6 As 213/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 67/2023- 69 - text 20 54 A 67/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka, soudce JUDr. Davida Krysky a soudkyně Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobce: Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, IČO: 00408352 sídlem Vyšehradská 320/49, Nové Město, Praha 2 zastoupeno advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr. sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno-město, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 za účasti: Ing. I. D. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Miroslavem Dongresem sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2023, č. j. 033089/2023/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Benešov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 12. 2022, č. j. MUBN/588755/2022/VÝST (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „žadatel“) rozhodl, že na části pozemku parc. č. XA v katastrálním území D. v obci S. (dále jen „žalobcův pozemek“), detailně vymezené polohopisovým zaměřením ze dne 17. 6. 2022 od společnosti GEOMAP s.r.o., IČO: 60469358, (dále jen „GEOMAP“) se nachází veřejně přístupná účelová komunikace (dále jen „sporná cesta“). Žadatel je jedním z vlastníků nemovitostí v chatové osadě vzniklé v druhé polovině 20. století na břehu řeky S. Žaloba 2. Žalobce zaprvé namítá, že sporná cesta se nachází na pozemku určeném k plnění funkcí lesa. Celý žalobcův pozemek je lesním pozemkem ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „lesní zákon“). Takto je zapsán v katastru nemovitostí. Také odbor životního prostředí správního orgánu I. stupně (dále jen „orgán státní správy lesů“) sdělením ze dne 19. 8. 2022, č. j. MUBN/397494/2022/OOPLH, potvrdil, že sporná cesta je součástí pozemku určeného k plnění funkcí lesa. To správní orgán I. stupně ignoroval s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2020, č. j. 30 A 93/2018-103, podle něhož jsou zpevněné lesní cesty pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, jen pokud neslouží jako příjezdní komunikace k zastavěnému pozemku. Žalobce tyto závěry v odvolání zpochybnil s tím, že správní orgán I. stupně nemohl posoudit charakter žalobcova pozemku sám a odlišně od stanoviska orgánu státní správy lesů. V odvolacím řízení předložil ještě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 3 odst. 3 lesního zákona, které potvrzuje, že žalobcův pozemek je určený k plnění funkcí lesa podle § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona. Žalovaný reagoval tím, že sdělení orgánu státní správy lesů nebylo pro správní orgán I. stupně závazné a že pokud má cesta na lesním pozemku znaky veřejně přístupné účelové komunikace, není podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 93/2018-103 pozemkem určeným k plnění funkcí lesa. Rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle něj nezodpovědělo otázku charakteru pozemku pod spornou cestou a pravděpodobně byli opomenuti účastníci řízení. 3. Tyto závěry podle žalobce odporují ustálené judikatuře, podle níž může pozemek určený k plnění funkcí lesa tento charakter pozbýt jen odnětím podle § 16 lesního zákona. Skutečnost, že sporná cesta začala být používána pro příjezd k zastavěným pozemkům, nemohl na charakteru žalobcova pozemku nic změnit. Silniční správní úřady byly vázány sdělením i rozhodnutím orgánu státní správy lesů a nemají pravomoc rozhodnout, že určitý pozemek přestal být určený k plnění funkcí lesa, jelikož začal být fakticky využíván k jiným účelům. Mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa patří i lesní cesty, které jsou účelovými komunikacemi [§ 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 239/2017 Sb., o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkcí lesa (dále jen „vyhláška č. 239/2017 Sb.“)] a vztahuje se na ně obecné užívání podle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Tím ale není dotčen zákaz jízdy a stání motorových vozidel podle § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 8. 8. 2018, č. j. 10 As 148/2018-38]. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 93/2018-103 není na projednávanou věc použitelný, protože se zabýval cestou širší než 4 m, přičemž lesem procházel jen její malý úsek, který měl nepochybně charakter lesní cesty. Sporná cesta je ale užší než 4 m, nezpevněná, lesem prochází v délce 1 121 m a má charakter lesní svážnice [tj. ostatní trasy pro lesní dopravu podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 239/2017 Sb.]. Jde tedy o lesní pozemek podle § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona, nikoliv jiný pozemek podle písm. b) tohoto ustanovení. Krajský soud v Brně vycházel z nesprávného výkladu § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona. Slova „s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací“ se totiž vztahují jen na pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), nikoliv na zpevněné lesní cesty, jak potvrzuje i komentářová literatura. 4. Zadruhé žalobce namítá, že sporná cesta není pozemní komunikací. Veřejně přístupnou účelovou komunikací může být jen pozemní komunikace. Protože sporná cesta je pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, je třeba otázku, zda jde o pozemní komunikaci, řešit za využití vyhlášky č. 239/2017 Sb. a navazující technické normy ČSN 736108 (2018) Lesní cestní síť. Veřejně přístupnou účelovou komunikací může být jen lesní cesta, která je podle uvedené vyhlášky pozemní komunikací, ale ne ostatní trasa pro lesní dopravu, která podle vyhlášky pozemní komunikací není. Správní orgány ale charakter sporné cesty z hlediska vyhlášky č. 239/2017 Sb. neposuzovaly, protože měly nesprávně za to, že sporná cesta není pozemkem určeným k plnění funkcí lesa. Měly za prokázané, že sporná cesta splňuje § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Žalobce v odvolání namítl, že vyhláška č. 239/2017 Sb. má charakter zvláštní normy ve vztahu k zákonu o pozemních komunikacích. Tato vyhláška znemožňuje mechanické převzetí závěrů starší judikatury k § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, o niž se opírají správní orgány. Sporná cesta je ostatní trasou pro lesní dopravu podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 239/2017 Sb. Jako důkaz navrhl sdělení Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem ze dne 19. 9. 2022, zn. UHUL/5334/2022/SB. Sporná cesta má převážně hliněný (tj. nezpevněný) povrch a není vybavena výhybnami, proto nemá znaky lesní cesty. 5. Žalovaný předstírá, že z odvolání není patrné, jakým požadavkům § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích sporná cesta nevyhovuje. Odmítl, že by vyhláška č. 239/2017 Sb. byla ve vztahu speciality k zákonu o pozemních komunikacích, protože jde o podzákonnou úpravu a vymezuje pojmy ve vztahu k hospodaření v lese, nikoliv k existenci pozemní komunikace. S tím žalobce nesouhlasí. Vyhláška č. 239/2017 Sb. provádí zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nikoliv lesní zákon. Žalovaný sám v napadeném rozhodnutí hodnotil charakter pozemní komunikace podle technických norem stavebního práva. Pojem „pozemní komunikace“ má stejný význam v zákoně o pozemních komunikacích i ve stavebních předpisech. Žalovaný polemizoval s názorem žalobce, že sporná cesta je nezpevněná. Podle žalobce sle bylo místním šetřením i geodetickým zaměřením prokázáno, že sporná cesta je převážně nezpevněná. Zpevnění cesty je nicméně jen jedním ze znaků rozlišujících lesní cesty a ostatní trasy pro lesní dopravu. Dalšími jsou například šířka cesty, přítomnost a odstup výhyben a podélného a příčného odvodnění. Podle technické normy ČSN 736108 může být zpevněná i svážnice. 6. Zatřetí žalobce namítá, že vjezd na spornou cestu je omezen lesním zákonem. V předcházejícím řízení namítal, že i kdyby sporná cesta byla veřejně přístupnou účelovou komunikací, nebude ji moci užívat kdokoliv. Vztahoval by se na ni totiž zákaz vjezdu a stání motorových vozidel podle § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona, z něhož povoluje výjimku vlastník lesa. Správní orgány jen mechanicky převzaly závěr, že uvedený zákaz na spornou cestu nedopadá, protože není pozemkem určeným k plnění funkcí lesa. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2.