58 Ad 19/2024 – Krajský soud v Praze

58 Ad 19/2024- 51 - text 6 58 Ad 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: V. K., narozená X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Janem Laštovkou sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 6. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. Jana Laštovky, na náhradě nákladů řízení částku 12 194,54 Kč. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou do datové schránky soudu dne 4. 8. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 29. 2. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobkyni podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost o invalidní důchod, neboť podle posudku posudkové lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 21. 2. 2024 není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. 2. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí vychází z neúplných skutkových zjištění, které byly doloženy lékařskými zprávami. K tomu odkázala na konkrétní lékařské zprávy a v nich uvedené diagnózy. Žalobkyně uvedla, že již 20 let není schopna docházet do pravidelného zaměstnání. Dlouhodobě pracovala jako hlavní účetní, ale po 3 měsících na antibiotikách začala trpět bolestmi malých i velkých kloubů, silnou únavou a vyčerpáním a bolestí beder, která přecházela až do úplné blokace, kdy nemohla ani chodit. Ztuhlost po trvající poloze v sedě či stoje je markantní. Poté se přidaly deprese, úzkost a naprostý kolaps. Nyní je schopna si přivydělávat pouze jako osoba samostatně výdělečně činná v poskytování účetních služeb, avšak pouze se silným omezením zátěže. Je schopná pracovat pouze dopoledne, pokud nemá úzkosti, deprese, bolesti, není vyčerpaná a je schopná se soustředit. Vyčerpání, únavu a bolesti jí způsobují i běžné denní povinnosti. 3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 4. V průběhu jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze, setrvaly účastnice na svých procesních stanoviscích. 5. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 22. 11. 2023 podala žalobkyně žádost o invalidní důchod. 6. V posudku o invaliditě ze dne 21. 2. 2024, č. j. LPS/2023/3412-KO_CSSZ, vypracovaném Institutem pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) dospěla posudková lékařka k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je axiální sponydlartritida, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. 7. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 29. 2. 2024, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod s odůvodněním, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %, žalobkyně tak není invalidní. 8. Žalobkyně prvostupňové rozhodnutí napadla námitkami, ke kterým přiložila řadu lékařských zpráv. 9. Posudkový lékař žalované zpracoval posudek ze dne 18. 6. 2024, a to na základě lékařských zpráv jako posudková lékařka IPZS v prvostupňovém řízení a dále na základě zpráv, které k námitkám doložila žalobkyně. Uzavřel shodně jako posudková lékařka v prvostupňovém řízení, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je axiální spondylartritida, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky dále neměnila. 10. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 19. 6. 2024 zamítla námitky žalobkyně a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti není žalobkyně invalidní a nemá tak nárok na invalidní důchod. 11. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Soud s ohledem na argumentaci žalobkyně provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 11. 4. 2025. Žalobkyně byla vyšetřena odborným lékařem z oboru ortopedie. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je ankylozující spondylartritida, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 3c vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti ve středu rozpětí (30 % - 40 %), tedy 35 %. Posudková komise uvedla, že se jedná o maximalistické posouzení, jedná se o postižení s nízkou laboratorní aktivitou. Posudková komise zohlednila možnou kolísavost obtíží a klinického obrazu. Datum vzniku invalidity bylo určeno k datu zprávy z revmatologie ze dne 14. 3. 2024, kdy byl zhodnocen dlouhodobý stav a další vývoj přes proběhlou lázeňskou léčbu a současně byla referována i fibromyalgie. Posudková komise uvedla, že i kdyby zvolila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně depresivní poruchu, nebylo by možno hodnotit nad rámec již konstatované míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, neboť medikace byla nekomplikovaná po celou dobu a stabilní. Posudková komise uvedla, že v dokumentaci bylo možné nalézt i záznamy dokonce o subdepresivní náladě. Posudková komise si vyžádala také dokumentaci ošetřující plicní ambulance, avšak ze záznamu ze dne 28. 9. 2017, ve kterém bylo referováno těžké obstrukční spánkové apnoe, se podařilo poruchu za použití přístroje eliminovat. Další kontroly nebyly nijak frekventní. Ohledně fibromyalgie by ani v případě maximalistického hodnocení dle kapitoly XIII, oddělení C, položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity nebylo možno hodnotit vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, než jak bylo učiněno. Další zdravotní postižení žalobkyni neomezovala nad rámec základního postižení, aby posouzení dle jiné základní položky vedlo ke konstatování vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Platnost posudku byla stanovena trvale s ohledem na dosavadní anamnézu a věk žalobkyně 13. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. 14. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dn