2 As 10/2007 — Nejvyšší správní soud

43 A 56/2020- 101 - text 24 43 A 56/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobců: a) I. V. bytem X g) Ing. F. P. bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Samkem sídlem Pražská 140, Příbram proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti: 1) CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 2) D. P. bytem X 3) H. V. bytem X 4) J. L. bytem X 5) H. K. bytem X 6) V. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2020, č. j. 037044/2020/KUSK, takto: I. Osobami zúčastněnými na řízení nejsou: a. P. F., bytem X, b. D. F., bytem X, c. M. F., bytem X, a d. K. U., bytem X. II. Žaloba se ve vztahu k žalobci g) odmítá. III. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2020, č. j. 037044/2020/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Dobříš ze dne 24. 6. 2019, č. j. MDOB 24082/2019/Mly, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žalobci g) se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který mu bude z účtu Krajského soudu v Praze vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Ve vztahu mezi žalobcem g) a žalovaným nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 9 727,60 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Samka, advokáta. VII. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Dobříš, odbor výstavby a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“), společným rozhodnutím ze dne 24. 6. 2019, č. j. MDOB 24082/2019/Mly (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), na základě žádosti P. F. (dále jen „stavebník“) rozhodl o umístění stavby rodinného domu včetně přípojek k inženýrským sítím na pozemcích p. č. XA, p. č. XB a p. č. XC v k. ú. X (všechny pozemky uváděné v tomto rozsudku se nachází v tomtéž katastrálním území), vydal stavební povolení na stavbu rodinného domu na pozemku p. č. XB a stanovil podmínky pro umístění a provedení stavby (označované dále též jako „povolovaná stavba“). Povolovaná stavba se skládá mj. ze 3 bytů o velikosti 4+kk, 3 ateliérů a 9 míst pro parkování – odstavných a parkovacích stání řešených zatravňovací rohoží. 2. Žalovaný I. výrokem rozhodnutí ze dne 4. 3. 2020, č. j. 037044/2020/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání, které podali mj. žalobce a) a osoby zúčastněné na řízení 5 a 6, a prvostupňové rozhodnutí potvrdil a II. výrokem napadeného rozhodnutí zamítl jako opožděné mj. odvolání osoby zúčastněné na řízení č. 3. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 5. 2020, se žalobci a) a g) a společně s nimi také osoby zúčastněné na řízení č. 2, 3, 5 a 6, D. F. a M. F. domáhali zrušení napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích. 4. Usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 43 A 56/2020-31, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2020, zdejší soud řízení o žalobě osob zúčastněných na řízení č. 2, 3, 5 a 6, D. F. a M. F. [označených jako žalobci b) až f) a h)] zastavil pro nezaplacení soudních poplatků. Žaloba a další podání žalobců 5. Za prvé mají žalobci a) a g) za to, že povolovaná stavba není rodinným domem ve smyslu regulativů územního plánu pro dané území, neboť obsahuje celkem šest samostatně přístupných jednotek, které je možné využívat k bydlení jako byty nebo ateliéry, a to zcela samostatně bez ohledu na ostatní jednotky v domě. Dle právních předpisů však lze za rodinný dům považovat pouze stavbu s nejvýše třemi byty. Samotná projektová dokumentace v části D1.3 definuje povolovanou stavbu jako objekt určený k bydlení a obsahující šest samostatně obytných buněk. Do každé z jednotek je samostatný přístup, přičemž další technické zázemí je řešeno formou společných prostor domu a navazujících staveb (parkovací místa, terénní úpravy). Povolovaná stavba je neslučitelná s koncepcí využití daného území, které má sestávat ze samostatných rodinných domů s dostatečnou zelení určenou k drobnému zahrádkaření a s volnočasovým zázemím. Povolovaná stavba však téměř veškerý prostor pozemku využívá pro technické prvky související s bydlením, jako jsou terasy, parkovací stání či chodníky, a zcela pomíjí požadavek využití nezpevněných a nezastavěných ploch pro funkční zeleň a volnočasové aktivity majitelů rodinných domů. Správní orgány dle názoru žalobců nerespektovaly smysl a účel regulace územního plánu a povolily záměr, který bude prostorově a kapacitně představovat nevyváženou zátěž pro území a nesourodný prvek daného urbanistického prostoru. 6. Za druhé měly správní orgány v souladu s § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) s ohledem na zásadní objem, prostorový rozsah a výškové členění povolované stavby vyžádat závazný souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny s jejím provedením z hlediska ochrany krajinného rázu. 7. Za třetí, správní orgány dle mínění žalobců nezohlednily, že povolovaná stavba nesplňovala limitní požadavky územního plánu z hlediska výškového uspořádání. Povolovanou stavbu nelze považovat za stavbu s jedním nadzemním podlažím a podkrovím dle regulativů pro plochu XD. Podzemní podlaží povolované stavby totiž ve skutečnosti je částečně zapuštěným nadzemním podlažím, které v důsledku sklonu terénu a plánovaného zásypu v severní části pozemku nevystupuje při pohledu ze severní strany nad stávající terén. Správní orgány argumentovaly tím, že povolovaná stavba měla více než v polovině obvodu daného podlaží podlahu umístěnou nejméně 80 cm pod okolním povrchem, ale nezohlednily, že se tak bude dít pomocí zásypu, který nivelitu okolního terénu nijak nemění a opticky bude jen zdůrazňovat hmotu stavby. Plochy územního plánu XD a XE navíc předmětnou otázku regulují rozdílně, a proto měl být poměr obvodu podlaží z hlediska zapuštění podlahy alespoň 80 cm pod okolní povrch posuzován pro každou plochu zvlášť, a nikoli společně pro obě plochy. Žalobcům přitom ani není jasné, jak správní orgány dospěly k závěru, že na jižní straně pozemku, kde má výška budovy činit 12 metrů, bude splněn požadavek na výšku stavby do 7,5 metru. Výšku stavby je dle žalobců vždy třeba posuzovat vzhledem k okolnímu terénu, což správní orgány neučinily. Povolovaná stavba bude hmotovým řešením kontrastovat s běžným typem rodinných domů v okolní zástavbě a necitlivě narušovat urbanistickou koncepci území. Podkroví navíc ve skutečnosti bude plnohodnotným ustupujícím nadzemním podlažím. Povolovaná stavba nesplňuje limity pro zastavitelnost ploch XD a XE ani požadavky dle § 2 písm. a) bodu 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o obecných požadavcích na využívání území“). 8. Za čtvrté měly správní orgány dospět k chybnému závěru o splněných limitech pro zastavitelnost pozemku s povolovanou stavbou. Do zastavěné plochy totiž bylo třeba pojmout také parkovací stání, a to bez ohledu na to, pomocí jakých stavebních metod či materiálů budou vybudována. Za zastavěnou plochu je dle žalobců nutno pokládat i parkovací stání zpevněné zatravňovací dlažbou nebo zpevňujícími rohožemi. To plyne a contrario z definice nezpevněné plochy, k níž územní plán uvádí, že její koeficient určuje minimální podíl zeleně, tj. plochy určené k individuální rekreaci nebo plnící pěstební funkce v rámci zahrádky (viz textová část regulativů územního plánu k plochám XE a XD). Otázka vsakování je dle žalobců nepodstatná, jelikož účelem zeleně není jen jímání dešťové vody, ale i plnění shora uvedených funkcí. Mezi nezpevněné plochy nelze zahrnovat terasy, neboť ani ony neslouží jako volná zeleň, ale jako technicky zpevněná součást užitné zastavěné plochy povolované stavby a jejích obytných jednotek. Správní orgány nadto mezi zpevněné plochy nezahrnuly podezdívku oplocení, plochu sadových obrubníků, opěrné zídky parkovacích ploch aj. Jakákoli plocha pro parkování dle žalobců musí být zpevněná právě proto, aby na ní mohla parkovat vozidla, a proto je způsob zpevnění nepodstatný. Navržené technické řešení navíc dle žalobců neodpovídá technické normě ČSN 73 6131, která řeší otázku vegetačních prvků parkovacích ploch. Žalobci mají za to, že zpevněnou plochou je každá plocha, která byla pomocí stavebně technických opatření upravena tak, aby byla zvýšena její nosnost. Skutečnost, že konstrukce v sobě zahrnuje i prvky zeleně, neznamená, že nejde o zpevněnou plochu. V rozporu s definicemi územního plánu pak správní orgány dovozovaly existenci nezpevněné plochy ze schopnosti stavební konstrukce propouštět vodu. Samotná skutečnost, že povolovaná stavba díky kapacitnímu uspořádání vyžaduje takové množství parkovacích ploch (215 m2), které téměř odpovídá ploše do