40 Az 1/2026 – Krajský soud v Praze

40 Az 1/2026- 19 - text 9 40 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyň: a) T. H. D., narozená X b) nezl. H. V. D., narozená X obě státní příslušnost Vietnamská socialistická republika obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. OAM-1025/ZA-ZA15-HA06-2025, takto: I. Řízení se ve vztahu k žalobkyni b) zastavuje. II. Žaloba žalobkyně a) se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž jim nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žalobkyně jsou přesvědčeny o tom, že byly ve správním řízení zkráceny na svých procesních právech z důvodu porušení § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a § 14a zákona o azylu, neboť žalovaný nedostatečně zjistil stav věci, neopatřil si dostatek důkazů pro napadené rozhodnutí, neprovedl potřebné důkazy, dostatečně neodůvodnil napadené rozhodnutí a opomenul, že žalobkyně naplňují důvody pro udělení doplňkové ochrany. Žalobkyně a) připouští, že Vietnam opustila z ekonomických důvodů na základě maďarského krátkodobého pracovního víza platného od 5. 9. 2024 do 1. 11. 2024, avšak stala se obětí podvodné agentury, která jí za velký finanční obnos slíbila zajištění dlouhodobého pracovního pobytu v Evropské unii. Žalobkyně a) neměla na zaplacení celé částky za služby agentury ve výši cca 1 milionu Kč za víza pro ni a jejího manžela, a proto se s očekáváním výdělku zadlužila. Nyní se do Vietnamu nemůže vrátit, jelikož jí věřitelé (lichváři) vyhrožují, že se při nesplacení částky pomstí fyzickým násilím. Agentura žalobkyni a) tvrdila, že s maďarským vízem bude moci pracovat na území celé Evropské unie a že jí zajistí povolení k dlouhodobému pobytu. To se však nestalo. Že se jednalo o podvod, žalobkyně a) zjistila v květnu 2025. Žalobkyně a) konstatuje, že její obava by potenciálně mohla představovat důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, neboť jednání věřitelů by mohlo být považováno za nelidské či ponižující zacházení, proti němuž vietnamské státní orgány odmítají žalobkyni a) chránit. Lichváři se ve Vietnamu běžně dostávají k penězům vyhrožováním a násilím, jde o poměrně rozšířený jev. Vietnamská policie dle tvrzení žalobkyně a) odmítá stížnosti řešit, pokud stěžovatelem není významná osoba nebo nenabídne úplatek. Pro běžné obyvatele je ochrana nepřípustná, přičemž jsou známy případy násilí a vyhrožování končící někdy až vraždou. 3. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl, neboť ji považuje za nedůvodnou a setrvává na závěrech napadeného rozhodnutí. Je přesvědčen o tom, že správní řízení bylo vedeno v souladu se zákonem a že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobkyně a) uvedla během osobního pohovoru. Žalovaný shromáždil informace o zemi původu žalobkyň a shledal, že v jejich případě nejsou naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rekapituluje tvrzení, která žalobkyně a) uvedla během pohovoru a která podle něj nebyly vnitřně rozporná. Má za to, že nebyl povinen z vlastní inciativy dokazovat hypotetická rizika plynoucí z čistě soukromoprávního dluhového vztahu žalobkyně a). Obavy žalobkyně a) podle něj pramení z jednání soukromých osob a mají původ v ekonomickém zadlužení. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu ekonomické potíže ani zadlužení samy o sobě nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany a hrozba ze strany soukromých osob může být důvodem pro udělení doplňkové ochrany jen tehdy, je-li prokázána neschopnost či neochota státních orgánů poskytnout ochranu. Žalobkyně a) však neuvedla, kdy se obrátila na vietnamské státní orgány, a nepředložila konkrétní informace svědčící o tom, že by ochrana byla v jejím individuálním případě odepřena. Obsah správního spisu 4. Žalobkyně a) požádala dne 11. 9. 2025 o mezinárodní ochranu. Dne 15. 9. 2025 se jí narodila dcera [žalobkyně b)], jejímž jménem požádala žalobkyně a) o mezinárodní ochranu dne 19. 9. 2025. 5. Dne 26. 9. 2026 žalobkyně a) k žádostem sdělila, že ona i její dcera jsou vietnamské státní příslušnosti. Žalobkyně a) je bez náboženského přesvědčení, není politicky aktivní, není a nikdy nebyla členkou politické strany či hnutí. Žalobkyně a) dále sdělila, že je vdaná a její manžel, rovněž vietnamské státní příslušnosti, žije v Maďarsku a občas dojíždí do České republiky. Žalobkyně a) má další dvě děti žijící ve Vietnamu, a to syna, narozeného roku 2016, a dceru, narozenou roku X. Z vlasti žalobkyně a) vycestovala letecky do Maďarska dne 23. 9. 2024 a následující den odjela do České republiky, kam dorazila dne 24. 9. 2024 vlakem. Žalobkyně a) uvedla, že je zdravá, nebere žádné léky a rovněž její novorozená dcera je v pořádku. Za důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu označila to, že zde má dceru, a proto by zde chtěla zůstat a pracovat. 6. Se žalobkyní a) byl dne 26. 9. 2025 proveden také pohovor, při kterém vypověděla, že z Vietnamu odcestovala za prací, neboť se doslechla, že pokud odcestuje do Maďarska, tak bude moci pracovat v celé Evropské unii. Do České republiky se vydala proto, že jí zprostředkovatel sdělil, že zde bude moci získat lepší práci za více peněz než v Maďarsku. Slyšela, že v České republice bude moci hned pracovat, což však nebyla pravda. Protože její pobyt v České republice nebyl oprávněný, tak nikde nepracovala. Živil ji manžel, který do České republiky občas dojížděl a který má práci v Maďarsku. Chtěla by však zůstat v České republice, neboť jsou zde lepší podmínky než v Maďarsku. O mezinárodní ochranu požádala až nyní, neboť se bála vyhoštění. Známí jí poradili, že pokud o azyl požádá těsně před porodem, bude mít lepší podmínky v rámci řízení. Žalobkyně a) dále uvedla, že ve své vlasti neměla problémy se státními orgány či s bezpečnostními složkami a neměla ani problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Žádným potížím v zemi svého původu nečelila. Až bude mít v České republice zázemí, byla by ráda, aby zde dorazily i její dvě děti, o které se nyní ve Vietnamu stará jejich babička. Kromě dětí má žalobkyně a) ve Vietnamu oba rodiče a dvě sestry. Na dotaz, jaká by byla její situace po návratu do Vietnamu, žalobkyně a) sdělila, že náklady na cestu by byly vysoké a že má již nyní dluhy kvůli cesty do Evropské unie. Konstatovala, že by zde chtěla společně se svou novorozenou dcerou zůstat a pracovat. 7. Součástí správního spisu je mj. vlastní rešerše žalovaného ze dne 23. 5. 2025 o Vietnamu s názvem Bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, podle níž je Vietnam stát, v němž po desetiletí vládne Komunistická strana Vietnamu a všechny výběry na nejvyšší výkonné funkce v praxi předem určuje politbyro a ústřední výbor komunistické strany. Vietnam je členem Organizace spojených národů a přistoupil k základním úmluvám v oblasti lidských práv a základních svobod, avšak nepodepsal Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951 ani Protokol týkající se postavení uprchlíků z roku 1967. Ústava a zákony zakazují mučení, týrání, tělesné tresty nebo jakoukoli formu zacházení poškozující tělo a zdraví nebo důstojnost zadržených či uvězněných osob, avšak zadržení hlásili špatné zacházení a mučení ze strany příslušníků bezpečnostních složek. Trest smrti v zemi nebyl dosud zrušen a trestní zákoník umožňuje jeho uložení za 18 trestných činů, jakými jsou velezrada, špionáž, povstání, terorismus, vražda, znásilnění dítěte či braní úplatků. Celkový počet odsouzených k trestu smrti v roce 2024 činil 1200 osob, počet vykonaných poprav není znám. Ústava zaručuje svobodný vnitřní pohyb, cestování do zahraničí, emigraci a repatriaci, avšak vláda omezuje pohyb některých osob, obzvlášť těch, kteří byli odsouzeni v souvislosti s jednáním proti národní bezpečnosti, případně těch, kteří vyjadřují kritiku vůči vládě. V zemi neprobíhá občanská válka ani konflikt s jinou zemí. 8. Žalobkyně a) byla přípisem ze dne 7. 10. 2025 předvolána k seznámení se s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Dle protokolu ze dne 4. 11. 2025 se žalobkyně a) tohoto dne dostavila k žalovanému. S podklady se však nechtěla seznámit ani se k nim nechtěla vyjádřit. Doložila rodný list žalobkyně b) a oddací list. 9. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí, jímž žalobkyním neudělil mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem. Dle žalovaného byla důvodem podání žádostí o udělení mezinárodní ochrany snaha o legalizaci pobytu na území České repub