9 Ao 1/2008 — Nejvyšší správní soud

37 A 50/2025- 84 - text 14 37 A 50/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobců (navrhovatelů): a) Ing. O. K. b) Ing. M. K. oba bytem X oba zastoupení advokátem Mgr. Pavlem Černým sídlem Údolní 567/33, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 a odpůrkyni: obec Průhonice sídlem Květnové náměstí 73, Průhonice zastoupená advokátem Mgr. Janem Hrabou sídlem Na Pankráci 404/30a, Praha 4 za účasti osoby zúčastněné na řízení ČEPS, a.s. sídlem Elektrárenská 774/2, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. 071163/2025/KUSK, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2012 – Změna č. 1 územního plánu Průhonice, schválená usnesením Zastupitelstva obce Průhonice dne 27. 11. 2012, a části opatření obecné povahy č. 1/2018 – Změna č. 2B územního plánu Průhonice, schválená usnesením Zastupitelstva obce Průhonice dne 11. 7. 2018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. 071163/2025/KUSK, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 34 466,46 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Černého, advokáta. III. Návrh na zrušení opatření obecné povahy se odmítá. IV. Ve sporu mezi navrhovateli a odpůrkyní nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V. Navrhovatelce a) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč, který jí bude vyplacen do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Navrhovateli b) se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč, který mu bude vyplacen do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhali zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu Průhonice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 2. 10. 2024, č. j. 24/2986/SU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým stavební úřad zamítl žádost žalobců o dodatečné povolení stavby přístavby rodinného domu č. p. XY a stavby garáže na pozemku parc. č. X1 a parc. č. X2 v katastrálním území X. 2. Prvostupňové a napadené rozhodnutí vycházela z negativních závazných stanovisek orgánů územního plánování. Ta dospěla k závěru, že pozemek žalobců parc. č. X1 náleží nejenom do funkční plochy bydlení v rodinných domech městské a příměstské (BI-X), ale z části též do plochy veřejné prostranství (PV). Podmínka prostorového uspořádání maximální intenzity využití pozemků plochy BI-X se pak podle nich uplatní jen na tu část pozemku parc. č. X2, která do této funkční plochy spadá, a nelze ji vypočíst i z části náležející do funkční plochy PV. S tím žalobci nesouhlasili. 3. Žalobci jakožto navrhovatelé společně s žalobou navrhli incidenčním návrhem podle § 101a odst. 2 druhá věta s. ř. s. zrušit opatření obecné povahy č. 1/2012 – Změna č. 1 územního plánu Průhonice, schválená usnesením Zastupitelstva obce Průhonice dne 27. 11. 2012, v části, v níž definuje koeficient zastavěné plochy (dále jen „Změna č. 1“), a opatření obecné povahy č. 1/2018 – Změna č. 2B územního plánu Průhonice, schválená usnesením Zastupitelstva obce Průhonice dne 11. 7. 2018, v části vymezení funkčního využití plochy PV na pozemku parc. č. X1 (dále jen „Změna č. 2B“); (společně též jako „napadená OOP“). Řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí Žaloba 4. Žalobci dne 2. 4. 2023 podali prostřednictvím datové schránky k orgánu územního plánování žádost o vydání závazného stanoviska orgánu územního plánování podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Ze žádosti bylo zřejmé, kdo ji podal, jaké věci se týká a co žalobci žádali. Žádost byla adresována věcně a místně příslušnému správnímu orgánu a byla podepsána. Byla podána ve formátu pdf, obsahovala zákonem požadované přílohy s dokumentací ve formátu pdf a dvě doprovodné přílohy dokumentárního charakteru ve formátu jpeg. Splňovala podle žalobců všechny zákonem požadované náležitosti. Dotčený orgán ale na žádost nijak nereagoval. Teprve po 72 dnech od jejího podání vydal sdělení ze dne 13. 6. 2023, č. j. MUCE 101577/2023 OUP. V něm uvedl, že žádost žalobců nebyla přijata z důvodu nepodporovaného datového formátu. K vydání závazného stanoviska fikcí z toho důvodu podle správních orgánů nemělo dojít. Příloha, která měla způsobit, že žádost měla být podána v nepodporovaném datovém formátu, ale byla pouze fotografie, která neměla vliv na srozumitelnost podání. Při telefonátu s pracovnicí podatelny Městského úřadu Černošice bylo žalobcům sděleno, že tímto způsobem je nastaven server úřadu (jakmile je součástí datové zprávy soubor nepodporovaného formátu, tak se podanou žádostí úřad dále nezabývá). 5. S tímto postupem žalobci nesouhlasí. Formáty jpg a jpeg jsou zcela běžné a správními orgány jsou běžně akceptovány. To odpovídá i doporučením Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a Českého telekomunikačního úřadu. Pokud orgán územního plánování nepřijal žádost žalobců jen z tohoto důvodu, byl jeho postup v rozporu se zákonem a žádost je nutno považovat za řádně podanou. K tíži žalobců nemůže jít skutečnost, že Městský úřad Černošice není schopen přílohy ve formátu jpeg řádně zpracovat. Po žalobcích není možné spravedlivě požadovat, aby při podání standardního podání, k němuž jsou připojeny standardní přílohy, u každého příslušného úřadu zjišťovali, zda je schopen přílohy zpracovat. Žalobci poukázali i na to, že Ministerstvo pro místní rozvoj v této věci konkrétně uvedlo, že bude klíčové prověřit, zda první podání žádosti o závazné stanovisko orgánu územního plánování mělo všechny náležitosti podle § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Pokud by se potvrdilo, že první žádost žalobců o závazné stanovisko ze dne 2. 4. 2023 tyto zákonné náležitosti obsahovala, pak měl být učiněn závěr, že došlo k vydání závazného stanoviska fikcí. Podle žalobců došlo k vydání závazného stanoviska fikcí podle § 4 odst. 9 věty druhé stavebního zákona a jejich žádosti o dodatečné povolení stavby mělo být vyhověno. K vydáním následujících závazných stanovisek vůbec nemělo dojít. 6. V nich přitom správní orgány do základu výpočtu koeficientu zastavění nezahrnuly celou plochu pozemku parc. č. X1, ale pouze její část vymezenou v územním plánu jako plocha BI-X o výměře 570 m2. Z toho dovodily, že koeficient zastavění činil 22,6 + 3,4 %. Zbylou část pozemku o ploše přibližně 73 m2 vymezenou jako plocha PV při těchto úvahách nezohlednily. Míra zastavění pozemku má být podle žalobců počítána z pozemku jako celku, nikoli jen ze stavebního pozemku, který je součástí pouze jedné plochy. Správnost tohoto výkladu potvrzuje judikatura. NSS v rozsudku ze dne 24. 6. 2021, č. j. 1 As 505/2019-74, uvedl, že pokud územní plán stanoví koeficient zeleně, vychází se při jeho výpočtu z celé výměry stavebního pozemku. Z rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2023, č. j. 10 As 181/2021-70, dále vyplývá, že smyslem úpravy koeficientu zastavění je zajištění žádoucího poměru mezi zastavěnou plochou pozemku a volným prostorem. Z toho žalobci dovozují, že má-li sloužit ke svému účelu (ochrana krajinného rázu), nemůže se omezovat jen na jednotlivé parcely. Též podle úpravy stanovení intenzity využití stavebních pozemků podle přílohy č. 7 bodu I odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti, je jedním z aspektů intenzity využití stavebních pozemků koeficient zastavění, přičemž tato úprava vztahuje regulaci intenzity využití ke stavebnímu pozemku jako celku, nikoli k jeho části. 7. Územní plán podle žalobců na jednom místě stanoví, že zastavitelnost je počítána z pozemku, na druhém místě, že ze stavebního pozemku. Pokud je znění územního plánu nejasné, je třeba podle žalobců tuto nejasnost odstranit výkladem. Pojem pozemek je uveden přímo v podmínkách prostorového uspořádání plochy BI-X. Naproti tomu další podmínky prostorového uspořádání (minimální velikost stavebního pozemku pro rodinný dům v zastavěném území nebo minimální velikost stavebního pozemku pro rodinný dům v zastavitelných plochách) již tento přídomek výslovně obsahují. Z toho žalobci dovozují, že podmínka maximální intenzity využití pozemků se vztahuje k pozemku, nikoli ke stavebnímu pozemku. Z jazykového výkladu pojmu maximální intenzita využití pozemků je podle žalobců zřejmé, že při výpočtu koeficientu zastavění je vždy nutné počítat s celou plochou pozemku, na němž má být stavba umístěna. 8. Žalobci dodali, že na části pozemku parc. č. X1 o výměře přibližně 73 m2 se sice má nacházet veřejná komunikace, která byla v minulosti byla povolena úze