40 Az 5/2026 – Krajský soud v Praze

40 Az 5/2026- 23 - text 8 40 Az 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: E. N., narozená X státní příslušnost Ruská federace t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová sídlem Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, č. j. OAM-1433/BE-BE01-P15-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl, že žalobkynina žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) a že se řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. 2. Žalobkyně žalovanému vytýká, že nesprávně posoudil podmínky přípustnosti její žádosti, nezjistil dostatečně skutkový stav věci a žádost posoudil ryze formalisticky. Připomíná, že dle judikatury byl žalovaný povinen posoudit, zda nové skutečnosti potenciálně mohou vést k jinému výsledku řízení, a nikoli pouze konstatovat, že jde o opakovanou žádost. Žalovaný dle mínění žalobkyně nehodnotil individuální dopady změn v zemi žalobkynina původu a nezkoumal, zda se změnila intenzita hrozby vážné újmy, nýbrž se omezil jen na obecné konstatace. Žalovaný též nedostatečně individuálně vyhodnotil současnou situaci v Rusku a její dopady na žalobkyni, pročež nerespektoval princip non-refoulement. Žalovaný v tomto ohledu nevzal v potaz dlouhodobý pobyt žalobkyně na území Evropské unie, předchozí žádost o udělení mezinárodní ochrany, možný negativní dopad na osoby hledající ochranu v zahraničí a obecně zvýšené represivní prostředí v souvislosti s válkou. Napadené rozhodnutí je dle názoru žalobkyně také nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, proč žalovaný dospěl k závěru o nepřípustnosti žádosti a jaké úvahy jej vedly k závěru, že ve věci nebyly zjištěny nové skutečnosti. 3. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl, neboť ji považuje za nedůvodnou a setrvává na závěrech napadeného rozhodnutí. Je přesvědčen o tom, že správní řízení bylo vedeno v souladu se zákonem, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobkyně uvedla během správního řízení, a opatřil si potřebné podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně o špatné bezpečnostní situaci v Rusku, opřená o zprávy z médií, žalovaný nepovažoval za azylově relevantní, neboť žalobkyně netvrdila nic, co by nasvědčovalo tomu, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována nebo vystavena vážné újmě. Tvrzené skutečnosti navíc nebyly nové, neboť i sama žalobkyně k dotazu žalovaného potvrdila, že svou žádost opírá o stejné důvody jako v případě předešlé žádosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, byl žalovaný povinen zabývat se nejprve její přípustností. Proto posoudil důvody současné žádosti a srovnal je s důvody předešlé žádosti, načež uzavřel, že žalobkyně neuvedla žádnou novou skutečnost, která by svědčila o podstatné změně okolností jejího případu a která by měla vést k nutnosti opakovat správní řízení. Obsah správního spisu 4. Žalobkyně byla dne 11. 12. 2025 kontrolována policejní hlídkou na oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc (kde po provedených vyšetřeních nebyly zjištěny zdravotní problémy). Žalobkyně nebyla schopna prokázat svou totožnost a zprvu tvrdila, že se jmenuje A. N. a má ukrajinskou státní příslušnost. Policie následně zjistila pravou totožnost a státní příslušnost žalobkyně, jakož i to, že bylo rozhodnuto o jejím vyhoštění, povinnosti vycestovat z Evropské unie a povinnosti setrvat mimo území až do 5. 3. 2026. Žalobkyně během podání vysvětlení uvedla, že je rozvedená a má v České republice dospělou dceru, narozenou v roce 1997. Z Ruska vycestovala v roce 2017 a od té doby pobývá v České republice. Navzdory rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně z České republiky nikdy nevycestovala. Cestovní pas byl žalobkyni odcizen, ale na policii se vzhledem k neoprávněnosti pobytu neobrátila a na ruské ambasádě ji nikdy nepřijali. Žalobkyně sdělila, že si je vědoma neoprávněnosti svého pobytu. V České republice setrvala, neboť její dcera byla nemocná a žalobkyně se o ni chtěla postarat. Žalobkyně dále uvedla, že je zdravá a nesdílí domácnost s občanem České republiky či Evropské unie. Sdělila, že jí v Rusku nic nehrozí (ani zbavení osobní svobody), nebyla by tam ohrožena na životě a její práva na osobní bezpečnost, na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces by byla zaručena. Rozhodnutím Policie České republiky ze dne 11. 12. 2025 byla žalobkyně zajištěna na 90 dnů za účelem vycestování. 5. Dne 15. 12. 2025 žalobkyně podala opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Následujícího dne bylo rozhodnuto o jejím přezajištění dle zákona o azylu, a to do 3. 4. 2026. 6. Dne 12. 1. 2026 žalobkyně ke své žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že je občankou Ruské federace, katolickou křesťankou, je svobodná a bez politické příslušnosti. Sdělila, že má jednu dceru. Do České republiky žalobkyně přicestovala v roce 2018, cestovní doklad jí byl ukraden. O mezinárodní ochranu dříve žádala pouze v České republice. Cítí se zdráva, vyjma občasných bolestí hlavy. Za důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu označila to, že „v Rusku jsou v poslední době divné jevy“. Žalobkyně viděla v novinách, že se tam střílelo, spadlo tam obchodní centrum, pořád se tam něco děje a je to tam hrozné. Konstatovala, že její důvody jsou stejné jako minule, tj. v Rusku není bezpečno. 7. Součástí správního spisu je rozhodnutí ze dne 23. 8. 2018, č. j. OAM-97/LE-B01-ZA04-2018, jímž žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem. Z něj plyne, že žalobkyně požádala v roce 2018 o mezinárodní ochranu z důvodu, že ji její vlast nepotřebuje. Žalobkyně tvrdila, že se v roce 2018 obrátila na zastupitelský úřad o pomoc se ztrátou cestovního dokladu, načež byla vyzvána, aby přinesla 4 fotografie, zaplatila poplatky a přivedla 3 svědky, občany Ruské federace, kteří by potvrdili ztrátu jejího pasu. V reakci na její tvrzení, že takové svědky nemá, jí zastupitelský úřad sdělil, aby se dostavila, až je bude mít. Za další důvod označila to, že nemůže v Rusku dále žít, neboť její rodina vyměnila zámek v bytě a odmítla ji vpustit dovnitř. Rodinnou situaci a to, že se jí její stát zřekl, žalobkyně označila za důvod pro podání žádosti i během osobního pohovoru se žalovaným. Tyto důvody žalovaný nepovažoval za azylově relevantní. 8. Ve správním spise je dále založena vlastní rešerše žalovaného ze dne 15. 4. 2025 o Rusku s názvem Bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, podle níž je Rusko formálně federací, nicméně fakticky je politický systém silně centralizovaný a výkonná moc je koncentrována do rukou přímo voleného prezidenta, přičemž i dvoukomorový parlament je závislý na výkonné moci. Poslední prezidentské volby nebyly svobodné ani spravedlivé a doprovázelo je porušování občanských a politických práv; výsledky hlasování na Ruskem okupovaných částech Ukrajiny jsou dle Evropské unie neplatné. Rusko je členem Organizace spojených národů, přistoupilo k řadě úmluv o ochraně lidských práv a základních svobod a je smluvní stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 i Protokolu týkajícího se postavení uprchlíků z roku 1967. Existují detailní a důvěryhodné zprávy o případech mučení a špatného zacházení a násilí ze strany státních orgánů, včetně vynucených přiznání a mučení ve vězeňských zařízeních, jakož i o úmrtí následkem mučení. Oběti mučení a špatného zacházení jsou především protirežimně orientované osoby, protiváleční aktivisté, lidskoprávní aktivisté či příslušníci náboženských a sexuálních menšin. Trest smrti není v Rusku vykonáván, alternativou je doživotní trest odnětí svobody. Zákon garantuje svobodu pohybu uvnitř země, zahraniční cestování, emigraci a repatriaci, avšak úřady tato práva v některých případech omezovaly. Rusko obecně negarantuje dostatečnou ochranu vnitřně vysídleným osobám, žadatelům o mezinárodní ochranu, uprchlíkům a jiným ohroženým osobám. Rusko v rozporu s mezinárodním právem anektovalo Krym a v únoru 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi proti Ukrajině, na jejímž území se dopustilo činů, jež jsou vyšetřovány jako válečné zločiny. Rusko je též zapojeno do několika dalších vojenských konfliktů. V souvislosti s válkou na Ukrajině dochází k omezenému počtu bezpečnostních incidentů na území v blízkosti hranic s Ukrajinou, v Kurské, Bělgorodské a Brjanské oblasti a od roku 2023 se množí útoky na cíle, jakými jsou letiště, ropná zařízení a energetická infrastruktura, a to nejen