51 A 49/2025 – Krajský soud v Praze

51 A 49/2025- 41 - text 12 51 A 49/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky, soudce Karla Ulíka a soudkyně Johany Jandusové ve věci navrhovatelky: Servant Facility Management s.r.o. sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha zastoupená advokátem JUDr. Borisem Vacou sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha proti odpůrkyni: obec Svémyslice sídlem Svémyslice 18, 250 91 Zeleneč v Čechách zastoupená advokátem JUDr. Václavem Maisnerem sídlem Topasová 855/2, 153 00 Praha o návrhu na vyslovení nicotnosti, eventuálně na zrušení opatření obecné povahy, kterým se stanoví místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 29. 5. 2024, č. 112/2022-26, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrkyně JUDr. Václava Maisnera, advokáta. Odůvodnění Vymezení věci 1. Odpůrkyně v záhlaví označeným opatřením obecné povahy (dále „OOP“) stanovila mj. pro pozemek navrhovatelky parc. č. st. XA v katastrálním území Svémyslice, jehož součástí je jiná stavba č. p. XB (dále „pozemek navrhovatelky“), místní koeficient ve výši 5 pro účely výpočtu daně z nemovitých věcí (dále „daň“). 2. Podle odůvodnění OOP tím odpůrkyně sledovala individualizaci výše daně tak, aby zohledňovala nerovné zatížení společného prostoru a sdílené infrastruktury a zároveň i vliv na vzhled obce. Proto vyšší daní zatížila subjekty, které jsou přímými či nepřímými původci zvýšené zátěže životního prostředí a dopravní a technické infrastruktury obce (emise, hluk, prach, otřesy, zvýšená intenzita dopravy apod.) nebo negativně ovlivňují vzhled obce. Výnos daně odpůrkyně hodlá využít na údržbu a opravy infrastruktury a na opatření ke snížení negativních vlivů na životní prostředí v obci. 3. Navrhovatelka má OOP za nicotné, nepřezkoumatelné a nepřiměřené, a proto se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), domáhá vyslovení jeho nicotnosti, případně jej navrhuje zrušit. Shrnutí návrhu 4. Navrhovatelka předesílá, že odpůrkyně vydala napadené OOP s odkazem na § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném ke dni vydání OOP, tj. ke dni 29. 5. 2024. Dle této úpravy nicméně odpůrkyně nebyla oprávněna OOP vydat, neboť zákon tehdy předpokládal stanovení místního koeficientu obecně závaznou vyhláškou. Odpůrkyně pravděpodobně postupovala dle znění zákona o dani z nemovitých věcí účinného až od 1. 1. 2025, odkdy je teprve možné stanovit místní koeficient opatřením obecné povahy. Z toho vyplývá, že napadené OOP je nicotné pro absolutní nedostatek formy. Navrhovatelka tento svůj závěr podpořila odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 40 A 6/2024-25, který se týkal týchž skutkových okolností. 5. Dále navrhovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného OOP. Odůvodnění OOP je natolik strohé, že neposkytuje relevantní důvody výroku. Nejsou tak splněny požadavky na odůvodnění vyplývající z § 68 odst. 3 užitého na základě § 174 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Důvody či podklady, ze kterých odpůrkyně vycházela, nejsou patrné ani ze zápisu zasedání zastupitelstva. Odpůrkyně použila jen generické odůvodnění, které nevychází z místních specifik. Identické odůvodnění se totiž vyskytuje i v opatřeních obecné povahy jiných obcí (např. Chrášťany u Prahy, Petříkov, Ořech, Nučice). V takovém případě nelze hovořit o individualizaci výše daně. 6. Vzhledem k nedostatečnému odůvodnění pak navrhovatelka není schopna vyhodnotit, zda je místní koeficient pro její pozemek svou výší úměrný či nikoli. Není ani jasné, jakým způsobem odpůrkyně výši koeficientu určila. Neexistuje žádný podklad, který by stanovenou výši odůvodňoval. Lze se ale domnívat, že zvolení nejvyššího možného koeficientu není přiměřené. Odpůrkyně ani neposoudila proporcionalitu zásahu do navrhovatelčina vlastnického práva. Absence odůvodnění dále zakládá důvodné pochybnosti o transparentním výběru vymezených nemovitých věcí. Výběr se jeví jako zcela náhodný. Není zřejmé, z jakého důvodu odpůrkyně do OOP zahrnula tu či onu nemovitost. Nelze tak ani posoudit, zda jiný vlastník (podnikatel) nebyl bezdůvodně zvýhodněn v rámci dovoleného konkurenčního boje. Vyjádření odpůrkyně 7. Odpůrkyně s návrhem nesouhlasí. Soud by jej měl odmítnout, protože navrhovatelka proti návrhu OOP nebrojila námitkami, a tedy nevyčerpala řádné opravné prostředky ve smyslu § 5 s. ř. s. Pokud by navrhovatelka námitky podala, mohla by se s nimi odpůrkyně vypořádat. Tento nedostatek nelze zhojit podáním žaloby. 8. K tvrzené nicotnosti odpůrkyně uvádí, že výběr daně na základě opatření obecné povahy je uzákoněn od 1. 1. 2025. Dle § 16b odst. 1 zákona o dani z nemovitých věcí účinného od 1. 1. 2024 musí být OOP zasláno správci daně do 30. 6. předchozího kalendářního roku. To odpůrkyně učinila. Před 1. 1. 2025 tak bylo třeba přijmout do 30. 6. 2024 příslušná opatření obecné povahy, čehož si byl zákonodárce vědom. Tento přístup potvrdila daňová správa i Ministerstvo financí. Odpůrkyně tudíž vydala OOP v souladu se zákonem. 9. Odůvodnění OOP má odpůrkyně za jasné a výstižné. Je skutečností, že různé subjekty zatěžují společný prostor, infrastrukturu a vzhled obce různým způsobem. Na základě OOP proto určité subjekty kompenzují zvýšené zatížení vyšší daní, aby mohlo dojít ke snížení negativních vlivů, které způsobují. Náležitosti odůvodnění dle § 68 odst. 3 správního řádu nelze na OOP vztahovat, neboť se nejedná o správní rozhodnutí. OOP má zcela jinou právní povahu. Požadavek na doložení podkladů je nadbytečný, neboť je notorietou, že podnikatelské areály zatěžují prostředí mnohem více než běžní občané. Vytváření analýz na toto téma by bylo nehospodárným nakládáním s veřejnými prostředky. V případě odpůrkyně je navíc poměr počtu podnikatelských areálů k počtu obyvatel (ani ne 600 osob) velký. Míra negativních vlivů na jednoho obyvatele je vysoká. Z toho lze vycházet i při stanovení výše místního koeficientu. 10. Vzhledem k době přijímání OOP je dále nepravděpodobné, že by odpůrkyně přebírala odůvodnění z jiných opatření obecné povahy. Shodné zdůvodnění dokládá, že obce trápí totéž – zvýšená zátěž životního prostředí z podnikatelských areálů. Replika navrhovatelky 11. Navrhovatelka v replice zpochybňuje, že by nepodání námitek mělo být důvodem pro odmítnutí návrhu. Navíc v době přijímání OOP ještě ani nebyla vlastníkem pozemku parc. č. st. XA, tudíž je podat ani nemohla. Dále opakuje svůj argument, že místní koeficient byl stanoven OOP v době, kdy zákon takový postup neumožňoval. V otázce přezkoumatelnosti OOP nesouhlasila s odpůrkyní, že by OOP bylo odůvodněno jasně a výstižně. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 12. Soud ověřil, že návrh byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.), obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti (§ 37 odst. 2 a 3 ve spojení s § 101b odst. 2 s. ř. s.) a byl podán osobou k tomu oprávněnou (§ 101a odst. 1 věta první s. ř. s.). Jelikož napadené OOP zahrnuje mezi vymezené nemovité věci, pro které stanovuje místní koeficient, i pozemek navrhovatelky, bude navrhovatelka povinna odvést vyšší daň. Navrhovatelka tudíž předestřela myslitelná tvrzení o dotčení její právní sféry. 13. Odpůrkyně namítla, že návrh není přípustný pro nevyčerpání řádných opravných prostředků. S tím se soud neztotožnil. Odkaz na § 5 s. ř. s. není případný, neboť námitky nejsou opravným prostředkem proti opatření obecné povahy (viz § 173 odst. 2 správního řádu). Zákon o dani z nemovitých věcí v tomto směru nestanoví žádnou zvláštní úpravu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) postavil najisto, že podání námitek není podmínkou věcné projednatelnosti návrhu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, č. 2215/2011 Sb. NSS). Odmítnutí návrhu proto nebylo namístě. 14. Soud vycházel při přezkumu napadeného OOP ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Při rozhodování byl vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud o návrhu rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. Dokazování soud neprováděl, neboť veškeré rozhodné skutečnosti vyplývaly z dokumentace zachycující proces vydání OOP, z níž soud jako ze správního spisu vychází (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117). Proč soud neprovedl jednotlivé navržené důkazy, blíže vysvětluje v související části odůvodnění. Posouzení návrhu soudem OOP není nicotné 16. Soud se nejprve zabýval námitkou nicotnosti napadeného OOP. Tu navrhovatelka fakticky dovozuje z absence právního základu. Znění § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí, dle kterého platí, že „[m]ístní koeficient ve výši od 0,5 do 5,0, a to s přesností nejvýše