6 Ao 3/2009 — Nejvyšší správní soud

59 A 18/2024- 70 - text 21 59 A 18/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: Mgr. J. V. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D. sídlem Národní 365/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 2) P. B. bytem X 3) město Roztoky sídlem náměstí 5. května 2, 252 63 Roztoky o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2024, č. j. MMR-82455/2023-83 SZ14097/83/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „stavební úřad“) ze dne 5. 9. 2023, č. j. 074456/2023/KUSK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Stavební úřad rozhodoval na základě § 2e odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „liniový zákon“). Výrokem I prvostupňového rozhodnutí podle § 169 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) a § 14 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, ve znění pozdějších předpisů povolil výjimku z obecných požadavků na výstavbu, a to konkrétně z technického požadavku zabezpečujícího bezbariérové užívání staveb a stanovujícího požadavek na nejvyšší podélný sklon komunikace pro chodce v poměru 1:12 (8,33 %) pro umístění stavby „Propojení ulic Š. a L. v X“ na pozemcích p. č. XA a p. č. XB v katastrálním území X (dále jen „stavba propojky“; všechny v rozsudku zmiňované pozemky jsou ve stejném katastrálním území, proto bude soud dále uvádět pouze parcelní čísla pozemků). Výrokem II prvostupňového rozhodnutí stavební úřad zejména na základě § 1 liniového zákona a § 79 a § 92 stavebního zákona rozhodl o umístění stavby propojky. Zároveň stavební úřad ve II. výroku prvostupňového rozhodnutí vymezil druh a účel stavby propojky, určil její prostorové řešení a stanovil podmínky vyplývající ze závazných stanovisek, podmínky pro projektovou přípravu stavby propojky a pro její napojení na veřejnou a technickou infrastrukturu. Obsah žaloby 3. Žalobce předně uvádí, že v prvostupňovém rozhodnutí absentují některá skutková zjištění, která stavební úřad učinil o poměrech na místě samém při ohledání žalobcovy nemovitosti, a že se stavební úřad nevypořádal s některými námitkami. Stavební úřad se především nezabýval tím, že stavba propojky ovlivní existující studnu žalobce, a existenci studny zcela opomenul. Žalovaný pak vycházel z vyjádření, které stavební úřad podal ke studni až po vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalobce konstatuje, že studna je součástí funkčního systému zadržování dešťové vody na jeho pozemcích, plní funkci přirozené retence dešťových vod a nachází se v ní také pitná voda. Žalobce poukazuje na stavebním úřadem citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, č. j. 30 A 115/2012-47, a na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2011, č. j. 57 A 47/201048, č. 2419/2011 Sb. NSS, které se sice týkaly případů koexistence studny a veřejné komunikace (zatímco v této věci má být do bezprostřední blízkosti studny teprve umístěna veřejná komunikace), avšak je z nich patrná tendence poskytnout ochranu studni coby zdroji pitné vody. Přestože Krajský soud v Plzni konstatoval, že výkonu stavebního práva nelze bránit, nepředstavují-li stavební činnost a výsledná stavba zneužití práva a nejsou-li v rozporu se zákonem chráněnými zájmy, stavební úřad tyto otázky neposuzoval. Osoba zúčastněná na řízení 3) přitom usiluje o vyvlastnění části pozemků p. č. XA a p. č. XB a svůj návrh opřela o změnu č. 4 územního plánu města Roztoky, pročež má obdobné postavení jako vlastník a její postup je třeba podrobit přezkumu ve smyslu rozsudku č. j. 57 A 47/201048. Pokud žalovaný vyšel z toho, že žalobce nebude omezen v dosavadním způsobu využití studny jako součásti závlahového systému zahrady, pak zcela popřel, že studna je vodním dílem a podléhá zákonné ochraně. 4. Žalovaný se dle názoru žalobce nezabýval tím, zda je stavba propojky projevem zneužití vlastnického práva na újmu žalobce, a neověřoval objektivní existenci tvrzeného účelu stavby propojky, jímž má být propojení stávajících místních komunikací, čímž má dojít ke zkrácení (přímému) propojení jednotlivých částí obce a k posílení pěších vazeb v území. V řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace ovšem silniční správní úřad dospěl k závěru, že žalobcovy pozemky neslouží k uspokojování nutné komunikační potřeby. Žalobce proto navrhoval přerušení řízení o umístění stavby propojky do doby pravomocného skončení řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace. V této věci přitom je dle mínění žalobce též otázkou, zda sama skutečnost, že stavba propojky je projednávána ve zrychleném režimu dle liniového zákona, není zneužitím práva, resp. zda liniový zákon vznikl proto, aby se použil na případy jako je tento, v nichž absentuje skutečný zájem na umístění dopravní infrastruktury. Další účel stavby propojky má dle osoby zúčastněné na řízení 3) tkvět ve vytvoření podmínek pro zajištění obsluhy a oprav technické infrastruktury – konkrétně veřejného osvětlení, vodovodu a kanalizace. Tato technická infrastruktura je však na pozemcích umístěna již více než 15 let a ze správních rozhodnutí neplyne, v čem by mělo vytvoření takových podmínek spočívat. Umístěním veřejné komunikace se dle mínění žalobce oprava technické infrastruktury naopak ztíží, neboť nejprve bude nutné komunikaci odstranit (včetně všech jejích vrstev). Ve stávajícím stavu umístění technické infrastruktury dle žalobce nelze nalézt žádné nedostatky. Žalobce dále konstatuje, že rozšíření šíře uličního prostoru bylo navrhováno za účelem umožnění bezproblémového vjezdu i větších vozidel stávajícími vjezdy na pozemky p. č. XE a XF, které však jsou v soukromém vlastnictví, a proto zde dle přesvědčení žalobce absentuje nadmístní, natožpak veřejný zájem. Správní orgány tento účel nijak neověřovaly a opomenuly, že pozemky p. č. XF a XE lze obsluhovat přes pozemek p. č. XCH vlastněný stejnou osobou. Stavba propojky by konečně měla sloužit k obsluze lokality vozidly integrovaného záchranného systému nebo technické služby s odůvodněním, že současný příjezd k nemovitostem č. p. XC až XD je zajištěn jen z jednoho směru (ulicí Š.). Žalobce však má za to, že uvedené nemovitosti jsou více než 15 let bezproblémově obsluhovány skrze místní komunikaci – obytnou zónu minimální šířky 7,5 m. 5. Otázka objektivní existence účelu stavby propojky (tak, jak byl rozebrán v předešlém odstavci) je dle názoru žalobce rozhodná pro posouzení, zda ve věci nedošlo ke zneužití práva. Správní orgány se však touto otázkou nezabývaly, i když ze správního spisu plyne, že lokalita dotčená stavbou propojky je stabilizovaným územím, v němž byla výstavba většiny nemovitostí dokončena před cca 15 lety a výstavba žalobcova rodinného domu dokonce v roce 2012. Ačkoli se osoba zúčastněná na řízení 3) vyjádřila kladně k záměru výstavby žalobcova rodinného domu, začala po realizaci výstavby usilovat o jiné uspořádání, jež vyústilo ve schválení změny č. 4 jejího územního plánu umožňující využít část žalobcových pozemků k realizaci stavby propojky. Stavba propojky má dle mínění žalobce spojitost se snahou osoby zúčastněné na řízení 3) deklarovat na pozemcích žalobce veřejně přístupnou účelovou komunikaci, resp. s jejím neúspěchem v deklaratorním řízení. Výsledek řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace je dle názoru žalobce významnou skutečností pro řízení o umístění stavby propojky, neboť umístění stavby propojky není vyvoláno potřebou v území, nýbrž reakcí osoby zúčastněné na řízení 3) na faktický stav, podle něhož se na pozemcích žalobce účelová komunikace nenachází a nikdy nenacházela. Osoba zúčastněná na řízení 3) tak zvolila „silové řešení“ spočívající v umístění stavby propojky a v konečném důsledku ve vyvlastnění. Za významnou skutečnost žalobce dále označuje to, že do doby pravomocného skončení řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace musí být jeho pozemky přístupny veřejnosti, pročež na nich dochází k vandalismu. Žalobce proto na svých pozemcích in