10 As 226/2014 — Nejvyšší správní soud

37 A 23/2024- 13 - text 8 37 A 23/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: B. V. bytem X proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Praze sídlem nám. Hrdinů 1300, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 4. 2024, č. j. SIN 204/2024-10, č. j. SIN 205/2024-10 takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce podal ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen „povinný subjekt“) žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 26. 1. 2024. 2. Povinný subjekt přípisem ze dne 28. 2. 2024, č. j. SIN 7/2024-32, žalobcovu žádost částečně odložil a částečně žalobci požadované informace poskytl. Proti tomuto postupu podal žalobce podání označené jako námitky (ty žalovaný vyhodnotil jako stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím), na jejichž základě povinný subjekt žalobce vyzval k upřesnění obsahu podání (jaké informace požaduje poskytnout). K tomu žalobce srozumitelně uvedl pouze to, že požaduje seznam státních zástupců povinného subjektu. K tomu však žalovaný v napadeném rozhodnutí ze dne 26. 4. 2024, č. j. SIN 204/2024-10, uvedl, že žalobce tuto informaci ve své žádosti ze dne 26. 1. 2024 nepožadoval, čímž její rozsah překročil. Svoji stížnost tedy žalobce řádně neupřesnil, a nelze ji proto shledat v převážné části za důvodnou. Výrokem II. tohoto rozhodnutí tak žalovaný postup povinného subjektu podle § 16a odst. 6 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím potvrdil. Výrokem I. tohoto rozhodnutí žalovaný přikázal, aby povinný subjekt vyřídil žalobcův dostatečně srozumitelně vymezený požadavek na poskytnutí informace, kdo ze státních zástupců přidělených k povinnému subjektu byl členem či kandidátem Komunistické strany Československa. K tomu žalovaný odkázal na relevantní judikaturu NSS a Ústavního soudu. 3. Povinný subjekt dále vydal též rozhodnutí ze dne 29. 2. 2024, č. j. SIN 9/2024-5, jímž podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím další část žalobcovy žádosti ze dne 26. 1. 2024 odmítl, jelikož žalobce požadoval vyjádření názoru či stanoviska týkající se žalobce, právních předpisů, Charty 77 a usnesení Vlády ČR. Téhož dne vydal povinný subjekt výzvu k upřesnění zbývající části žalobcovy žádosti, jíž však žalobce řádně nevyhověl, a proto povinný subjekt rozhodnutím ze dne 10. 4. 2024, č. j. SIN 9/2024-18, žalobcovu žádosti ve zbývajícím rozsahu podle § 14 odst. 5 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím odmítl s odůvodněním, že žalobce vady své žádosti nenapravil. Napadeným rozhodnutím ze dne 26. 4. 2024, č. j. SIN 205/2024-10, žalovaný obě žalobcova odvolaní proti těmto rozhodnutím zamítl a tato rozhodnutí potvrdil. V jeho odůvodnění žalovaný poukázal na to, že žalobce žádosti o informace opakovaně nevyužívá k účelu předvídanému zákonodárcem, ale dlouhodobě zneužívá k právem nedovoleným cílům, k neúčelnému a šikanóznímu zatěžování státního zastupitelství a k paralyzování jeho pracovní kapacity. Podle žalovaného je nepochybné, že dlouhodobý žalobcův postup nevede k realizaci jeho hmotného práva na informace, ale jen ke zbytečnému zatěžování soustavy státního zastupitelství, k čemuž odkázal na další jiná řízení, v nichž tak žalobce již dříve činil (např. sp. zn. SIN 215/2022 a SIN 216/2022). V nich byl žalobce též výslovně upozorněn i na možnost odmítat žádosti pro zneužití práva na svobodný přístup k informacím. Jak žalovaný žalobci již vysvětlil např. v řízení vedeném pod sp. zn. SIN 5/2024, podle zákona o svobodném přístupu k informacím nelze požadovat vysvětlení postupu povinného subjektu či jiných orgánů činných v trestním řízení v konkrétní věci. I v tomto případě se však žalobce jen pokouší získat informace o vyřízení jeho žádostí, což je nepřípustné (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 117/2014-64). Ve zbývajícím rozsahu žalobce ani tak nepožadoval poskytnutí informací, ale jen vyjadřoval svůj názor na postup orgánů činných v trestním řízení. Povinný subjekt proto vydal výzvu k upřesnění žádosti, avšak na ni žalobce adekvátně nereagoval. 4. Proti napadeným rozhodnutím brojí žalobce žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a domáhá se, aby je soud zrušil a uložil žalovanému, aby žalobci požadované informace poskytl. V žalobě uvedl, že žalovaný a povinný subjekt maří státní dozor a vyšetřování, čímž se podílí na žalobcově represi započaté již 13. 6. 2013, kdy povinný subjekt nevyřídil žalobcův požadavek na prošetření jednání tehdejší státní zástupkyně. Ignorují povinnosti uložené § 1 až 4 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Tím povinný subjekt kryje nezákonnost a trestní činnosti komunistické sféry uplatňované proti žalobci, což nyní pokračuje. Na to navázal např. i Okresní soud v Kutné Hoře a Krajský soud v Praze. Česká republika nemá zájem o nápravu. Podmínky řízení 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba způsobilá k věcnému projednání. Shledal, že tomu tak není. 6. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 7. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. 8. Již v usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, NSS dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práv sledují vedení sporu pro spor samotný (obdobně viz též usnesení NSS ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 As 63/2017-9). 9. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. ve zněním účinném od 1. 1. 2024 žaloba je nepřípustná také tehdy, sleduje-li zjevné zneužití práva. 10. Od 1. 1. 2024 tedy zákonodárce zákaz zneužití práva podat žalobu podle s. ř. s. akcentoval a výslovně stanovil, že se jedná o nutnou podmínku řízení, jejíž nesplnění soudu brání věc posoudit meritorně. Žalobcova žaloba je zneužitím práva 11. Soud v nedávno vydaném usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 54 A 71/2023-11, podrobně shrnul, že je mu z jeho vlastní úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává velké množství různých žalob, jejichž hlavní myšlenkou je zpravidla žalobcem tvrzené dávné pochybení školského úřadu ve věci jeho přijetí na střední školu a s tím související žalobcův nízký starobní důchod, případně blíže nespecifikovaná trestní řízení týkající se Městského úřadu Čáslav. Žaloby vždy obsahují jen velice heslovité odkazy na různé spisové značky či čísla jednací, častým motivem je tvrzená perzekuce žalobce podle metodiky Státní bezpečnosti z důvodu jeho podpisu Charty 77 v roce 1982 a účasti v disidentském hnutí, jež má podle žalobce trvat i za současného režimu a podílet se na ní mají různé úřady či soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory. Podané žaloby však v drtivé většině případů nejsou věcně projednatelné, protože obsahují vady, které žalobce odmítá odstranit. Takto kupříkladu soud usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 49 Ad 2/2023-18, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci žalobcova příspěvku na živobytí, neboť žalobce ani po předchozí výzvě soudu nebyl ochoten doplnit relevantní žalobní body a toliko trval na tom, že je perzekuován podle metodiky Státní bezpečnosti. Stejně tak rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 49 Ad 6/202236, soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jinou žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, neboť v tamním případě byly žalobní body sice vzneseny, nicméně se téměř netýkaly napadeného rozhodnutí, přestože byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby a řádně o tomto poučen. Obdobně soud unesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 46 Ad 5/2022-56, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobcovu žalobu proto, že ani po ustanovení právního zástupce z řad advokátů nebyl žalobce ochoten doplnit relevantní žalobní body směřující proti napadenému rozhodnutí. V případě usnesení ze dne 26. 9. 2023, č. j. 54 A 28/2023-23, pak Krajský soud v Praze řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil, jelikož žalobce nezaplatil soudní poplatek. Z jiných rozhodnutí soudu lze pro stručnost alespoň odkázat např. na usnesení ze dne 21. 6. 2019, č. j. 43 A 33/201919, ze dne 30. 11. 2022, č. j. 51 A 56/2021-47, ze dne 27. 6. 2023, č. j. 51 A 40/2023-15, ze dne 17. 7. 2023, č. j. 54 A 53/2023-10, ze dne 20. 12. 2022, č. j. 43 A 84/2022-19, nebo ze dne 27. 6. 2023, č. j. 43 A 40/2023-6. Žalobce též bezúspěšně podává mimořádné opravné prostředky (viz např. usnesení Ústavního