2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

41 Af 5/2024- 89 - text 20 41 Af 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Richarda Galise ve věci žalobkyně: Autodíly Tria s.r.o., IČO 27212505 sídlem Libušina 248, 272 03 Kladno zastoupená daňově poradenskou společností BD Consult, s.r.o. sídlem Jeseniova 1196/52, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2024, čj. 14789/24/5300-22443-713389, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2024, čj. 14789/24/5300-22443-713389 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období listopad 2019 ze dne 7. 12. 2022, čj. 4987013/22/2110-52521-209631 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni daň ve výši 121 695 Kč a předepsal penále ve výši 24 339 Kč. 2. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že přijala plnění (náhradní díly do automobilů) dle daňových dokladů č. 190100119, 190100132 a 190100200 (dále též „sporné faktury“) od společnosti BARKAROLA TRADING s.r.o. (dále jen „BARKAROLA“), případně že skutečným dodavatelem byla jiná osoba v postavení plátce DPH. Žalobkyně tedy neprokázala oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z těchto plnění podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro předmětné zdaňovací období (dále jen „zákon o DPH“). Obsah žaloby 3. Žalobkyně uvádí, že v daňovém řízení předložila daňové doklady specifikující sporná zdanitelná plnění, faktury o následném prodeji předmětného zboží, doklady o stavu a hodnotě skladových zásob, záznamní evidenci DPH, doklady o úhradě faktur, zachycení dokladů o úhradě faktur v systému elektronické evidence tržeb (EET), fotodokumentaci existujícího sortimentu zboží v jejím skladu a údaje o zachycení sporných plnění v kontrolním hlášení žalobkyně i společnosti BARKAROLA, čímž unesla své důkazní břemeno. Namítá, že správce daně neunesl svoje důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 4. Žalobkyně je přesvědčena, že předložila veškeré možné důkazy, které po ní bylo možné rozumně požadovat. Zdůrazňuje, že její dodavatel sporná plnění přiznal ve svém daňovém přiznání i kontrolním hlášení a úhradu faktur zaznamenal v EET. Odpovědné osoby dodavatele uskutečnění zdanitelného plnění nevyloučily. Účetní společnosti BARKAROLA pan J. při svědecké výpovědi potvrdil, že vystavil faktury na pokyn jednatele pana Beneše. Pan Beneš vypovídal neurčitě a zjevně se s ohledem na své trestní stíhání snažil celou situaci zamlžit neurčitými odpověďmi. Z porovnání obou svědeckých výpovědí je dle žalobkyně zřejmé, že přestože se BARKAROLA účastnila podvodů v oblasti vydávání fiktivních faktur, kromě toho prováděla i reálná plnění. Svědci tedy nezpochybnili pravost vystavených dokladů a nevyloučili uskutečnění sporných plnění ve prospěch žalobkyně. 5. Žalobkyně dále uvádí, že svědek Janoušek na dotaz jejího zástupce, zda je v rámci trestního řízení spolupracujícím obviněným, odpověděl, že neví, ale že o to usiluje, a svědek Beneš odpověděl, že má na tuto otázku zakázáno od svého právního zástupce odpovídat. Podle žalobkyně byl při výslechu svědka Beneše porušen § 96 odst. 2 daňového řádu, neboť zde nebyl důvod k odepření výpovědi. Správce daně pochybil, když netrval na odpovědi a nevyužil k tomu možností, které mu daňový řád poskytuje (uložení pokuty). Podle žalobkyně by odpověď na tuto otázku a případné následující rozvíjející otázky mohly přispět k objasnění, zda svědci snahou o vylepšení své pozice před orgány činnými v trestním řízení účelově nezkreslují své výpovědi před správcem daně, za což nemůže nést žalobkyně odpovědnost. Podle žalobkyně by tedy bylo namístě výslechy svědků zopakovat. 6. Žalobkyně dále argumentuje, že důvodné pochybnosti nemohlo založit, že BARKAROLA nezveřejňovala účetní závěrky, od 1. 3. 2019 neměla zaměstnance, neměla webové stránky a od 9. 6. 2020 byla nespolehlivým plátcem. K tomu poukazuje na množství společností, které neplní povinnost zveřejnit účetní závěrku. Namítá, že společnosti nemají povinnost mít zaměstnance nebo webové stránky. Není ani zřejmé, jak bylo zjištěno, že BARKAROLA neměla zaměstnance a k jakému datu a jak byla zjištěna neexistence webových stránek. Podle § 109 odst. 3 zákona o DPH je nutné nespolehlivost plátce zjišťovat k datu uskutečnění zdanitelného plnění. 7. Žalobkyně vytýká daňovým orgánům, že považovaly za podezřelou okolnost, že faktury byly hrazeny v hotovosti, ačkoli v drtivé většině případů využívala bezhotovostní platby. Namítá, že závěr žalovaného je nepřezkoumatelný, neboť nespecifikoval tuto většinu případů ani společnosti, vůči kterým využívala bezhotovostní způsob úhrady. Hotovostní platba v zákonném limitu není podezřelou okolností. Úhrada faktury není zákonnou podmínkou uznání nároku na odpočet. Ani bezhotovostní úhrada neprokazuje, že se plnění uskutečnilo tak, jak bylo deklarováno. Neuhrazení faktury bývá považováno za podezřelou okolnost. Platba faktury v hotovosti by proto měla být naopak akceptována jako okolnost potvrzující tvrzení žalobkyně. S odkazem na bod 40 rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 21. 2. 2023, čj. 2 Afs 216/2021-84, žalobkyně též namítá, že se jí daňové orgány nedotazovaly na důvod hotovostních plateb. 8. Žalobkyně rovněž namítá, že žalovaný aproboval oprávněnost pochybností správce daně i ve vztahu k údajné nekontaktnosti dodavatele, ačkoli není zřejmé, z čeho byla dovozena. BARKAROLA podala daňové přiznání, kontrolní hlášení a hlášení elektronické evidence tržeb a v řízení byl vyslechnut její jednatel a účetní. K tomu žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2024, čj. 8 Afs 243/2021-37. 9. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný za důkaz osvědčující pochybnosti správce daně považoval i usnesení Policie České republiky čj. KRPJ-17714-658/Tč-2019-160080, podle něhož BARKAROLA plnila roli fakturačního mezičlánku, když na vstupu uplatňovala fiktivní faktury a na výstupu vykazovala fiktivní faktury pro odběratele. Usnesení policie nemůže prokazovat vinu a z povahy věci nemůže být důkazem osvědčujícím pochybnosti správce daně. 10. Žalobkyně se proto domnívá, že správce daně neunesl své důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, a pokračování v kontrole a závěry z ní jsou proto nezákonné. 11. Žalobkyně dále poukazuje na judikaturu ohledně důkazního břemene. Zdůrazňuje, že hodnocení důkazů nemůže probíhat účelově tak, že správce daně pomine či upozadí důkazy, které jsou ve prospěch daňového subjektu, a vyzdvihne ty, které mu jsou k tíži. Pokud není zdanitelné plnění uvedeno v kontrolním hlášení nebo evidováno v EET, daňové orgány to hodnotí jako přitěžující okolnost a indicii podvodu, jejich uvedení však nemá žádný vliv na prokázání uskutečnění zdanitelného plnění. Obdobně neuhrazení faktury či status nespolehlivého plátce jsou považovány za podezřelé přitěžující okolnosti, úhrada faktury nebo skutečnost, že dodavatel nebyl evidován v databázi nespolehlivých plátců v okamžiku uskutečnění obchodu, však dle daňových orgánů z hlediska prokázání uskutečnění plnění nic neznamenají. Žalobkyni není zřejmé, jakými konkrétními důkazy by hypoteticky mohla důkazní břemeno unést, neboť po ní nelze rozumně požadovat, aby ke každému obchodnímu případu angažovala notáře, pořídila kamerové záznamy nebo opatřila nezávislého svědka. Názor žalovaného znamená, že každý odběratel by byl v podstatě rukojmím svého dodavatele, neboť pokud dodavatel výslovně a konkrétně nepotvrdí uskutečnění sporných zdanitelných plnění, například ve snaze krýt vlastní trestnou činnost, nebude přes množství předložených důkazů uznán nárok na odpočet DPH. 12. Dále žalobkyně poukazuje na judikaturu k důkazní povinnosti daňového subjektu a rozsahu požadovaných důkazů (rozsudky NSS z 16. 1. 2020, čj. 8 Afs 23/2018-37, č. 3976/2020 Sb. NSS, z 30. 1. 2018 čj. 5 Afs 60/2017-60, č. 3705/2018 Sb. NSS, z 19. 4. 2022, čj. 3 Afs 223/2020-66, z 25. 3. 2005, čj. 5 Afs 131/2004-45, č. 599/2005 Sb. NSS, z 21. 12. 2016, čj. 6 Afs 147/2016-28, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, čj. 8 Af 5/2015-82). 13. Žalobkyně též namítá, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno, zda v daném případě existuje chybějící daň. I pokud by dluh na dani u společnosti BARKAROLA existoval, žalobkyně klade otázku, zda je jí možné tuto okolnost klást k tíži. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamí