7 Azs 25/2008 — Nejvyšší správní soud

48 Az 20/2024- 31 - text 18 48 Az 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobce: M. R. narozen X státní příslušník Íránské islámské republiky t. č. Přijímací středisko Praha-Ruzyně, Aviatická 1017/2, Ruzyně, Praha 6 zastoupen Sdružením pro integraci a migraci, o. p. s., IČO: 26612933 sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Žižkov, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2024, č. j. OAM-1438/LE-LE05-K102024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2024, č. j. OAM-1438/LE-LE05-K102024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobce neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uváděl skutečnosti zjevně nevěrohodné. 2. Žalobce v žalobě předně namítá, že se žalovaný dopustil procesních pochybení a omezil mu přístup k právnímu poradenství. 3. Žalovaný pozval žalobce v totožný čas na dva odlišné úkony (poskytnutí údajů k žádosti a pohovor). Žalobci byla doručena výzva k poskytnutí údajů k žádosti a předvolání k pohovoru dne 23. 10. 2024. Se žalobcem tak nešlo konat tyto úkony dříve než dne 26. 10. 2024, přesto je žalovaný v rozporu se zákonem (§ 10 odst. 1 a § 23 odst. 4 zákona o azylu) realizoval o den dříve. Správa uprchlických zařízení (dále jen „SUZ“) uvědomila 24. 10. 2024 zástupkyni žalobce, že se v přijímacím středisku nachází žalobce, který pravděpodobně hovoří jazykem sorání. Zástupkyně žalobce zajistila tlumočníka z jazyka sorání a dne 25. 10. 2024 se vypravila do přijímacího střediska k poskytnutí právního poradenství. Při příchodu zjistila, že se žalobcem pohovor byl již proveden. Žalobce dostal poučení v jazyce kurmándží psané latinkou (žalobce hovoří jazykem sorání psaným arabským skriptem). Žalobce tak neměl informace o tom, jaké úkony jej čekají a na co má během těchto úkonů právo. Kontakt právníka se žadatelem o mezinárodní ochranu je významný obzvláště v situaci, kdy si žadatel informace o svých právech nedokáže přečíst. Smyslem lhůty podle § 10 odst. 1 a § 23 odst. 4 zákona o azylu je poskytnout žadateli o mezinárodní ochranu dostatek prostoru pro uplatnění jeho práv, zejména vyhledat právní pomoc a seznámit se a nastudovat si poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu. Jedná se o přímé promítnutí čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.; dále jen „Listina“). V případě žalobce lhůta dodržena nebyla, což mělo pro něj neblahé důsledky. 4. Žalobce dále namítá, že výzvu, předvolání i poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu obdržel v jazyce kurmándží psaném latinkou. Žalobce pochází z íránského Kurdistánu, latinku téměř neovládá a hovoří jazykem sorání. Nikdy nechodil do školy, na bazální úrovni ovládá arabský skript, přečte si v něm jen základní informace v jazyce sorání. Nelze vůbec uvažovat, že by si v latince cokoliv přečetl, natož v jiném jazyce než v sorání. Žalovaný tak porušil § 10 odst. 1 zákona o azylu. Žalobce výzvu, předvolání i poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu jen podepsal a napsal do nich datum, nicméně, že je nečetl, neboť jazyk kurmándží neovládá a v latince umí „nakreslit“ a přečíst hlavně své jméno. Dokumenty, které v sorání obdržel, byly dokumenty od SUZ, což zmínil i v pohovoru. Skutečnost, že žalobce neovládá kurmándží, muselo být žalovanému zřejmé. Žalovaný měl dalších 15 dnů na nápravu, což neučinil. Žalobce trvá na tom, že mu před konáním pohovoru mělo být doručeno poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu v jazyce sorání. Při převzetí napadeného rozhodnutí úředník žalovaného sdělil, že žalovaný poučením pro žadatele o mezinárodní ochranu v jazyce sorání vůbec nedisponuje. Žalovaný však měl dostatek času tento překlad zajistit, žalobci jej doručit a pohovor konat znovu v jazyce sorání. 5. S tím podle žalobce souvisí i skutečnost, že k pohovoru byl chybně předvolán tlumočník, který je sice označován za tlumočníka z „jazyka kurdského“, avšak ve skutečnosti šlo o tlumočníka původem ze Sýrie hovořícího jazykem kurmándží. Termín „kurdský jazyk“ označuje jazykovou skupinu, nikoliv jazyk. Toto je obecně známá skutečnost. Žalobce si s tlumočníkem rozuměli velmi špatně a museli se sami sobě často vzájemně opakovat, aby se pochopili. Osoby předvolané na pohovor, které nebyly informovány, že mohou tlumočníka odmítnout a s nimiž je veden pohovor bez přítomnosti zástupce, jsou v extrémně zranitelném postavení. Otázka jazyka vyvstala na samém počátku pohovoru, kdy úředník žalovaného řešil skutečnost, že žalobce dostal poučení pro žadatele o mezinárodní ochranu v kurmándží. Informace a odpovědi na otázky jsou neobvykle kusé. Žalovaný přitom rozebírá údajně nekonzistentní a rozporné výpovědi žalobce. Žalobce si po celou dobu pohovoru s tlumočníkem velmi špatně rozuměl. Žalobce nevěděl, že může tlumočníka odmítnout nebo že protokol, který podepisuje, obsahuje větu o tom, že si údajně s tlumočníkem rozumí. Během pohovoru neustále docházelo k vyjasňování smyslu mezi žalobcem a tlumočníkem ohledně toho, na co se úředník žalované ve skutečnosti ptá a co žalobce vypovídá. Tomuto způsobu komunikace byla dne 12. 11. 2024 přítomná i zástupkyně žalobce při převzetí napadeného rozhodnutí. Úředník žalovaného pro zjednodušení do protokolu zaznamenal termín „pašerák“ a hovoří o „pašování“, byť žalobce vykonával specifickou profesi íránských Kurdů „kulbara“ („kolbera“). Tento pojem nelze redukovat prostým termínem „pašerák“. Věta obsažená v protokolu o pohovoru „to jsem se asi spletl, když jsem to řekl“ byla zjevně osobním komentářem tlumočníka, nikoliv výpověď žalobce. 6. Žalovaný dále podle žalobce opomenul jeho žádost o stanovení lhůty k vyjádření a nesprávně určil termín nahlížení do spisu. Žalobce byl pozván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany na den 6. 11. 2024. Zástupkyně žalobce poslala žalovanému dne 4. 11. 2024 žádost o nahlížení do spisu ve věci mezinárodní ochrany a žalobci osobně předala sepsanou žádost o stanovení lhůty k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Tuto žádost žalobce dne 4. 11. 2024 podepsal a v den seznámení se s podklady ji měl úředníkovi žalovaného osobně předat. Zástupkyně žalobce se nemohla úkonu účastnit, neboť její počet vstupů do tranzitního prostoru letiště je limitován na 30 vstupů ročně na osobu, což stěžuje poskytování právního poradenství a případnou asistenci u jednotlivých úkonů i právní zastupování obecně. Dne 6. 11. 2024 žalobce podepsanou žádost o stanovení lhůty k vyjádření se k podkladům ve lhůtě sedmi dnů od doby, co se zástupkyně seznámí s obsahem spisu, úředníkovi předal. Úředník si žalobcovu žádost přečetl, nechal jej vyfotit si na mobil protokoly z úkonů konaných dne 25. 10. 2024. Žalobci žádost o stanovení lhůty k vyjádření se k podkladům vrátil a nezanesl ji do spisu. Do protokolu uvedl, že se žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřit nechce. Žalovaný 8. 11. 2024 předal žalobci předvolání k převzetí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany na den 12. 11. 2024 a současně zástupkyni žalobce stanovil termín pro nahlížení do spisu na čtvrtek 21. 11. 2024. Zástupkyni žalobce tak ponechal reálně pouze čtyři pracovní dny na sepsání žaloby po seznámení se se spisem, což lze těžko vnímat jinak než jako nekorektní záměr. 7. Dále žalobce namítá, že údajně nekonzistentní a rozporné výpovědi, které měly za následek zamítnutí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, jsou důsledkem neadekvátního tlumočení. Je proto nezbytné, aby byl celý pohovor proveden znovu s adekvátním tlumočníkem. Uvádí pak svou verzi příběhu. Údajné nelogické rozpory ve výpovědi žalobce jsou vedle neadekvátního tlumočení postaveny mimo jiné na nesprávné úvaze, že žalobcova aktivita spočívá v kriminální činnosti spojené s rolí „kulbarů“ v íránském Kurdistánu. Žalovaný by měl se žalobcem provést nový pohovor v jazyce sorání a měl by se zaměřit na posouzení, zda žalobce není pronásledován pro svou politickou a etnickou příslušnost, případně zda „kulbarové“ nemohou představovat zvláštní sociální skupinu, kterou režim záměrně pronásleduje. 8. Konečně žalobce namítá, že žalovaný vycházel z nerelevantních a zastaralých informací o zemi původu. Není přitom zřejmé, jakým způsobem z těchto zpráv žalovaný ve vz