10 Afs 206/2017 — Nejvyšší správní soud

43 Af 21/2021- 229 - text 43 43 Af 21/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky v právní věci žalobkyně: Mountfield a.s., IČO: 25620991 sídlem Mirošovická 697, Mnichovice zastoupena advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D. se sídlem Chodská 1366/9, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2021, č. j. 18693/21/5200-11431-702498, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci Shrnutí 1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) provedl u žalobkyně daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob (dále jen „daň“) za zdaňovací období let 2011 až 2015. V průběhu daňové kontroly se správce daně zabýval zejména správností zahrnutí odpisů pořizovací ceny národních ochranných známek registrovaných u Úřadu průmyslového vlastnictví. Jedná se o slovní ochranné známky „KOLO ŠTĚSTÍ“ a „Béda Trávníček“, slovní grafická známka [OBRÁZEK] a obrazové ochranné známky následujícího vyjádření: (společně dále též jako „OZ“; jejich znění a vyobrazení není mezi stranami sporné). Správce dané též prověřoval správnost zaúčtovaní úroků z emitovaných korunových dluhopisů na vrub daňově uznatelných nákladů. Dospěl k závěru, že žalobkyně zneužila právo tím, že se stala součástí uměle vytvořené situace, která byla realizovaná mezi kapitálově, personálně či jinak spojenými osobami [dle § 23 odst. 7 písm. a) a b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů]. Žalobkyně v rámci řetězce takových společností jako jediná uživatelka zmíněné OZ trvale zhodnocovala, aniž je vlastnila, aby takto zhodnocené OZ na konci zdaňovacího období roku 2012 koupila za 748 198 000 Kč. Za účelem jejich nákupu emitovala na konci zdaňovacího období roku 2012 korunové dluhopisy ve výši 300 000 000 Kč bez reálné úhrady peněžními prostředky i přes to, že svůj závazek vzniklý z důvodu pořízení OZ mohla dle daňových orgánů uhradit bez jakýchkoliv sankcí až v roce 2018. Zpráva o daňové kontrole 2. Ve zprávě o daňové kontrole (str. 27-28) správce daně zrekapituloval obsah stanoviska k optimalizaci odpisů nehmotného majetku, které si žalobkyně nechala v lednu 2001 zpracovat u společnosti Charlie & Advisers s. r. o. (dále jen „optimalizační schéma“). Toto optimalizační schéma uvádí, že dle právní úpravy není možné odepisovat nehmotný majetek (mj. ochranné známky) vložené do společnosti jejím vlastníkem. Jako možné řešení tohoto nepříznivého stavu navrhovalo odprodej nehmotného majetku a jeho následnou koupi společností, popř. uzavření licenční smlouvy na jeho užívání. U první varianty uvedlo, že je třeba pečlivě zvážit věrohodnost takové transakce a její ekonomickou zdůvodnitelnost jinými argumenty, než je snížení základu daně. U druhé varianty pak upozornilo na účetní problémy, které lze eliminovat vhodnou volbou offshore lokalit. 3. Správce daně následně popsal (str. 32-36 zprávy o daňové kontrole), že Ing. I. D. (tehdejší předseda představenstva a většinový akcionář žalobkyně) přihlásil většinu OZ jako fyzická osoba, případně je získal od (jiné) společnosti, jejímž byl (též) jednatelem. Poté, co OZ vložil do struktury zahraničních společností, docházelo k přeprodejům práv a licencování mezi personálně, kapitálově či jinak spojenými společnostmi. Žalobkyně za jejich užívání platila licenční poplatky (daňově účinné náklady) v řádech desítek až stovek milionů korun ročně (v letech 2005 až 2010) a následně OZ v listopadu 2012 zakoupila za cenu 748 198 000 Kč a jejich kupní cenu následně odepisovala. K úhradě kupní ceny (s ohledem na tvrzenou vysokou zadluženost a nemožnost získat další bankovní úvěry) emitovala dluhopisy se jmenovitou hodnotou 1 Kč v objemu emise 300 000 000 ks s úrokovou sazbou 11 % p. a. Polovinu těchto dluhopisů zakoupil Ing. D., druhou pak tehdejší místopředseda představenstva a menšinový akcionář žalobkyně Ing. M. S.. Žalobkyni však za ně neposkytli peněžní prostředky, neboť došlo k úhradě započtením proti pohledávkám za žalobkyní, které jmenovaní zakoupili od společnosti A (X), a to v původní hodnotě bez přihlédnutí k časové hodnotě peněz. Též úplata za tyto pohledávky nebyla uhrazena hotovostí, neboť byla předmětem dalších zápočtů. Společnost A postoupila pohledávku za akcionáři žalobkyně společnosti B (X). Správce daně upozornil, že obvykle k takovým transakcím nedochází během krátkého časového intervalu, nýbrž se vedou náročná vyjednávání a provádí se složité due diligence. Správce daně následně popsal, že B odkoupilo od akcionářů žalobkyně jejich podíly v polské společnosti C a kupní ceny byly částečně započteny proti výše uvedeným pohledávkám. Zbylé pohledávky za Ing. S. odkoupil od společnosti B Ing. D.. V důsledku transakcí měla B za Ing. D. pohledávku ve výši 125 636 555 Kč, kterou od ní odkoupila hongkongská společnost D. Té prodal Ing. D. akcie žalobkyně za 100 000 000 USD a následně došlo na základě dohody o započtení k zániku pohledávky ve výši 125 636 555 Kč. Správce daně dodal, že z prodeje akcií žalobkyně nakonec sešlo, Ing. D. zůstal jejím většinovým akcionářem a z mezinárodní výměny informací vyplynulo, že za D skutečně jednal právě on sám. Závazek Ing. S. vůči B ve výši 6 863 445 Kč zanikl započtením proti stejně vysoké pohledávce za touto společností, kterou Ing. S. postoupila společnost E, jejímž většinovým akcionářem byla společnost F, kde Ing. S. vykonával funkci jednatele. Správce daně uzavřel, že touto transakcí byla dokončena série přeprodejů a zápočtů vzniklá nákupem korunových dluhopisů a zároveň došlo k částečné úhradě kupní ceny za OZ (v rozsahu 300 000 000 Kč), aniž by došlo k faktickému transferu finančních prostředků. 4. Zpráva o daňové kontrole (str. 36-40) dále popsala, že z uvedené kupní ceny za OZ bylo jen 84 000 000 Kč uhrazeno převodem na účet, zbylá částka 364 198 000 Kč byla předmětem další série zápočtů. Žalobkyně zakoupila od své dceřiné společnosti G pohledávku za společností A z titulu prodeje akcií kyperské společnosti H (dříve „X“, dále jen „H“) ve výši 90 000 000 Kč a započetla ji proti pohledávce z titulu kupní ceny OZ. Dále žalobkyně započetla 17 886 541,82 Kč a 31 500 000 Kč na pohledávky za společností A z titulu kupních cen za postoupení pohledávek žalobkyně za společností I (X) za pronájem licence k ochranné známce „X“. Vlastníky této ochranné známy dříve byly i společnosti J, I a K, tedy osoby s žalobkyní spojené. Dalších 75 000 000 Kč a 15 000 000 Kč bylo předmětem zápočtu pohledávky žalobkyně za společností B ze smluv o reklamě proti pohledávce za žalobkyní, kterou na B postoupila společnost A. Při uzavírání smluv za společnost B přitom vystupovali P. a E. K. z lichtenštejnské společnosti L (dále jen „L“), kteří figurovali též při vzniku či zániku amerických společností M a I, ve kterých byl jediným vlastníkem Ing. D., resp. Ing. S.. Další zápočet proběhl ohledně pohledávky žalobkyně za společností A z titulu kupní ceny za postoupení pohledávky za společností N (podíly v ní vlastnila společnost J a žalobkyně). 5. Správce daně (str. 40 a násl. zprávy o daňové kontrole) z uvedeného vyvodil, že žalobkyně nejprve personálně spojené společnosti H hradila sublicenční poplatky, které uplatnila v nákladech, přičemž odpovídající příjmy nebyly zdaněny, a to ani u majitele OZ. Následně žalobkyně začala daňově odepisovat kupní cenu nakoupených OZ (v reakci na probíhající daňové kontroly podala dodatečné daňové přiznání, kterým odpisy z daňově účinných nákladů vyjmula). V důsledku emise korunových dluhopisů pak žalobkyně mohla uplatnit daňově uznatelné náklady (úroky z nich), aniž by reálně přinesly finanční prostředky žalobkyni. Kupní cenu za OZ ostatně mohla bez jakékoliv sankce uhradit později. Hlavním účelem komplikovaného schématu dle správce daně bylo toto snížení daňové povinnosti. Veškeré transakce probíhaly mezi personálně, kapitálově či jinak propojenými osobami sídlícími v zahraničních jurisdikcích, které nevykonávají žádnou činnost. Vše proběhlo v krátkém časovém období od 14. 11. 2012 do 17. 12. 2012. Uskutečnění transakcí svědčí o naplnění záměru popsaného v optimalizačním schématu, tedy obejití daňové povinnosti. Jediná osoba, která používala OZ, byla vždy žalobkyně, která je systematicky a dlouhodobě zhodnocovala, ač je nevlastnila. Racionální postup by byl převod či vložení OZ do žalobkyně, místo toho byla vytvořena konstrukce generující daňově uznatelné náklady na straně žalobkyně, přičemž na straně příjmů ke zdanění nedocházelo. 6. Správce daně se následně (str. 48 a násl.) zabýval naplněním podmínek zneužití práva (objektivní podmínka/test účelu a cíle právní normy a subjektivní podmínka/test motivu transakce). Dospěl k závěru, že žalobkyně systematicky vytvořila strukturu tak, aby došlo ke snížení daňového základu. Formálně naplnila podmínky daňové uznatelnosti nákladů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z