1 Afs 73/2019 — Nejvyšší správní soud

51 Af 17/2022- 57 - text 14 51 Af 17/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Mgr. J. K. bytem X zastoupený společností ARIADNA, s.r.o., IČO 64581144 sídlem Nademlejnská 683/5, 198 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2022, č. j. 36970/22/5300-22443-712892, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí (platební výměr) Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 31. 7. 2019, č. j. 4021140/19/2120-50524-109698, kterým byla žalobci za zdaňovací období říjen 2017 vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ve výši 4 200 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Základ věci spočívá v tom, že se žalobce smluvně zavázal vytvořit pro Českou republikou – Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) audiovizuální dílo (instruktážní video seriál) a dále poskytnout výhradní licenci k užití díla. Žalobce deklaroval dodání díla také prostřednictvím dodavatelů mj. společnosti AYN services CZ s.r.o. (dále jen „AYN“). 3. Správce daně prvostupňovým rozhodnutím žalobci neuznal nárok na odpočet DPH ve výši 435 669 Kč z důvodu neprokázání splnění podmínek dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 170/2017 Sb. (dále jen „ZDPH“). Dle správce daně žalobce neunesl důkazní břemeno, pokud jde o přijetí plnění od deklarovaného dodavatele AYN. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 11. 11. 2020 č. j. 42935/20/5300-22443-712876 (dále jen „první odvolací rozhodnutí“). 4. Krajský soud v Praze na základě žaloby žalobce první odvolací rozhodnutí rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 55 Af 2/2021-36 (dále jen „rozsudek č. j. 55 Af 2/2021-36“) zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud přisvědčil žalobci, že orgány finanční správy neučinily všechny možné kroky k provedení výslechu O. N., jednatele společnosti AYN (dále také jen „jednatel AYN“). Soud shledal pochybení žalovaného i v tom, že neprovedl důkaz svědeckou výpovědí R. P. jednajícího za společnost TYKSO s.r.o. (dále jen „TYKSO“ a také jen „jednatel TYSKO“). Dle tvrzení žalobce měla tato společnost dodat jakožto subdodavatel společnosti AYN požadované plnění, které bylo uvedeno na daňovém dokladu v rámci žalobcovy dodávky ministerstvu. Soud proto žalovanému uložil, aby se znovu pokusil o výslech těchto osob. 5. V dalším řízení žalovaný uložil správci daně doplnit dokazování dle závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku č. j. 55 As 2/2021-36 a následně odvolání žalobce (po zreprodukování zjištění a závěrů učiněných správcem daně) opětovně zamítl. Nosnými důvody zamítavého rozhodnutí byly (stručně řečeno) prvotní pochybnosti správce daně ohledně smluv, jež žalobce uzavřel s ministerstvem a s AYN (lišil se termín dokončení díla), a o tom, zda společnost AYN vůbec vyvíjela ekonomickou činnost [nekontaktnost, virtuální sídlo, nezveřejnění účetní závěrky a označení za nespolehlivého plátce (s účinností od 28. 12. 2017)]. Nadto ministerstvo správci daně sdělilo, že společnost AYN jako žalobcova subdodavatele neschválilo a ani o ní nebylo informováno. Žalovaný rovněž konstatoval, že sama skutečnost, že AYN do kontrolního hlášení za říjen 2017 uvedla předmětná plnění, nesvědčí o jejich faktickém uskutečnění. 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž uvedl, že správce daně dále zpochybnil (třebaže měl za prokázanou samu existenci zdanitelného plnění mezi žalobcem a ministerstvem, a to na základě dne 31. 7. 2017 bez výhrad sepsaného předávacího protokolu), zda deklarovaným způsobem proběhlo plnění mezi AYN a žalobcem. K tomu jej vedly mj. v rozhodnutí blíže rozvedené rozpory se smlouvou s AYN a jejím naplňováním. Nadto úhrady probíhaly v hotovosti v částkách hraničních pro hotovostní platby (první dvě platby přitom proběhly bezhotovostně). Žalobce sice tvrdil, že společnost AYN měla být jako subdodavatel potvrzena ministerstvem, konkrétně D. M. (dále také „osoba jednající za ministerstvo“), ten ale uvedl, že ke schvalování subdodavatelů neměl oprávnění. 7. V intencích rozsudku č. j. 55 As 2/2021-36 provedl správce daně z pokynu žalovaného dne 28. 4. 2022 výslech R. P., jednatele TYKSO. V rámci hodnocení výpovědi tohoto svědka žalovaný uzavřel, že svědek o spolupráci mezi AYN a TYKSO ani o fakturované zakázce nic neví, a nezná, ani nespolupracoval, s jednatelem AYN ani s žalobcem. Žalovaný proto konstatoval, že tuto svědeckou výpověď nelze označit za důkaz prokazující, že společnost AYN předmětná plnění dodala, naopak jde o výpověď, která pochybnosti orgánů finanční správy ještě prohloubila. Dne 25. 5. 2022 vyslechl správce daně také O. N., jednatele AYN, který obchodní spolupráci s žalobcem sice potvrdil, ale žádné jiné informace o schopnosti AYN dílo dodat neposkytl. Žalovaný proto tuto výpověď vyhodnotil jako nekonkrétní, neboť svědek nedokázal uvést žádné podrobnosti o obchodním případu, a současně ji, pro její rozpory s výpovědí jednatele TYKSO označil za nevěrohodnou. Současně poukázal na to, že svědecké výpovědi nepotvrdily, že by se jednatelé AYN a TYKSO znali s D. M. z ministerstva, přestože spolu měli vzájemně spolupracovat. 8. Žalobce byl v dalším řízení správcem daně dne 15. 6. 2022 znovu vyzván, aby prokázal, že přijal plnění od AYN, a nově k tomu, aby prokázal, co konkrétně mělo být předmětem deklarovaného plnění, neboť nebylo zřejmé, na čem a v jakém rozsahu se dodavatelé na plnění podíleli. Ze svědeckých výpovědí totiž nevyplývá, jaké práce měly společnosti AYN či TYKSO provést. Ministerstvo přitom žalobce zprostilo mlčenlivosti vůči správci daně a zároveň vysvětlilo (v rámci daňového řízení za jiné zdaňovací období), že utajovanou informací je pouze samotný obsah díla, nikoli informace týkající se postupu a způsobu jeho vytvoření. Žalobci tak nic nebránilo potřebné informace poskytnout. Přesto žalobce dne 20. 7. 2022 v reakci na výzvu správce daně jen opětovně argumentoval tím, že šlo o utajované skutečnosti, a proto nemohl relevantní důkazní prostředky uschovat. Správci daně proto navrhl, aby požádal ministerstvo o zpřístupnění utajovaného svazku a sdělení jména správce svazku, jehož výslech rovněž navrhl. Správce daně návrhům žalobce vyhověl a dne 2. 8. 2022 opětovně vyzval ministerstvo ke zpřístupnění svazku a sdělení jména jeho správce, jakož i k jeho zproštění mlčenlivosti, a to i navzdory tomu, že podle žalovaného bylo na žalobci samém, aby uvedl, která konkrétní plnění poskytovala AYN, a vysvětlil, proč totéž plnění bylo fakturováno mnoha dalším společnostem, k čemuž nebylo třeba schraňovat důkazní prostředky (v čemž žalobci měla bránit skutečnost, že šlo o utajované skutečnosti). Ministerstvo žádostem správce daně dne 12. 8. 2022 nevyhovělo, nicméně uvedlo, že poskytnutí svazku je neúčelné, neboť se v něm nenacházejí informace o tom, zdali a v jakém rozsahu se AYN podílela na zakázce pro ministerstvo, a že osoba ve funkci vedoucího či správce svazku nedisponuje důkazními prostředky nebo informacemi o účasti AYN na předmětné zakázce. 9. S ohledem na výše uvedené a po vypořádání odvolacích námitek žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal, že šetřené plnění přijal právě od společnosti AYN, respektive jiného skutečného dodavatele. Žalovaný rovněž neměl najisto prokázáno, že neznámý dodavatel nutně postavení plátce DPH měl, jakožto ani jaký konkrétní předmět a v jakém konkrétním rozsahu měl žalobce předmětné plnění přijmout. Obsah podání účastníků 10. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný nehodnotil důkazy zákonným způsobem podle § 8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), nepřihlédl ke specifickým okolnostem dodávky a nesprávně odmítl provést navržené důkazy. Žalovaný nevzal v úvahu, že žalobce své služby poskytoval ministerstvu v režimu přísně tajné, a proto si nemohl zajišťovat úplnou auditní stopu. Důkazní prostředky má v držení ministerstvo. Podle žalobce v odvolacím řízení vyšly najevo nesrovnalosti mezi písemným tvrzením ministerstva a výpověďmi svědků Z. B. a D. M., když i první z jmenovaných se měl za ministerstvo podílet na předmětné zakázce. Dle nich by měly být všechny doklady o postupu a způsobu vytvoření díla uloženy ve svazku vedeném k zakázce. Kontrolu osob zúčastněných na vytvoření díla měl dále provádět vedoucí či správce svazku. Nadto si písemnosti ministerstva odporují. V první ministerstvo sděluje, že utajovanou informací j