7 As 5/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 13/2023- 29 - text 10 51 A 13/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobce: V. N. T. narozený X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika ubytování zajištěno na adrese X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2023, č. j. MV-214369-3/SO-2022, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2023, č. j. MV-214369-3/SO-2022, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce, Mgr. Marka Sedláka, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále „ministerstvo“) ze dne 25. 10. 2022, č. j. OAM-4014-56/ZM-2019 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty. 2. Tuto žádost podal žalobce dne 20. 6. 2019 prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Hanoji. 3. Ministerstvo nejprve žádost dvakrát zamítlo (rozhodnutí ze dne 3. 10. 2019 a ze dne 11. 6. 2020), obě rozhodnutí však zrušila žalovaná (rozhodnutí ze dne 10. 1. 2020 a ze dne 11. 9. 2020). Třetí zamítavé rozhodnutí ministerstva (ze dne 23. 11. 2020) již žalovaná potvrdila (rozhodnutí ze dne 14. 1. 2021), nicméně toto její rozhodnutí zrušil Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 59 A 8/2021-42. Následně žalovaná zrušila i třetí zamítavé rozhodnutí ministerstva (rozhodnutím ze dne 11. 4. 2022). 4. I napočtvrté ministerstvo prvostupňovým rozhodnutím ze dne 25. 10. 2022 žádost zamítlo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu, že pobyt žalobce na území není v zájmu ČR. Ministerstvo své rozhodnutí opřelo o obsah utajovaných informací, včetně nově vytvořené utajované informace č. j. V126/2022-OAM. Podle ministerstva z této informace vyplývá, že „účastník využil služeb organizované zločinecké skupiny, která zajišťovala neoprávněné přihlášení k termínu pro podání žádosti o pobytové oprávnění v České republice u Velvyslanectví České republiky v Hanoji. Informace konkretizuje časové období, ve kterém účastník řízení těchto, nikoliv bezplatných, služeb využil a obsahuje údaje o zdroji, ze kterého byla tato informace získána, který správní orgán považuje za důvěryhodný“. S odkazem na novinové články založené ve spise ministerstvo konstatovalo, že informace k činnosti této organizované zločinecké skupiny byly zveřejněny již v roce 2019. Dále podotklo, že s ohledem na zdroj utajovaných informací panuje jistota, že jsou tyto utajované informace pravdivé. Absolutní jistotu však zřejmě nastolí až pravomocné rozhodnutí trestních soudů. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 7. 2. 2022, č. j. 10 Azs 438/2021-47, ministerstvo dovodilo, že zjištění o využití služeb organizované zločinecké skupiny stačí k učinění závěru, že pobyt cizince na území není v zájmu ČR. V reakci na námitky žalobce dodalo, že zjištění o využití služeb organizované zločinecké skupiny se týká podání dřívější žádosti žalobce o pobytové oprávnění (bližší okolnosti k ní navzdory námitkám žalobce neuvedlo), nikoli nynější žádosti z roku 2019. I to však podle ministerstva ukazuje na rizikovost jednání žalobce. Podle ministerstva vyplývá nezájem státu na pobytu žalobce na území i z usnesení Vlády ČR ze dne 18. 7. 2018 č. 474 k Imigraci do České republiky z Vietnamu – shrnutí situace a bezpečnostních rizik (dále „usnesení vlády č. 474“). 5. Odvolání žalobce žalovaná zamítla shora uvedeným rozhodnutím ze dne 25. 1. 2023 (dále „napadené rozhodnutí“). Shodla se s ministerstvem, že obsah utajovaných informací ve spojení s usnesením vlády č. 474 a s výňatkem z výroční zprávy Bezpečnostní informační služby z roku 2018 jsou dostatečně přesvědčivými a věrohodnými podklady pro závěr, že pobyt žalobce na území není v zájmu ČR. K námitce, že žalobci nebylo sděleno, kdy měl služeb zločinecké organizace využít, žalovaná odpověděla, že i tak se mohl vyjádřit k tomu, zda těchto služeb využil, či nikoliv. Shrnutí žaloby 6. Žalobce v žalobě zaprvé poukázal na to, že v obdobné věci jiného žadatele o pobytové oprávnění z Vietnamu (č. j. OAM-31549/ZM-2019) ministerstvo specifikovalo časové okolnosti, za nichž měl tento žadatel využít služeb organizované zločinecké skupiny. To v nynější věci správní orgány neučinily, a žalobce tak nemohl reagovat na žádná jejich konkrétní zjištění. 7. Dále žalobce podotýká, že správní orgány neuvedly zdroj svých informací, tudíž se žalobce nemohl vyjádřit k otázce věrohodnosti tohoto zdroje a případně předložit důkazy v tomto ohledu. Pokud byl zdrojem informací policejní orgán či státní zastupitelství, nebyl důvod to zatajovat. Správní orgány měly povinnost posoudit věrohodnost utajovaných informací. 8. Napadené i prvostupňové rozhodnutí má žalobce za matoucí a nepřezkoumatelné. Na jednu stranu podle něj správní orgány tvrdí, že jim není známo, že by žalobce podal nějakou žádost na Velvyslanectví České republiky v Hanoji v letech 2016–2019, na druhou stranu tvrdí, že žalobce měl organizovanou zločineckou skupinu využít nikoliv k podání nyní posuzované žádosti z roku 2019. Žalobce opakuje, že správním orgánům nic nebránilo v tom, aby označily konkrétní registraci či konkrétní službu, kterou měl žalobce podle nich využít. Správní orgány na jedné straně tvrdí, že žalobce sám ví, čeho se dopustil, ale zároveň to v odůvodnění svých rozhodnutí zatajují. 9. K argumentaci usnesením vlády č. 474 pak žalobce namítá, že toto usnesení není právním aktem, a nemělo by mít jakýkoli vliv na rozhodování o žalobcově žádosti. 10. Žalobce také namítá, že mu nebyla sdělena ani podstata důvodů, které vyplývají z utajovaných informací, tudíž se nemohl účinně bránit závěrům správních orgánů. V tomto ohledu odkazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2023, č. j. 10 Azs 284/202155. 11. Závěrem žalobce navrhl, aby soud provedl jako důkaz veškeré utajované informace, které byly podkladem pro vydání správních rozhodnutí, a požádal, aby mu soud podle § 45 odst. 4 s. ř. s. umožnil nahlédnout do těchto informací. Má totiž za to, že § 172 odst. 9 zákona o pobytu cizinců, který vylučuje použití § 45 odst. 4 s. ř. s., je protiústavní. Vyjádření žalované a replika žalobce 12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí, že trvá na argumentaci obsažené v napadeném rozhodnutí, a navrhuje zamítnutí žaloby. 13. Žalobce v replice znovu označil za absurdní přístup správních orgánů, které podle něj na jednu stranu tvrdí, že žalobce dobře ví, čeho se dopustil, na druhou tvrdí, že jsou dány důvody informace, které mají toto jednání žalobce popisovat, žalobci nezpřístupnit. Posouzení žaloby soudem 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 15. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. S ohledem na zvláštní charakter tohoto řízení, v jehož rámci soud pracoval s utajovanými informacemi, které nejsou žalobci přístupné, má soud aktivnější úlohu oproti standardnímu soudnímu řízení a při hodnocení a přezkumu utajovaných informací není striktně vázán uplatněnými žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008-63, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2018, č. j. 1 Azs 439/2017-57, odst. 26 a v něm citovanou judikaturu). 16. Žaloba je důvodná. 17. Soud úvodem připomíná, že ve věci rozhoduje již podruhé. Je proto vázán právními závěry vyslovenými v předchozím zrušujícím rozsudku č. j. 59 A 8/2021-42 (srov. např. rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2024, č. j. 9 As 66/202372, č. 4615/2024 Sb. NSS). 18. V něm zdejší soud dovodil, že žalobce neměl procesní právo seznámit se s utajovanými podklady, a to ani v té (omezené) podobě, která nezmaří účel jejich utajení ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nicméně měl právo na sdělení alespoň podstaty důvodů, na jejímž základě byla žalobcova žádost zamítnuta. Ta mu sdělena nebyla. Soud dále vytknul obecnost utajovaných informací s tím, že tvrzení v nich uvedená postrádají jakékoli časové, místní a zdrojové údaje. Správní soudy přitom v podobných věcech „suplují obhajobu“, a musí tak namísto ní ověřit věrohodnost a přesvědčivost skutkových zjištění. Ovšem informace v podobě, v jaké je soud v utajovaných podkladech zhlédl, nedávají soudu záruku, že jde o informace věrohodné a dostatečně přesvědčivé pro klíčový závěr, že