50 A 21/2025 – Krajský soud v Praze

50 A 21/2025- 13 - text 8 50 A 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobkyně: T. N. K. narozena X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2025, č. j. OAM-764/BE-BE01-VL15-PŘZ-2025, o nepropuštění ze zajištění, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzuje zákonnost rozhodnutí nepropuštění cizinky ze zajištění vydané podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon azylu“), které spočívalo v nevyhovění návrhu o propuštění odůvodňovaného možností využití mírnějšího opatření v důsledku zajištění ubytování. Dosavadní vývoj věci 2. Žalobkyně je státní příslušnicí Vietnamu. Dne 7. 7. 2025 byla zadržena v rámci pobytové kontroly prováděné v autobusu na terminálu Hradci Králové, neboť se na výzvu policejní hlídky prokazovala cestovním dokladem vydaným maďarskými orgány (PKP HUN č. X), který je v databázi Schengenského informačního systému (dále „SIS“) evidován jako odcizený, ztracený nebo neoprávněně užívaný. V téže databázi byla žalobkyně evidována jako státní příslušník třetí země, na kterou se vztahuje rozhodnutí o navrácení ve smyslu čl. 3 Nařízení (EU) č, 2018/1860, vyhlášené maďarskými orgány na dobu od 15. 1. 2025 do 15. 1. 2030 s tím, že maďarskými orgány byla žalobkyni uložena lhůta k dobrovolnému vycestování z území EU do 22. 1. 2025. 3. Žalobkyně po zadržení v rámci podání vysvětlení uvedla, že dne 14. 9. 2024 přicestovala z Vietnamu letecky do Maďarska, na jehož území mohla pobývat pouze na základě vstupního víza do 14. 11. 2024. V Maďarsku však pobývala i po tomto datu, a to i poté, co jí maďarské orgány uložily povinnost vycestovat do 22. 1. 2025. Žalobkyně se však rozhodla vycestovat do Polska, kde si chtěla vyřídit vízum a zřídit nehtové studio, takže Českou republikou pouze projížděla. Připustila, že v žádné zemi EU nemá žádné pobytové oprávnění, ani v žádném z členských států nepožádala o mezinárodní ochranu. Na území EU má dva bratry, jednoho v Česku, druhého v Německu, zbytek rodiny má ve Vietnamu. Současně vyloučila, že by jí v případě Vietnamu hrozilo nějaké nebezpečí. 4. Na základě těchto skutečností byla žalobkyně zajištěna za účelem vycestování v režimu § 124b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále „zákon o pobytu cizinců“), a to rozhodnutím Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje (dále „orgán cizinecké policie“) ze dne 8. 7. 2025, č.j. KRPH-67364-20/ČJ-2025-050022 (dále jen „rozhodnutí o zajištění ze dne 8. 7. 2025“). 5. V průběhu trvajícího zajištění podala žalobkyně žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný však dospěl k závěru, že žalobkyně tak učinila pouze za účelem oddálení realizace vycestování, neboť pokud by skutečně pociťovala potřebu mezinárodní ochrany, učinila by tak při nejbližší vhodné příležitosti, a nikoliv až poté, co byla zajištěna orgánem cizinecké policie. Z tohoto důvodu žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 7. 2025, č. j. OAM-764/BE-BE01-VL15-Z-2025 (dále „rozhodnutí o přezajištění ze dne 10. 7. 2025“) rozhodl o zajištění žalobkyně v režimu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (tzv. přezajištění) s trváním do 26. 10. 2025. 6. Dne 31. 7. 2025 žalobkyně požádala o propuštění ze zajištění. Ve své žádosti zrekapitulovala lidskoprávní rozměr institutu zajištění a jeho dopadu do její osobní svobody. Současně připomněla možnost využití zvláštních opatření ve smyslu § 47 odst. 1 zákona o azylu, které mohou představovat alternativu k zajištění coby prostředku ultima ratio, pokud jsou schopna zabezpečit účast žadatele o mezinárodní ochranu a jeho součinnost k dalším úkonům. V jejím případě může být tato součinnost zajištěna tím, že bude bydlet u svého bratra T. D. K. a jeho manželky T. L. V. v jejich nemovitosti na adrese X. K tomu doložila vyplněné čestné prohlášení bratra i jeho manželky s úředně ověřenými podpisy. Rovněž připomněla, že ona sama od doby zajištění se správními orgány spolupracuje, nic nezatajuje ani v zařízení pro zajištění nepůsobí žádné problémy, naopak pobyt zde se neblaze odráží na jejím psychickém stavu. Proto žádala, aby ze zajištění byla propuštěna, přičemž s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) i krajských soudů měla za to, že její žádost je ekvivalentem o opětovné posouzen důvodů pro zajištění. 7. Žalovaný neshledal žádost důvodnou a rozhodnutím ze dne 4. 8. 2025, č. j. OAM-764/BE-BE01-VL15-PŘZ-2025 (dále „napadené rozhodnutí“) rozhodl, že žalobkyně zůstává nadále zajištěna s dobou trvání zajištění do 26. 10. 2025. Vzal v úvahu, že žalobkyně předložila prohlášení osob T. D. K. a T. L. V. (které označila za bratra a jeho manželku) o tom, že ji mohou ubytovat a že se na jejich adrese jejich pobytu může zdržovat. Žalovaný však tuto možnost neshledal to jako dostatečný důvod pro využití alternativního opatření ve smyslu § 47 odst. 2 zákona o azylu. V té souvislosti poukázal zejména na dosavadní pobytovou historii žalobkyně a dosavadní porušování právních předpisů, a proto dospěl k závěru, že možnost zdržovat se na konkrétní adrese nepředstavuje dostatečnou záruku toho, že se na dané adrese skutečně zdržovat bude a že bude poskytovat součinnost. Rovněž připomněl, že žalobkyně není zajišťována kvůli absenci místa pro ubytování, ale právě kvůli obavě, že by v rámci probíhajícího řízení neposkytovala součinnost a vyhýbala by se nucenému vycestování z České republiky. Současně vyloučil, že by byla zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Neshledal proto žádný důvod, proč by žalobkyně měla být za zařízení propuštěna. 8. Proti napadenému rozhodnutí nyní žalobkyně brojí žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 46a odst. 7 zákona o azylu. II. Obsah podání účastníků Žaloba 9. Žalobkyně namítá, že žalovaný dostatečně neposoudil nově uvedené skutečnosti. Připomíná, že zajištění je možné pouze při kumulativním splnění podmínek dle § 46a odst. 1 písm. a) zákona o azylu, mezi které patří i podmínka, že nelze účinně uplatnit zvláštní opatření. Žalobkyně však ve své žádosti o propuštění ze zajištění uvedla, že v jejím případě takové zvláštní opatření uplatnit lze, neboť má zajištěné ubytování u svého bratra T. D. K. a jeho manželky T. L. V., kde se může dlouhodobě zdržovat a být správnímu orgánu dostupná pro účely řízení o její žádosti o mezinárodní ochranu. Šlo tedy uplatnit zvláštní opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Přesto žalovaný dospěl k závěru, že tuto skutečnost nelze podřadit k důvodům, které by umožňovaly propuštění žalobkyně ze zajištění. Podle žalovaného neuvedla žádné nové skutečnosti, které by mohly vést ke změně původního rozhodnutí. Uvádí, že žalobkyně nemá zajištěné ubytování a nemá žádné osobní vazby, které by zajistily její setrvání. S tím však žalobkyně nesouhlasí, neboť jednoznačně prokázala, že má na území České republiky zajištěné ubytování na adrese, kde může být dostupná. Žalovaný však tuto alternativu odmítá, ačkoliv jejímu využití nic nebrání. Žalobkyně přitom poskytla veškerou součinnost, kterou po ní lze rozumně požadovat. Poukazuje přitom na znění důvodové zprávy k zákonu č. 314/2015 Sb., které předpokládá možnost pravidelných hlášení se stanovením konkrétních časů, přitom právě toto mohl žalovaný využít a stanovit žalobkyni konkrétní čas a interval hlášení. Žalovaný však přesvědčivě neodůvodnil, proč žalobkyní navržené zvláštní opatření nelze využít, ačkoliv jde o nutnou podmínku pro zajištění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí proto žalobkyně považuje za nedostatečné a navrhuje jeho zrušení. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nesouhlasí s důvody uváděnými žalobkyní. Naopak má za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je z hlediska úvah o nevyužití zvláštní opatření dostatečné. Opakuje nosné důvody napadeného rozhodnutí, zejména připomíná pobytovou žalobkyninu pobytovou historii, z níž dovozuje, že využití zvláštního opatření není na místě a že propuštěním žalobkyně ze zajištění by byl ohrožen průběh řízení o mezinárodní ochraně. Pobývání na adrese označené v žádosti nepředstavuje garanci pro součinnost či k zamezení následnému vyhýbání se vycestování z České republiky. Opětovně zdůrazňuje, žalobkyně nebyla zajišťována kvůli absenci místa pro ubytování, ale právě kvůli obavě, že by v rámci probíhajícího řízení neposkytovala součinnost a vyhýbala by se nucenému vycestování z České republiky. Žalobu navrhuje zamítnout. III. Posouzení věci soudem 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 46a odst. 7 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. O žalobě sou