5 As 18/2011 — Nejvyšší správní soud

36 A 9/2025- 26 - text 12 36 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci žalobkyně: nezletilá B. T. A. N., narozená X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupená zákonným zástupcem Q. N. V., narozený X posledně hlášený bytem X na základě plné moci zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 3. 2025, č. j. MV-38053-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a rozhodnutí správních orgánů 1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále „ministerstvo“) ze dne 6. 11. 2024, č. j. OAM-6574-13/ZR-2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), byla zrušena platnost povolení k trvalému pobytu otce žalobkyně, a to z důvodu, že nepobýval na území ČR po dobu delší než dva po sobě jdoucí roky. Prvostupňovým rozhodnutím dále ministerstvo stanovilo otci žalobkyně lhůtu k vycestování z území ČR v délce 60 dnů od právní moci rozhodnutí. 2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 3. 2025, č. j. MV-38053-4/SO-2025 (dále „napadené rozhodnutí“), s odkazem na § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), zamítla odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí jako nepřípustné. K důvodům napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že s ohledem na § 168 odst. 6 zákona 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění účinném od 1. 7. 2023 (dále „zákon o pobytu cizinců“), žalobkyně nebyla účastnicí řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu otce žalobkyně. 3. Proti napadenému rozhodnutí žalobkyně brojí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Obsah žaloby 4. Žalobkyně namítá, že byla ve správním řízení opomenuta jako účastnice řízení. Argumentuje tím, že věc se týká zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu jejího otce, kdy její vlastní pobytové oprávnění je z důvodu rodinných vazeb odvozeno od otcova povolení k trvalému pobytu. Aktuálně tedy hrozí, že její povolení k trvalému pobytu bude zrušeno podle § 77/2 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně odkazuje na ustálenou judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 23. 10. 2019, č.j. 9 Azs 256/2019-24, či na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2022, č.j. 30 A 88/2020-56, z nichž dovozuje, že byla účastníkem správního řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně připouští, že došlo k novelizaci § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, který dle jeho aktuálního znění na úrovni prostého zákona její účastenství vylučuje. Dané ustanovení zákona nicméně dle žalobkyně odporuje článku 36 usnesení č. 2/1993 předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR (dále „Listina“) a dále článkům 3 a 12 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. (dále „ÚPD“), neboť ve svém důsledku brání nezletilé žalobkyni v uplatňování procesních práv ve správním řízení a zároveň ji vylučuje z možnosti podat žalobu ve správním soudnictví, aniž by bylo zřejmé, jaký veřejný zájem tato právní úprava, omezující její základní lidské právo, sleduje. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby soud podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu. 5. Žalobkyně dále namítá, že ve správním řízení nebylo postupováno dle § 29 odst. 4 správního řádu, neboť jí nebylo umožněno efektivně formulovat svůj názor a uplatňovat tak svá práva. Žalobkyně proto až v předmětné žalobě uvádí, že končí devátou třídu základní školy, přičemž od září měla nastoupit ke studiu střední školy v ČR. Otec ji měl živit a měla s ním během studia v ČR žít. Zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu otci znamená, že otec se bude muset vrátit do Vietnamu a ona sama v ČR žít nemůže. Napadené rozhodnutí tedy představuje nepřiměřený zásah do jejího a otcova soukromého a rodinného života. 6. Konečně žalobkyně namítá, že v průběhu správního řízení nebyla žádná z písemností doručována otci žalobkyně řádně. V poštovní schránce otcova bydliště nebyly ukládány výzvy k vyzvednutí zásilek. K této skutečnosti navrhuje k důkazu vyslechnout svého otce a jeho spolubydlící. V domě je větší množství poštovních schránek a je pravděpodobné, že doručovatel nedopatřením výzvy vhazoval do nesprávné poštovní schránky. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve vyjádření konstatuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 168 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, podle kterého žalobkyně nebyla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Zákon o pobytu cizinců tak obsahuje speciální úpravu týkající se účastníků řízení, která byla provedena novelizací zákona o pobytu cizinců účinnou od 1. 7. 2023. Posouzení žaloby 8. Žalobkyně je v řízení zastoupena zákonným zástupcem [§ 35 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“)]. Ač je žalobkyně nezletilá, nevyžadoval soud souhlas opatrovnického soudu s podáním předmětné žaloby (§ 898 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), neboť případný neúspěch v řízení o této žalobě nepovede k podstatnému zásahu do majetkové sféry žalobkyně; předmětná žaloba zároveň nepředstavuje svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2021, č.j. 10 As 123/2021-41, bod 9 a násl.). 9. Na prvním místě soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 27. 3. 2025, žaloba byla podána 4. 4. 2025, tj. v zákonné lhůtě dle § 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 o pobytu cizinců) a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 10. Soud rozhodl ve věci v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (byť žalobkyně toliko implicitně). Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rozsahu a mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 11. Obecně platí, že v rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost podle § 92 odst. 1 věty první správního řádu (což je i případ napadeného rozhodnutí) se odvolací orgán věcně nezabývá podaným odvoláním, nýbrž posuzuje pouze jeho přípustnost (nebo včasnost). V případě žaloby proti tomuto typu rozhodnutí je tedy správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o nepřípustné odvolání (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 As 18/2011-81, ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/2011-93, či ze dne 26. 1. 2012, č. j. 7 As 122/2011-194). 12. Proto dovodila-li žalovaná nepřípustnost odvolání na základě úvahy, že žalobkyně nebyla v postavení účastníka, je soud oprávněn zkoumat pouze žalobní body týkající se otázky účastenství. Jádrem sporu je proto otázka, zda žalobkyni náleželo postavení účastníka řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu jejího otce, od kterého má odvozený pobytový titul (konkrétně také povolení k trvalému pobytu). 13. Žaloba není důvodná. Žalobkyni nesvědčilo účastenství ve správním řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu 14. Žalobkyně na prvním místě namítala, že byla opomenuta jako účastnice řízení o zrušení trvalého pobytu jejího otce zahájeného z moci úřední dle zákona o pobytu cizinců. Argumentovala tím, že rozhodnutím o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu otce byla přímo dotčena ve svých právech. 15. Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky správního řízení v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak jsou účastníky správního řízení též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. 16. Podle § 1 odst. 2 správního řádu se nicméně tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. 17. Podle § 168 odst. 6 věty druhé zákona o pobytu cizinců ve znění od 1. 7. 2023, je v řízení vedeném podle tohoto zákona z moci úřední účastníkem řízení pouze ten, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost; to neplatí, jde-li o řízení podle § 98a (zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince na území), řízení o zajištění cizince a řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince. 18. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že aplikaci § 27 odst. 2 správního řádu vylučuje § 1 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 168 odst. 6 větou první zákona o pobytu cizinců. Subsidiární užití § 27 odst. 2 správního řádu není možné, neboť účastenství v řízení o žádosti podle zákona o pobytu cizinců je regulováno komplexně v uvedeném ustanovení zákona o pobytu cizinců (srov. např. rozsudky NSS ze dne 8. 3. 2023, č. j. 10 Azs 12/2023-67, bod 45 a co