57 A 4/2025 – Krajský soud v Praze

57 A 4/2025- 50 - text 10 57 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: M. K. narozený X, státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupený Mgr. Zuzanou Vondráčkovou, advokátkou sídlem Revoluční 762/13, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 za účasti: Y. K. narozená X, státní příslušnice Ukrajiny bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. OAM-922-7/ZR-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. OAM-922-7/ZR-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 21 970 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně, Mgr. Zuzany Vondráčkové, advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Zrušení zaměstnanecké karty 1. Žalobce pobývá na území ČR od roku 2021, nyní na základě zaměstnanecké karty vydané s platností od 29. 9. 2023 do 28. 9. 2025. 2. Trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 11. 2024, č. j. 7 T 84/2024-73, byl žalobce shledán vinným, že dne 6. 10. 2024 řídil osobní automobil, ačkoli před jízdou požil alkohol v takovém množství, že nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo. Při řízení najel automobilem na středový ostrůvek před kruhovým objezdem a následně na obrubník a naboural do dopravní značky, kterou poškodil. Při této jízdě s ním jeli v autě jeho manželka (osoba zúčastněná na tomto soudním řízení) a nezletilý syn (narozený X). Při dechových zkouškách mu bylo naměřeno 2,45 ‰ a 2,48 ‰ alkoholu v dechu. Tím spáchal přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 24 měsíců, peněžitý trest ve výši 20 000 Kč a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci 11. 12. 2024. 3. Na základě této skutečnosti žalovaný zahájil řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. 4. Dne 18. 3. 2025 se vyjádřil žalobce. Byť podle něj byla splněna formální podmínka pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 s odkazem na § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), bylo by její zrušení nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Namítal, že šlo o ojedinělý exces, kdy byl s rodinou na pikniku, kde pil alkohol a nečekaně se museli vrátit domů dříve, protože se synovi udělalo špatně. Svého jednání lituje. Dále uvedl, že do ČR odjel za výdělkem v roce 2021 a po vybudování zázemí se za ním chystali jeho manželka a nezletilý syn. Vypuknutí války na Ukrajině jejich příjezd urychlilo, protože žili na Ukrajině v oblasti, která byla bombardována. Po jejich příjezdu do ČR se manželka starala o syna a navštěvovala kurz češtiny, aby zde mohla později pracovat (na Ukrajině pracovala jako vojenská zdravotní sestra). Syn zde nastoupil v září 2024 do 1. třídy. Syn mluví dobře česky a bez problémů se adaptoval. Rodina žije v pronajatém bytě, kde má dobré vztahy se sousedy i s pronajímatelem. Rodiče žalobce jsou v důchodovém věku a žijí ve Volyňské oblasti. Oba jeho bratři zemřeli. Jeho rodiče jsou tak odkázáni jen na něj. Posílá jim peníze na Ukrajinu. Největší dopad by odloučení mělo na jeho nezletilého syna. Žalobce žil odděleně od manželky a syna cca jeden rok. Po tu dobu je pravidelně navštěvoval. Po jejich příjezdu do ČR vztah žalobce se synem zintenzivněl. Ve volném čase se mu žalobce maximálně věnuje (hrají si, učí se, naučil ho šachy). Syn je na otce velmi fixovaný. Případné dojíždění žalobce do ČR by bylo velmi komplikované. Jako rodina se nemají na Ukrajině kam vrátit. Pobyt v jejich původním bydlišti je nebezpečný. Manželce by na Ukrajině hrozilo povolání do armády, protože pracovala jako vojenská zdravotní sestra. Syn by tak v případě návratu na Ukrajinu přišel o kontakt s matkou. Syn je v ČR zvyklý, mluví česky a odchod na Ukrajinu by ho velice zasáhl. K vyjádření žalobce připojil kladné hodnocení od zaměstnavatele a pronajímatele bytu. 5. Shora uvedeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců zrušil platnost žalobcovy zaměstnanecké karty a podle § 46 odst. 2 téhož zákona mu stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dní od právní moci napadeného rozhodnutí. 6. V odůvodnění žalovaný uvedl, že není povinen ani oprávněn zohledňovat charakter a závažnost trestného činu ani předešlou bezúhonnost žalobce. Rozhodující je pouze samo pravomocné odsouzení za úmyslný trestný čin. Žalovaný odkazoval na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 27. 1. 2012, č. j. 8 As 34/2011-85, ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/201726, ze dne 9. 10. 2013, č. j. 1 As 85/2013-51, ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015-47, a Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. 54 A 5/2023-41. Z této judikatury mimo jiné dovozoval, že pokud rozhoduje podle § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nepřísluší mu posuzovat dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaný dodal, že pro řízení pod značným vlivem alkoholu neexistuje žádná omluva. K tvrzení žalobce o zdravotní indispozici syna žalovaný odkázal na možnost využití taxislužby či rychlé záchranné služby. Žalobce vážně ohrozil na zdraví ostatní osoby, včetně svého syna, kterého vezl. 7. Žalovaný nicméně v odůvodnění následně připustil, že pokud žalobce namítne nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, musí se žalovaný těmito dopady zabývat. Žalovaný konstatoval, že žalobci je 36 let, je ženatý a má 1 dítě. Je otcem nezletilého syna (nar. X), jehož matkou je manželka žalobce. Oba jsou držitelé dočasné ochrany (aktuálně platné do 30. 9. 2025) a bydlí společně s žalobcem. Rodiče žalobce žijí na Ukrajině. Žalobce pobývá na území od září 2021 na základě zaměstnanecké karty. Manželka se synem za ním přicestovali v květnu 2022. Nikdo na něm není pobytově závislý. Napadené rozhodnutí není vyhoštěním žalobce. Žalobce bude moci ČR navštěvovat na základě bezvízového styku a po svém osvědčení znovu žádat o pobytové oprávnění. Žalobci nic nebrání, aby rodinu finančně podporoval z příjmů na Ukrajině či z jiné země. Sama manželka žalobce je ekonomicky aktivní. Situace žalobce nijak nevybočuje ze situace běžné populace cizinců na území. Není v zájmu ČR, aby zde pobývali cizinci páchající trestnou činnost. K souladu napadeného rozhodnutí s Úmluvou o právech dítěte žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 Azs 260/2020-27, z něhož dovozoval, že není vyloučeno, aby nad nejlepším zájmem dítěte převážil jiný zájem. Z Úmluvy o právech dítěte ani nevyplývá právo na to, aby oba rodiče žili spolu se svým dítětem v jedné zemi. Žalobce navíc může pobývat na území ČR do 90 dnů i bez víza. Do práv nezletilého syna a manželky dopadá napadené rozhodnutí jen nepřímo, jejich pobytové statusy nijak neovlivní. Žalobce mohl a měl předpokládat, že spácháním trestné činnosti se vystaví obtížím spojeným se zrušením pobytového oprávnění. České orgány v současnosti nečiní žádné kroky k tomu, aby občany Ukrajiny vracely do země původu v době válečného stavu; naopak jsou zřizovány pobytové mechanismy, které mají zajistit jejich setrvání v ČR. Závěrem žalovaný s odkazem na již citovaný rozsudek č. j. 6 Azs 163/2015-47 zmínil možnost zabránit vycestování prostřednictvím jiných pobytových titulů či mezinárodní ochrany. Shrnutí žaloby 8. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí dne 19. 5. 2025 žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), jíž se domáhá jeho zrušení. 9. Podle něj žalovaný nesprávně posoudil dopady napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života a nezohlednil zájem jeho nezletilého syna. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že žalobce může vykonávat výdělečnou činnost i mimo území ČR. Pominul však, že na Ukrajině probíhá válečný konflikt a možnost zajištění obživy na Ukrajině je komplikovaná a nejistá. Stejně tak posílání peněz do ČR. Navíc tvrzení žalovaného, že manželka žalobce je ekonomicky aktivní, se nezakládá na pravdě. Žalobce naopak ve správním řízení poukázal na to, že manželka nemá žádný příjem, pečuje o syna a nemá zde nikoho, kdo by jí pomohl s hlídáním. 11. Zásadním argumentem žalovaného byl pak fakt, že v této věci nejde o vyhoštění. Nicméně na žalovaným zmiňovaná pobytová oprávnění neexistuje právní nárok. Teoretická možnost zisku jiného pobytového oprávnění nemůže být důvodem, aby žalovaný rezignoval na zkoumání dopadů do soukromého a rodinného života žalobce (viz rozsudky NSS ze dne 5. 2. 2021, č. j. 5 Azs 203/2020-36, a Krajského soudu v Brně z