4 As 14/2025 — Nejvyšší správní soud

41 A 61/2025- 66 - text 17 41 A 61/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Richarda Galise a Miroslava Makajeva ve věci žalobců: a) V. B. bytem X b) M. B. bytem X oba zastoupení advokátem JUDr. Vojtěchem Říhou, Ph.D. sídlem Moulíkova 2239/3, Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. 077299/2025/KUSK takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1 Městský úřad Dobříš (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 27. 9. 2024, č. j. MDOB 74006/2024/Mly (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl žádost žalobců o dodatečné povolení stavby nazvané jako „ohrada pro výběh; přístřešek pro pštrosy, kozy a ovce D.“ na pozemku p. č. X1 v katastrálním území D. Stavba obsahovala ohradu (oplocení) pro výběh a chov hospodářského zvířectva sestávající se z ocelových sloupů a pletiva o výšce 1,8 m; přístřešek pro pštrosy o rozměru 1,8 x 2 m z dřevěných latí a OSB desek; přístřešek pro kozy o rozměru 2,7 m x 2,7 m z dřevěných latí a palubek; a přístřešek pro ovce o rozměru 2,4 m x 2,5 m z dřevěných latí, palubek a OSB desek. V odůvodnění městský úřad citoval ze společného vyjádření městského úřadu ze dne 18. 9. 2024, v němž se ke stavbě vyjadřoval orgán územního plánování, orgán státní památkové péče (oba vydaly nesouhlasné závazné stanovisko), orgán ochrany zemědělského půdního fondu a orgán ochrany přírody a krajiny (oba se stavbou nesouhlasily). Na jeho základě dovodil, že stavba není v souladu se stanovisky dotčených orgánů. Dále zdůvodnil, že přístřešky vyžadují alespoň územní souhlas dle § 96 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a ohrada je taktéž stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona, která vyžaduje územní souhlas dle § 96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Navíc sousední pozemek žalobců je ohrazen úplně stejným typem oplocení. Stavba vyžaduje povolení i dle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Městský úřad uzavřel, že stavba není v souladu s územním plánem Dobříš, památkovou péčí a ekologií krajiny a zemědělství. 2 Žalobci proti prvostupňovému rozhodnutí podali odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Z odůvodnění plyne, že si podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska ve vztahu k celému společnému vyjádření městského úřadu ze dne 18. 9. 2024. Žalovaný jako nadřízený orgán státní památkové péče změnil nesouhlasné závazné stanovisko městského úřadu tak, že stavba je přípustná. Naopak jako nadřízený orgán územního plánování žalovaný nesouhlasné závazné stanovisko městského úřadu potvrdil. Dále žalovaný (Odbor životního prostředí a zemědělství) v přípisu ze dne 5. 5. 2025 sdělil, že vyjádření orgánů ochrany zemědělského půdního fondu a ochrany přírody a krajiny nepředstavují závazná stanoviska, a proto nelze postupovat dle § 149 odst. 7 správního řádu; vyjádření orgánu ochrany zemědělského půdního fondu nicméně trpí několika vadami a mělo by být zrušeno dle § 156 správního řádu. Žalovaný konstatoval, že sice došlo ke změně závazného stanoviska orgánu státní památkové péče, to ale nemění závaznost nesouhlasného závazného stanoviska orgánu územního plánování, které zůstává překážkou bránící vydání kladného rozhodnutí o žádosti. Žalovaný si nemůže učinit vlastní úsudek v rozporu s potvrzeným nesouhlasným závazným stanoviskem ani rozhodnout v rozporu s ním. Nemohl tak rozhodnout jinak, než že potvrdil prvostupňové rozhodnutí, neboť nesouhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování nebylo změněno ani zrušeno a jeho obsahem je vázán. S ohledem na to není účelné přezkoumávat prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu. Žaloba 3 Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci domáhají zrušení napadeného rozhodnutí. 4 Žalobci tvrdí, že vlastní pozemek p. č. X1, který je v katastru nemovitostí veden jako trvalý travní porost. Provedli na něm stavbu ohrady pro výběh hospodářského zvířectva (z ocelových sloupků a pletiva o výšce 1,8 m) a tří přístřešků pro kozy, ovce a pštrosy. Pozemek slouží celoročně jako výběh a v sezóně také jako pastvina pro letní odchov hospodářských zvířat (koz, ovcí a pštrosů). Přístřešky slouží současně k uskladnění rostlinných produktů (seno a sláma). Pozemek je v územním plánu Dobříš zařazen do ploch NS – plochy smíšené nezastavěného území. 5 Žalobci předně namítají, že žalovaný ve vztahu k vyjádření orgánu ochrany zemědělského půdního fondu nepostupoval podle § 149 odst. 7 správního řádu. Dle jejich názoru se ve skutečnosti jednalo o závazné stanovisko, neboť souhlas s odnětím zemědělské půdy se dle § 9 odst. 8 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, vydává touto formou. Skutečnost, že bylo vydáno jako součást společného vyjádření, jej tohoto charakteru nezbavuje. Obsahovalo mj. posouzení stavby z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu. Orgán ochrany zemědělského půdního fondu tak fakticky posuzoval stavbu z hlediska své věcné působnosti. 6 Žalobci dále mají za to, že napadené rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno. Odkazují na § 96b odst. 3 stavebního zákona a sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 6. 6. 2025, které v potvrzujícím závazném stanovisku žalovaného jako orgánu územního plánování nenašlo posouzení souladu stavby s politikou územního rozvoje, Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje a cíli a úkoly územního plánování. Absence posouzení souladu stavby s politikou územního rozvoje a zásadami územního rozvoje dle žalobců představuje zásadní procesní vadu, kterou žalovaný ve svém rozhodnutí nijak neřešil, přestože na ni žalobci upozornili. Žalovaný taktéž nesprávně odůvodnil své rozhodnutí toliko odkazem na nesouhlasné závazné stanovisko, aniž by se vypořádal s argumenty žalobců ohledně nesprávného posouzení charakteru staveb. 7 Žalovaný podle žalobců taktéž porušil § 3 správního řádu, neboť nedostatečně zjistil skutečný charakter a účel staveb. Nekriticky přejal interpretaci orgánu územního plánování bez vlastního posouzení faktického stavu a využití pozemků. Žalovaný neprovedl žádné šetření na místě ani si nevyžádal dodatečné odborné posouzení charakteru staveb a jejich souladu s regulativy územního plánu. 8 Žalobci dále namítají, že žalovaný nesprávně posoudil regulativy územního plánu. Mezi přípustná využití ploch NS patří výběhy pro hospodářská zvířata (bez časového či sezónního omezení), které lze ohrazovat či dočasně oplocovat. Žalovaný především nesprávně vyložil pojmy „oplocení“ a „ohrada výběhu“. Oplocení slouží k uzavření pozemku proti vstupu cizích osob, zatímco ohrada výběhu slouží k zabránění úniku hospodářských zvířat při pastevním chovu. Takový charakter má i ohrada žalobců, neboť umožňuje bezpečný chov koz, ovcí a pštrosů či kontrolované spásání travního porostu. Pojem oplocení dle jazykového výkladu slouží k vyloučení přístupu. Jeho účelem je izolace pozemku od okolí a vyloučení veřejnosti. Pojem ohrada má dle slovníku spisovné češtiny význam „ohraničení výběhu pro dobytek“ a slouží k zabránění úniku zvířat, resp. k umožnění kontrolovaného pohybu zvířat a spásání trávy. Územní plán připouští dočasné oplocování pozemků, nikoliv ohrady výběhů. Účelem ploch NS je umožnit zemědělské využití nezastavěného území. Pastevní chov s přístřešky tento účel naplňuje. Ohrada neznemožňuje průchod okolní krajinou a netváří bariéru v krajině. Dle „vyhlášky č. 169/2005 Sb., o podrobnostech ochrany zvířat“, jsou chovatelé povinni zabezpečit, aby zvířata nemohla uniknout. Výška ohrady je přiměřená pro zabránění úniku koz a ovcí a pro chov pštrosů. Je z ocelových sloupků a pletiva a nenápadná. Žalobci také poukazují na to, že v archivu stavebního úřadu dohledali listinu z 30. let minulého století, dle které bylo nutné veškeré pozemky zabezpečit proti sousedům dva metry vysokou a dostatečně hustou hradbou. 9 Přístřešky lze z hlediska přípustného využití ploch NS podřadit pod „stavby přístřešků pro uskladnění rostlinných produktů“, neboť slouží k uskladnění sena, slámy a dalších krmiv; či pod „provizorní stavby pro letní odchov zvířat“, neboť poskytují ochranu zvířatům v letní sezóně. Skutečnost, že přístřešky jsou z trvalých materiálů, neznamená, že nejde o provizorní stavby. Pojem „provizorní“ se týká účelu a časového využití. Územní plán nestanoví žádné podmínky prostorového uspořádání, nelze tedy dovozovat maximální parametry staveb. Žalovaný také nedostatečně posoudil skutečný účel a charakter staveb, konkrétně že fakticky slouží „celoročně pro letní odchov“ hospodářských zvířat „v období od března do října“ a celoročně pro uskladnění rostlinných produktů (seno, sláma a krmné směsi) potřebných pro chov. Jedná se o st