ obsahu takových podkladů nespadalo do kompetence žalované a ministerstva. Žalobce dodal, že i jako občan třetího státu má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, pokud jde o jeho „obvinění“. I když se nemůže s utajovanou informací v celém rozsahu seznámit, má právo, aby se správní orgány věcí zabývaly, a aniž by mu sdělily, čeho se utajovaná informace týká, učinily takové úkony, které by umožnily objasnit věrohodnost utajovaných informací. Žalobce nechápe hodnocení, že v utajované informaci je zachyceno jeho