2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

37 A 70/2024- 30 - text 9 37 A 70/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobce: JUDr. Jiří Ruda, IČO 66014131 sídlem Rytířova 781/7, Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, č. j. 106139/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, č. j. 106139/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad v Poděbradech (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 12. 7. 2024, č. j. MEUPDY/0046737/ZP/2024/Fuc (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložil žalobci pokutu ve výši 7 000 Kč za přestupky na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 4 odst. 1 písm. k) a l), ve spojení s „§ 27 odst. 1 písm. b)“ a § 27a odst. 19 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, neboť „choval ke dni první kontroly dne 20. 7. 2023 na svém hospodářství CZ 21079278 – provozovna Opočnice 10 kusů koz a 26 kusů ovcí, na dvou místech – v objektu bývalého JZD a v objektu bývalé cihelny v nevhodných podmínkách a nevyhovujících podmínkách, ve kterých se ovce a kozy rozmnožovaly, kdy se za týrání považuje chov zvířat v takových podmínkách, nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení a vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy“. Dále podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, uložil žalobci povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Obsah podání účastníků 4. Žalobce v žalobě uvedl, že veterinární správa provedla v jeho objektech kontrolu, na základě níž mu stanovila úkoly a opatření, které všechny splnil a zaplatil náklady řízení. Městský úřad následně vydal prvostupňové rozhodnutí, aniž by se v žalobcových objektech byl podívat. Žalovaný pochybil, neboť potvrdil pokutu fyzické osobě, i když celou dobu je s žalobcem vedeno přestupkové řízení jako s podnikající fyzickou osobou, která má identifikační číslo osoby (dále jen „IČO“). V prvostupňovém i napadeném rozhodnutí byla pokuta uložena fyzické osobě, protože neobsahují žalobcovo IČO. Další pochybení spatřuje žalobce v tom, že v prvostupňovém rozhodnutí je stanovena povinnost uhradit pokutu na bankovní účet s neexistujícím kódem banky. 5. Žalobce po celou dobu, co měl ovce a kozy, nepobíral žádné dotace. Nikdy nebylo žádné zvíře zraněno a utraceno. Rozhodnutí vycházejí jen z toho „že se něco mohlo stát“ a z toho, že ovce se stříhají jednou do roka. To ale platí u ovcí chovaných na vlnu, přičemž žalobce ovce choval ke spásání trávy [srov. § 4 písm. f) vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat]. Žalobce se též podivil na tím, že ovcím se podle prvostupňového rozhodnutí mělo bránit v rozmnožování, ačkoli již dlouhé roky nechoval žádného berana. Ovce spásaly trávu o velikost několika hektarů, měly dostatek krmení i vody a nikterak nestrádaly. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v souvislosti námitkou, že pokuta byla uložena fyzické osobě, uvedl, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí je konkretizováno, že žalobce choval ovce a kozy na svém hospodářství CZ 21079278 – provozovna Opočnice. To je podle žalovaného dostatečné k tomu, aby žalobce byl identifikován jako podnikající fyzická osoba. Žalobcovo IČO je dále uvedeno jak v odůvodnění prvostupňového a napadeného rozhodnutí, tak v rozdělovníku napadeného rozhodnutí. Žalobce ani nenamítá, že by ve výroku prvostupňového rozhodnutí byl nesprávně uvedený odkaz na ustanovení zákona. Je-li tedy ve výroku prvostupňového rozhodnutí místo „§ 27a“ uvedeno „§ 27“, jedná se zjevnou písařskou chybu. Tu žalovaný napravil, jelikož ve výroku napadeného rozhodnutí citoval výrok prvostupňového rozhodnutí ve správném znění. Namítá-li žalobce, že v prvostupňovém rozhodnutí uvedený kód banky neexistuje, žalovaný dodal, že se jedná o kód Komerční banky. 7. Žalobce měl podle žalovaného povinnost stříhat ovce každý rok bez ohledu na to, zda je choval „na vlnu“, protože § 4 písm. f) vyhlášky č. 208/2004 Sb. míří na plemena ovcí, nikoli jen na ovce, které se chovají za účelem produkce vlny. K tomu žalovaný odkázal na Atlas hospodářských zvířat, podle něhož se ovce dělí na plemena vlnařská, masná, dojná, plodná, s kombinovanou užitkovostí, kožešinová, kožichová a soumarská. Žalobce choval ovce plemen vlnařských a kombinované užitkovosti, a proto měl povinnost ovce jednoročně stříhat. Za jeden rok může ovcím narůst až 3 kilogramy vlny, přičemž některým z plemen až 18 kilogramů. Při pastvě se do vlny mohou dostávat nečistoty, což představuje další nezanedbatelnou zátěž (při zmoknutí extrémní hmotnostní zátěž). To ovcím bezdůvodně vyvolává nepřiměřený stres. Dále žalovaný připomněl, že v objektech, kde žalobce ovce a kozy choval, se nacházely ostré okraje, hrany a výčnělky, o něž se zvířata mohla zranit, včetně dalšího škodlivého materiálu, s nimiž přicházely do styku (dřevěné latě s čnějícími hřebíky, bortící se dřevěné hrazení, velké množství provázků, zbytky pytlů, zrezivělé kovové předměty, hřebíky, bortící se přístřešek, bortící se zděná stavba volně zvířatům přístupná, množství igelitů, úlomky skla, dráty, kabely). Tato zjištění porušují § 12c odst. 1 a 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání a § 1b odst. 6 vyhlášky č. 208/2004 Sb. V objektech byla nalezena lebka a torzo končetin malého přežvýkavce. Poukazoval-li žalobce na to, že nechoval berana a nemohl tedy spáchat přestupek tak, že se „ovce se rozmnožovaly“, zákonná definice týrání je naplněna již tehdy, jsou-li zvířata „chována“ („rozmnožování“ je jen legislativní příklad toho, čeho se má chování především týkat) [srov. § 4 odst. 1 písm. k) a l), § 3 písm. l) „…utrpením stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt…“ zákona na ochranu zvířat proti týrání a § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) „…chovem skupina evidovaných zvířat nebo i jednotlivá evidovaná zvířata, držená jedním chovatelem nebo společně více chovateli za účelem jejich rozmnožování, získávání jejich produktů, produkce jatečných zvířat, anebo za účelem jejich sportovního nebo zájmového využití…“ ]. Žalobce naplnil skutkovou podstatu tohoto přestupku tím, že „choval zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpění“. Posouzení věci soudem 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem nevyjádřili účastníci ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Nadto byly dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s. 9. V řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého soudního řádu správního jsou esenciální náležitostí žaloby žalobní body. Jejich význam spočívá v tom, že jimi žalobce předurčuje rozsah soudního přezkumu (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), neboť soud je žalobními body vázán. Formulováním žalobních bodů žalobce naplňuje zásadu dispoziční. Současně s tím však zároveň platí, že „krajský soud je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).“ (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84). 10. Ačkoli je žaloba značně heslovitá a na řadě míst obtížně pochopitelná, je z ní alespoň v hrubých rysech zřejmé, že podle žalobce (i) pokuta byla uložena fyzické osobě, ačkoli bylo po celou d