9 As 349/2018 — Nejvyšší správní soud

51 A 31/2024- 42 - text 20 51 A 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a ve věci žalobkyně: České přístavy, a.s. sídlem Jankovcova 1627/16a, 170 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2024, č. j. 005839/2024/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2024, č. j. 005839/2024/KUSK-DOP/Svo, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda mělo být podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) žalobkyni nařízeno odstranění pevné překážky (svodidla) z pozemků parc. č. XA a XB (dále jen „předmětné pozemky“) v katastrálním území X (není-li uvedeno jinak, nacházejí se níže uváděné pozemky v témže katastrálním území). Pro zodpovězení této otázky je třeba nejprve posoudit, zda se na těchto pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. 2. Předmětné pozemky vlastní žalobkyně, která tvrdí, že existence veřejně přístupné účelové komunikace je vyloučena, neboť v daných místech provozuje překladiště pro lodní dopravu, které bylo v minulosti povolené a zkolaudované jako veřejnosti nepřístupné. Zpochybňuje rovněž naplnění v zásadě všech znaků veřejně přístupné účelové komunikace. Odstranění pevné překážky se naopak ve správním řízení domáhal P. H., který vlastní pozemek parc. č. XA, sousedící s předmětným pozemkem parc. č. XB, a dále navazující pozemek parc. č. XC v katastrálním území X, na němž má stavbu. 3. [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]Soud pro přehlednost předkládá výřez katastrální ortofotomapy, na které je patrné žalobkynino překladiště, kolem něhož bylo až do instalace svodidla možné projít i projet ke stavbě pana H. Průběh správního řízení 4. P. H. se dne 10. 7. 2023 obrátil na Městský úřad Kolín (dále jen „silniční správní úřad“) s podáním označeným jako podnět k uložení povinnosti odstranit pevnou překážku na veřejně přístupné účelové komunikaci na hranici předmětných pozemků. Uvedl, že od nepaměti z předmětného pozemku parc. č. XA směřovala cesta podél Labe k nemovitostem – např. stavbě na jeho pozemku parc. č. XB v katastrálním území X, a dál až do Kojic. Šlo o cestu vyježděnou v terénu, místy zpevněnou kamenivem, vždy volně přístupnou a užívanou vlastníky přilehlých nemovitostí i veřejností k chůzi i jízdě motorovými vozidly. Jednotlivé nemovitosti spojovala se silnicí č. II/322 nebo s viaduktem do Vinařic. Na jaře roku 2023 však tuto cestu žalobkyně přehradila svodidly. 5. K podání byl nad rámec současných map a fotografií sporné cesty a instalovaného svodidla přiložen protokol ze dne 28. 5. 1987 vyhotovený v souvislosti s kolaudací stavby „Překladiště RO-RO Týnec n/L“. Protokol obsahuje souhlasné vyjádření Městského národního výboru Týnec nad Labem (dále „MěNV“) s kolaudací za podmínky, že bude umožněn vstup a úprava vjezdu na pozemek paní H. sousedící s pozemkem stavby. Podatel dále doložil dopis Státní plavební správy v Praze ze dne 21. 6. 1988 (dále jen „dopis SPS“) adresovaný Místnímu národnímu výboru v Týnci nad Labem, dle nějž byly dne 8. 6. 1987 splněny „závazky k rodině H.“ uvedené v protokolu ze dne 28. 5. 1987. Též se v něm uvádí, že ohledně sjezdu bylo mj. domluveno, že na krátkém křídle budou svodidla pouze přišroubována a snímatelné sloupky zasunuty do otvorů. V případě potřeby vjezdu proto může rodina H. se svodidly dle potřeby manipulovat. 6. Žalobkyně se k výzvě silničního správního úřadu vyjádřila tak, že svodidla obnovila v souladu s kolaudačním rozhodnutím k překladišti ze dne 21. 7. 1987. Argumentovala, že výše uvedený protokol není právně závazný a nelze z něj dovozovat povinnost realizovat zmíněný sjezd. Úprava sjezdu není v podmínkách kolaudačního rozhodnutí uvedena. Žalobkyně s vyjádřením předložila kolaudační rozhodnutí stavby „Příjezdová komunikace – objekt S 201 – součásti překladiště RO-RO Týnec n. L. pro SPS Praha“ ze dne 6. 7. 1987. 7. Silniční správní úřad písemností datovanou dnem 2. 10. 2023 oznámil zahájení správního řízení ve věci zřízení nepovolené překážky na veřejně přístupné účelové komunikaci na předmětných pozemcích, neboť měl „podnět“ za opodstatněný. 8. V řízení se vyjádřila obec Kojice, dle níž uzavření komunikace na předmětných pozemcích omezuje přístup na navazující účelovou komunikaci, která pokračuje až do obce Kojice. Dle obce měla být komunikace užívána veřejně po mnoho let bez omezení. Dalším důvodem pro zachování průjezdnosti této komunikace má být i přístup na pozemky v jejím katastru za drážním náspem na pozemku parc. č. XA. Pro přístup na tyto pozemky slouží podjezd pod tratí mezi pozemky parc. č. XB a XC v katastrálním území Kojice. Tento podjezd však není dimenzován na větší techniku a neumožňuje průjezd nákladních aut, případně bývá zaplavován potokem Maršava. Účelová komunikace z Týnce nad Labem je tak uvažována jako záložní pro případ zásahu na pozemcích „za tratí“. 9. Rovněž město Týnec nad Labem ve vyjádření argumentovalo ve prospěch odstranění pevné překážky. Sdělilo, že dle pamětníků v daném místě svodidla nikdy instalována nebyla. Komunikace byla vždy užívána veřejností. Překladiště bylo využíváno jen sporadicky k překládání nadrozměrných nákladů. 10. Žalobkyně v obsáhlém vyjádření uváděla následující okruhy tvrzení, jimiž se uložení povinnosti odstranit pevnou překážku bránila: 1) existence veřejně přístupné účelové komunikace dosud nebyla pravomocně deklarována v samostatném správním řízení; 2) překladiště pro lodní dopravu bylo povoleno a kolaudováno jako veřejnosti nepřístupný uzavřený prostor a jeho účelové určení je z důvodu ochrany života a zdraví osob neslučitelné s veřejně přístupnou komunikací; 3) umístěná svodidla byla povolena jako nedílná součást celého zařízení; 4) na zpevněné vybetonované ploše nemůže být cesta patrná; 5) naplněn není ani zákonný účel cesty, neboť Týnec nad Labem a Kojice propojuje silnice č. II/322 a obsluha nemovitostí je možná z východního vstupu od obce Kojice; 6) žalobkyně ani její právní předchůdce nikdy nevyjádřili souhlas (ani konkludentně) s veřejným užíváním dotčených pozemků; 7) obecnému užívání cesty zamezuje i závora instalovaná třetí osobou, která se historicky nacházela za řešenými svodidly; 8) absentuje i nutná komunikační potřeba, jelikož existuje rovnocenný přístup z východního směru od obce Kojice; 9) předběžnou otázkou je i (i)legalita stavby P. H., od níž se odvíjí posouzení nutné komunikační potřeby. 11. Žalobkyně doložila k vyjádření listiny související s povolením a kolaudací překladiště a jeho jednotlivých částí. Ve stavebním povolení ze dne 15. 5. 1985 ke stavbě příjezdové komunikace – S0 201 k překladišti je v podmínce č. 9 uloženo, že „[z]hruba od km 0,064 stavby /od směrového odbočení/ bude další část komunikace sloužit jako účelová komunikace, s vyloučením veřejného provozu, přístupná pouze pro pěší v prostoru k podchodu pod tratí ČSD. Na napojení proto bude umístěna těžká závora zabraňující vjezdu na tuto komunikaci a dále zde budou umístěny“ v povolení blíže specifikované zákazové a příkazové značky. 12. Silniční správní úřad rozhodnutím ze dne 24. 11. 2023, č. j. MUKOLIN/OD 127897/23-vol (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobkyni nařídil ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí odstranit nepovolenou pevnou překážku z veřejně přístupné účelové komunikace, nacházející se na předmětných pozemcích, kterou tvoří „svévolně instalované silniční svodidlo“. Silniční správní úřad považoval za rozhodující, že předmětné pozemky byly po mnoho let užívány bez jakéhokoliv omezení jako dopravní cesta, čemuž jejich vlastník nebránil. Ani povolení překladiště na tom nic nemění. Všechny znaky veřejně přístupné účelové komunikace byly naplněny. V první části cesty se jedná o zkolaudovanou stavbu účelové komunikace, která pokračuje okrajem areálu překladiště se zpevněným krytem a poté již s nezpevněným povrchem v podobě vyježděných kolejí podél Labe až do obce Kojice. Veřejná cesta zde existuje od nepaměti. Z hlediska využití spojuje nemovitost pana H. se silnicí č. II/322, je využívána veřejností (rybáři, turisty, chataři) a dle vyjádření obce Kojice i k nezbytné obsluze pozemků za drážním náspem. Souhlas s veřejným užíváním byl dán mlčky. Jakási překážka v podobě natřené větve z roku 2022 nesvědčí o aktivním nesouhlasu žalobkyně. Ačkoli zde vznikla stavba překladiště, vlastník nebránil veřejnému užívání pozemků jako cesty. Alternativní přístup z východní strany je vyloučen, neboť je nepoměrně delší a méně kvalitní (jde jen o vyjeté kol