55 Af 18/2021 – Krajský soud v Praze

55 Af 18/2021- 144 - text 5 55 Af 18/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČO 26710170, sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. 24794/21/5300-21444-711869, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2021, č. j. 24794/21/5300-21444-711869, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 4. 5. 2017, č. j. 2625702/17/2111-50522-208266, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 61 361 Kč k rukám Mgr. Jakuba Hajdučíka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. V projednávané věci správce daně odesláním mezinárodního dožádání materiálně zahájil daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období srpen 2012 přede dnem jejího formálního zahájení. Kvůli tomu právo stanovit daň zaniklo před vydáním dodatečného platebního výměru. Vymezení věci 2. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 2625495/17/2111-50522-208266, doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období květen 2012 a uložil jí povinnost uhradit penále. Dodatečným platebním výměrem ze 4. 5. 2017, č. j. 2625702/17/2111-50522-208266, žalobkyni doměřil DPH za zdaňovací období srpen 2012 ve výši 1 371 320 Kč a stanovil povinnost uhradit penále 274 264 Kč. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, která žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 8. 2018, č. j. 38290/18/5300-21444-711428, zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. 3. Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2018 bránila žalobou, které zdejší soud rozsudkem ze dne 22. 1. 2021, č. j. 43 Af 37/2018-87, částečně vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného v části, v níž bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru za zdaňovací období srpen 2012. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Kasační stížnost žalobkyně zamítl NSS rozsudkem ze dne 24. 1. 2022, č. j. 10 Afs 57/2021-65. 4. V dalším řízení žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále „napadené rozhodnutí“) dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období srpen 2012 změnil tak, že vypustil část výroku, jímž byla žalobkyni uložena povinnost uhradit penále. V ostatním zůstal výrok beze změny. 5. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Posouzení věci soudem 6. Soud o žalobě poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 55 Af 18/2021-88, jímž žalobu zamítl. Mimo jiné dospěl k závěru, že DPH za zdaňovací období srpen 2012 nebyla doměřena po uplynutí lhůty pro stanovení daně, neboť nedošlo k dřívějšímu materiálnímu zahájení daňové kontroly. Mezinárodní dožádání č. j. 161404/13/2111-05403-204247, ani mezinárodní dožádání č. j. 786099/13/2111-05403-204247, nevyhodnotil soud jako úkony, kterými by došlo k materiálnímu zahájení daňové kontroly. 7. Rozsudek zdejšího soudu ke kasační stížnosti žalobkyně zrušil NSS rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 6 Afs 169/2023-32, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 4. 2025, č. j. 6 Afs 169/2023-39 (dále „zrušující rozsudek“). NSS dospěl k závěru, že zdejší soud vyhodnotil otázku zahájení daňové kontroly nesprávně, když dovodil, že výše uvedená mezinárodní dožádání materiálně daňovou kontrolu nezahájila. Mezinárodní dožádání totiž překročila mantinely vyhledávací činnosti. NSS zavázal zdejší soud, aby se v dalším řízení znovu zabýval komplexním posouzením běhu prekluzivní lhůty, a aby mimo jiné ověřil, zda správce daně před okamžikem formálního zahájení daňové kontroly dne 14. 11. 2014 neučinil další mezinárodní dožádání (nad rámec dvou výše zmiňovaných), která se co do obsahu mohla materiálně týkat prověřování plnění za zdaňovací období srpen 2012. 8. Soud tak ve věci rozhodoval podruhé. Stejně jako v prvním rozsudku i nyní vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a přezkoumal jej v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Současně byl vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Soud rozhodl bez nařízení jednání, protože byly splněny podmínky podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, protože všechny podstatné skutečnosti plynuly z obsahu správního spisu, jímž se zásadně nedokazuje. 9. Žalobkyně po zrušujícím rozsudku uvedla, že prověřování plnění za zdaňovací období srpen 2012 se týkala mezinárodní dožádání č. j. 161404/13/2111-05403-204247, č. j. 786099/13/2111-05403-204247 a č. j. 162269/13/2111-05403-204247. První probíhalo od 12. 2. 2013 do 8. 8. 2013. Zbylá dvě se uskutečnila v tomto mezidobí. Daňová kontrola byla zahájena 12. 2. 2013 odesláním dožádání č. j. 161404/13/2111-05403-204247. Lhůta ke stanovení daně uplynula 12. 2. 2016. Platební výměr byl vydán až po uplynutí prekluzivní lhůty. 10. Žalovaný ve vyjádření ze 3. 6. 2025 sdělil, že úkony, které mohly z materiálního hlediska zahájit daňovou kontrolu, jsou pouze mezinárodní dožádání č. j. 161404/13/2111-05403-204247 a č. j. 786099/13/2111-05403-204247, což konstatoval NSS ve zrušujícím rozsudku. Mezinárodní dožádání č. j. 162269/13/2111-05403-204247 takovým úkonem není, protože se netýkalo srpna 2012. K materiálnímu zahájení daňové kontroly došlo odesláním dožádání č. j. 161404/13/2111-05403-204247. Nedošlo k tomu 12. 2. 2013, jak tvrdila žalobkyně, ale až 21. 2. 2013. Lhůta ke stanovení daně uplynula 21. 2. 2016. Dodatečný platební výměr byl vydán po jejím uplynutí. 11. Žalobkyně na to reagovala tvrzením, že žalovaný ve vyjádření vycházel z listiny, která obsahuje odpověď zahraničního správce daně. Jedná se o domněnku zahraničního správce, kdy k odeslání došlo. Neprokazuje den odeslání. 12. Soud znovu komplexně posoudil běh prekluzivní lhůty. Vyžádal si správní spis, s jehož obsahem se opět podrobně seznámil. Ani v součinnosti se žalovaným (srov. bod 29 zrušujícího rozsudku ve znění opravného usnesení) nenalezl jiná mezinárodní dožádání (nad rámec již výše zmíněných č. j. 161404/13/2111-05403-204247 a č. j. 786099/13/2111-05403-204247, u nichž to závazně stanovil NSS), která se co do obsahu materiálně týkala prověřování plnění zdaňovacího období srpen 2012. 13. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že mezinárodní dožádání č. j. 162269/13/2111-05403-204247 se netýkalo zdaňovacího období srpen 2012. Správce daně se v něm německého správce daně dotazoval na plnění, která se uskutečnila v období září a říjen 2012, nikoli v srpnu 2012. 14. Mezi účastníky byla shoda na tom, že mezinárodní dožádání č. j. 161404/13/2111-05403-204247 bylo odesláno dříve než dožádání č. j. 786099/13/2111-05403-204247 (rozdíl jednoho měsíce). Sporné bylo, který únorový den roku 2013 bylo odesláno. Účastníci se v datu odeslání rozcházeli o devět dnů. Takový rozdíl však nebyl pro posouzení věci podstatný, neboť dodatečný platební výměr byl doručen žalobkyni až dne 9. 5. 2017. Ať už by připadl konec lhůty pro stanovení daně na 12. 2. 2013, nebo na 21. 2. 2013, vždy by platil totožný závěr, že byl dodatečný platební výměr vydán a doručen až po uplynutí lhůty pro stanovení daně. 15. Soud nicméně uvádí, že nemá pochybnosti o tom, že bylo mezinárodní dožádání č. j. 161404/13/2111-05403-204247 odesláno dne 21. 2. 2013. 16. Krajský soud poté na základě pokynu NSS v součinnosti s žalovaným ověřil datum odeslání žádosti o mezinárodní dožádání. Ačkoli žalovaný ve vyjádření ze dne 3. 6. 2025, ve kterém tvrdil, že bylo odesláno 21. 2. 2013, poukázal na listinu, která mimo jiné obsahuje odpověď zahraničního správce daně, tak soud nemá pochyb o tom, že obsahuje relevantní údaj prokazující datum odeslání dožádání. Tato listina zachycuje listinnou podobu elektronického formuláře, jehož prostřednictvím se skrze elektronický systém žádá o mezinárodní výměnu informací (srov. čl. 8 a 51 odst. 2 nařízení Rady č. 904/2010, o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty). Formulář je rozdělen na část, která se věnuje žádosti, a na část pro odpověď. Listina tak obsahuje nejen odpověď, ale i vlastní žádost. Kolonka formuláře určená k zobrazení data odeslání žádosti se nachází v části vyhrazené pro žádost. Není tak podpořeno tvrzení žalobkyně, že jde pouze o domněnku zahraničního správce daně, kdy bylo dožádání odesláno. 17. Žalobkyně přitom ani neuvedla, z čeho dovozuje, že k odeslání mezinárodního dožádání došlo už dne 12. 2. 2013. Jak soud uvedl výše, na základě obsahu správního spisu nemá žádné pochybnosti o tom, že k odeslání došlo právě 21. 2. 2