4 Afs 356/2020 — Nejvyšší správní soud

55 Af 13/2020- 219 - text 59 55 Af 13/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: KOVOŠROT - MORAVIA CZ a.s., IČO 27416771, sídlem Dobročovice 22, Úvaly, zastoupená společností Punktum, spol. s r.o., IČO 25380966 sídlem Otická 758/19, Opava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj, sídlem Na Pankráci 1685/17, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem. Tvrzený nezákonný zásah podle žalobkyně spočíval v nezákonném pokračování daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2015 (dále také jen „daňová kontrola“) po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Žalobkyně původně žádala, aby soud určil, že pokračování v daňové kontrole je nezákonným zásahem, uložil žalovanému povinnost ukončit tuto daňovou kontrolu a zakázal mu provádět jakékoli další úkony ve vztahu k tomto období a dani. S ohledem na ukončení daňové kontroly žalobkyně následně změnila žalobní návrh tak, že se domáhá deklarace nezákonnosti daňové kontroly po uplynutí prekluzivní lhůty. Tuto změnu soud připustil usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 55 Af 13/2020-163. 2. Soud výše uvedeným usnesením nepřipustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně nově domáhala určení, že vydání dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 15. 3. 2021, č. j. 1058884/21/2101-50521-209471, bylo nezákonným zásahem. Soud připomíná, že dodatečný platební výměr nemůže být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s. Zásahová žaloba je subsidiární vůči ostatním žalobním typům. Může být přípustná teprve tehdy, pokud nepřichází v úvahu podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Dodatečný platební výměr je správním rozhodnutím, proti němuž se lze bránit řádným opravným prostředkem (odvoláním), což žalobkyně dle svého tvrzení již učinila, a po jeho marném vyčerpání případně správní žalobou podle § 65 s. ř. s. Pokud by správní soud přistoupil k věcnému přezkumu zákonnosti dodatečného platebního výměru, aniž bylo rozhodnuto o podaném odvolání, nepřípustným způsobem by zasahoval do rozhodovací činnosti správních orgánů. Jak vysvětlil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 11. 2021, č. j. 1 Afs 276/2021-39, takový postup je v příkrém rozporu se samotnou koncepcí správního soudnictví, které poskytuje ochranu práv zásadně až po vyčerpání řádných opravných prostředků (§ 5 s. ř. s.). Dokud nebylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku, který poskytuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, je soudní přezkum předčasný. Zásahová žaloba proti dodatečnému platebnímu výměru je tedy nepřípustná, přičemž ani v případě úpravy žalobního typu by nebyly splněny podmínky řízení (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2021, č. j. 43 Af 22/2021-38). 3. Žalobkyně se původně též domáhala, aby soud určil, že doměřovací řízení na dani z přidané hodnoty za březen 2015 je nezákonné, a přikázal žalovanému je ukončit. V této části byla žaloba odmítnuta výrokem I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 9. 10. 2020, č. j. 55 Af 13/2020-84. Kasační stížnost proti tomuto výroku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. 4 Afs 356/2020-60 (dále též „rozsudek č. j. 4 Afs 356/2020-60). 4. Žalobkyně v žalobě předně namítla, že daňová kontrola byla zahájena nezákonným způsobem. Nesouhlasila s názorem žalovaného, že daňová kontrola byla zahájena při ústním jednání dne 13. 10. 2015, o němž byl pořízen protokol č. j. 3790771/15/2101-60561-208949. Jednání se totiž neúčastnil její zmocněnec, ačkoli má u žalovaného založenou plnou moc k zastupování od 17. 4. 2012. Provedením úkonu přímo vůči žalobkyni nedošlo dle § 148 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), k přerušení prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Zmocněnec žalobkyně nebyl o zahájení daňové kontroly vyrozuměn a o jejím konání se dozvěděl až z výsledku kontrolního zjištění ze dne 8. 10. 2019, č. j. 4569638/19/2101-60561-208949. Z obsahu protokolu vyplývá, že se do provozovny žalobkyně dostavily dvě ženy, které tvrdily, že jsou z kontrolního oddělení. Neprokázaly se služebními průkazy a nepředložily oprávnění ke kontrole, jež není ani obsaženo ve správním spise. Dle žalobkyně tedy uvedeného dne nebyly přítomny žádné osoby oprávněné jednat jménem státu, a k formálnímu zahájení daňové kontroly tudíž nedošlo. Protokol má podobu běžné listiny sepsané v běžném textovém editoru, nemá žádné označení státu (např. malý státní znak) ani jiné formální znaky, které by ho od běžných listin odlišovaly. 5. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný prováděl dokazování v její věci již v červnu 2015, o čemž jsou záznamy v neveřejné části správního spisu. Dle žalobkyně měl žalovaný před formálním zahájením daňové kontroly stejné informace, které měl v době podání žaloby. Měl prověřeny všechny dodavatele a odběratele, detailní znalost o jednotlivých dodávkách a musel si být vědom, že jelikož jednatel společnosti TROFANY COMPANY s.r.o. (dále jen „TROFANY“) zemřel, nebude možné ho vyslechnout a nepodá daňové přiznání. Měl k dispozici potřebné účetní doklady, knihy a výpovědi svědků (pana C. S.), které však do správního spisu vůbec nezařadil. S ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 198/2014-55 (patrně míněno usnesení ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 Afs 183/2014-55, č. 3566/2017 Sb. NSS – pozn. soudu), měl žalovaný žalobkyni vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání. Této své povinnosti plynoucí z § 145 odst. 2 daňového řádu však nedostál. Formální zahájení daňové kontroly proto nemá účinky plynoucí z § 148 odst. 3 daňového řádu a tříletá prekluzivní lhůta, která započala běžet dne 27. 4. 2015, uplynula dne 25. 4. 2018. 6. Pokud by se soud s touto argumentací neztotožnil, je třeba zohlednit, že daňová kontrola byla fakticky prováděna nejméně od 8. 6. 2015, a prekluzivní lhůta by tedy již uplynula. K tomu žalobkyně poukazuje na odpověď ředitelky Územního pracoviště pro Prahu 8 Ing. K. na dožádání ve věci uskutečněných plnění společnosti TROFANY, která potvrdila, že zboží bylo dodáno z Maďarska a TROFANY nepodala přiznání k dani (č. j. 2123432/15/2102-60564-108273). O tom, že nešlo o abstraktní prověřování informací, svědčí dle žalobkyně skutečnost, že tato listina je součástí vyhledávací části správního spisu ve věci žalobkyně, a potvrzuje to rovněž listina ze dne 16. 9. 2015, č. j. 3616795/15/2102-60566-108273, v níž Územní pracoviště Praha – západ sděluje žalovanému další informace a výslovně zmiňuje žalobkyni. 7. Dále žalobkyně namítá, že mezinárodní dožádání neměla být prováděna, neboť dle žalobkyně je nesporné, že jednatel společnosti TROFANY nepodal daňové přiznání a nezaplatil daň jen proto, že zemřel. Žalobkyně má za to, že žádné mezinárodní dožádání nemělo vliv na běh prekluzivní lhůty. Konkrétně pak žalobkyně namítá nezákonnost a zjevnou účelovost mezinárodního dožádání ze dne 4. 9. 2018 (č. j. 4191778/18), které trvalo do 10. 1. 2019 (č. j. 272601/19), tedy 119 dnů. Toto dožádání bylo učiněno 19 měsíců po provedení dožádání předchozího, přičemž po tuto dobu se nic podstatného neodehrálo. Dožádání se navíc týkalo skutkově jiné věci, než kterou žalovaný již čtyři roky prověřoval. Dožádání se týkalo odběratele žalobkyně na měděný odpad, což je zcela jiná kategorie než CU katody, tedy vstupní surovina pro výrobu. Dle žalobkyně bylo mezinárodní dožádání provedeno pouze s cílem zastavit prekluzivní lhůtu pro stanovení daně, a nemělo tedy vliv na běh prekluzivní lhůty. I pokud by došlo k přerušení prekluzivní lhůty daňovou kontrolou a jejímu stavení v důsledku předchozích mezinárodních dožádání, uplynula by prekluzivní lhůta 13. 9. 2019. Je na žalovaném, aby prokázal, že nešlo pouze o účelový úkon. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 2 Afs 239/2017-29, č. 3703/2018 Sb. NSS. 8. Jelikož bez dalšího mezinárodního dožádání by prekluzivní lhůta již uplynula, i pokud by žalobkyní zpochybňované mezinárodní dožádání stavělo prekluzivní lhůtu, žalobkyně předpokládá, že žalovaný bez jejího vědomí učinil další účelové mezinárodní dožádání. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný zneužívá institut mezinárodního dožádání k prodloužení prekluzivní lhůty, neboť žádné mezinárodní dožádání nebylo účelné a konkrétní mezinárodní dožádání se týká otázek mimo předmět řízení. 9. Závěrem poukázala na judikaturu Ústavního soudu. V případě pochybností je třeba volit výklad, který znamená menší zásah do vlastnického práva. Vyjádření žalované