45 A 6/2024 – Krajský soud v Praze

45 A 6/2024- 47 - text 10 45 A 6/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Věrou Pazderovou, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: T. Y. B., nar. X státní příslušnost Vietnam zastoupena advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2024, č. j. MV-30605-6/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala dne 17. 4. 2019 na Velvyslanectví ČR ve Vietnamu žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), podle kterého se povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá „cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá jako nezletilé dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců na území“. K žádosti žalobkyně doložila mimo jiné potvrzení o adopci, které bylo vydáno Národním výborem obce C. D., okres C. G., kraj Hai Duong, s datem registrace adopce 20. 1. 2015. Podle tohoto potvrzení jsou jejími adoptivními rodiči T. Q. T. (otec) a B. T. T. (matka). Dále předložila rodný list vydaný dne 20. 1. 2015 týmž národním výborem, v němž jsou zapsáni adoptivní rodiče uvedení v předchozí větě. 2. Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) žalobkyninu žádost zamítlo nejprve rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020, neboť mělo za to, že zde existuje důvodná pochybnost o vzniku rodinné vazby mezi žalobkyní a jejími adoptivními rodiči. Rozhodnutí ministerstva žalovaná potvrdila rozhodnutím ze dne 23. 4. 2020. Rozhodnutí žalované i rozhodnutí ministerstva však zdejší soud zrušil rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 55 A 56/2020 22, neboť dospěl k závěru, že nebylo zatím řádně doloženo, jak měla být adopce žalobkyně posouzena, tedy zda se skutečně jednalo o adopci se zahraničním prvkem ve smyslu vietnamských zákonů a zda vyžadovala zapojení ústředního orgánu pro adopci podle Haagské úmluvy. Hodlalo-li ministerstvo učinit závěr o neplatnosti potvrzení o adopci a na něj navazujícího rodného listu, které uznalo za veřejné listiny, nemohlo tak učinit bez součinnosti s vietnamskými orgány. Závěr ministerstva (aprobovaný žalovanou), podle kterého byla prokázána neplatnost adopce žalobkyně, neměl dostatečnou oporu ve spisu, a skutkový stav tedy vyžadoval zásadní doplnění. 3. V dalším řízení ministerstvo požádalo (prostřednictvím Velvyslanectví ČR ve Vietnamu) o součinnost vietnamské ministerstvo spravedlnosti, oddělení pro adopci. Tuto žádost opakovaně urgovalo, ale vyjádření vietnamských orgánů se nepodařilo získat. Podle sdělení Velvyslanectví ČR ve Vietnamu ze dne 26. 9. 2023 bylo vietnamským ministerstvem spravedlnosti sděleno, že zatím neobdrželi odpověď z provincie Hai Duong, věc je v řešení, přičemž vietnamské orgány nekomunikují ihned. Podle sdělení Velvyslanectví ČR ve Vietnamu ze dne 13. 12. 2023 se vietnamským organům dosud nepodařilo ověřit pravost rozhodnutí o adopci u rodiny, která bydlí v provincii Hai Duong. Rodina často mění bydliště, a proto ji vietnamské orgány nemohou zkontaktovat. Žadatelka bydlí v provincii Hai Duong s biologickými rodiči. 4. Usnesením ze dne 13. 12. 2023 ministerstvo nepovolilo změnu obsahu žádosti, o kterou žalobkyně požádala v podání ze dne 25. 10. 2023 s tím, že žádala o změnu z žádosti o povolení k trvalému pobytu za účelem společného soužití rodiny na žádost o povolení k trvalému pobytu z důvodu zvláštního zřetele hodných podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Podle ministerstva však nebyly splněny podmínky § 41 odst. 8 správního řádu. 5. Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2023 ministerstvo žádost žalobkyně o povolení k trvalému pobytu za účelem společného soužití rodiny zamítlo podle § 75 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců z důvodu nesplnění podmínky uvedené v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Jednou z těchto podmínek je totiž nezletilost dítěte – žadatele. Žalobkyně tuto podmínku již nesplňuje, neboť dne 21. 9. 2023 nabyla zletilosti. Nesplnění uvedené podmínky je skutečností, která znemožňuje vyhovět žádosti ve smyslu § 51 odst. 3 správního řádu. Krom toho nadále přetrvává pochybnost o vzniku rodinné vazby. K námitce nepřiměřeného dopadu do soukromého a rodinného života ministerstvo uvedlo, že toto tvrzení nebylo blíže popsáno ani doloženo. 6. Žalobkyně podala odvolání jak proti usnesení o nepovolení změny obsahu žádosti, tak proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. 7. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání proti rozhodnutí ze dne 14. 12. 2023 ve věci zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. Nejprve korigovala tvrzení ministerstva o přetrvávající pochybnosti o vzniku rodinné vazby. Ze spisu totiž nevyplývalo, že by ministerstvo založilo takové listiny, které by zpochybnily žalobkyní doložené listiny k adopci a rodný list. Z korespondence se zastupitelským úřadem pouze vyplynulo, že pravost listin se zatím nepodařilo ověřit a že žalobkyně žije se svými biologickými rodiči. Za dané důkazní situace bylo třeba mít za to, že adoptivními rodiči žalobkyně jsou T. Q. T. a B. T. T. 8. Důvodem, pro který nelze žádosti vyhovět, je však dosažení zletilosti, a tedy nesplnění jedné z podmínek § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná nepřisvědčila námitce, podle které by měla být prolomena zásada rozhodování podle skutkového stavu ke dni rozhodnutí správního orgánu a odkázala v této souvislosti na rozsudek Nejvyšší správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 18. 1. 2018, č. j. 1 Azs 397/2017-31. 9. K námitce nepřiměřenosti žalovaná konstatovala, že § 75 odst. 1 písm. h) takový zásah nepředpokládá, a proto jej lze posuzovat pouze optikou čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod (dále jen „Úmluva“) na základě konkrétní námitky. Žalobkyně však bližší skutečnosti netvrdila, nepopsala, jak o ni adoptivní rodiče pečují, ani jak se uskutečňují vzájemné kontakty. Nenabídla ani žádné důkazy, jimiž by takové tvrzení podpořila. Od doby adopce uplynulo již 8 let, ale žalobkyně a její adoptivní rodiče žijí odloučeně a podle informace od zastupitelského úřadu bydlí žalobkyně s biologickými rodiči. 10. Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2024, č. j. MV-30605-5/SO-2024, pak žalovaná zamítla odvolání proti usnesení o nepovolení změny žádosti. Ztotožnila se přitom s ministerstvem, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala konkrétní vážnou újmu, neboť netvrdila ani nedoložila bližší skutečnosti o rodinném vztahu s adoptivními rodiči. II. Obsah žaloby 11. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 12. Úvodem namítla, že žalovaná zatížila rozhodnutí MV-30605-6/SO-2024 vadou nepřezkoumatelnosti, neboť část tohoto rozhodnutí na str. 4 je zcela nečitelná (některé věty se překrývají), a tedy nesrozumitelná. Žalobkyně se tak domnívá, že z rozhodnutí není seznatelná podstatná část odůvodnění. 13. Napadené rozhodnutí je podle ní také nezákonné, neboť žalovaná nesprávně posoudila otázku, zda lze vzhledem ke specifickým skutkovým okolnostem přistoupit k prolomení zásady rozhodování podle skutkového a právního stavu, který je dán v době vydání rozhodnutí. Žalobkyni je známa judikatura správních soudů, která obecně neumožňuje prolomení zásady rozhodování podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Domnívá se ovšem, že z těchto (byť obecně platných) závěrů existuje výjimka, kterou judikatura správních soudů rovněž připouští. Existenci takové výjimky naznačuje rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2022, č. j. 10 Azs 348/2020-33, bod 14. Podle zmíněného rozsudku by se musela objevit systematická trhlina v systému zákona o pobytu cizinců, proto nepostačí pouhý obecný odkaz na ochranu soukromého a rodinného života cizince. 14. Podle žalobkyně by zákonná podmínka nezletilosti u žádostí podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců měla ustoupit do pozadí s ohledem na práva na vedení rodinného života. Přísné podmínky pro získání pobytového oprávnění je možné překlenout zmírňujícím správním uvážením (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-101). Přestože samotná hypotéza § 66 odst. 2 zákona o pobytu cizinců výslovně nedává aplikujícím správním orgánům prostor pro správní uvážení, pokud cizinec v průběhu řízení dosáhne věku zletilosti, je žalobkyně přesvědčena, že aplikace tzv. zmírňujícího správního uvážení je namístě s ohledem na individuální skutkové okolnosti případu. V době podání žádosti byla žalobkyně doposud nezletilá (bylo jí 14 let) a žádost podala s výrazným a zcela dostatečným předstihem. Je přitom prokazatelně dcerou (byť adoptivní) osob pobývajících na území Česk