1 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 2/2022- 95 - text 18 54 Ad 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobce: ppor. Bc. M. M. zastoupen advokátem JUDr. Markem Nespalou sídlem Bělehradská 643/77, Vinohrady, Praha 2 proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky – Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 935/27, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2021, č. j. PPR-7860-4/ČJ-2021-990131, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2021, č. j. PPR-7860-4/ČJ-2021-990131, a rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 18. 1. 2021, č. 3/2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladu řízení částku 19 456 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Marka Nespaly. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou u Městského soudu v Praze a postoupenou usnesením tohoto soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 15 Ad 3/2021-65, Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, (dále jen „krajský policejní ředitel“) ve věcech kázeňských ze dne 18. 1. 2021, č. 3/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím krajský policejní ředitel uznal žalobce podle § 50 odst. 1 a § 186 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o služebním poměru“) vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se žalobce dopustil z nedbalosti tím, že nejméně v období od 1. 5. 2019 do 4. 2. 2020 na území Středočeského kraje a v Praze užíval služební dopravní prostředky ve vlastnictví státu (Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Středočeského kraje) v rozporu s právními předpisy a interními akty řízení, zejména: · nevedl řádnou dokumentaci k prováděným jízdám služebními dopravními prostředky, neboť z elektronické knihy jízd služebních dopravních prostředků za období od 1. 5. 2019 do 4. 2. 2020 vyplývá, že jízdy zadával zpětně, čímž současně vykonával jízdy bez jejich schválení, což je v rozporu s čl. 16 odst. 1, 2, 3 a 10 nařízení Ministerstva vnitra č. 33/2011, kterým se upravují zásady výkonu příslušnosti hospodaření a nakládání s automobilním majetkem a způsoby užívání služebních dopravních prostředků pro služební a pracovní účely (dále jen „nařízení Ministerstva vnitra č. 33/2011“), čl. 4 závazného pokynu policejního prezidenta č. 229/2011, o služebních dopravních prostředcích (dále jen „závazný pokyn policejního prezidenta č. 229/2011“), a čl. 7 odst. 1, 2 a 8 a čl. 17 odst. 2 pokynu krajského policejního ředitele č. 12/2017, kterým se stanoví zásady a způsoby užívání služebních dopravních prostředků Krajského ředitelství policie Středočeského kraje pro služební a pracovní účely (dále jen „pokyn krajského policejního ředitele č. 12/2017“); tyto předpisy shodně stanovují povinnost vyplnit konkrétní položky elektronické knihy jízd před jízdou (včetně zadání dne a skutečného času odjezdu) a služební dopravní prostředek používat za účelem plnění služebních povinností na základě předchozího schválení, · některé jízdy nebo jejich části ve shora uvedeném období vykonal bez souvislosti s plněním služebních úkolů, což vyplývá z cíle cesty v kontextu s uvedeným spolujezdcem, číslem jednacím a počtem ujetých kilometrů, ale také z operativního šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“) [sp. zn. GI-2155/TČ-2019-842020], přičemž některé z těchto jízd ve shora uvedeném období vykonal pouze za účelem přepravy své nadřízené, ředitelky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Kutná Hora (dále jen „ÚO Kutná Hora“), plk. JUDr. B. M., a to nejčastěji do místa jejího bydliště v Praze a pak zpět do místa služebního působiště na ÚO Kutná Hora, přičemž z čl. 11 odst. 1 pokynu krajského policejního ředitele č. 12/2017 vyplývá, že služební dopravní prostředky se používají pro plnění služebních a pracovních úkolů, podle čl. 12 písm. a) pokynu krajského policejního ředitele č. 12/2017 je povinností řidiče užívat dopravní prostředek pouze při plnění služebních a pracovní úkolů, přičemž stejné povinnosti stanoví čl. 18 odst. 1 nařízení Ministerstva vnitra č. 33/2011 a čl. 4 závazného pokynu policejního prezidenta č. 229/2011, a tím, že jízdami bez prokazatelného služebního důvodu ujel minimálně 1 586 km (tedy s náklady minimálně o 1 649,44 Kč vyššími při provozu na CNG = 1,04 Kč/km), jednal v rozporu s § 14 odst. 1 větou první zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění účinném do 31. 3. 2020 (dále jen „zákon o majetku ČR“), který stanoví, že majetek ČR musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností, čímž opakovaně porušil základní povinnost příslušníka bezpečnostního sboru uvedenou v § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, tedy dodržovat služební kázeň, která podle § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Za uvedený kázeňský přestupek byl žalobci prvostupňovým rozhodnutím podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru uložen kázeňský trest písemné napomenutí. Obsah žaloby 2. Žalobce namítá nicotnost prvostupňového rozhodnutí pro nedostatek věcné a místní příslušnosti krajského policejního ředitele, který rozhodl místo ředitelky ÚO Kutná Hora, čímž byl žalobce připraven o „zákonného soudce“. Z čl. 12 odst. 5 „závazného pokynu policejního prezidenta“ nevyplývá, že by krajský policejní ředitel mohl vést kázeňské řízení s jakýmkoliv příslušníkem ve své působnosti, tedy i se žalobcem zařazeným v ÚO Kutná Hora. Nemůže rozhodovat kterýkoliv z obou ředitelů. O odvolání rozhoduje nadřízený orgán, kterým je v případě krajského policejního ředitele Policejní prezidium ČR, zatímco řediteli územního odboru je nadřízeno krajské ředitelství policie. Žalobce nevyloučil, že v případě podjatosti ředitelky ÚO Kutná Hora mohl být příslušný právě krajský policejní ředitel, nicméně nebyl dodržen předpokládaný postup k takové změně příslušnosti. 3. Žalobce taktéž namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a neurčitost výrazů: „zejména“ v návětí výroku, „některé jízdy nebo jejich části“ a „některé z těchto jízd ve shora uvedeném období“ ve výroku, „tak například“ a „většinu jízd zadal policista“ v odůvodnění. Neobstojí, že by působilo zmatečně vypsání všech údajných 56 pochybení včetně dat, časů a způsobu pochybení. Tyto jízdy služebním dopravním prostředkem nejsou popsány ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobce tak nemohl uvádět nic bližšího na svou obhajobu. Krajský policejní ředitel navíc uvedl, že „většina jízd byla zadána zpětně jen o několik minut“. Žalobce proto požaduje přesné vymezení skutků, aby nebyl postihován i za nepatrná pochybení, pro která slouží možnost udělení negativní události. Žalovaný ani nepřihlédl, že žalobce za uvedené jednání nebyl v minulosti trestán, a nezvážil udělení negativní události. To nyní nelze přezkoumat pro absenci popisu jednotlivých skutků. Bez popisu jednotlivých skutků ani nelze posoudit, zda se jednalo o trvající kázeňský přestupek, nebo o samostatné skutky. Nelze určit, zda nedošlo k ukončení jednoho trvajícího kázeňského přestupku a započetí dalšího, nebo k prekluzi některých skutků. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se hovoří o trvajícím kázeňském přestupku, zatímco ve výroku o opakovaném porušení povinností. 4. Dále žalobce namítá prekluzi jednání a rozdílnost skutků, pro něž bylo zahájeno trestní řízení a kázeňské řízení, což je rozhodné právě pro běh prekluzivní lhůty. Jelikož žalovaný nepovažoval za nutné vymezit jednotlivé skutky v časovém období od 1. 5. 2019 do 4. 2. 2020, nelze posoudit prekluzi odpovědnosti. Vytýkané nevedení evidence jízd služebního dopravního prostředku v e-knize jízd navíc chybí v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a nelze jej podřadit pod „vykonávání jízd služebním dopravním prostředkem bez souvislosti s plněním služebních úkolů“. Jelikož pro nevedení evidence jízd nebyly zahájeny úkony trestního řízení, tak nedošlo ke stavení běhu lhůty v době trestního řízení. 5. Žalobce též brojí proti absenci materiální stránky kázeňského přestupku. Krajský policejní ředitel se tímto nezabýval, což nemohl žalovaný zhojit. Z judikatury Nejvyššího spr