Z rozhodnutí: Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Kryštofa Horna a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Jana Peroutky ve věci…
37 A 56/2025- 19 - text
7 37 A 56/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Kryštofa Horna a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Jana Peroutky ve věci
žalobce: T. B.
bytem X
proti
žalovanému: Městský úřad Kutná Hora
sídlem Havlíčkovo náměstí 552/1, Kutná Hora
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci a podání účastníků
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného a uložení povinnosti žalovanému vydat rozhodnutí ve věci samé v řízení o žalobcově žádosti ze dne 21. 2. 2023 o dodatečné povolení stavby označené jako „stavební úpravy, přístavba a nástavba objektu na zahradní domek“ na pozemku parc. č. X1 v katastrálním území X (dále jen „nová žádost“). Všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v katastrálním území X.
2. Na úvod žaloby rekapituluje průběh řízení. Žalovaný dne 6. 12. 2021 zahájil řízení o odstranění žalobcovy stavby označené jako „objekt na pozemku parc. č. X1, včetně oplocení“. Žalobce proto postupně podal 2 žádosti o dodatečné povolení stavby ze dne 7. 12. 2021 a ze dne 21. 2. 2022. Žalovaný však řízení o obou podaných žádostech zastavil. Poté co žalobce obdržel souhlas společnosti ČEZ Distribuce a.s. se stavbou v ochranném pásmu distribuční soustavy ze dne 16. 1. 2023 a upravil projektovou dokumentaci, podal novou žádost ze dne 21. 2. 2023 o dodatečné povolení stavby nazvané jako „stavební úpravy, přístavba a nástavba objektu na zahradní domek “ na pozemku parc. č. X1. Název stavby vycházel z toho, že dříve na pozemku stál zahradní domek, který žalobce postupně upravoval. Žalovaný řízení opět zastavil s odůvodněním, že řízení o dodatečném povolení stavby bylo ukončené pravomocným usnesením, přičemž nelze vést další řízení v téže věci. Nadřízený správní orgán však k žalobcovu odvolání zrušil usnesení o zastavení řízení. Konstatoval, že předchozím zastavením řízení nevzniká překážka věci rozhodnuté. Žalobce tedy mohl podat novou žádost o dodatečné povolení stavby. Věc se vrátila žalovanému, který nejprve pokračoval v řízení o nové žádosti, nicméně dne 10. 4. 2024 sdělil žalobci, že tuto žádost projednávat nebude. Jedná se totiž veskrze o totožnou žádost jako předchozí žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalobce dále uvádí, že žalovaný vydal rozhodnutí o nařízení odstranění stavby ze dne 21. 3. 2024. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil odvoláním a následně správní žalobou, kterou ovšem podal opožděně. Žalobce poté neuspěl ani s podnětem k přezkumu, přestože se domnívá, že rozhodnutí o nařízení odstranění stavby i rozhodnutí odvolacího orgánu jsou nulitní.
3. Žalobce má za to, že žalovaný měl povinnost novou žádost projednat a rozhodnout o ní. Dne 19. 12. 2024 proto podal nadřízenému správnímu orgánu podnět k vydání opatření proti nečinnosti žalovaného. Vyřízení podnětu urgoval podáním ze dne 30. 1. 2025. Nadřízený správní orgán mu však sdělil, že jeho podnět nemůže prověřit, neboť postoupil správní spis Ministerstvu pro místní rozvoj. Zároveň přislíbil, že podnět prověří po navrácení spisu. Proti postupu nadřízeného správního orgánu podal žalobce stížnost ze dne 21. 2. 2025, načež mu bylo sděleno, že postup žalovaného při vyřizování nové žádosti byl správný. Dne 5. 5. 2025 žalobce opět urgoval opatření proti nečinnosti, nicméně nadřízený správní orgán mu sdělil, že takové opatření nelze uplatnit, neboť věc považuje za vyřízenou. Žalovaný tedy dosud nerozhodl o nové žádosti. Žalobce přitom vyčerpal prostředky, které správní řád stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu.
4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalobce během řízení nepředložil žádné podklady svědčící o legalitě původní stavby. Ani žalovaný takové podklady nenalezl. Projednání věci navíc brání překážka věci rozhodnuté, neboť žalovaný vydal rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, které nabylo právní moci 30. 9. 2024. Žalobce se řízení o odstranění stavby účastnil a byl přítomen i na kontrolní prohlídce. Nová žádost o dodatečné povolení se týkala stejné stavby jako žalobcovy předchozí žádosti o dodatečné povolení. To vyplývá z protokolu o kontrolní prohlídce ze dne 1. 3. 2024, který žalobce potvrdil svým podpisem. Právě v návaznosti na tuto kontrolní prohlídku žalovaný žalobci sdělil, že se novou žádostí nebude zabývat. Od tohoto sdělení žalovaný dovozuje běh lhůty dle § 80 odst. 1 s. ř. s., pročež se domnívá, že žaloba byla podána opožděně. Dále má za to, že podáním žádosti ze dne 21. 3. 2023 byla konzumovaná nyní projednávaná nová žádost o dodatečné povolení.
5. Žalobce v replice neuvedl nové skutečnosti nad rámec podané žaloby.
Splnění podmínek řízení a rozsah soudního přezkumu
6. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jedná se o žalobu včasnou. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Jelikož zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) nestanoví lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby, roční lhůta pro podání nečinnostní žaloby začíná běžet od posledního úkonu v řízení. V projednávané věci bylo posledním úkonem řízení sdělení žalovaného ze dne 14. 5. 2025 o tom, že nebude projednávat žalobcovu žádost o vydání nového rozhodnutí ze dne 14. 4. 2025. Žalobce podal žalobu dne 16. 7. 2025, tedy v zákonné lhůtě.
7. Zároveň žalobce doložil, že podal nadřízenému správnímu orgánu žádost ze dne 19. 12. 2024 o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného podle § 80 správního řádu a že jej Krajský úřad Středočeského kraje přípisem ze dne 6. 2. 2025 vyrozuměl, že tuto žádost obdržel dne 30. 12. 2024. Nicméně podnět nemohl prověřit, neboť postoupil spis nadřízenému správnímu orgánu. Žalobce podnět urgoval, načež jej Krajský úřad Středočeského kraje přípisem ze dne 3. 6. 2025 vyrozuměl, že vydání opatření proti nečinnosti není možné, jelikož řízení o dodatečném povolení stavby i řízení o odstranění stavby byla pravomocně ukončena. Tím žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky ochrany ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.
8. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání, jelikož účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili.
Posouzení žaloby
9. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
10. V řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu soud zkoumá, zda v příslušné věci došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí (§ 71 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být v řízení vydáno.
11. Ze správního spisu vyplývá, že oznámením o zahájení řízení ze dne 6. 12. 2021, č. j. MKH/184566/2021, zahájil žalovaný jako stavební úřad řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, jehož předmětem bylo nařízení odstranění stavby na pozemku parc. č. X1. Současně žalobce poučil o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení. Žalobce dne 7. 12. 2021 požádal o dodatečné povolení stavby. Žalovaný proto řízení o odstranění stavby přerušil usnesením ze dne 30. 12. 2021. Následně vedl řízení o dodatečném povolení stavby, které pravomocně zastavil usnesením ze dne 9. 9. 2022, č. j. MKH/133562/2022. Dne 21. 2. 2022 žalobce podal druhou žádost o dodatečné povolení stavby. Řízení o druhé žádosti žalovaný též pravomocně zastavil usnesením ze dne 8. 8. 2022, č. j. MKH/116522/2022, z důvodu neodstranění vytčených vad žádosti.
12. Dne 21. 2. 2023 podal žalobce (nyní projednávanou) novou žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 1. 3. 2023 proběhla kontrolní prohlídka na místě, o jejímž průběhu byl pořízen protokol č. j. MKH/016422/2024. Protokol obsahuje podpis žalobce. Z protokolu vyplývá, že během prohlídky bylo zjištěno, že nová žádost o dodatečné povolení se týká stejné stavby, o jejíž dodatečné povolení již žalobce žádal. Žalovaný proto řízení zastavil usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. MKH/036594/2023, s odůvodněním, že řízení o předchozích žádostech o