57 A 11/2024 – Krajský soud v Praze

57 A 11/2024- 44 - text 19 57 A 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: Y. L. narozený X, státní příslušník Marockého království bytem X zastoupený Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem sídlem Vrchlického 802/46, 460 14 Liberec proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Hradčanské náměstí 101/5, 118 00 Praha za účasti: M. L. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2024, č. j. 302532-2/2024-MZV/VO, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2024, č. j. 302532-2/2024-MZV/VO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 800 Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Pavla Maršálka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud se v této věci zabývá otázkou, zda žalovaný prokázal, že žalobce uzavřel manželství s osobou zúčastněnou na řízení (dále též „manželka“) účelově, a to s jediným cílem získat pobytové oprávnění. Soud shledal, že žalovaný své závěry dostatečně neodůvodnil. Z toho důvodu soud nemohl uzavřít, že by žalovaný důkazní břemeno stran účelovosti manželství unesl. Napadené rozhodnutí 2. Velvyslanectví České republiky v Rabatu (dále „zastupitelský úřad“) rozhodnutím ze dne 29. 2. 2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) zamítlo žalobcovu žádost o udělení krátkodobého víza, neboť se žalobce dopustil obcházení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále „zákon o pobytu cizinců“), s cílem získat vízum k pobytu na území. 3. Žalobce požádal žalovaného o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. 4. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný shledal prvostupňové rozhodnutí v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný se ztotožnil se zastupitelským úřadem, že žalobce uzavřel manželství s manželkou pouze za jediným účelem, a to nabýt právo volného pohybu a pobytu zaručené na základě směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále „směrnice 2004/38/ES“), jež by mu jinak nepříslušelo. 5. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel jednak ze sdělení Komise – Pokyny týkající se práva volného pohybu občanů EU a jejich rodin (C/2023/1392) (dále „sdělení Komise“), a jednak ze sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 26. 9. 2014 č. COM (2014) 604 final, jehož přílohou je Příručka pro řešení otázky účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU (dále „Příručka pro účelové sňatky“). Na základě nich žalovaný zkoumal, zda žalobce uzavřel manželství účelově. 6. V prvé řadě žalovaný konstatoval, že posuzuje již třetí žádost žalobce. Předchozím nevyhověl, přičemž jeho závěry týkající se první žádosti potvrdil i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 19. 6. 2023, č. j. 17 A 95/2022-39. Žalovaný proto vycházel i z pohovorů, které byly s manželi provedeny již při podání dřívějších žádostí. 7. Ve prospěch žalobce žalovaný shledal následující skutečnosti: Manželé mají shodné informace ohledně svých zaměstnání a výše příjmů. Manželka zná část poměrně početné žalobcovy rodiny. Některé z nich potkala i osobně. Manželé se též shodli na časovém rámci krátkodobých návštěv manželky v Maroku. Shodně též vypovídali o tom, kde by rádi žili v ČR a že by žalobce chtěl pracovat v závodě Škoda Auto. 8. Podle žalovaného ale skutečnosti svědčící pro závěr, že žalobce uzavřel manželství účelově, převážily. Nelze mít za to, že by žalobce bez problému získal právo pobytu sám. Absentuje u něj stabilní socioekonomické zázemí (pracuje jako elektromechanik za měsíční výdělek asi 12 000 Kč, přičemž deklaroval, že v případě získání víza podá výpověď). Dlouhodobě žije v bytě s matkou, kde má vlastní pokoj s internetem. Pochází z početné rodiny (má 13 sourozenců). Již v přechozí žádosti žalobce uvedl, že vlastní 20 % bytu spolu se svými sourozenci. Ani teď ale tuto skutečnost nedoložil (20% podíl by neodpovídal jeho podílu vzhledem k počtu sourozenců). Žalobce ani nikdy legálně nepobýval v EU. Všechny tyto okolnosti dle žalovaného vedou k tomu, že žalobce je silně motivován k opuštění rodné země. Cíleně uzavřený sňatek s občankou EU tomu odpovídá. Navíc veškeré krátkodobé cesty za ním podniká jeho manželka. Žalovaný vzal do úvahy i vazby žalobce na jiné členské státy EU, v nichž žijí jeho bratři. 9. Žalovaný dále uvedl, že manželům nic nebrání žít po nějakou delší dobu v zemi původu žalobce či ve třetí zemi. Žalovanému není známo, že by manželka žalobce měla v ČR takové závazky, které by jí bránily opustit ČR a žít s manželem v Maroku. Jazykové bariéře a nutnosti hledat si zaměstnání by čelil i žalobce v ČR. Žalovanému nebyl předložený ani žádný důkaz, který by podporoval tvrzení, že se manželka musí starat o nemocnou matku a babičku. Žalovanému není známo, kdo by se o ně měl starat v době, kdy manželka cestuje za žalobcem, jsou-li na ní závislé. Manželé se zaměřili pouze na hledání cesty, jak žít společně v ČR. 10. K seznámení žalobce a jeho manželky žalovaný konstatoval, že bylo velmi nestandardní a jeho popis nevěrohodný. Manželka jej navíc líčila v průběhu času odlišně. Původně se měla manželka náhodně setkat s bratrem žalobce u fontány v Karlových Varech. Při druhém pohovoru ale uvedla, že se seznámili v květnu 2020 přes bratra žalobce prostřednictvím sociální sítě Badoo a komunikovali přes aplikaci WhatsApp. Komunikace měla probíhat přes překladač ve francouzském jazyce. Následně v listopadu 2020 se manželka s kamarádkou, která umí arabsky, měla osobně setkat s bratrem žalobce v Karlových Varech. Ten měl právě v moment setkání telefonovat s žalobcem a manželka jej poprvé viděla prostřednictvím telefonu. Poté bratra žalobce poprosila o telefonní číslo na žalobce. 11. Žalovaný si stěží dokázal představit, jak probíhala vzájemná komunikace a dorozumívání při jejich seznámení. Žalobce hovoří jen arabsky a francouzsky a jeho manželka v té době jen česky. Hypoteticky mohla překládat manželčina kamarádka. Ta se ale vyskytuje jen v jedné z líčených verzí a žalobce se o ní nikdy nezmínil. Účelovosti manželství nasvědčuje i to, že se manželé nezasnoubili. Poprvé se setkali 6. 8. 2021 a již při druhé návštěvě dne 2. 12. 2021 se vzali. Jejich vztah proto před sňatkem netrval dlouhou dobu. Po svatbě se viděli celkem devětkrát. Osmkrát za žalobcem přijela manželka do Maroka na krátkodobé návštěvy a jednou se viděli na 10denní dovolené v Turecku, kterou dostali jako svatební dar. Mezi jednotlivými setkáními jsou ale minimálně několikaměsíční prodlevy. Letenky si manželka hradila vždy sama. Náklady na ubytování měli hradit napůl. Setkání manželů tak má jen podobu krátkodobých dovolených manželky v Maroku. 12. Žalovaný dále uzavřel, že manželé doposud nesdíleli společnou domácnost. Při krátkodobých pobytech manželky v Maroku pobývali v předem zaplacených apartmánech, hotelových rezortech nebo ve sdíleném bytě s matkou a jinými příbuznými žalobce. To nelze považovat za vedení společné domácnosti. Žalobce nedoložil, že by jim ve vedení společné domácnosti bránily objektivní překážky. 13. Žalobce s manželkou dosud neuzavřeli ani žádný právní nebo finanční závazek. Dle informací z předchozích vízových řízení si sice založili společný bankovní účet, na něj ale jen jednorázově vložili částku 5 000 Kč. Z ničeho nevyplývá, že by tento účet nadále aktivně využívali. Doložené potvrzení banky je nestandardně formulováno a font písma vypadá rozdílně. Žalovaný proto pochyboval o jeho pravosti. Založení společného účtu je proto jen reakcí na předchozí argumentaci správních orgánů ohledně absence jakéhokoli společného závazku. Obdobné platí i u předložené nájemní smlouvy, neboť pronajímanou nemovitost vlastní dcera manželky žalobce a samotný nájem byl sjednán jen v symbolické výši 500 Kč/měsíc. 14. Žalovaný proto nedovodil naplnění žádného z pozitivních kritérií, na základě kterých lze usuzovat, že zneužití práva je nepravděpodobné. Proto se dále zabýval tzv. negativními kritérii, která poukazují na to, že žalobce uzavřel manželství účelově. 15. Kritérium, zda se manželé před svatbou setkali, hodnotil žalovaný následovně. Před sňatkem se manželé sice setkali, ale jen jednou, a to v rámci prvního osobního setkání, které trvalo jeden týden. Žalovaný nemohl zohlednit, zda mezi manželi probíhala aspoň pravidelná komunikace na dálku, jelikož žalobce nedoložil žádný výpis ze společné komunikace. Stejně tak žalovaný nemohl posoudit intenzitu, hloubku a opravdovost vztahu, protože ani v tomto ohledu žalobce nepředložil žádné důkazy (např. k tvrzením ohledně konání svatby, svatební cesty v Turecku, svatební hostiny, manželčiných návštěv). Žalobce nedoložil ani žádné společné fotografie. 16. Manželé se dále neshodují v několika důležitých osobních informacích.