53 Ad 9/2025 – Krajský soud v Praze

53 Ad 9/2025- 47 - text 8 53 Ad 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: V. R. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Kolačkovským sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná autoremedurou dle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změnila své předchozí rozhodnutí ze dne 5. 8. 2024, č. j. X tak, že žalobci od 2. 9. 2019 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobcovy námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu z námitkového řízení byl rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu Aspergerův syndrom s podstatným snížením úrovně sociálního fungování se sekundární úzkostnou a depresivní symptomatikou, středně těžké funkční postižení. Institut toto zdravotní postižení podřadil pod kapitolu V, položku 9b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Institut zvolil dolní hranici rozpětí dané položky (35 %), neboť u žalobce není porucha kognitivních, řečových či motorických schopností a medikamentózně se daří výrazně redukovat OCD symptomatiku a úzkostnou a depresivní symptomatologii. Žalobce je schopen využívat středoškolského vzdělání (na home office). Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Žalobce namítá, že žalovaná porušila podmínky pro autoremeduru podle § 87 správního řádu. Žalobci sice přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, žalobce ale měl za to, že by mu měl být přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Žalovaná tak plně nevyhověla podaným námitkám. „Správní orgán prvního stupně“ tak porušil zákon tím, že namísto předání věci k rozhodnutí „odvolacímu správnímu orgánu“ vydal rozhodnutí autoremedurou, jímž námitkám plně nevyhověl. 5. Žalobce dále namítá, že žalovaná nesprávně zjistila skutkový stav. Nevypořádala se s podstatou žalobcova zdravotního stavu a z něj plynoucí reálnou mírou poklesu pracovní schopnosti. Posudek, který byl podkladem prvostupňového rozhodnutí, nevypořádal žalobcovu argumentaci a podhodnotil žalobcův stav. Nebyly zohledněny komorbidity a žalobce opět nebyl posuzován lékařem z odpovídajícího oboru (psychiatrie). Závěr institutu, že žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s jistým omezením, je v rozporu s realitou a lékařskými zprávami (např. zprávou MUDr. X). Žalobce sice dokončil gymnázium, avšak jen díky dálkovému studiu a s nadstandardní podporou. Posudková lékařka nezohlednila těžkou úzkostně depresivní dekompenzaci (doprovázenou sebepoškozováním a myšlenkami na sebevraždu), kvůli které žalobce přešel na dálkové studium. Podobná situace se opakovala během studia na České zemědělské univerzitě. Žalobce je schopen relativně dobře fungovat jen ve vlastním režimu. Jakmile je narušen, selhává a dostává se do dekompenzace. Nebude se tedy moci úspěšně zařadit na pracovní trh. Ve skutkových zjištěních institutu také chybí diagnóza středně těžké depresivní poruchy, která je sama o sobě invalidizujícím prvkem. Žalobcovy závažné potíže existovaly již od dětství. Reálná míra poklesu pracovní schopnosti je na úrovni těžkého postižení u pervazivní vývojové poruchy a měla být hodnocena podle kapitoly V, položky 9c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, minimálně horní hranicí rozpětí dle položky 9b téže kapitoly se zvýšením o 10 % z důvodu komorbidit (OCD, středně těžká depresivní porucha, sebevražedné sklony, genderová dysforie atd.). 6. K posudku, který byl podkladem napadeného rozhodnutí, žalobce uvádí, že není schopen komunikovat s cizími osobami, aniž by následoval hluboký psychický propad. Není schopen samostatného řešení široké škály mezilidských interakcí. Trpí sociální úzkostí. Každá interakce s osobami mimo nejužší rodinu je pro něj velkou psychickou zátěží a zbytek dne musí strávit v naprostém klidu bez kontaktu s lidmi. Domov dokáže opustit maximálně třikrát týdně. I komunikace po telefonu je pro žalobce vyloučená. Řečové schopnosti má sice zachovány, ale z uvedených důvodů je nemůže prakticky využívat. Má i problém s orientací, reagováním, řešením situací atd. Taktéž má problémy s hrubou motorikou a hypermobilitou kloubů, která způsobuje bolesti. Trpí i jinou poruchou vidění, která vede k poruchám soustředění a čtení. Žalobce sice dosud nebyl hospitalizován, to je ovšem důsledkem komplexní a intenzivní péče, a nikoliv důkazem práceschopnosti. Vyjádření žalované 7. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a vypracování posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Jednání 8. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil, soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění. 9. Soud provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 19. 11. 2025, ze kterého zjistil, že žalobce byl při jednání komise osobně přítomen a vyšetřen lékařkou z oboru psychiatrie MUDr. X. Posudková komise vycházela kromě obsahu spisů (včetně žaloby a jejích příloh) ze zdravotní karty praktické lékařky a zdravotní karty žalobcovy psychiatryně. 10. Posudková komise dospěla k závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo zdravotní postižení, které je svým funkčním dopadem srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole V, položce 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což značí poruchy osobnosti s podstatným narušením pracovního a společenského fungování – těžký stupeň postižení. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise stanovila na 70 %. U žalobce se jednalo o invaliditu z mládí. Datum vznik invalidity posudková komise určila na 2. 9. 2019. 11. Posudková komise své závěry zdůvodnila tím, že žalobce absolvoval gymnázium při distanční výuce a pokusil se o studium na vysoké škole, ale ze zdravotních důvodů skončil již v prvním semestru. Nikdy nebyl trvaleji zaměstnán, i když několik nenáročných činností vyzkoušel. Nebyl schopen se začlenit do společnosti, po krátké době vždy došlo kvůli větší zátěži ke zhoršení zdravotního stavu. Naposledy v září letošního roku se pro něj podařilo najít zdánlivě vhodnou práci (roznos letáků), při které nebyl potřebný kontakt s lidmi, nicméně již po prvních týdnech se objevily obvyklé příznaky zhoršení zdravotního stavu (zhoršení projevů OCD, vyčerpání) vzhledem k nezvyklé zátěži. Ani plánovaný odhad ošetřujících lékařů, kteří (po zjištění, že žalobce je schopen maximálně třikrát týdně opustit domov za účelem schůzky) doporučili práci v chráněném prostředí maximálně tři hodiny týdně, se nepodařilo zrealizovat. 12. Žalobce je v péči pedopsychiatra již od 15 let pro Aspergerův syndrom. Úzkostnými stavy ale trpěl již od dětství, poprvé vyšetřen v předškolním věku. Trpí souběhem více diagnóz – Aspergerovým syndromem (sociálně inhibovaný typ), u nějž v důsledku snížené sociální adaptace dochází k rozvoji úzkostné poruchy, v popředí symptomatiky je trvale obsedantně kompulzivní porucha. Pro tuto kombinaci, kdy přes zavedenou soustavnou léčbu je stav pouze částečně kompenzovaný, žalobce nezvládá běžné sociální situace, protože mu způsobují velké úzkosti a vedou ke zhoršení psychického stavu. Stabilita je velmi křehká a každá menší zátěž výrazně zasáhne a projeví se větší či menší dekompenzací. Žalobce je tak plně závislý na podpoře odborníků a rodičů. Byly sice sníženy problémy týkající se genderové dysforie procesem změny pohlaví, ale nebylo zatím dosaženo příznivého efektu v oblasti OCD, která žalobce chrání před hlubší dezintegrací, popř. i suicidalitou. Adaptace na životní podmínky je pro žalobce totiž těžko únosná a částečnou kontrolu v životě získává alespoň s pomocí rituálů, byť za cenu každodenních obtíží. Hledání vhodného zaměstnání (existenční nár