7 Afs 42/2007 — Nejvyšší správní soud

51 Af 8/2022- 208 - text 17 51 Af 8/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: EVEREST servis s.r.o. sídlem Malešická 3312/24a, 130 00 Praha 10 zastoupená JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem sídlem Štefánikova 48, Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2022, č. j. 19347/22/5200-11431-713085, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutí daňových orgánů 1. Finanční pro Středočeský kraj, územní pracoviště Praha-východ (dále „správce daně“), dodatečným platebním výměrem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 3027532/21/2101-50522-209106 (dále „dodatečný platební výměr 2016“), doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za rok 2016 ve výši 166 250 Kč a současně stanovil penále ve výši 33 250 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 3031621/21/2101-50522-209106 (dále „dodatečný platební výměr 2017“), správce daně doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za rok 2017 ve výši 543 780 Kč a současně stanovil penále ve výši 108 756 Kč. 2. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím ze dne 2. 6. 2022 (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru 2016, který současně potvrdil. Ve výroku dodatečného platebního výměru 2017 změnil číslo jednací zprávy o kontrole, jinak i tento platební výměr ponechal beze změny. 3. V odůvodnění konstatoval, že dne 18. 6. 2018 byla u žalobkyně zahájena daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2016, a to Finančním úřadem pro Pardubický kraj na základě tzv. vybrané působnosti. Dne 2. 5. 2019 byla daňová kontrola rozšířena i na zdaňovací období roku 2017. Předmětem šetření byly především uplatněné náklady na reklamní služby fakturované společnostmi KOUKNI s.r.o. (dále „KOUKNI“) a Concept & Vision s.r.o (dále „Concept“), a to s ohledem na zjištění orgánů činných v trestním řízení, že se žalobkyně i tyto dvě společnosti podílely na trestné činnosti související s vystavováním fiktivních faktur. 4. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně neprokázala uskutečnění reklamních plnění v prostorách FbŠ Bohemians – která byla fakturována společností KOUKNI – v dostatečném rozsahu ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále „zákon o daních z příjmů“). Dále daňové orgány dospěly k závěru o odchýlení se od tržně obvyklé ceny ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů u reklamních služeb v prostorách HC Slavia Praha a.s. – taktéž fakturovaných společností KOUKNI – a u reklamních služeb společnosti CZECH GOLF PRODUCTION, s.r.o. (dále „CZECH GOLF PRODUCTION“) – fakturovaných společností Concept. 5. Žalovaný v prvé řadě neshledal důvodnou odvolací námitku, že Finanční úřad pro Pardubický kraj jakožto kontrolující správce daně nebyl příslušný k provedení daňové kontroly, z čehož žalobkyně dovozovala nicotnost dodatečných platebních výměrů a prekluzi lhůty pro stanovení daně. Ve vztahu k prekluzi žalovaný neshledal důvodnou ani námitku, že § 148 odst. 2 daňového řádu sice může prodlužovat původní tříletou lhůtu podle § 148 odst. 1 daňového řádu, nikoliv však již lhůtu přerušenou dle § 148 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný vycházel z toho, že lhůta pro stanovení daně ve vztahu roku 2016 by uplynula až dne 18. 6. 2022 a ve vztahu k roku 2017 až dne 2. 5. 2023. 6. Ohledně reklamy na FbŠ Bohemians žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uskutečnění reklamních služeb v jí tvrzeném rozsahu. Z jedenácti druhů reklamních plnění doložila pouze jeden, a to jen v omezeném časovém rozsahu. Za reklamní služby byla ve smlouvě sjednaná celková cena bez kalkulace za jednotlivá reklamní plnění, správce daně proto nemohl uvažovat o uznání části plnění. Navíc došlo k několikanásobnému navýšení ceny plnění mezi žalobkyní a KOUKNI. Žalobkyně nedoložila ani žádné podklady k vyhodnocení přínosu této reklamy. Z prosté časové shody nárustu obratu žalobkyně s vynaložením nákladů na reklamní služby nelze dovodit souvislost. Žalovaný proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala daňově uznatelnou povahu nákladů ve výši 800 000 Kč ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 7. Žalovaný nepovažoval za důvodný ani nesouhlas žalobkyně s doměřením daně podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů ve vztahu k reklamním službám HC Slavia Praha a CZECH GOLF PRODUCTION. 8. Ohledně reklamy na HC Slavia Praha žalovaný identifikoval následující obchodní řetězec: HC Slavia Praha à KOUKNI à Concept à žalobkyně. 9. Ohledně reklamy u CZECH GOLF PRODUCTION žalovaný identifikoval následující obchodní řetězec: CZECH GOLF PRODUCTION à KOUKNI à žalobkyně. 10. Ve shodě se správcem daně žalovaný konstatoval, že bylo prokázáno provedení smluveného reklamního plnění, a to jak ve zdaňovacím období 2016, tak 2017. Protože však došlo k očividnému násobnému navýšení ceny mezi HC Slavia Praha a žalobkyní, musely daňové orgány zvážit, zda stanovená cena odpovídá požadavkům daňové legislativy. 11. U obou reklamních plnění se žalovaný ztotožnil se správcem daně v tom, že jsou naplněny všechny podmínky dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Jednak žalovaný shledal, že společnost Concept, společnost KOUKNI a Ing. Roman Dubský jsou osoby spojené s žalobkyní ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5. zákona o daních z příjmů. Dále žalovaný shledal, že se liší ceny sjednané mezi těmito osobami oproti cenám, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích. V tomto ohledu žalovaný doplnil spis za účelem ověření ceny, z které vycházel správce daně. Žalovaný vycházel z toho, že obvyklou cenu představuje cena sjednaná na začátku řetězce, tj. mezi HC Slavia Praha a společností KOUKNI, a to 125 000 Kč ve vztahu k zdaňovacímu období 2016 a 250 000 Kč ve vztahu k zdaňovacímu období 2017. Mnohem vyšší ceny sjednané mezi společností Concept a žalobkyní proto žalovaný shledal neodpovídající cenám tržním. Současně shledal, že žalobkyně tento rozdíl uspokojivě nevysvětlila. 12. I v případě druhého z řetězců žalovaný neshledal odvolací argumentaci důvodnou. Za jinak spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 písm. c) bodu 5. zákona o daních z příjmů žalovaný považoval žalobkyni a společnost KOUKNI. I zde žalovaný vycházel při zjištění obvyklé ceny z ceny sjednané mezi faktickým poskytovatelem reklamy (CZECH GOLF PRODUCTION) a přímým smluvním partnerem, tj. společností KOUKNI. I zde žalovaný ověřil doplněním vlastních údajů ověření správnosti této referenční ceny. Takto zjistil interval tržních cen v rozmezí 5 000 Kč až 88 000 Kč. Žalobkyní sjednaná cena 900 000 Kč byla tedy navýšena přibližně desetinásobně. A opět podle žalovaného bez uspokojivého vysvětlení rozdílu. Proto i ve vztahu k tomuto plnění potvrdil správnost aplikace § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Shrnutí žaloby 13. Žalobkyně se žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), domáhala vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí, případně jeho zrušení pro nezákonnost. 14. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nicotné, protože žalovaný ve výrokové části opravil číslo jednací protokolu o daňové kontrole uvedené v platebních výměrech a fakticky o jejím odvolání nerozhodl. Odkaz na zprávu o daňové kontrole patří do odůvodnění rozhodnutí, ne do jeho výrokové části. Žalobkyně tento odkaz navíc nenapadala. V tomto postupu žalovaného spatřuje vadu dle § 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu. 15. Důvody nicotnosti napadeného rozhodnutí a dodatečných platebních výměrů žalobkyně dále spatřuje v prekluzi práva doměřit daň. Jednak podle ní nenastaly účinky předpokládané v § 148 odst. 3 daňového řádu. Daňovou kontrolu podle žalobkyně totiž prováděl nepříslušný správce daně (finanční úřad), přestože žalobkyni nebylo doručeno žádné rozhodnutí o delegaci, které měl vydat žalovaný jako nejblíže společný nadřízený finančního úřadu a správce daně. Neexistuje ani jiný správní akt, například dožádání o provedení úkonů či dílčích řízení nebo jiných postupů. Daňová kontrola proto byla nezákonná. Žalobkyně vznesla námitky místní nepříslušnosti, nicotnosti oznámení o ukončení daňové kontroly i prekluze, které nevypořádal ani finanční úřad, ani později žalovaný. Jednak i pokud by byla daňová kontrola řádně zahájena, nebylo možné aplikovat § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu a prodloužit dobu pro stanovení daně již prodlouženou dle odst. 3 tohoto ustanovení. Prvně zmíněná norma se podle žalobkyně vztahuje výlučně k odst. 1 tohoto ustanovení. Z pohledu zákonodárce je zřejmé, že navazující ustanovení doplňuje, upřesňuje nebo provádí ustanovení předchozí. V § 148 odst. 2 daňového řádu se hovoří o prodloužení dosavadní (tj. logicky výše zmíněné) lhůty pro stanovení daně, například dojde-li k oznámení rozhodnutí o stanovení dane dle písm. b), což korespon