10 Ads 271/2024 — Nejvyšší správní soud

46 Ad 29/2025- 65 - text 13 46 Ad 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: J. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Robertem Černým sídlem Pražská 1173/45, 102 00 Praha proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, čj. X, takto: I. V. K., narozená X, bytem X, není osobou zúčastněnou na řízení. II. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 210 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Roberta Černého. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 9. 4. 2024, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě pro nesplnění podmínek čl. II bodu 1 zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“). 3. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2024, čj. X, žalovaná zamítla námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. Uvedla, že žalobce nesplnil podmínku stanovenou v § 83 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, neboť v žádosti o starobní důchod ze dne 9. 11. 2022 neuvedl, zda žádá o zvýšení procentní výměry starobního důchodu z důvodu výchovy dítěte podle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 4. Toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2025, čj. 16 Ad 25/2024-24. Vyložil, že žalobci nemohla při podání žádosti o starobní důchod vzniknout povinnost dle tehdy neúčinného § 83 odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který stanoví, že v žádosti o přiznání starobního důchodu je občan povinen uvést, zda žádá o zvýšení procentní výměry starobního důchodu z důvodu výchovy dítěte podle § 34a zákona o důchodovém pojištění. Ke dni 9. 11. 2022 byla pro důchody přiznané do 1. 1. 2023 dána lhůta pro uplatnění výchovného do 31. 12. 2024 (čl. II bod 5 zákona č. 323/2021 Sb.). Uložil žalované, aby v souladu s tímto právním názorem v dalším řízením posoudila žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu věcně, neboť žádost o výchovné byla podána včas. 5. Žalovaná poté napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. S odkazem na čl. II bodu 3 zákona č. 323/2021 Sb. vyšla z toho, že pokud výchovu dítěte zajišťovalo více osob, lze zvýšení procentní výměry starobního důchodu z důvodu výchovy dítěte (výchovné) přiznat pouze tomu, kdo zajišťoval výchovu v největším rozsahu. Uvedla, že smyslem výchovného je především zmírnění statistického rozdílu mezi průměrným starobním důchodem osob pečujících o děti oproti obecnému průměrnému starobnímu důchodu. Ta z pečujících osob, jejíž pracovní kariéra byla výchovou dítěte ovlivněna méně nebo vůbec, má vyšší starobní důchod díky vyšším výdělkům a delší době pojištění. Nedochází u ní ke snížení důchodu, a není tedy dán důvod pro kompenzaci prostřednictvím výchovného. Takové osobě proto nárok na výchovné nepřísluší. Žalovaná dospěla k závěru, že o dceru M., narozenou X a zemřelou X, osobně nepečoval v největším rozsahu žalobce, ale matka dítěte (manželka žalobce), a proto žalobci výchovné nenáleží. Žalobce v žádosti prohlásil, že osobně a v největším rozsahu pečoval o dceru od narození do Y. Matka ve svém prohlášení vyjádřila souhlas s tím, že o dítě osobně pečoval žalobce v největším rozsahu od X do X a že v uvedeném období osobně pečovala o dítě v menším rozsahu. Žalované však o prohlášení žalobce a jeho manželky vznikly důvodné pochybnosti. Žalovaná poukázala na to, že žalobce od X do X vykonával trest odnětí svobody, což plyne z potvrzení Vězeňské služby ČR. O dceru od narození (mj. v době mateřské dovolené) osobně pečovala matka s pomocí své matky, jíž bylo dítě svěřeno do výchovy v letech 1981 až 1983. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 1983 bylo dítě svěřeno do výchovy otce, neboť matka byla dosud nezletilá a dle soudu byl otec schopen s nezletilou matkou péči o dítě dobře zajistit. V době rozhodnutí soudu rodiče po delší dobu vedli společnou domácnost a společně o dítě pečovali, v jejich péči nebylo zjištěno závad a péče matky o dítě se jevila jako dobrá. Matka dítěte dovršila 18 let X. Z průběhu doby zaměstnání žalobce a matky dítěte je dle žalované zřejmé, že výchovu zajišťovala v největším rozsahu matka. Žalobce v letech 1983 až 1992 pracoval ve směnném provozu, od roku 1993 do roku 1996 jako OSVČ. Matka pracovala v letech 1983 až 1993 v mnoha podnicích 2 až 4 měsíce, přičemž řadu dní byla dočasně práce neschopná nebo jí zaměstnavatelé vykázali náhradní dobu, ve zbývající době nepracovala a nebyla (s výjimkou 7 dnů v roce 1991) ani vedena v evidenci úřadu práce. Konkrétně nepracovala 10 měsíců v roce 1983, 9 měsíců v roce 1984, nejméně měsíc v roce 1985, 7 měsíců v roce 1986, v letech 1987 až 1989 nepracovala vůbec, v roce 1990 nepracovala 9 měsíců (v té době byla na rekonvalescenci po operaci žlučníku), v roce 1991 nepracovala 8 měsíců, v roce 1993 nejméně měsíc a nepracovala ani v letech 1994 až 1996, pracovat začala pak až od roku 2003. Žalovaná připustila, že žalobce pomáhal matce s pracemi v domácnosti (vařením, úklidem, praním prádla) i s péčí o dceru (zejména ji doprovázel do mateřské a základní školy). Žalobce však nekonkretizoval, na jaké mimoškolní aktivity dceru doprovázel ani jak s dcerou trávil čas, když nepracoval a neodpočíval po nočních směnách. Neupřesnil rozdělení účasti rodičů na volnočasových aktivitách dcery v době, kdy navštěvovala základní školu. Vzhledem k tomu, že matka většinu doby nepracovala a byla v domácnosti, lze dle žalované dovodit, že o dceru do jejího úmrtí osobně pečovala v největším rozsahu. Matka společně s babičkou, jíž bylo dítě svěřeno do výchovy v letech 1981 až 1983, o dceru osobně celodenně pečovala od narození nejméně po dobu, kdy žalobce vykonával trest odnětí svobody. I zástupce žalobce se v doplnění námitek zmiňuje o domácnosti, v níž byla matka dítěte. Žalobce ani jeho zástupce neuvedli důvody, pro které matka pracovala pouze v krátkých obdobích. Z nárokových podkladů, které má žalovaná k dispozici, nevyplývá, že by u žalobce došlo k poklesu vyměřovacích základů, žalobce po celé období vykonával výdělečnou činnost ve směnném provozu nebo samostatnou výdělečnou činnost. Vyplývá z nich, že matka dcery osobně celodenně pečovala o dceru společně s babičkou po dobu mateřské dovolené v letech 1981 až 1982, tedy v období, kdy jeden z rodičů musí o dítě celodenně osobně pečovat, a dále od roku 1983 do roku 1996. Obsah podání účastníků 6. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Namítá, že smyslem zákona je kompenzovat skutečnou péči, nikoli ušlý výdělek. Vytýká žalované, že se spoléhá na zjednodušené zástupné ukazatele, jako je evidence zaměstnání či nezaměstnanosti. Zejména v případě směnného provozu či výkonu samostatné výdělečné činnosti vyžaduje určení rozsahu péče kvalitativní posouzení. 7. Žalovaná dle žalobce přistoupila k důkazům selektivně. Žalobce namítá, že žalovaná snižuje význam svěření dítěte do jeho výchovy v době nezletilosti matky a období výkonu trestu využila k diskreditaci celého nároku, aniž se zabývala kvalitativními aspekty péče v následném období a rozdělením prací v domácnosti. Zjednodušeně ztotožnila fyzickou přítomnost doma s největším rozsahem péče, aniž dostatečně zohlednila kvalitu péče poskytované žalobcem, zejména v kontextu směnných provozů. Péče o dítě je dynamický proces a žalovaná nezohlednila jeho proměny. Období výkonu trestu žalobce, kdy zajišťovala péči převážně babička dítěte spolu s matkou, představovalo relativně krátké období. Žalovaná se dle žalobce měla zaměřit na období po jeho propuštění a posoudit rozsah péče za celé období. Nemělo dojít k zneplatnění celého nároku kvůli počáteční překážce. Rozsudek o svěření dítěte do jeho výchovy z důvodu matčiny nezletilosti naznačuje, že žalobce převzal primární právní i praktickou odpovědnost za výchovu dítěte, a potvrzuje jeho vedoucí roli v zajišťování péče. Směnný provoz i samostatná výdělečná činnost mu umožňovaly intenzivní péči o dceru. 8. Žalobce zdůrazňuje, že pokles výdělků či omezení práce nejsou klíčovým aspektem. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2025, čj. 10 Ads