3 Afs 170/2014 — Nejvyšší správní soud

55 Af 7/2020- 42 - text 12 55 Af 7/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: DRAGOUN KH, s.r.o., IČO: 26158256 sídlem Karlov 197, Kutná Hora zastoupena advokátem Mgr. Radkem Látem sídlem Smilova 547, Pardubice proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2019, č. j. 31226-5/2019-900000-314, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2019, č. j. 31226-5/2019-900000-314, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Radka Láta, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Celní ředitelství Praha rozhodnutím ze dne 18. 11. 2009, č. j. 8592/2008-21, rozhodlo o propadnutí vybraných výrobků žalobkyně, které byly zajištěny rozhodnutím Celního úřadu Kolín, pobočka celního úřadu Kutná Hora ze dne 14. 12. 2004, č. j. 10014-04/04-1704-41, podle § 42 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), neboť žalobkyně k výzvě k prokázání, že zajištěné skladované vybrané výrobky byly zdaněny nebo byly nabyty oprávněně za cenu bez daně, žádný doklad nepředložila a prohlásila, že u sebe žádný takový doklad nemá, a do doby rozhodnutí o propadnutí výrobků neprokázala, že vybrané výrobky zdanila. Žalovaný k odvolání žalobkyně toto rozhodnutí změnil tak, že vybrané výrobky, o jejichž propadnutí bylo rozhodnuto, podrobně identifikoval, další námitky proti rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků však neshledal důvodné (rozhodnutí ze dne 21. 9. 2010, č. j. 21150-2/2010-900000-302). 2. Žalobkyně proti rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků brojila žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2014, č. j. 10 Af 58/2010 - 39, zamítl. Proti tomuto rozsudku městského soudu brojila žalobkyně kasační stížností, na jejímž základu Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zrušil jak rozsudek městského soudu, tak rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2010 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (rozsudek ze dne 11. 3. 2015, č. j. 3 Afs 170/2014 – 35, č. 3263/2015 Sb. NSS). 3. NSS konstatoval, že v dané věci došlo k propadnutí vybraných výrobků až poté, co zaniklo právo vyměřit spotřební daň. Potvrdil, že řízení o propadnutí vybraných výrobků je sice nezávislé na daňovém vyměřovacím řízení. Účelem opatření v § 42 zákona o spotřebních daních je zcela zřejmě zabránit distribuci a spotřebě vybraných výrobků, u kterých jsou pochybnosti o jejich zdanění nebo oprávněném nabytí bez daně. Podle NSS pak je propadnutí výrobků po prekluzi v rozporu se zásadou subsidiarity. Zanikne-li právo vyměřit daň, a tedy zajištěné vybrané výrobky zdanit, propadnutím těchto výrobků již účelu § 42 zákona o spotřebních daních nelze dosáhnout, a porušení evidenční povinnosti již nemá žádný škodlivý následek, protože není ohrožen ani porušen zájem na zjištění právního režimu vybraných výrobků, neboť je již nelze zdanit. 4. V návaznosti na rozsudek NSS zrušil Celní úřad Středočeského kraje (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 27. 8. 2015, č. j. 124358-2/2015-610000-11.3, rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků ze dne 18. 11. 2009, čímž došlo k uvolnění zajištěných vybraných výrobků ve prospěch žalobkyně. 5. Celní úřad následně rozhodnutím ze dne 29. 3. 2019, č. j. 131985/2019-610000-11.3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o propadnutí zboží (vybraných výrobků – lihu) popsaných ve výroku rozhodnutí celního úřadu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 124358-2/2015-610000-11.3, ve prospěch státu. 6. Žalovaný v záhlaví popsaným rozhodnutím k odvolání žalobkyně změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že se vlastníkem nově (přesněji) specifikované lihoviny, volné lihoviny, lihu a aromat s obsahem lihu stává stát. 7. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 19. 12. 2019 u Městského soudu v Praze a postoupenou usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 6 Af 56/2019 – 14, zdejšímu soudu, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a prvostupňového rozhodnutí. Obsah žaloby 8. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že zajištěné výrobky uložené ve skladech žalovaného nelze bez dalšího fakticky naložit na nákladní automobily a převézt na žalobkyní určené (a žalovaným schválené) místo jejich uskladnění. Podle žalobkyně nemůže být případné zákonné omezení v dispozici s lihem v dané věci aplikováno. Celní úřad (ani NSS) nestanovily pro vyzvednutí zajištěných výrobků ze skladu žalovaného žádné závazné podmínky. 9. Žalovaným navrhovaný postup k odvozu zajištěných výrobků je podle žalobkyně v rozporu s právní úpravou. Zajištěný líh nebylo nutno opětovně uvést do režimu podmíněného osvobození od daně (prostřednictvím prodeje nebo umožnění jiné dispozice s lihem provozovateli daňového skladu, kterému celní úřad povolí přepracování zajištěného lihu v jeho daňovém skladu). Žalovaný nevzal v úvahu, že ohledně zajištěného lihu zaniklo právo státu vyměřit daň, a proto by tento líh neměl být zatížen daňovou povinností. Navrhovaným postupem je žalobkyně nucena prodat uvolněné zboží provozovateli daňového skladu, ačkoli o převod vlastnického práva k uvolněnému zboží (prodej pod cenou) nemá zájem. 10. Žalovaný si odporuje, pokud uvádí, že pro umístění zajištěných výrobků do daňového skladu není nutný převod vlastnického práva na provozovatele skladu, a současně na jiném místě napadeného rozhodnutí výslovně uvádí, že jediným řešením je pouze povolení opětovného uvedení zajištěného lihu do režimu podmíněného osvobození od daně tím, že by žalobkyně líh prodala nebo jinak převedla provozovateli daňového skladu. Žalobkyně opakovaně deklarovala připravenost splnit všechny zákonné povinnosti pro případ, že uvolněné zboží bude někdy v budoucnu uvedeno trh (zejména jasně označit původ lihu, který bude splňovat hygienické a potravinářské normy, včetně značení zboží kontrolními páskami, sdělit místo, kde bude uvolněné zboží po převozu uskladněno, a případnou každou změnu místa uskladnění zboží). 11. Žalobkyně odmítá závěr žalovaného, že neposkytla požadovanou součinnost ve věci převzetí uvolněného zboží, a proto muselo být postupem podle § 84 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 111/2019 Sb. (dále jen „daňový řád“), rozhodnuto o propadnutí zboží ve prospěch státu. Žalobkyně měla eminentní zájem na převzetí zboží, neměla však ze strany žalovaného žádnou záruku, že nebude ihned po naložení na nákladní automobil opět zajištěno. Odvezení uvolněného zboží ze skladů v souladu s rozhodnutím celního úřadu ze dne 27. 8. 2015 není neoprávněným nakládáním s neoznačeným lihem (uvádění zboží na trh), ale výkonem vlastnického práva k uvolněnému zboží. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, neboť žalobkyně uplatnila stejné námitky jako v odvolání. 13. V řízení bylo prokázáno splnění zákonem stanovených podmínek pro propadnutí lihovin specifikovaných ve výroku napadeného rozhodnutí. Žalobkyně přes opakované výzvy nezajistila vyzvednutí lihovin ze skladů Správy státních hmotných rezerv (dále jen „SSHR“) Butas, v obci Butovec a ze skladu v Praze 10. První výzva k převzetí lihovin byla vydána téměř tři roky před vydáním napadeného rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že k uvolnění lihovin došlo z důvodu zániku práva státu vyměřit z nich spotřební daň z lihu. V předchozích řízeních správní orgány neřešily otázku značení těchto lihovin. Skutečnost, že na lihoviny je třeba nahlížet jako na zdaněné, proto ještě neznamená, že se na ně nevztahuje právní úprava značení lihu obsažená v zákoně č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „zákon o povinném značení lihu“). V souladu s § 15 zákona o povinném značení lihu je třeba dané lihoviny považovat za neznačený líh, se kterým je na území České republiky zakázáno nakládat. Proto nelze lihoviny uložené ve skladech bez dalšího naložit a převézt na určené místo jejich uskladnění, neboť trpí právní vadou (část lihovin není značena kontrolní páskou, část není ve spotřebitelském balení). Za tohoto stavu celní úřad navrhl žalobkyni postup pro převzetí lihovin, a to povolením opětovného uvedení zajištěného lihu do režimu podmíněného osvobození od daně s tím, že by žalobkyně líh prodala nebo jinak převedla provozovateli daňového skladu, kterému celní úřad povolí přepracování zajištěného lihu v daňovém skladu, aby bylo zaručeno, že na trh nebude uváděn líh neznámého původu. Celní úřad akceptoval i žalobkyní navrhovaný postup vývozu neznačeného lihu do zahraničí s tím, že by byl zajištěn doprovod zboží na hranice, aby bylo zaručeno, že zboží nebude u