53 A 4/2025 – Krajský soud v Praze

53 A 4/2025- 13 - text 11 53 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: M. G., narozená X státní příslušnice Mongolska toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová, Jezová 1501, Bělá pod Bezdězem zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. OAM-856/BE-BE01-VL11-Z-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobkyně byla rozhodnutím Policie ČR ze dne 30. 7. 2025, č. j. KRPE-7947-69/ČJ-2025-170022-SV (dále jen „rozhodnutí o zajištění policií“) zajištěna podle § 124 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Den na to požádala v zařízení pro zajištění cizinců o mezinárodní ochranu. 2. Žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobkyni zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a s odkazem na § 46a odst. 5 téhož zákona stanovil dobu trvání zajištění do 17. 11. 2025. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně pobývá na území Evropské unie neoprávněně a je si zcela vědoma svého nelegálního pobytu. Prokázala se cizím dokladem totožnosti a je od 17. 11. 2023 vedena Francií v informačním systému SIS jako státní příslušnice třetí země, které byl odepřen vstup a pobyt na území členských států. Pro žalobkyni je Mongolsko bezpečnou zemí. Žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany požádala až po zadržení policií, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Z její výpovědi v rámci správního řízení dle zákona o pobytu cizinců nevyplynulo nic, co by jí v případě, že by měla o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice před zadržením a umístěním do zařízení pro zajištění cizinců. Z jednání žalobkyně je zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podala toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po zajištění stala reálnou, a že pokud by k jejímu zajištění policií nedošlo, sama by tento krok neučinila. Osoba, která palčivě pociťuje potřebu mezinárodní ochrany, k této možnosti přistoupí bezprostředně poté, co má k tomu příležitost. Žalobkyně však žádost podala až v souvislosti se zajištěním policií v zařízení pro zajištění cizinců, byť tak mohla učinit již dříve. Podání žádosti o mezinárodní ochranu tak bylo motivováno pouhou snahou jakkoliv zmařit nucený návrat do vlasti. Sama žalobkyně deklarovala, že Mongolsko je bezpečná země. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 – 48, v němž NSS konstatoval, že účelem zvláštních opatření není jen zajištění účasti žadatele v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ale především zajištění efektivní kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec během řízení požádá o mezinárodní ochranu. Cílem je znemožnění zneužití zákona podáním účelové žádosti a dosažení takových podmínek, které cizinci umožní vyhnout se správnímu vyhoštění (typicky útěkem a přerušením kontaktu se správními orgány). Dle judikatury se jedná o preventivní opatření, které má zabezpečit dostupnost žadatele pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že se stane vykonatelným. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl žalovaný přesvědčen, že by žalobkyně mohla svým chováním představovat nebezpečí pro veřejný pořádek v rámci České republiky a současně nelze účinně uplatnit zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. Proto žalovaný shledal naplnění podmínek podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný se dále zabýval délkou doby zajištění. S ohledem na upřednostnění případů žadatelů omezených na svobodě při rozhodování věcí mezinárodní ochrany lze předpokládat ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany do 90 dní, tj. přibližně v polovině standardní zákonem stanovené šestiměsíční lhůty pro vydání rozhodnutí. Případná lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany činí 15 dnů u zajištěných cizinců. Spolu s průměrnou pětidenní lhůtou pro doručování dokumentů v soudních řízeních činí celková maximální lhůta pro zajištění dohromady 110 dnů. 3. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně namítá, že žalovaný porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nedostatečně zjistil skutkový stav. Zajištění dle zákona o azylu představuje významný zásah do práva na osobní svobodu. Žalovaný tak byl povinen zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Této povinnosti ho nezbavovala ani případná nesoučinnost žalobkyně. Žalobkyně navíc s žalovaným po celé řízení o správním vyhoštění plně spolupracovala a snažila se dodržovat zvláštní opatření podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, které jí bylo uloženo rozhodnutím policie ze dne 30. 1. 2025. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel především z protokolu o podání vysvětlení sepsaného policií dne 30. 7. 2025. Tento podklad považuje žalobkyně za nedostatečný, neboť byl sepsán s ohledem na potřeby orgánu rozhodujícího o zajištění za účelem správního vyhoštění. Nemá tak vypovídací hodnotu, jde-li o užití zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu. Otázky vyslýchajícího policisty směřovaly pouze k politickým azylovým důvodům či obavám z návratu do státu původu. Ty však nevyčerpávají rozsah zákona o azylu a výčet azylově relevantních důvodů. Protokol byl sepsán poté, co se žalobkyně dobrovolně dostavila na policii za účelem vyznačení výjezdního příkazu. Jednala tedy poctivě a nesnažila se vyhnout uložení povinnosti opustit území Evropské unie. Žalovaný měl žalobkyni vyslechnout ohledně okolností jejího pobytu v České republice a ubytování. Tím by jí dal prostor zmírnit obavy z účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu. Rovněž zcela rezignoval na zjištění ochoty žalobkyně dodržovat zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. Zajištění žadatele o mezinárodní ochranu je možné pouze tehdy, nepostačuje-li zvláštní opatření. Rozhodnutí o zajištění je sice prvním úkonem v řízení, to ale neznamená, že správní orgán může rozhodnout na základě neúplných či nesprávných skutkových zjištění. Žalovaný měl žalobkyni vyslechnout nebo neměl vůbec vydat rozhodnutí o zajištění v souladu se zásadou in dubio pro libertate. Žalovaný opakovaně poukazoval na to, že žalobkyně sama při výslechu uvedla, že Mongolsko je bezpečná země. To ale dle žalobkyně nelze použít jako argument „v řízení o azylu“, protože okolnosti, za kterých žalobkyně vypovídala, byly značně jiné, než pokud by jí byla otázka na bezpečnost v případě návratu položena při výslechu za účelem zjištění okolností týkajících se zajištění v režimu zákona o azylu. 5. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nedostatečně odůvodnil dobu zajištění. Odkazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2025, č. j. 10 Azs 244/2024 – 31. Žalovaný stanovil dobu zajištění na 110 dní. K tomu pouze uvedl, že k ní dospěl součtem předpokládané doby pro vydání rozhodnutí, lhůty pro podání žaloby a lhůty pro doručování. Více to však nerozvedl. 6. Žalobkyně též poukazuje na to, že v řízení uváděla, že její obava z návratu do země původu spočívá v násilí ze strany bývalého partnera. Sama skutečnost, že podala žádost o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nemůže postačovat k rozhodnutí o zajištění ani k podezření, že cizinec podal žádost účelově. Žalovaný neměl prakticky žádné poznatky stran situace a motivace žalobkyně, jelikož je nezjišťoval. Nikoliv každé protiprávní jednání má za následek zajištění. Ani předložení padělaného cestovního dokladu není samo o sobě důvodem postačujícím k tomu, aby cizinec mohl být zajištěn. Odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá jakékoliv zohlednění specifických okolností žalobkynina případu. Žalovaný jen obecně sdělil, že by žalobkyně mohla svým chováním představovat nebezpečí pro veřejný pořádek. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby a opakuje odůvodnění napadeného rozhodnutí. Posouzení věci 8. Soud ověřil, že žalobu podala osoba k tomu oprávněná ve lhůtě podle § 46a odst. 7 zákona o azylu. Žaloba také splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Je tedy věcně projednatelná. 9. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud v daném případě neshledal důvody, pro které by měl posuzovat zákonnost zajištění a s tím spojeného omezení osobní svobody žalobkyně podle skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019 – 48, č. 3933/