9 As 66/2023 — Nejvyšší správní soud

41 A 30/2024- 94 - text 12 41 A 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobců: a) A. H. bytem X b) Ing. I. K. bytem X c) J. Š. K. bytem X d) M. J. bytem X e) V. M. bytem X všichni zastoupení advokátem Mgr. Michaelem Urbanem sídlem nám. Republiky 993, Neratovice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. CETIN a.s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 2. město Říčany sídlem Masarykovo nám. 53/40, Říčany zastoupené advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, Pardubice 3. Safety Real, fond SICAV, a.s., IČO: 24799751 sídlem Křižíkova 213/44, Praha 8 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Mládkem sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 1 4. Treaslewort, a.s., IČO: 25685252 sídlem Křižíkova 213/44, Praha 8 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Mládkem sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, č. j. 093590/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Říčany (dále jen „městský úřad“) vydal dne 30. 9. 2021 územní rozhodnutí č. j. 363422/2021-MURI/OSÚ00023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým na žádost čtvrté osoby zúčastněné na řízení (dále jen „žadatelka“) umístil na pozemcích p. č. st. XA, p. č. st. XB a p. č. XC v k. ú. X (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území) ve vlastnictví třetí osoby zúčastněné na řízení stavbu nazvanou „Polyfunkční domy – X“. 2. Žalobci a druhá osoba zúčastněná na řízení se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Žalovaný jejich odvolání rozhodnutím ze dne 26. 1. 2022, č. j. 013343/2022/KUSK, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. 43 A 26/2022 – 93, soud toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovanému vytknul, že si v odvolacím řízení nevyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska orgánu územního plánování ze dne 17. 5. 2021 (dále též jen „původní závazné stanovisko“) podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, přestože námitky odvolatelů směřovaly i proti němu (resp. proti jeho přezkoumatelnosti). Současně soud shledal, že původní závazné stanovisko je skutečně nepřezkoumatelné, neboť se mj. nezabývá souladem stavby s charakterem okolní zástavby. Územní plán Ř. přitom stanoví jako hlavní využití pro plochy SM pozemky bytových domů a pozemky domů pro obslužnou sféru s důrazem na minimalizaci konfliktů s bydlením, včetně neúměrného zatěžování dopravní obslužností. Posouzení toho, zda záměr umisťovaný v ploše SM, který nebude sloužit k bydlení, nepředstavuje konflikt s bydlením ve své blízkosti, je tedy kritériem, které je třeba povinně zkoumat. Orgán územního plánování se ani nevyjádřil k tomu, zda je splněn regulativ, který pro plochy SM stanoví, že se stavby pro obslužnou sféru (obchod, služby, administrativa) nesmí nacházet dále než 30 metrů od hranice plochy SM vymezené podél ulice Č. Tuto vzdálenost totiž nerespektuje objekt SO 02 („ateliéry“). Orgán územního plánování v této souvislosti ani nezodpověděl otázku, do jaké z kategorií hlavního či přípustného využití se objekt s ateliéry řadí. Soud proto zavázal žalovaného, aby postupoval podle § 149 odst. 7 správního řádu a vyžádal od orgánu nadřízeného dotčenému orgánu revizní závazné stanovisko za účelem odstranění vad původního závazného stanoviska (jeho nepřezkoumatelnosti). 3. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný opět zamítl odvolání žalobců a Ř. a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. 4. V odůvodnění mj. uvedl, že platnost původního závazného stanoviska vypršela dne 17. 5. 2023. Dne 26. 3. 2024 obdržel žalovaný od žadatelky žádost o přezkoumání závazného stanoviska městské úřadu jako orgánu územního plánování ze dne 29. 2. 2024 (dále též jen „nové závazné stanovisko“), které si vyžádala z důvodu uplynutí platnosti původního závazného stanoviska. Nové závazné stanovisko žalovaný předložil svému odboru územního plánování k přezkumu. Žalovaný dodal, že i kdyby žadatelka nepředložila nové závazné stanovisko, musel by si je vyžádat sám. Nelze rozhodovat na základě závazného stanoviska, které bylo přezkoumáno až v době, kdy pozbylo platnosti a již nereflektuje aktuální podmínky v území. Žalovaný jako orgán územního plánování následně dne 22. 5. 2024 vydal změnu nového závazného stanoviska (dále též jen „změna závazného stanoviska“), o které účastníky informoval a poskytl jim lhůtu k vyjádření. Doplňování nových a aktualizace „propadlých“ závazných stanovisek v rámci odvolacího řízení je dle žalovaného postup, který byl aprobován judikaturou správních soudů. K námitkám odvolatelů ze dne 16. 6. 2024 si žalovaný opětovně vyžádal vyjádření nadřízeného orgánu územního plánování (tj. žalovaného). 5. Žalovaný se dále obsáhle věnoval námitkám účastníků, které se týkaly tvrzeného rozporu stavby s územním plánem Ř. a charakterem okolní zástavby. Úvodní ustanovení územního plánu je dle žalovaného třeba chápat jako výkladové vodítko pro ostatní, která již konkrétně regulují jednotlivé funkční plochy a jsou vůči obecným speciální. Jde-li o koncepci rozvoje stanovenou územním plánem, konkrétně o požadavek na dodržení oddělenosti a svébytnosti jednotlivých dílčích sídel Ř., stavba byla umístěna na již zastavěný pozemek v hustě zastavěném území. Nedochází k rozšiřování výstavby do okolní krajiny směrem k místním částem Ř., které nejsou propojeny. Tento cíl územního plánu je třeba brát v potaz v případech, kdy by docházelo k umisťování staveb v „nezastavitelných částech“ obce podle § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). K námitce, že je stavba v rozporu s okolní zástavbou, žalovaný dále poukázal na to, že splňuje regulativy ploch SM (plochy smíšené obytné městské). Bylo by absurdní, pokud by se nová výstavba namísto konkrétně nastavených prostorových regulativů měla řídit jen parametry okolní zástavby. Poměr zastavěnosti pozemku a výška stavby se nevymykají zástavbě v ploše SM a obecně u ulice Č. Z tabulky předložené samotnými žalobci plyne, že procento zastavěnosti pozemku, na nějž je stavba umisťována, není v daném území maximální a u dvou pozemků je vyšší. Definice charakteru území je uvedena v § 19a stavebního zákona. Vyplývá z ní, že klíčový pro určení charakteru území je územní plán. Ten stavbu připouští, je proto v souladu s charakterem území. Přesto však žalovaný („z důvodu přezkoumatelnosti ze strany soudu“) porovnal parametry stavby s okolní zástavbou v relevantním území, které vymezil podél ulice Č. mezi ulicemi L. a H. (ulice L. tvoří hranici plochy SM a za ulicí H. je viditelně odlišný styl zástavby). Dospěl k závěru, že plocha zastavěná jednotlivými objekty stavby (250,8 m2 a 310 m2) je v území běžná; tvar záměru (včetně půdorysu, typu střechy a podlažnosti) odpovídá okolním budovám v území; a co se týče hloubky zastavění pozemku, v území nelze dovodit tzv. vnitřní stavební čáru, která by zakazovala umisťovat stavby do určité hloubky pozemku od ulice Č. V území se rovněž nacházejí pozemky, na kterých jsou umístěny i dvě stavby za sebou a mezi nimi volný prostor. Žalovaný se taktéž zabýval požadavkem územního plánu na minimalizaci konfliktu stavby s bydlením a souladem ateliérů s územním plánem. Žaloba 6. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci domáhají zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 7. Žalobci namítají, že žalovaný porušil závazný právní názor soudu. Soud žalovaného ve zrušujícím rozsudku zavázal, aby si vyžádal revizní závazné stanovisko. Žalobci nicméně obdrželi změnu závazného stanoviska, ze které vyplývá, že původní závazné stanovisko bylo již neplatné, a proto si žadatelka vyžádala nové závazné stanovisko (které vyhodnotilo stavbu jako nepřípustnou). Žalovaný se podle žalobců v rozporu se závazným právním názorem nezabýval původním závazným stanoviskem, ale modifikoval nové závazné stanovisko. Žalovaný proti rozsudku nepodal kasační stížnost a nemohl se závazným právním názorem jakkoliv polemizovat. Žalobci nesouhlasí s tím, že doplňování nových a aktualizace propadlých závazných stanovisek je soudy aprobovaný postup. Žalovaný si měl od nadřízeného orgánu územního plánování vyžádat revizní závazné stanovisko. Do řízení neměl vnést zcela nové závazné stanovisko. Žalovaný měl „revidovat“ (tedy dle žalobců doslova „znovu vidět“) původní závazné stanovisko. 8. Žalobci dále namítají, že umístění stavby jde proti smyslu a účelu územního plánu, a tím je i v rozporu s veřejným zájmem. Žalovaný se nesprávně vypořádal s jejich námitkami. Žalobci v řízení před žalovaným namítali, že byla opomenuta k