45 A 2/2025 – Krajský soud v Praze

45 A 2/2025- 61 - text 13 45 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Věrou Pazderovou, LL.M., M.A., ve věci žalobce: N. D. T. nar. X státní příslušnost Vietnam t. č. pobytem X zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, č. j. OAM-13666-4/ZR-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil platnost žalobcova povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Důvodem zrušení tohoto pobytového oprávnění bylo pravomocné odsouzení žalobce za spáchání úmyslného trestného činu. Tuto skutečnost dokládá ve spise založený rozsudek Okresního soudu Praha – západ (dále jen „okresní soud“) ze dne 20. 12. 2023, č. j. 1 T 78/2023152, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2024. Žalobce se dopustil přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a přečinu výtržnictví tím, že dne 19. 7. 2023 spolu s dalšími dvěma osobami fyzicky napadl mladistvého poškozeného opakovanými údery rukou a loktů a kopy nohou do zad, horních končetin a hlavy, přičemž poškozenému způsobili zranění spočívající v hematomech v obličeji, na horních končetinách a v pruhovitém zarudnutí kůže mezi lopatkami, a dále mu způsobili odlomení kovových zámečků rovnátek v dolní čelisti. Okresní soud proto žalobce odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců. Dále byla všem obžalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozenému náhradu škody ve výši 1 500 Kč. Odvolání žalobce proti zmíněnému trestnímu rozsudku zamítl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 13 To 142/2024189. 3. Žalovaný konstatoval, že v případě pravomocného odsouzení cizince za spáchání úmyslného trestného činu nedává § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců možnost správního uvážení, ale jasně stanoví, že pokud dojde k naplnění tohoto důvodu (v daném případě ve spojení s § 46 odst. 1 téhož zákona), platnost povolení k pobytu se zruší. 4. Dále žalovaný zdůraznil, že v případě naplnění zmíněného důvodu zákon neukládá posouzení dopadu do soukromého a rodinného života. Z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“) vyplývá, že do soukromého a rodinného života je možné zasáhnout v mezích stanovených zákonem. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) vyplývá, že obecný test proporcionality provedl v tomto případě již zákonodárce (viz rozsudek ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008101). Podle rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/201939, je čl. 8 Úmluvy sice přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem, ale k jeho potenciální aktivaci musí vznést cizinec konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. Teprve poté je správní orgán povinen se s ní vypořádat. Žalobce porušení čl. 8 Úmluvy nenamítal a ani ze správního spisu nevyplývá žádná mimořádná skutečnost, která by svědčila o rozporu se zmíněným článkem. 5. Páchání trestné činnosti podle žalovaného nesvědčí o náležité integraci žalobce do české společnosti. Žalobcovo protiprávní jednání nemělo jen shodou okolností nezávislých na vůli žalobce daleko závažnější či fatální dopad na poškozeného. Do nepříznivého postavení se žalobce dostal sám vlastním jednáním. Zrušení pobytového oprávnění není dalším postihem za trestnou činnost, ale důsledkem pravomocného rozhodnutí, který je předpokládán zákonem. Po osvědčení a vycestování z ČR bude mít žalobce možnost opět požádat o nové pobytové oprávnění, bude-li mít o to zájem. Dále žalovaný s odkazem na judikaturu připomněl, že neexistuje ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území ČR, a je proto věcí suverénního státu nastavit podmínky pobytu cizích státních příslušníků. 6. Zrušení pobytového oprávnění není podle žalovaného ani v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, neboť její čl. 9 odst. 3 a čl. 10 odst. 2 připouští možnost oddělení dítěte od rodiče. Žádné ustanovení zmíněné úmluvy nestanoví požadavek, že oba rodiče musí žít spolu se svým dítětem v jednom státě. V případě oddělení dítěte od rodičů úmluva požaduje zabezpečení pravidelného osobního kontaktu. Zrušení povolení k pobytu není totožné s vyhoštěním, jedná se o dočasné opatření, přičemž žalobci není zakázán další pobyt v ČR. Zrušením povolení k pobytu není žalobci ani odepřen výkon rodičovských práv. Žalobcovo nezletilé dítě má udělen pobyt do 8. 12. 2025 a aktuálně nelze předjímat, zda požádá o jeho prodloužení a zda bude případné žádosti vyhověno. 7. Podle žalovaného nedojde ani k porušení nebo ohrožení nejlepšího zájmu dítěte. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, žalovaný konstatoval, že nejlepší zájem dítěte nelze plošně aplikovat na všechna řízení a že by musely existovat výjimečné a mimořádné okolnosti, které by převážily ve prospěch žalobce a jeho nezletilého dítěte. Takové okolnosti nebyly zjištěny. Žalobce sám se přitom nijak nevyjádřil. V této souvislosti žalovaný odkázal také na rozsudek ze dne 11. 3. 2021, č. j. 7 Azs 313/202046, v němž Nejvyšší správní soud zdůraznil, že to byl naopak účastník řízení, kdo nebral ohled na nejlepší zájem svých nezletilých dětí a svým jednáním vědomě ohrozil svůj pobytový status a s tím spojenou možnost společného soužití. Totéž platí i v případě žalobce. Nejlepší zájem nezletilého nelze používat jako štít proti zrušení pobytového oprávnění za situace, kdy žalobce sám žádné ohledy nebral. 8. Nezletilý syn žalobce a jeho matka nemají udělen trvalý pobyt, ale mají povolení k dlouhodobému pobytu platné do 8. 12. 2025, přičemž nelze předjímat, zda si požádají o prodloužení a zda bude případné žádosti vyhověno. Zásah do nejlepšího zájmu nezletilého způsobil již žalobce svou trestnou činností a je pouze na něm, jakým způsobem budou společné soužití realizovat do budoucna. Založením rodiny nevzniká cizinci faktická imunita proti pořádkovým opatřením cizinecného práva (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2022, č. j. 2 Azs 230/202137). Dále žalovaný odkázal také na rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2022, č. j. 4 Azs 269/2022-25, podle kterého ani skutečnost, že má cizinec na území ČR nezletilé dítě, nemůže převážit nad zásadním porušením veřejného pořádku, kterého se svou trestnou činností dopustil. Ani zásada nejlepšího zájmu dítěte není „trumfovou kartou“, která by přebila jakékoliv v konfliktu stojící pravidlo. Právo cizince na rodinný život nelze absolutizovat ani za situace, kdy má na území nezletilé dítě. II. Obsah žaloby 9. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 10. Napadené rozhodnutí je podle něj nepřezkoumatelné a nezákonné, protože se žalovaný dostatečně nevypořádal s existencí soukromého a rodinného života žalobce na území ČR. Žalobce pobýval na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny s manželkou. Kromě trestní zachovalosti splňuje všechny podmínky. Žalobce uložený peněžitý trest i náhradu škody za léčení a rozbitá rovnátka uhradil. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí s odkazem na trestní rozsudek bez dalšího dokazování. 11. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřiměřené ve vztahu k dopadu do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce opětovně stejně jako ve správním řízení dokládá a zdůrazňuje, že má na území ČR veškeré rodinné a materiální zázemí, a to manželku a nezletilé dítě (nar. X). V ČR je rovněž zaměstnán. Žalobcova trestná činnost byla ojedinělým excesem z jinak řádného způsobu života. Nechal se vyprovokovat k neadekvátní reakci ze strany bývalého brigádníka, který kradl v jejich obchodě, napadl ho a velice lehce jej zranil. Byl mu přitom uložen zcela minimální trest na samé spodní hranici trestní sazby. Žalobce rozhodně není žádným nebezpečím či ohrožením pro veřejný pořádek v ČR. Za trestnou činnost se omluvil a vyjádřil nad ní lítost. 12. Dále žalobce citoval rozsudky NSS ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/201729, podle kterého je třeba posuzovat přiměřenost dopadů v souladu s čl. 8 Úmluvy a hodnotit nejlepší zájem dítěte, a ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 Azs 234/202351, body 15-17, který se vyjadřuje rovněž k nejlepšímu zájmu dítěte. Žalobci není zřejmé, na základě jakého dokazování žalovaný dospěl k závěru o přiměřenosti dopadu rozhodnutí. Žalovaný nehodnotil důkazy důsledně a ve vzájemné souvislosti, jak mu ukládá § 50 odst. 4 správního řádu. Neprovedl ani účastnický výslech žalobce podle § 169j odst. 1 zákona o pobytu cizinců a nezjišťoval, zda je v možnostech rodiny realizovat rodinný život ve Vietnamu. Omezil se pouze na konst