2 Afs 53/2010 — Nejvyšší správní soud

43 A 99/2022- 56 - text 17 43 A 99/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: Galafruit s.r.o. sídlem V Celnici 10, Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Lubomírem Procházkou sídlem Lesní 15, Jevany proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti: Povodí Labe, státní podnik sídlem Víta Nejedlého 8, Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. 111582/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. 111582/2022/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Lubomíra Procházky, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Kolín (dále jen „vodoprávní úřad“) rozhodnutím ze dne 11. 7. 2022, č. j. MUKOLIN/OZPZ 56020/22-stan (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl žalobkyninu žádost o změnu povolení k nakládání s povrchovými vodami týkající se snížení minimálního zůstatkového průtoku (dále jen „MZP“) za odběrným místem povrchových vod. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobkynino odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 5. 12. 2022 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. II. Obsah žaloby a ostatních vyjádření účastníků 3. Žalobkyně v žalobě shrnula dosavadní průběh správního řízení. Podle vodoprávního úřadu a žalovaného je jediným důvodem, pro který nelze žalobkyni v žádosti o změnu povolení k nakládání s vodami vyhovět, domněnka, že snížením MZP za odběrným místem dojde k zásahu do dříve vydaného povolení k nakládání s vodami ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. OZPZ 133/2009-81414/2008-stan (dále jen „povolení pro vodní dílo Zbraň“), které upravuje nakládání s povrchovými vodami při obhospodařování vzdouvacího objektu. Zjednodušeně řečeno stanovuje, jakým způsobem má být přitékající voda v řece Cidlině dělena mezi Žehuňský rybník a Žehuňský náhon. Také určuje minimální a maximální hodnoty průtoku, které mají být na vzdouvacím objektu převedeny z řeky Cidliny do Žehuňského náhonu. Žádným způsobem neupravuje nakládání s vodami na samotném Žehuňském náhonu. Podmínka uvedená ve výroku II. povolení pro vodní dílo Zbraň, podle níž má být MZP pod vzdouvacím objektem zásadně 80 l.s-1 znamená, že za standardních podmínek má od vzdouvacího objektu z řeky Cidliny přitékat průtok minimálně 80 l.s-1. Z povolení pro vodní dílo Zbraň nelze ani rozšiřujícím výkladem dovodit, že by podle něj musel být MZP 80 l.s-1 udržován po celé délce Žehuňského náhonu. To není vzhledem k průsakům a proměnlivému výparu ani technicky možné. Povolení pro vodní dílo Zbraň nebylo vydáno k nakládání s povrchovými vodami v Žehuňském náhonu, ale toliko k rozdělování vody přitékající řekou Cidlinou před ústím do Žehuňského rybníku. Nakládání s vodami v Žehuňském náhonu tedy nebylo předmětem řízení, v němž bylo povolení pro vodní dílo Zbraň vydáno. 4. Žalobkyně odkázala na metodický pokyn Ministerstva životního prostředí č. 9 ke stanovení hodnot MZP ve vodních tocích. Z něj vyplývá, že MZP má být stanoven pro konkrétní profil vodního toku, typicky bezprostředně pod místem povolovaného nakládání s vodami. Stanovení MZP pro celou délku vodního toku je nepraktické, jelikož by vodoprávní úřad musel kontrolovat MZP v každém jednotlivém bodě vodního toku. Vodoprávní úřad se v povolení pro vodní dílo Zbraň nijak nezabýval tím, jak by MZP po celé délce Žehuňského náhonu prakticky kontroloval. Pokud by povolení pro vodní dílo Zbraň skutečně stanovilo MZP pro celou délku Žehuňského náhonu, znamenalo by to pro adresáta povolení neustálou nejistotu v tom, zda tuto podmínku splňuje, či nikoliv. Adresát povolení by se buď musel spolehnout na to, že vodoprávní úřad rezignuje na kontrolu dodržování MZP, nebo by musel ze vzdouvacího objektu pouštět do náhonu vždy vyšší průtok než 80 l.s-1. Jedině tak by si mohl být jistý, že v každém jednotlivém profilu vodního toku bude průtok alespoň 80 l.s-1. 5. Místo, kde žalobkyně odebírá vodu, se nachází níže od vzdouvacího objektu po proudu Žehuňského náhonu. Požadované snížení MZP za odběrným místem tedy nemůže žádným způsobem zasáhnout do povolení pro vodní dílo Zbraň, jelikož do Žehuňského náhonu bude moci od vzdouvacího objektu přitékat minimálně 80 l.s-1. Pokud by se uplatnil výklad zastávaný žalovaným, znamenalo by to, že vydáním povolení pro vodní dílo Zbraň došlo k nepřípustnému zásahu do jiných dříve vydaných povolení nakládání s vodami. Tato povolení umožňují odběr vody z Žehuňského náhonu v celkovém rozsahu minimálně 7 l.s-1. Všechna povolení mají platnost do 31. 12. 2027. Jestliže by podle povolení pro vodní dílo Zbraň bylo potřeba udržovat v celém rozsahu Žehuňského náhonu minimální zůstatkový průtok ve výši 80 l.s-1, znamenalo by to, že dříve povolené odběry by byly tímto povolením omezeny. Pokud by ze vzdouvacího objektu přitékalo do Žehuňského náhonu pouze 80 l.s-1, nebyly by dříve povolené odběry možné vůbec. Z povolení pro vodní dílo Zbraň není patrné, že by k jeho vydání daly subjekty oprávněné z dříve vydaných povolení (k odběru vody v Žehuňském náhonu) souhlas. 6. Žalobkyně dále upozornila na nestandardní postup vodoprávního úřadu v průběhu předcházejícího řízení. Vodoprávní úřad o žalobkynině žádosti rozhodoval již potřetí. Předchozí rozhodnutí vodoprávního úřadu žalovaný zrušil. Z dosavadního průběhu řízení je přitom patrné, že vodoprávní úřad postupuje zcela účelově a snaží se žalobkyninu žádost zamítnout „za každou cenu.“ To má mimo jiné dokládat e-mailová komunikace mezi vedoucím vodoprávního úřadu a advokátem JUDr. Blažkem. Vodoprávní úřad se neustále snaží najít nové a nerelevantní důvody, proč žalobkynině žádosti nevyhovět. Tím celé řízení neúnosně prodlužuje a vzbuzuje pochybnosti o své nestrannosti. Vodoprávní úřad se o domnělém důvodu pro zamítnutí žádosti dozvěděl až z vyjádření jedné ze zúčastněných obcí. Je to přitom právě vodoprávní úřad, který jako jediný musí mít přehled o všech platných povoleních, jež mohou být žádostí dotčena. Pokud by povolení pro vodní dílo Zbraň skutečně neumožňovalo žalobkynině žádosti vyhovět, vodoprávní úřad mohl (a měl) tento argument použít již ve svém prvním rozhodnutí. Povolení pro vodní dílo Zbraň bylo vydáno na základě žádosti Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s., avšak to kolizi žalobkyniny žádosti s dříve vydaným povolením nenamítalo. Tyto okolnosti podle žalobkynina názoru podporují argumentaci, že povolení pro vodní dílo Zbraň není pro rozhodnutí o žádosti relevantní a jedná se jen o další zástupný důvod, proč žalobkynině žádosti nevyhovět. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyně požaduje snížit hodnotu MZP čtyřnásobně. Podle žalovaného se MZP v povolení pro vodní dílo Zbraň týká celého obtokového Žehuňského náhonu, nejen místa, kde žalobkyně odebírá vodu. V podstatě se jedná o rozhodnutou věc, minimálně v tom, jaký průtok byl pravomocně stanoven. Žalovaný také upozornil na část prvostupňového rozhodnutí, podle které žalobkyně realizovala závlahy ovocného sadu (pro které nyní potřebuje odebírat větší množství vody) bez stavebního povolení. K námitce účelového postupu v žalobkynin neprospěch žalovaný uvedl, že právní předpisy správním orgánům neukládají povinnost vést podrobnou evidenci vydaných rozhodnutí. Je na každém, aby hájil svá práva. To, že některý z účastníků předložil důkaz až po delší době, ale před koncentrací řízení, není vadou řízení a nezpůsobuje to nezákonnost rozhodnutí ve věci. 8. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný i ve svém vyjádření (stejně jako v napadeném rozhodnutí) pouze bez jakékoli věcné argumentace zopakoval, že se hodnota MZP stanovená v povolení pro vodní dílo Zbraň vztahuje na celou délku obtokového Žehuňského náhonu. Takový závěr je ale nesprávný a nemá oporu v podkladech pro rozhodnutí. V podrobnostech žalobkyně odkázala na odvolání a žalobu. Žalobkyně také pro úplnost uvedla na pravou míru poukaz žalovaného na to, že systém závlah ovocného sadu realizovala bez stavebního povolení. Závlahový systém vodoprávní úřad dodatečně povolil a následně vydal k jeho užívání kolaudační souhlas. 9. Žalobkyně při jednání odkázala na podanou žalobu a shrnula skutkové okolnosti případu. Dále uvedla, že povolení pro vodní dílo Zbraň nijak nesouvisí s žalobkyninou žádostí. Povolení pro vodní dílo Zbraň totiž rozděluje vodu mezi Žehuňský rybník a Žehuňský náhon. 10. Žalovaný při jednání uvedl, že žalobkyně není oprávněna napadat nezákonnost povolení pro vodní dílo Zbraň jenom z toho důvodu, že její žádosti nebylo