9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

55 Af 19/2022- 55 - text 16 55 Af 19/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: TAAR s.r.o., IČO 26045435, sídlem Budějovická 11, Veselí nad Lužnicí, zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Mašlejem, sídlem Říční 456/10, Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2022, č. j. 3521/2022-900000-311, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích a postoupenou Krajskému soudu v Praze usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11. 2022, č. j. 57 Af 6/2022-33, domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 17. 12. 2020, č. j. 468586-2/2020-610000-3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 2. 11. 2020 o vrácení přeplatku na spotřební dani ve výši 703 154,92 Kč. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobkyně podala žádost o vrácení přeplatku podle § 155 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Celní úřad pro Středočeský kraj vzhledem k obsahu žádosti dospěl k závěru, že se jedná o požadavek na vrácení přeplatku, který měl mít původ v platbách za objednané a odebrané tabákové nálepky, a to v množství, z něhož byla posléze platebními výměry ze dne 28. 12. 2017 vyměřena spotřební daň za zdaňovací období listopad 2016 až únor 2017. Aby mohlo být žalobkyni vyhověno, musely by být splněny podmínky uvedené v § 154 a § 155 odst. 1 a 2 daňového řádu. Na osobním daňovém účtu žalobkyně by musel existovat přeplatek, který by musel být vratitelný a převyšovat částku 200 Kč nebo dosáhnout této výše do 60 dnů od podání žádosti. Tyto podmínky nebyly v projednávané věci splněny. Přeplatkem na dani je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně. Vratitelným přeplatkem je přeplatek na dani, není-li na jiném osobním účtu téhož daňového subjektu nedoplatek, na jehož úhradu by mohl být zjištěný přeplatek použit. Ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí úhrn plateb a vratek na kreditní straně odpovídal úhrnu předpisů a odpisů na debetní straně osobního účtu žalobkyně (oba v částce 72 921 753 Kč). Celní úřad pro Středočeský kraj dospěl ke správnému závěru, že žalobkyni na osobním daňovém účtu žádný přeplatek nevznikl. Chybné použití tabákových nálepek nezakládá přeplatek na dani ani nárok na vrácení přeplatku. Aby mohl Celní úřad pro Středočeský kraj rozhodnout o vrácení daně za vylepené tabákové nálepky, muselo by dojít k okolnostem, které předpokládá § 119 odst. 5 nebo § 122 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 26. 4. 2022 (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Tabákové nálepky by musely být vráceny pověřenému správci daně, zničeny nebo znehodnoceny a tyto skutečnosti prokázány. K tomu u žalobkyně nedošlo. Zjednodušeně řečeno nelze připustit, aby ve volném oběhu existovaly tabákové nálepky, které by nebyly kryty provedenou úhradou příslušné výše daně. Námitka dvojího zdanění není v řízení o přeplatku relevantní. V řízení o přeplatku se zkoumá pouze existence přeplatku. Námitka měla být uplatněna v jiném řízení. Obsah žaloby 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že jí vznikl přeplatek na spotřební dani z tabákových výrobků. Spotřební daň z tabákových výrobků ZERA byla Celním úřadem pro Jihočeský kraj vyměřena v plné výši, ačkoli z totožných výrobků již byla daň vyměřena vylepením tabákových nálepek. Rozdíl je pouze v tom, že platebními výměry byla vyměřena daň z tabáku ke kouření, kdežto žalobkyně jakožto výrobce tabákových výrobků na výrobky vylepila tabákové nálepky pro doutníky. Žalobkyně tedy z totožných tabákových výrobků odvedla spotřební daň dvakrát v plné výši. Z toho je zřejmé, že má přeplatek na spotřební dani, neboť dvojí zdanění je nepřípustné. Tabákové nálepky na předmětných výrobcích zůstaly vylepené, přičemž došlo k jejich zabrání. Žalovaný nerozporuje, že z totožných výrobků žalobkyně odvedla daň dvakrát v plné výši, nicméně zastává názor, že nevznikl vratitelný přeplatek. 4. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že v tomto řízení není relevantní, zda došlo ke dvojímu zdanění týchž výrobků, neboť žalobkyně zaplatila spotřební daň v plné výši dvakrát. Na tuto skutečnost nemá vliv postup podle § 119 nebo § 122 zákona o spotřebních daních, na který poukázal žalovaný. Dle žalobkyně není správný závěr žalovaného, že chybné použití tabákových nálepek nezakládá přeplatek na dani. Pokud celní orgány vyměřily žalobkyni spotřební daň znovu, aniž zohlednily, že žalobkyně daň již jednou zaplatila, byť v nižší výši, vzniká přeplatek, bez ohledu na to, zda žalobkyně následně postupovala způsobem předvídaným zákonem o spotřebních daních. Daňové předpisy neaprobují dvojí zdanění téže věci. Žalobkyně poukázala též na čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 5. Žalobkyně dále namítla, že o její žádosti měl v prvním stupni jakožto místně příslušný správní orgán rozhodovat Celní úřad pro Jihočeský kraj. Ten totiž prováděl vyměřovací řízení, ačkoli měl provést doměřovací řízení, sepsal tabákové výrobky, které byly opatřeny nálepkami pro doutníky, a vyměřil z nich spotřební daň určenou pro tabák ke kouření. Ten při vědomí již jednou zaplacené daně vyměřil daň znovu bez zohlednění již zaplacené spotřební daně vylepením tabákových nálepek. Právě u Celního úřadu pro Jihočeský kraj tedy vznikl přeplatek na spotřební dani z tabákových výrobků ZERA. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně stejné námitky uplatnila již v odvolání. S odvolacími námitkami se vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a proto na něj odkázal. Žalovaný dospěl k závěru, že ve věci měl v prvním stupni rozhodovat Celní úřad pro Středočeský kraj, protože žalobkyně podala žádost, která byla podle obsahu posouzena jako žádost o vrácení hodnoty stále vylepených tabákových nálepek. Doplnil, že i pokud by rozhodl místně nepříslušný daňový orgán I. stupně, podle judikatury se nejedná o vadu, která by měla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí. 7. Žalovaný poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí uvedl, za jakých podmínek by vznikl přeplatek na daňovém osobním účtu žalobkyně. Rovněž popsal důvody, proč žalobkyni přeplatek nevznikl. Na účtu přeplatek nebyl evidován, přeplatek nevznikl ani nemohl vzniknout. Ani v žalobě žalobkyně neuvedla, jaké zákonné podmínky pro vrácení přeplatku splnila. Podle žalovaného vylepení tabákových nálepek, které se jinak považuje za úhradu daně, nebylo v tomto případě úhradou daně. Bylo výhradně na žalobkyni, jak s nálepkami naloží. Bylo na její úvaze, zda je vylepí na příslušné tabákové výrobky, nevyužité vrátí pověřenému správci daně či za ně bude požadovat náhradu, např. v důsledku jejich zničení pod úředním dozorem, při přepravě nebo při jejich vyvedení z režimu volného oběhu. To však pouze při splnění a prokázání příslušných okolností podmiňující takový postup. Žalobkyně neprokázala, že by k němu došlo, a neprokazuje to ani v žalobě. 8. Žalovaný doplnil, že námitku dvojího zdanění měla žalobkyně uplatnit v jiném řízení. Žalovaný nerozporuje, že žalobkyně odvedla daň z tabáku ke kouření v plné výši na základě platebních výměrů po jejich uvedení do volného oběhu a že předtím opatřila výrobky tabákovými nálepkami určenými pro jiné tabákové výrobky (doutníky a cigarillos s nižší sazbou daně). Žalovaný však nesouhlasí s tím, že z předmětných výrobků byla spotřební daň odvedena dvakrát, natož dvakrát v plné výši. Námitka dvojího zdanění má dle žalovaného místo pouze v řízení o vyměření nebo doměření daně. V něm také žalobkyně námitku uplatnila, přičemž zákonnost posouzení této otázky je předmětem řízení o kasační stížnosti pod sp. zn. 1 Afs 463/2020. Pokud otázka dvojího zdanění byla, je či mohla být předmětem meritorního přezkumu v řízení o doměření nebo vyměření daně, nemá v řízení o přeplatku své místo. Orgán rozhodující o přeplatku je vázán rozhodnutím vydaným v doměřovacím, vyměřovacím či přezkumném řízení. Žalovanému ani soudu v tomto řízení nepřísluší posuzovat jako předběžnou otázku, zda při vyčíslení spotřební daně z tabáku ke kouření došlo ke dvojímu zdanění či nikoli, resp. hodnotit ji rozdílně od rozhodnutí, kterými byla daň vyměřena. Žalovaný uzavřel, že námitky žalobkyně o údajném dvojím zdanění nemoh