6 Afs 112/2024 — Nejvyšší správní soud

51 Af 12/2024- 61 - text 16 51 Af 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Josefa Straky a Karla Ulíka ve věci žalobce: M. M. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Řehořem sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. 28722/24/5100-41453-712735, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2024, č. j. 28722/24/5100-41453-712735, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 31. 5. 2022, č. j. 3210513/22/2110-00540-209704, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38 711,94 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Jakuba Řehoře, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci Procesní vývoj před vydáním napadeného rozhodnutí 1. Žalobce byl od 17. 2. 2012 jediným jednatelem společnosti DEMOSTAVBY s.r.o. (dále „DEMOSTAVBY“). 2. Dodatečnými platebními výměry ze dne 7. 6. 2016 Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) společnosti DEMOSTAVBY jakožto daňovému subjektu doměřil podle pomůcek daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za leden až červenec 2014 v celkové výši 3 575 363 Kč a sdělil jí penále z takto doměřené daně. Správce daně na základě šetření Policie České republiky shledal, že společnost DEMOSTAVBY ve skutečnosti nevykonávala žádnou ekonomickou činnost a byla založena pouze za účelem vylákání nadměrných odpočtů DPH. 3. Doměřenou daň s příslušenstvím však společnost DEMOSTAVBY ve stanovené lhůtě nezaplatila. Neučinila tak ani v návaznosti na upomínku správce daně, podle které celková výše jejích daňových nedoplatků ke dni 14. 2. 2022 činila 12 469 180 Kč. 4. Společnost DEMOSTAVBY byla následně zrušena s likvidací. Správce daně v rámci likvidace nezískal žádné prostředky na úhradu daňových nedoplatků, ačkoliv měl k obchodnímu závodu společnosti zřízeno zástavní právo. 5. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 3 To 10/2021 (dále „odvolací trestní rozsudek“), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 2 T 64/201719195 (dále „prvostupňový trestní rozsudek“; rozsudky obou stupňů dále souhrnně „trestní rozsudky“), byl žalobce spolu s dalšími osobami uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, (dále jen „trestní zákoník“), ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, a to dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce se na trestné činnosti organizované skupiny osob založené za účelem soustavného získávání prospěchu vylákáváním neoprávněných odpočtů DPH vědomě podílel mj. tím, že „na pokyny I. Š. a D. M. v době nejméně od 17. 2. 2012 do 31. 12. 2014 v čistě formální funkci jednatele společnosti DEMOSTAVBY […] nevedl žádné účetnictví, umožnil disponovat s bankovním účtem společnosti postupně K. J., zesnulému M. K. a J. K., podepisoval fiktivní daňová přiznání či umožnil jejich podpis jiným osobám a od doby, kdy bylo možné podávat daňová přiznání elektronicky, předal všechny podklady k ovládání datových schránek elektronicky, s vědomím, že společnost nerealizovala žádnou obvyklou hospodářskou činnost, a za formální působení v uvedené společnosti obdržel na svůj účet či také v hotovosti různé platby, které nijak nebyly vedeny v účetnictví společnosti, […] a veškerou tuto činnost prováděl s vědomím a srozuměním, že uvedené společnosti mohou být užívány k podávání zcela smyšlených daňových přiznání, s cílem neoprávněně získávat majetkový prospěch na úkor České republiky, k čemuž také většinou došlo a touto činností tedy umožnil způsobit újmu České republice zastoupené finančním úřadem v rozsahu odpovídajícímu výši vylákávaných nadměrných odpočtů DPH a to za společnost DEMOSTAVBY s.r.o. nejméně 13 507 993 Kč, z toho byla vyplacená částka ve výši 12 381 589 Kč a částka ve výši nejméně 1 126 404 Kč vyplacena nebyla“ (převzato z výroku o vině žalobce – pozn. soudu). Dle Vrchního soudu přitom žalobce „velmi dobře věděl o systému fungujících společností, do kterého byl sám začleněn jako formální představitel spol. DEMOSTAVBY s.r.o., a sám dále zprostředkovával kontakty na další“ osoby, o čemž nepochybně svědčí záznamy telefonních hovorů (viz odst. 265 až ⁠267 odvolacího trestního rozsudku). Za tuto trestnou činnost byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 5 roků, peněžitý trest v celkové výši 350 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 5 roků. 6. Správce daně následně rozhodnutím ze dne 31. 5. 2022, č. j. 3210513/22/2110-00540-209704 (dále jen „ručitelská výzva“), podle § 171 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“) vyzval žalobce jakožto ručitele za společnost DEMOSTAVBY k uhrazení daňového nedoplatku ve výši 6 143 066 Kč. Tato částka odpovídá výši doměřené DPH za leden až červenec 2014 včetně úroku z prodlení. Správce daně na základě trestních rozsudků shledal, že žalobce nevykonával funkci jednatele společnosti DEMOSTAVBY s péčí řádného hospodáře, čímž způsobil dané společnosti škodu v podobě daňových nedoplatků. Vzhledem k tomu žalobci vznikla ručitelská povinnost podle § 159 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále „občanský zákoník“) ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), v rozhodném znění (dále „z. o. k.“). 7. Proti ručitelské výzvě podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2023, č. j. 12024/23/5100-41453-711400 (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“) zamítl a ručitelskou výzvu potvrdil. Žalovaný shodně se správcem daně dovodil, že žalobci vznikla ručitelská povinnost za daňové nedoplatky společnosti DEMOSTAVBY na základě § 159 odst. 1 a 3 občanského zákoníku. Žalobce byl totiž v rozhodném zdaňovacím období jediným jednatel společnosti DEMOSTAVBY, prostřednictvím které dle trestních rozsudků neoprávněně vylákal nadměrné odpočty DPH. V roli jednatele působil žalobce pouze formálně, neboť nevedl žádné účetnictví, umožnil disponovat s bankovním účtem jiným osobám, podepisoval fiktivní daňová přiznání s vědomím, že společnost nerealizovala žádnou hospodářskou činnost, a to vše s cílem získat majetkovým prospěch na úkor státu. Společnost DEMOSTAVBY neměla žádný postižitelný majetek, veškeré peněžní prostředky byly vybírány v hotovosti. Vzhledem k tomu byly splněny zákonné podmínky pro vznik ručitelského vztahu. K vydání ručitelské výzvy přitom správce daně přistoupil před uplynutím lhůty podle § 148 odst. 6 daňového řádu. 8. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“). 9. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 51 Af 7/2023-75 (dále „rozsudek 51 Af 7/2023“), žalobu zamítl. Předně souhlasil se závěrem daňových orgánů, že na straně žalobce byly splněny podmínky pro vznik zákonného ručení (bývalého) jednatele za dluhy společnosti DEMOSTAVBY. Skutečnost, že v rámci adhezního řízení nebylo rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit škodu způsobenou společnosti DEMOSTAVBY, nebránila tomu, aby si daňové orgány na základě skutečností plynoucích z trestních rozsudků samy učinily úsudek o tom, že žalobce z titulu funkce bývalého jednatele odpovídá za škodu způsobenou společnosti DEMOSTAVBY. Takto způsobenou škodu v podobě nedoplatků na dani pak správně vymáhaly po žalobci právě z titulu zákonného ručitelství. Soud rovněž neshledal, že by došlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, neboť na její průběh se aplikovala úprava § 148 odst. 6 daňového řádu stanovící zvláštní pravidlo pro běh lhůty pro vyměření daně v důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu. Soud dále nepřisvědčil argumentaci žalobce, že zanikl-li jeho závazek k náhradě škody vůči společnosti DEMOSTAVBY v důsledku promlčení, pak tím zaniklo i jeho postavení ručitele za daňové nedoplatky společnosti DEMOSTAVBY. V tomto směru soud vyšel z úvahy, že pohledávku soukromé společnosti z titulu náhrady škody je třeba odlišovat od pohledávky státu na doměřenou DPH, na kterou se nevztahuje soukromoprávní úprava promlčení. Soud konečně nepřisvědčil ani námitkám procesního charakteru. Odlišný právní názor Nejvyššího správního soudu k otázce promlčení 10. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. 10 Afs 4/2024-38 (dále „rozsudek NSS 10 Afs 4/2024“), zrušil rozsudek 51 Af 7/2023 a spolu s