8 Afs 285/2022 — Nejvyšší správní soud

51 Af 18/2022- 31 - text 7 51 Af 18/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: J. S. bytem X zastoupený advokátek Mgr. Ing. Filipem Hejlem sídlem Revoluční 762/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2022, č. j. 36957/22/5200-10422-713247, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 21. 9. 2021, č. j. 4068235/21/2110-51523-203839 (dále jen „platební výměr“). Správce daně platebním výměrem vyměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za rok 2019 ve výši 1 100 160 Kč s odůvodněním, že částka ve výši 7 500 000 Kč, kterou žalobce obdržel na základě Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 28. 5. 2019 (dále jen „smlouva ze dne 28. 5. 2019“) se společností NET4GAS, s.r.o. za zřízení služebnosti inženýrské sítě pro stavbu plynovodu, nepředstavuje příjem osvobozený od daně podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Podle daňových orgánů totiž žalobce získal tento příjem jako náhradu za služebnost vzniklou na základě smlouvy. Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů však dopadá pouze na případy, kdy je náhrada poskytnuta za služebnost vzniklou ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu. Na smluvní povaze zřízené služebnosti dle daňových orgánů ničeho nemění skutečnost, že smlouva ze dne 28. 5. 2019 má oporu v § 58 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v rozhodném znění (dále jen „energetický zákon“). Daňové orgány dále upozornily, že ačkoliv je omezení vlastnického práva při zřízení služebnosti na základě smlouvy, zákona či rozhodnutí státního orgánu v zásadě stejné, rozdílná je právě výše poskytnuté náhrady. V případě smluvního zřízení služebnosti se přitom ve výši náhrady odráží např. riziko provozovatele přepravní soustavy (oprávněného) spojené se zdržením stavby a snaha vlastníka nemovité věci (povinného) o maximalizaci zisku ze smlouvy, kterou není povinen uzavřít. II. Obsah podání účastníků 2. Žalobce v žalobě namítá, že příjem za zřízení služebnosti inženýrské sítě je osvobozen od daně podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů, neboť se jedná o omezení vlastnického práva na základě energetického zákona. Daná služebnost nebyla ze strany žalobce zřízena dobrovolně, nýbrž s vědomím toho, že pokud smlouvu neuzavře, bude jeho vlastnické právo podle § 58 odst. 2 energetického zákona nuceně omezeno ve vyvlastňovacím řízení. Dle žalobce se jedná o tzv. legální věcné břemeno, které lze zřídit bez nutnosti předchozí dohody s vlastníkem dotčené nemovitosti. Zároveň takové omezení splňuje definici vyvlastnění, jehož základní podmínkou je podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) poskytnutí náhrady. Žalobce připouští, že nemá kontraktační povinnost ohledně zřízení služebnosti inženýrské sítě, nicméně upozorňuje, že smluvní volnost vlastníka nemovitosti je při jednání s provozovatelem přepravní soustavy výrazně omezena. Na podporu své argumentace žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2012, č. j. 30 Af 114/2010 - 39. Dále namítá, že § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů nelze vykládat formalisticky, jak to činí daňové orgány. Pokud by příjem vzniklý jako náhrada za danou služebnost nebyl osvobozen o daně pouze z důvodu, že se žalobce rozhodl neabsolvovat zdlouhavé vyvlastňovací a popř. soudní řízení, jedná se o učebnicový příklad nerovnosti před zákonem. Po žalobci totiž nelze spravedlivě požadovat, aby ve svém věku absolvoval zdlouhavé vyvlastňovací řízení pouze proto, že by to pro něj bylo daňově výhodnější. Žalobce rovněž odmítá úvahu daňových orgánů, že náhrada za služebnost zřízenou smlouvou je vyšší než při vyvlastňovacím řízení. Žalobce má naopak za to, že důsledně vedeným sporem v rámci vyvlastňovacího a popř. soudního řízení lze získat náhradu dokonce vyšší. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalovaný setrvává na závěru, že osvobození od daně podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů se na daný případ nevztahuje, neboť služebnost inženýrské sítě byla v tomto případě zřízena na základě smlouvy, nikoliv ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu. Žalobcovo vlastnické právo tak nebylo omezeno nuceně ze strany veřejné moci, nýbrž dobrovolně za smluvně sjednanou náhradu. Uzavřením smlouvy ze dne 28. 5. 2019 došlo k jistému navýšení majetku žalobce, nikoliv pouze k vyrovnání škody, která mu vznikla zřízením služebnosti. Pakliže má žalobce za to, že v rámci vyvlastňovacího řízení by bylo možné získat vyšší náhradu než při smluvním zřízení služebnost, nic mu nebránilo, aby přistoupil právě k této formě náhrady za omezení svého vlastnického práva. Na podporu své argumentace žalovaný odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2022, č. j. 52 Af 11/2022 - 35, který se zabýval totožnou právní otázkou. III. Posouzení věci soudem 4. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prví s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 5. Soud shledal splněné podmínky dle § 51 s. ř. s. pro rozhodnutí bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas a žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, že by na jednání trval. Soud přitom neshledal potřebu provádět dokazování nad rámec obsahu správního spisu, neboť řešení sporných bodů závisí toliko na posouzení právní otázky, nikoli otázky skutkové. 6. Mezi účastníky není sporu o skutkovém stavu, tedy že žalobce uzavřel se společností NET4GAS, s.r.o., jakožto provozovatelem přepravní soustavy smlouvu ze dne 28. 5. 2019 o zřízení služebnosti inženýrské sítě pro stavbu plynovodu k tíži svých pozemků parc. č. 6988 a 6989 v katastrálním území Vroutek, a to za jednorázovou úplatu ve výši 7 500 000 Kč. Podstatou sporu je, zda tato úplata coby peněžní příjem podléhá osvobození od daně z příjmu (jak tvrdí žalobce), či nikoliv (jak tvrdí žalovaný). 7. Ze smlouvy ze dne 28. 5. 2019 vyplývá, že ji smluvní strany uzavřely v režimu § 58 odst. 2 energetického zákona a § 1257 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Smluvní strany v čl. XII této smlouvy prohlásily, že „si Smlouvu před jejím podpisem přečetly, že byla uzavřena po vzájemné dohodě, podle jejich pravé a svobodné vůle, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni, pod nátlakem ani za nápadně nevýhodných podmínek […].“ 8. Jádrem sporu je v posuzované věci otázka, zda žalobcův příjem z úplatného zřízení služebnosti inženýrské sítě na základě smlouvy ze dne 28. 5. 2019 podléhal dani z příjmů fyzických osob, či zda byl od této daně osvobozen. 9. Podle § 4 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů „[o]d daně se osvobozuje příjem plynoucí jako náhrada za služebnost vzniklou ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle jiných právních předpisů a příjem plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě jiných právních předpisů.“ 10. Soud předesílá, že výkladem tohoto ustanovení se již zabýval Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v rozsudku ze dne 14. 12. 2022, č. j. 52 Af 11/2022 - 35, podle kterého „úplata vyplacená žalobci za zřízení věcného břemene dle smlouvy o úplatě za zřízení věcného břemene nepodléhá osvobození od daně z příjmů, neboť věcné břemeno bylo zřízeno smluvně, nikoli zákonem či rozhodnutím státního orgánu.“ Zdejší soud s tímto výkladem plně souzní a neshledal důvod, aby se od něj v posuzované věci odchýlil. Soud si je vědom, že proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích je podána kasační stížnost evidovaná pod sp. zn. 8 Afs 285/2022, o které dosud nebylo rozhodnuto, přesto však neshledal za nutné přerušovat řízení do doby, než bude o zmiňované kasační stížnosti rozhodnuto. 11. Po posouzení je podstatný důvod vzniku náhrady za zřízení služebnosti. Služebnos