1 Afs 148/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 13/2024- 34 - text 17 51 A 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobkyně: Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze IČO 14451115, sídlem Hrad III. nádvoří 48/2, 119 00 Praha zastoupena advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. 019860/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. 019860/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 650 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. et Mgr. Václava Klepše, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci soud přezkoumává rozhodnutí správních orgánů, jimiž na pozemky žalobkyně umístily stavbu přeložky venkovního vedení vysokého napětí. Většinu námitek soud neshledal důvodnou, neboť se týkají především otázek, které se řeší až ve vyvlastňovacím řízení. Přesto soud rozhodnutí žalovaného zrušil, protože ze správního spisu neplyne, zda není k povolení stavby třeba souhlas k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále „ZPF“). Průběh správního řízení 2. Společnost ČEZ Distribuce, a. s. (dále „stavebník“) podala dne 11. 8. 2020 u Městského úřadu Jílové u Prahy (dále „stavební úřad“) žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby – X– přeložky venkovního vedení vysokého napětí (22 kV), včetně položení trubky HDPE pro budoucí rozvoj optické infrastruktury, na pozemcích parc. č. XA a č. XB, které vlastní žalobkyně, a pozemku parc. č. XC (dále „stavba“; všechny uváděné pozemky se nachází v katastrálním území Hostěradice). 3. K žádosti stavebník přiložil mj. stanovisko Městského úřadu Černošice v oblasti životního prostředí ze dne 16. 4. 2020, č. j. MUCE 25371/2020 OŽP/Vysa, jehož součástí je souhlasné závazné stanovisko vydané podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále „starý zákon o odpadech“), a dále vyjádření orgánu ochrany ZPF, dle něhož nepodléhají souhlasu s odnětím půdy ze ZPF plánované příhradové stožáry podle § 9 odst. 2 písm. b) bodu 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále „zákon o ochraně ZPF“), a záměr kabelového vedení dle § 9 odst. 2 písm. d) téhož zákona. 4. Žalobkyně (ve správním řízení zastoupená stejným zástupcem jako v řízení před soudem na základě plné moci založené na č. l. 7 správního spisu) podala proti stavbě námitky. Tvrdila, že stavebník s ní zvolené řešení nekonzultoval a neposoudil vhodnější a méně zatěžující trasu pro krajinu i vlastníky dotčených nemovitostí. Namítala, že podzemní vedení znemožní další využití jejích pozemků pro zemědělství, neboť podle § 46 odst. 8 a 10 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je nebudou moci přejíždět stroje těžší než 6 tun. Zcela nedoložený zůstal záměr přípravy na rozvoj optické infrastruktury položením trubky HDPE. Žalobkyně navrhla, aby stavba byla umístěna na pozemku parc. č. XC, který je fakticky cestou. Poukázala i na absenci územního rozhodnutí pro stavbu dálnice D3 ve spisu, ačkoliv ta měla být důvodem pro provedení přeložky. Závěrem žalobkyně požádala o nařízení ústního jednání spojeného s ohledáním na místě. 5. Stavebník se k námitkám vyjádřil dne 1. 3. 2021. Uvedl, že ke kabelovému vedení vysokého napětí má být v celé délce přiložena trubka HDPE pro optické kabely představující vlastní telekomunikační síť držitele licence dle § 25 odst. 3 písm. a) energetického zákona. Realizace přeložky je nezbytná pro výstavbu dálnice D3. Stavba je navržena v souladu s právními předpisy. 6. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 27. 1. 2023, č. j. MJuP/01292/2021 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o umístění výše specifikované stavby podle § 79 ve spojení s § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). K uplatněným námitkám konstatoval, že uvažovaná stavba dálnice D3 bude v místě, kde kříží překládané nadzemní vedení, stavebně řešena jako mostní objekt. Proto je nutné uložit část vrchního vedení pod zem. Kabelové vedení povede co nejblíže stávající komunikaci podél severní strany pozemků žalobkyně, čímž se zefektivní jejich zemědělské využití. Pozemky jsou navíc energetickými zařízeními již zatíženy. Nejedná se proto o nové vedení sítě distribuční soustavy. Stavební úřad zná stav pozemků a vyšší vegetace se na nich nenachází. To lze ověřit z veřejně přístupných mapových aplikací. Stavební úřad souhlas žalobkyně se stavbou nevyžadoval, neboť shledal účel vyvlastnění podle § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona ve spojení s § 184a odst. 3 stavebního zákona. 7. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Vzhledem k délce správního řízení brojila proti neaktuálnosti podkladů. Současně se dožadovala vydání souhlasu k odnětí zemědělské půdy ze ZPF. Upozornila i na zrušení územního rozhodnutí pro stavbu tří úseků dálnice D3, což ovlivní projednávanou stavbu. Stavebnímu úřadu dále vytkla, že nezjistil skutečný stav pozemků a nenařídil ústní jednání. Stavebník nedoložil ani veřejný zájem a potřebnost nové trubky HDPE. Konečně žalobkyně zopakovala, že stavební úřad neprověřil alternativní možnosti stavby (zejm. co se týče jejího trasování). 8. Stavebník se k odvolání vyjádřil tak, že kabelové vedení lze přejíždět mechanizací o hmotnosti vyšší než 6 t, neboť bude v betonových žlabech. Trubka HDPE bude uložena do chráničky. 9. Dne 2. 11. 2023 žalobkyně odvolání doplnila (její argumentaci vzhledem k žalobním bodům soud shrnuje níže v odůvodnění). 10. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Nejprve podotkl, že k doplnění nových odvolacích důvodů nepřihlížel, protože lhůta pro jejich uplatnění uplynula již 15. 2. 2023. Nepřípustné jsou rovněž námitky, které svým obsahem jednoznačně spadají do řízení o vyvlastnění. Prvostupňové rozhodnutí stavebníkovi nezaložilo právo provést stavbu ze soukromoprávního hlediska. Žalovaný pokračoval, že závazné stanovisko ze dne 16. 4. 2020 nepozbylo platnosti, neboť nebylo časově omezeno. Ani zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále „zákon o odpadech“), platnost dříve vydaných závazných stanovisek neomezuje. Stavba nepodléhá souhlasu s odnětím půdy ze ZPF dle § 9 odst. 2 písm. b) bodu 1 a písm. d) zákona o ochraně ZPF. Závazné stanovisko na tomto úseku proto nebylo podkladem pro rozhodnutí. Žalobkyně dále nedoložila, že by stavba porušovala technickou normu ČSN 83 9061 ohledně ochrany vegetace při stavebních pracích a že by tato norma byla závazná. Stavební úřad nemusel přistoupit k ohledání na místě, protože je mu znám stav pozemků z úřední činnosti. Opak by musela žalobkyně prokázat. Namítat alternativní řešení pro trasování stavby žalobkyně musí v řízení o vyvlastnění, v němž se řeší i to, zda jsou splněny podmínky pro minimalizaci zásahu do jejího vlastnického práva či okolnosti jednání se stavebníkem. Stavba je dle žalovaného ve veřejném zájmu, jak stanovuje energetický zákon. Proto nebyl třeba souhlas žalobkyně jako vlastníka pozemků. Žaloba 11. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 12. V prvé řadě namítá, že prvostupňové i napadené rozhodnutí správní orgány doručily pouze žalobkyni, přestože o jejím zastoupení věděly. Tím porušily ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), o doručování. Napadené rozhodnutí tak nenabylo právní moci, což brání dalšímu projednání žaloby [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Ads 250/2014-55]. 13. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, protože žalovaný odmítl přihlížet k doplnění odvolání ze dne 2. 11. 2023. Podle judikatury NSS přitom odvolací orgán tíží povinnost vypořádat všechny námitky, které účastník před rozhodnutím o odvolání uplatnil. Od doplnění odvolání do vydání napadeného rozhodnutí uplynuly téměř tři a půl měsíce. Žalobkyně doplněnými námitkami jen rozhojňovala právní argumentaci (nadto se dotýkaly veřejného zájmu), a proto se na ně nevztahuje koncentrace řízení. Žalovanému tedy nic nebránilo, aby se s námitkami seznámil a vypořádal je. 14. Žalovaný se dále přezkoumatelně nevypořádal s námitkami o potřebě volby řešení šetřícího práva žalobkyně a o nedostatečném odůvodnění účelu vyvlastnění. Žalovaný nijak nereagoval na námitku, dle níž měl být účel vyvlastnění (a tedy i důvod, proč nebyl vyžadován souhlas vlastníka s umístěním stavby dle § 184a odst. 3 stavebního zákona) patrný již ze samotného spisu a podkladů v něm. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že by námitky ohled