1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

41 A 13/2023- 87 - text 17 41 A 13/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Miroslava Makajeva ve věci žalobce: Ing. G. G. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr. sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2022, č. j. 153829/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2022, č. j. 153829/2022/KUSK, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 342 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Martina Flory, Dr., advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rakovník (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 6. 2022, č. j. MURA/29992/2022/PN-48 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím žalobci jako vlastníkovi pozemku p. č. XA v k. ú. X a jako nájemci pozemku p. č. XB v k. ú. X uložil opatření podle § 51 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „lesní zákon“) spočívající v povinnosti odstranit protiprávní stav na pozemcích určených k plnění funkce lesa (dále „PUPFL“) spočívající v oplocení západní, severní a části východní hranice pozemku p. č. XB v k. ú. X (v dolní části oplocení jsou mezi betonové sloupky osazeny reliéfní betonové desky, v horní části drátěné pletivo a zelená krycí síť) a oplocení (uzlové lesnické pletivo kotvené na betonové sloupky) severní a části východní hranice pozemku p. č. XA v k. ú. X (dále též jako „předmětná oplocení“; viz výřezy níže), a to do šesti měsíců od nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] Podstata žalobních bodů 2. Žalobce namítal, že je prvostupňové rozhodnutí neurčité, protože výrok neobsahuje konkrétní zákonnou povinnost, kterou měl žalobce porušit. Zároveň považoval napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Tvrdil, že z něj neplyne, jak se žalovaný vypořádal s odvolací námitkou, že se oplocení pozemku p. č. XA průběhem času stalo oplocením staveniště vodní nádrže, a s odvolací námitkou, že žalobce provedl na hranici pozemku p. č. XA po vydání prvostupňového rozhodnutí jako reakci na odklad dotačního programu pro výstavbu vodní nádrže výsadbu rychle rostoucích energetických dřevin, což je podstatné pro posouzení skutkového stavu. 3. Dále namítal, že orgány státní správy lesů nedisponovaly pravomocí rozhodnout o odstranění oplocení. Povinnost odstranit stavbu lze uložit pouze postupem podle § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), nikoli v řízení o uložení opatření podle § 51 odst. 1 lesního zákona. Správním orgánům též vytýkal, že mu uložily odstranit i oplocení, které nevlastní. Žalobce vlastní oplocení pouze na pozemku p. č. XA, jehož je vlastníkem. Vlastníkem oplocení na pozemku p. č. XB je vlastník tohoto pozemku, který nebyl účastníkem řízení. Rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná i proto, že nepovažovala za účastníka řízení Myslivecký spolek Jedlina, který je uživatelem honitby, jejíž součástí jsou pozemky p. č. XA a XB. 4. Podle žalobce správní orgány nesprávně vyhodnotily důvody, pro které žalobce vybudoval předmětná oplocení. Odmítají tvrzení žalobce, že byla vybudována proti škodlivému působení zvěře. Mají za to, že jsou oplocení příliš velká a nepřiměřená a že ochranu lze zabezpečit jiným mírnějším způsobem. S tím žalobce nesouhlasí. Tvrdí, že oplocení plní funkci ochrany lesního porostu před škodami zvěří. Na oplocení navazují další oplocenky, které komplexně chrání lesní porosty žalobce. Předmětná oplocení jsou tak malou částí celkového oplocení. Jako celek jsou neuzavřená. Vstup do lesa je umožněn po komunikacích z obce Nový Dvůr. 5. Orgány státní správy lesů nemají pravomoc posuzovat přiměřenost a vhodnost oplocení vybudovaného na ochranu lesních porostů před zvěří. Pravomocí disponuje pouze žalobce jako vlastník lesa. Správní orgány neměly pravomoc do rozsahu oplocení zasahovat. Parametry oplocení zákon nestanoví. Nestanoví, že oplocení má být přiměřené. Pokud zákon chce nějaká opatření přiměřená, výslovně to stanoví. Oplocení odpovídají požadavkům stavebního zákona. Pokud nebude žalobce lesní porosty oplocením chránit, mohl by být shledán vinným z přestupku, protože neprováděl dostatečná opatření k ochraně lesních porostů. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se dostatečně vypřádal se všemi odvolacími námitkami. Odvolací námitka výsadby rychlerostoucích dřevin byla účelová. Žalobci nebylo nařízeno odstranění stavby, ale opatření k odstranění protiprávního stavu, které spočívá v oplocení lesa. Výrok prvostupňového rozhodnutí je dostatečně určitý. S poukazem na judikaturu poukázal na to, že lesní zákon stanoví zákaz oplocování lesa. Správní orgán I. stupně zjistil skutkový stav dostatečným způsobem. Lesní pozemky byly oploceny, čímž došlo k omezení přístupu do lesa. Žalobce tato zjištění nerozporuje. Podstatný obsah repliky žalobce 7. Žalobce v replice setrval na svých žalobních námitkách. Zopakoval, že oplocení byla vybudována za účelem ochrany lesních porostů před škodami zvěří. Nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že oplocení nejsou způsobilá plnit svoji funkci. Funkčnost oplocení nebyla zkoumána. Splnění procesních podmínek, rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byla naplněna podmínka podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. 9. Soud jednání nenařizoval ani za účelem dokazování. Důkazní návrh žalobce uvedený v podání ze dne 10. 8. 2023 (potvrzení obce X ze dne 25. 4. 2023, kterým měl být prokázán účel vybudování oplocení) je kvůli zjištěné vadě nepřezkoumatelnosti nadbytečný. Jak je uvedeno níže v rozsudku, soud dospěl k závěru, že správní orgány neposoudily přezkoumatelným způsobem, za jakým účelem bylo oplocení vybudováno, přičemž soud není oprávněn nahrazovat činnost správních orgánů a být první, kdo by konstatoval účel, za kterým bylo oplocení vybudováno. Posouzení věci soudem Pravomoc orgánů státní správy lesů 10. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, který obecně zpochybnil pravomoc orgánů státní správy lesů korigovat žalobcem přijatá opatření; má za to, že i když ustanovení § 32 odst. 5 lesního zákona stanoví povinnost dbát na to, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří, nejen vlastníkovi lesa, ale i uživateli honitby a orgánům státní správy lesů, tak pravomoc rozhodovat o způsobu, rozsahu a umístění ochranných opatření ve smyslu § 5 odst. 2 vyhlášky č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stáže (dále jen „vyhláška č. 101/1996 Sb.“) je svěřena výlučně vlastníkovi lesa, tedy žalobci. Žalobce má tedy za to, že bylo plně v jeho kompetenci rozhodnout, jakou bude mít oplocení podobu, jaký bude jeho rozsah a kde bude umístěno. Orgán státní správy lesů podle něj nebyl oprávněn do tohoto rozhodnutí přímo ani nepřímo nijak zasáhnout nebo jej korigovat, pokud jsou tato opatření činěna v rozsahu zajišťujícím, že ke vzniku nepřiměřených škod zvěří na lesních porostech nedojde. Žalobce se tohoto výkladu dovolával s odkazem na základní právo činit vše, co zákon nezakazuje a nebýt mocenskými prostředky nucen činit nic, co zákon neukládá. 11. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že bylo v jeho kompetenci rozhodnout, jaké opatření přijme/zvolí. Avšak výkon jeho kompetence se střetává s veřejným zájmem na přístupu veřejnosti do lesa, neboť v České republice má každý právo vstupovat do lesa, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Tato práva jsou označována jako obecné užívání lesů nebo také užívání lesů veřejností (§ 19 odst. 1 lesního zákona). Právo obecného užívání vstupovat do lesa sice není neomezené, ale nemůže být omezováno toliko dle uvážení vlas