56 A 16/2024 – Krajský soud v Praze

56 A 16/2024- 83 - text 9 56 A 16/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem ve věci žalobce: C. C., nar. X státní příslušnost X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Lucií Loubkovou sídlem Na Křivině 1363/4, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha za účasti: 1. I. P. 2. nezl. S. C. zastoupená zákonnou zástupkyní I. P. obě bytem X obě zastoupeny advokátkou Mgr. Lucií Loubkovou sídlem Na Křivině 1363/4, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2024, č. j. OAM-19201-27/ZR-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o ukončení platnosti povolení k přechodnému pobytu žalobce dle § 87f odst. 3 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 173/2023 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) [výrok I], a dle § 87f odst. 4 tohoto zákona žalobci stanovil lhůtu k vycestování do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, resp. ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (výrok II). Důvodem ukončení pobytu žalobce bylo jeho pravomocné odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 7. 2023, sp. zn. 3 T 72/2023 společně s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 11 To 315/2023, za spáchání pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dílem ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, a za pokračující přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, dílem sám, dílem ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, a pro výkon trestu byl žalobce zařazen do věznice s ostrahou. Konec trestu byl stanoven na 9. 12. 2027. 2. Žalobce namítal, že ve výroku rozhodnutí nepostačuje uvést „platnost povolení k přechodnému pobytu se ukončuje“ s odkazem na konkrétní ustanovení zákona. Z výroku napadeného rozhodnutí není zřejmé, komu se ukončuje platnost povolení k přechodnému pobytu, na jaké území se přechodný pobyt vztahoval a kdy bylo povolení k přechodnému pobytu uděleno, aby nebylo pochyb, že se ukončuje platnost tohoto konkrétního povolení. Stejně tak mělo být ve výroku II napadeného rozhodnutí uvedeno, že se účastníkovi řízení stanovuje lhůta k vycestování z území České republiky, bez tohoto údaje není zřejmé, odkud má účastník řízení vycestovat, zda z města, okresu, kraje nebo odjinud. Není podstatné, že údaje lze vydedukovat z odůvodnění rozhodnutí, je třeba je pojmout do výroku rozhodnutí, jinak je nicotné. Žalovaný též nezajistil překlad napadeného rozhodnutí do ruského jazyka. Dále žalobce namítal, že § 83f odst. 3 písm. e) zákona o pobytu cizinců neukládá podmínku, aby nepodmíněný trest odnětí svobody přesahující tři roky byl vykonán. Žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí vykonával uložený trest odnětí svobody již devět měsíců. Žalovaný si měl od Vězeňské služby ČR-Věznice Jiřice vyžádat hodnocení a posoudit, zda u žalobce dochází k naplnění účelu trestu, tj. zda u žalobce dochází k nápravě s prognózou vedení řádného života v budoucnu. Pokud dochází a zvyšuje se tak šance žalobce na podmíněné propuštění z výkonu trestu po vykonání jedné třetiny uloženého trestu, pak již není ve veřejném zájmu, aby napravený pachatel, k jehož nápravě došlo na území České republiky, musel nutně vycestovat z území z důvodu ukončení platnosti povolení k přechodnému pobytu. Žalovaný by musel uznat, že u žalobce dochází k polepšení a nápravě a napadené rozhodnutí se tak jeví jako nepřiměřené z hlediska zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života. Žalovaný užíval přepjatý formalismus, když vycházel pouze z toho, že žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody přesahující tři roky a záměrně opomíjel účel výkonu trestu a prognózu u žalobce. Žalovaný se sice k zájmu na spojování rodin vyjádřil, ale na žalobce nahlížel jako na odsouzeného k trestu odnětí svobody přesahující tři roky, nikoli jako na napravujícího se ve výkonu trestu. 3. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ve veřejném zájmu rozhodně není, aby na území České republiky pobýval cizinec s uděleným povolením k přechodnému pobytu, který byl odsouzen za spáchání úmyslné trestné činnosti k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. S ohledem na charakter trestné činnosti žalobce je zde převažující zájem nad zájmem jednotlivce, a to zájem na ochraně veřejného pořádku, který účastník hrubým způsobem narušuje. Ukončením přechodného pobytu navíc nedojde k porušení Úmluvy o lidských právech, neboť povolení k přechodnému pobytu na území cizího státu není lidským právem. Navíc nelze dát na roveň soudní vyhoštění udělené v rámci trestního řízení a ukončení přechodného pobytu. Žalovaný zahájil s žalobcem řízení o ukončení přechodného pobytu z důvodu, že žalobce byl pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující tři roky, čímž splnil podmínku pro ukončení povolení k přechodnému pobytu dle § 87f odst. 3 písm. e) zákona o pobytu cizinců. V napadeném rozhodnutí, především na jeho první stránce, je jednoznačně uvedeno celé znění jména, příjmení, data narození žalobce a dle jakého ustanovení zákona o pobytu cizinců se uvedený pobyt žalobci na území ukončuje. Je jednoznačné, že se ruší pobyt na území České republiky. Informace, kdy bylo povolení k přechodnému pobytu na území žalobci uděleno, vyplývá ze str. 4 napadeného rozhodnutí. Žalobce neodkázal na žádné ustanovení zákona, které by žalovanému nařizovalo uvést ve výroku rozhodnutí údaj, odkud přesně (obec, okres, kraj…) má účastník řízení vycestovat. Výroky I a II napadeného rozhodnutí jsou tedy zcela standardní a odpovídají praxi žalovaného. Žalovaný cizincům ukládá povinnost opustit území po vykonání trestu odnětí svobody v případě, že mají na území České republiky udělen pobyt a splňují podmínky pro jeho zrušení. Lhůta k vycestování byla stanovena alternativně, právě s ohledem na fakt, že není zcela zřejmé, která situace může nastat dříve. Pro žalovaného je postačující uložený nepodmíněný trest v délce přesahující tři roky, nikoli, zda žalobce již zaplatil peněžitý trest uložený mu trestním soudem nebo zda se ve výkonu trestu chová v souladu s vězeňským řádem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2019, č. j. 1 Azs 240/2019-26). Žalovaný též není soud a nepřísluší mu rozhodovat o vině a trestu a zda se žalobce napravil. Co se týče překladu do ruského jazyka, žalovaný odkazuje na § 16 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dle kterého se písemnosti vyhotovují v českém jazyce. Žalobce se dále ke svým rodinným vazbám po celou dobu správního řízení nevyjadřoval, podrobnější informace si žalovaný zjistil sám. Do rodinných a soukromých vazeb si žalobce zasáhl primárně sám svou protiprávní činností. Žalovaný se na str. 6-8 napadeného rozhodnutí detailně zabýval nejlepším zájmem nezletilé dcery žalobce. Ukončení platnosti přechodného pobytu není trestem vyhoštění, cizinci není vysloven zákaz pobytu. 5. Žalobce v replice ze dne 2. 12. 2024 doplnil, že odebrání pobytového titulu je vedle trestu uloženého trestním soudem další sankcí. O jakýchkoli sankcích za spáchání trestného činu má rozhodovat pouze soud. Ukončení platnosti povolení k přechodnému pobytu se stanovením lhůty k vycestování z území v případě podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody by soudu vytvořilo překážku ke kontrole, zda podmíněně propuštěný cizinec vede ve zkušební době řádný život. Je na místě, aby soud v odsuzujícím rozsudku vyslovil všechny újmy na právech nebo majetku související s odsouzením za spáchání úmyslného trestného činu. Řízení o ukončení platnosti povolení k přechodnému pobytu je obdobou vykonávacího řízení navazujícího na pravomocné odsouzení, a přesto žalovaný žalobci tlumočníka neustanovil. Je rozhodné, zda účastník řízení ovládá český jazyk slovem i písmem. Žalovaný tak od počátku nešetří práva žalobce a žalobce nemůže hájit svá práva. Jednání před soudem 6. Při jednání dne 13. 8. 2025 účastníci setrvali na již dříve písemně vyjádřené argumentaci, přičemž žalobce zdůraznil, že si svou chybu uvědomil a rovněž zdůraznil svůj vztah s dcerou. Soud podrobně konstatoval obsah soudního a správního spisu. 7. Soud neprováděl dokazování rozhodnutími správních orgánů ani dalšími listinami, které byly součástí správního spisu, neboť obsahem správního spisu se dokazování neprovádí (