9 As 12/2014 — Nejvyšší správní soud

59 Af 8/2022- 32 - text 9 59 Af 8/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Šuránka, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: SAFINA, a.s., IČO 03214257 sídlem Vídeňská 104, 252 50 Vestec zastoupená advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad sídlem nábřeží Kpt. Jaroše 1000, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2022, č. j. 81517/22/4300-12711-506131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým zamítl její žádost ze dne 27. 1. 2022 o prominutí úroku z prodlení úhrady daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) dle § 259b zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 283/2020 Sb. (dále jen „daňový řád“), za zdaňovací období leden až srpen 2015 a od 1. 9. 2015 do 29. 9. 2015. 2. Správce daně na základě výsledků daňové kontroly doměřil, resp. vyměřil žalobkyni (dodatečnými) platebními výměry DPH za výše uvedená zdaňovací období (spor o doměření, resp. vyměření DPH byl zdejším soudem projednán v řízení pod sp. zn. 59 Af 1/2022. Soud proto odkazuje na podrobnosti o důvodu doměření, resp. vyměření DPH na rozsudek ze dne 22. 11. 2024, č. j. 59 Af 1/2022-347. Proti rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 7. 2025, č. j. 3 Afs 278/2024-121, zamítnuta. 3. Vzhledem k prodlení s úhradou DPH za výše uvedená zdaňovací období vyrozuměl správce daně žalobkyni o předpisu úroků z prodlení úhrady DPH v celkové výši 34 381 824 Kč, a to vyrozuměními ze dne 5. 1. 2022, č. j. 771/22/4300-12711-506131, č. j. 1156/22/4300-12711-506131, č. j. 1159/22/4300-12711-506131, č. j. 1161/22/4300-12711-506131, č. j. 1163/22/4300-12711-506131, č. j. 1175/22/4300-12711-506131, č. j. 1177/22/4300-12711-506131, č. j. 1178/22/4300-12711-506131 a č. j. 1179/22/4300-12711-506131. Proti tomuto postupu nepodala žalobkyně námitky podle § 159 daňového řádu. 4. Žalobkyně požádala dne 27. 1. 2022 o částečné prominutí úroku z prodlení ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu, přičemž měla za to, že jsou splněny formální důvody požadavku na prominutí úroku z prodlení a dále že je naplněn ospravedlnitelný důvod prodlení. Konkrétně spatřovala důvody ospravedlňující prominutí úroků z prodlení ve skutečnostech: a) prodlení s úhradou daně a s tím spojené úroky vznikly zejména v důsledku postupu zvoleného správcem daně, a nikoliv z důvodů na straně daňového subjektu; b) výše úroků, která dosahuje téměř 77 % samotné daňové povinnosti, v kombinaci s aktuální situací, ve které se žalobkyně nacházela, dokládala mimořádnou tvrdost uplatněného nároku. Dle žalobkyně pro ni tyto úroky představovaly zásadní ohrožení podnikatelské činnosti. Žádala proto z důvodů uvedených pod písm. a) a b) o prominutí 14 % předmětných úroků; c) podle žalobkyně prokazatelně existovaly důvody pro posečkání dle § 156 daňového řádu, tedy pro navýšení procentuálního ohodnocení o 50 %. K tomu odkázala na bod 2 článek IV.4 Pokynu č. GFŘ-D-47 k promíjení příslušenství daně ze dne 8. 3. 2021, č. j. 1592/21/7700-10123-050167 (dále jen „pokyn GFŘ“). 5. Žalovaný napadeným rozhodnutím žádost žalobkyně zamítl. Konstatoval, že neexistují důvody vylučující možnost prominout žalobkyni úroky z prodlení, avšak v případě žalobkyně nezjistil, že by k prodlení s úhradou daně došlo z ospravedlnitelného důvodu. Žalobkyně uplatnila ve své žádosti důvody nad rámec těch, které uvádí pokyn GFŘ. Obsah podání účastníků Žaloba 6. Žalobkyně předeslala, že si je vědoma toho, že na prominutí úroku z prodlení není právní nárok, a upozornila na to, že jí úrok z prodlení vznikl v souvislosti s odepřením nároku na odpočet DPH z transakcí od dodavatelů, kteří byli zapojeni do obchodního řetězce, v rámci kterého vzdálení subdodavatelé podvodně neodvedli DPH. Žalobkyně o těchto vzdálených subdodavatelích a jejich jednání přitom ani nemohla mít žádné povědomí. Úrok z prodlení tak žalobkyni nevznikl pro její vědomé a zaviněné pochybení, ale v důsledku situace, v níž se může ocitnout v zásadě jakýkoli daňový subjekt. Jelikož pak nebyly shledány vylučující podmínky uvedené v § 259b odst. 1 a § 259c odst. 2 daňového řádu, bylo možné žalobkyni úroky z prodlení prominout a zbývalo posoudit, zda existují s ohledem na okolnosti případu ospravedlnitelné důvody, pro které by jí bylo možné úroky z prodlení prominout. 7. Konkrétně měla žalobkyně za to, že úrok z prodlení bylo možné minimalizovat, kdyby žalovaný postupoval způsobem a v souladu s ústavními principy i základními zásadami správy daní. Daňové řízení trvalo více než 6 let. Vlastní daňová kontrola trvala téměř 3,5 roku, přičemž po celou dobu nebyla žalobkyně povinna DPH uhradit. Žalovaný řízení opakovaně prodlužoval neúčelnými mezinárodními dožádáními. Navíc měl podle žalobkyně využít namísto doměření daně institut ručení ve smyslu § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Pokud by žalovaný vydal ručitelskou výzvu ve smyslu § 171 a § 172 daňového řádu, žalobkyni by úrok z prodlení vůbec nevznikl. Obě alternativy, ač se stejným smyslem a účelem, vedou k odlišným důsledkům pro daňový subjekt. V případě odepření nároku na odpočet DPH musí daňový subjekt zaplatit úrok z prodlení, v případě úhrady chybějící daně na základě ručitelské výzvy úrok z prodlení nevzniká. Nejedná se přitom o marginální rozdíl. Úrok v případě žalobkyně dosáhl téměř 77 % doměřené daně. 8. Dále žalobkyně namítala, že se žalovaný nedostatečně zabýval ospravedlnitelným důvodem, který spatřovala v tvrdosti úroků z prodlení za situace, kdy se sama o chybějící daňovou povinnost u jiného daňového subjektu ničím nezasadila. Žalobkyně má za to, že objektivní tvrdost konstatoval i sám žalovaný, když v návaznosti na žádost žalobkyně o posečkání s úhradou úroku z prodlení ze dne 12. 1. 2022 vydal dne 11. 2. 2022 rozhodnutí, kterým posečkání povolil a objektivní vznik vážné újmy a tvrdost toho úroku shledal se slovy: „Správce daně může přisvědčit tvrzení daňového subjektu, že by okamžitá úhrada úroku z prodlení mohla ohrozit jeho finanční stabilitu, neboť volné disponibilní zdroje potřebuje využít na hrazení svých provozních výdajů. V opačném případě by daňovému subjektu bylo s největší měrou pravděpodobnosti ztíženo pokračování v jeho podnikatelské činnosti.“ Podle žalobkyně není přípustné, aby v jednom stejném případu žalobkyně potvrdil správce daně objektivní tvrdost úroků z prodlení a v dalším svém rozhodnutí tvrdost totožných úroků z prodlení popřel. V uvedeném spatřuje žalobkyně rozpornost rozhodovací praxe. Podle žalobkyně bylo možné také analogicky použít ospravedlnitelný důvod obsažený v čl. IV.2 bodě 4 pokynu GFŘ („Existence posečkání úhrady daně, k níž se váže úrok z posečkané částky, o jehož posečkání je žádáno.“) Jelikož správce daně rozhodl o posečkání úroku z prodlení, což je dle žalobkyně obdobná situace jako v citovaném ospravedlnitelném důvodu, tak by jí analogicky mělo náležet také prominutí ve výši 20 %. Pokud by totiž žalobkyně o posečkání s úhradou daně požádala, bylo by jí s největší pravděpodobností vyhověno, a v takovém případě by jí byl úrok z prodlení prominut, protože by naplnila ospravedlnitelný důvod uvedený v bodě 4 čl. IV.2 pokynu GFŘ. 9. Nakonec žalobkyně zdůraznila, že se na úrok z prodlení nahlíží jako na náhradu ceny peněz v čase, proto musí být ospravedlnitelné, aby byl v dodavatelském řetězci zasaženém podvodem uložen pouze jednou, resp. jeho výše by měla být u dalších článků řetězce moderována v rámci prominutí. Je-li na základě jedné neuhrazené daně opakovaně odepřen nárok na odpočet více subjektům řetězce a současně všem těmto subjektům ze zákona vznikne úrok z prodlení, přestává úrok z prodlení plnit svoji původní funkci kompenzovat státu ztrátu hodnoty původně neodvedené DPH. Pokud by totiž byl úrok z prodlení vybírán opakovaně ve spojení s jednou původně neuhrazenou daní, již by nešlo o kompenzaci, ale o obohacení státního rozpočtu, které je podle žalobkyně obtížně slučitelné jak se zásadou neutrality, tak zásadami přiměřenosti a minimalizace zásahů. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Ohledně námitky týkající se délky daňové kontroly odkázal na napadené rozhodnutí, kde se s ní vypořádal. Podle žalovaného nelze dřívější porušení povinnosti žalobkyně zaplatit daň včas přičítat správci daně, a to tím spíše v situaci, kdy daň nebyla zaplacena ve správné výši v důsledku zaviněné účasti žalobkyně na daňovém podvodu. Samotná délka daňové kontroly plně odpovídala rozsahu skutečností, které bylo tře