47 A 3/2025 – Krajský soud v Praze

47 A 3/2025- 14 - text 8 47 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: V. J., narozený dne X státní příslušnost Moldavská republika bytem X zastoupený advokátem JUDr Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2025, č. j. CPR-27428-3/ČJ-2025-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 31. 7. 2025, č. j. KRPS-203162-18/ČJ-2025-010022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uložila žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie (dále jen „EU“), Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanovil na jeden rok od okamžiku vycestování. Doba k vycestování byla stanovena na 15 dnů od nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobcovo odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 9. 10. 2025 do datové schránky soudu domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí považuje za nepřiměřeně přísné a porušující požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobce v průběhu správního řízení navrhoval alternativní postup podle § 50a zákona o pobytu cizinců a zároveň měl za to, že měl být jeho případ řešen podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, podle kterého by byl ohrožen pro něj příznivější sazbou. Dále uvedl, že setrvává na námitkách uplatněných v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Jako občan státu, který má s EU upraven bezvízový styk, má právo volně cestovat na území EU, avšak nesmí přesáhnout povolenou dobu pobytu, přičemž při zahájení řízení nebylo zjevné, jakým způsobem cestoval z území Schengenského prostoru ani jakým způsobem cestoval mezi jednotlivými členskými státy EU. Proto mělo být vůči němu vedeno řízení podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Dále namítal, že vzhledem k okolnostem jeho případu pokládá za spravedlivé a přiměřené, aby mu bylo uloženo vyhoštění pouze v trvání šesti měsíců, nebo pouze uložena povinnost opustit území dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Napadané rozhodnutí porušuje § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a § 174a zákona o pobytu cizinců, jelikož nevychází ze skutečného stavu věci a necitlivě posuzuje okolnosti ovlivňující přiměřenost ukládaného opatření, a to primárně v oblasti posouzení doby trvání protiprávního stavu, závažnosti této protiprávnosti, zohlednění cílů cesty do ČR, ale i relativně mladého věku žalobce, pro který lze usuzovat, že dosáhne rychlé resocializace a napříště se již vyvaruje porušování pobytových pravidel. 4. Žalovaná pokládá žalobu za nedůvodnou s tím, že žalobní body jsou totožné s odvolacími námitkami, proto odkázala na napadené rozhodnutí, ve kterém se s nimi vypořádala. Podstatný obsah správního spisu 5. Podle úředního záznamu ze dne 31. 7. 2025 prováděla téhož dne policejní hlídka pobytovou kontrolu v obci Sluštice, kde se nacházel i žalobce. Žalobce předložil při kontrole cestovní doklad Moldavské republiky s biometrickými údaji, ve kterém byl jeho poslední vstup do Schengenského prostoru zaznamenán razítkem ze dne 18. 1. 2025. Lustrací bylo zjištěno, že žalobce nemá žádné platné vízum ani pobytové oprávnění. Na základě cestovního dokladu s biometrickými údaji tedy mohl pobývat na území ČR pouze do 17. 4. 2025. V době kontroly žalobce překročil povolenou dobu 90 dnů pobytu na území ČR o 105 dnů. Správní orgán prvního stupně proto téhož dne vůči žalobci zahájil řízení ve věci správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 6. Součástí správního spisu je protokol o výslechu žalobce. Žalobce během výslechu mimo jiné uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti, oba jeho rodiče a tři sourozenci žijí v Moldavské republice. Do Schengenského prostoru přicestoval naposledy dne 18. 1. 2025 přes Rumunsko, Maďarsko a pak přes Slovensko do ČR. V ČR je od 19. 1. 2025 nepřetržitě. Bydlí v Praze na ubytovně. Přicestoval za účelem výdělku. V současné době nemá žádné vízum ani jakýkoliv druh povolení k pobytu. V žádném státu nepožádal o azyl. Je si vědom toho, že se svým cestovním biometrickým dokladem může na území Schengenského prostoru pobývat pouze 90 dnů, a poté je jeho pobyt nelegální. Věděl i jaký postih mu hrozí. Uvedl, že si je vědom toho, že se na území Schengenského prostoru nachází nelegálně ode dne 18. 4. 2025. Po tomto datu nevycestoval, protože si chtěl vydělat peníze. V ČR chtěl zůstat do 28. 8. 2025, až poté se chtěl vrátit zpět domů. Žádné kroky k legalizaci svého pobytu neučinil. Nemá žádné trvale žijící příbuzné na území ČR nebo jiného členského státu EU. Nemá sjednané životní pojištění. Po příjezdu do ČR nenahlásil svůj pobyt cizinecké policii. Na území ČR se nenachází žádná osoba, vůči které by měl vyživovací povinnost, ani takovou osobu nemá v péči. Nemá v ČR žádný majetek. K ČR nemá žádné vazby, závazky ani pohledávky, ani zde nenavázal žádné kulturní a společenské vazby. Není mu známa žádná překážka, která by znemožňovala jeho vycestování z ČR a návrat do domovského státu. V případě vyhoštění by nedošlo k zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Prostředky na vycestování má. V domovské zemi není ohrožen na životě, nehrozí mu mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest, nucené nebo povinné práce ani zbavení svobody. V domovské zemi má zaručeno právo na osobní bezpečnost, účinnou ochranu a spravedlivý proces. V domovské zemi se může vrátit na výše uvedenou adresu trvalého pobytu. 7. Správní orgán prvního stupně vydal prvostupňové rozhodnutí. Tím, že žalobce pobýval na území ČR ode dne 18. 4. 2025 do dne 31. 7. 2025 naplnil podmínky § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán prvního stupně byl proto povinen zahájit správní řízení o vyhoštění. Následně se zabýval tím, zda vyhoštění není nepřiměřeným zásahem do žalobcova soukromého a rodinného života. Žalobce si po dobu svého pobytu nevytvořil takový stupeň integrace do společnosti, na jehož základě by nebylo jeho vyhoštění možné. Nejde o osobu zranitelnou. Žalobce je zdráv a práceschopný, v produktivním věku a je schopen se o sebe postarat. Finanční prostředky na vycestování má. Vzhledem k tomu považuje správní orgán prvního stupně vyhoštění na dobu jednoho roku za přiměřené opatření. Správní orgán prvního stupně ani na základě výslechu žalobce nedospěl k závěru, že by žalobci hrozil trest smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení Žalobce také výslovně uvedl, že mu v návratu domů do Moldavska nebrání žádná překážka. Při stanovení doby vyhoštění přihlédl k tomu, že žalobce pobýval na území ČR nelegálně vědomě a k ukončení jeho protiprávního jednání nedošlo z jeho vlastní vůle. Současně přihlédl k tomu, že se správním orgánem spolupracoval. Dobu vyhoštění stanovil s ohledem na uvedené na jeden rok, tedy při spodní hranici zákonného rozpětí pěti let. 8. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Namítal, že vyhoštění po dobu jednoho roku je ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců nepřiměřeným opatřením. Je třeba přihlédnout k nízkému věku žalobce a k tomu, že jde o jeho první evidované pochybení, tedy exces z jinak řádného života. Od počátku se správním orgánem prvního stupně spolupracoval a přislíbil, že vycestuje do domovského státu. Jeho případ bylo možné řešit vyhoštěním pouze na šest měsíců, případně mělo být postupováno dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Dále namítal, že vůči němu mělo být postupováno dle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, podle kterého by byl ohrožen příznivější nejvyšší možnou sazbou vyhoštění. 9. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Prvostupňové rozhodnutí bylo podle žalované vydáno v souladu s právními předpisy a není nepřiměřeně přísné. Správní orgán prvního stupně postupoval správně, když žalobci uložil vyhoštění na dobu jednoho roku dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Odvolací námitky žalobce zhodnotila jako nedůvodné. V případě žalobce nebyl dán důvod pro vyhoštění podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ani pro postup podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Bylo prokázáno, že žalobce naplnil př