5 As 64/2011 — Nejvyšší správní soud

50 A 27/2025- 64 - text 18 50 A 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: P. R. narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2025, č. j. 117735/2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2025, č. j. 117735/2025/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem ze dne 3. 4. 2025, č. j. MUNL-SC/25803/2025/SV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 27 538,8 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Kiršnera, LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá přezkumem rozhodnutí o přestupku provozovatele motorového vozidla podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“). Shrnutí řízení před správními orgány 2. Městská Policie Lysá nad Labem oznámila Městskému úřadu Lysá nad Labem, odboru správních činností (dále „MěÚ Lysá n. L.“) podezření ze spáchání přestupku na úseku dopravy, neboť dne 24. 12. 2023 v 16:17 hodin na pozemní komunikaci v obci Starý Vestec byla prostřednictvím automatizovaného rychloměru vozidla reg. zn. X naměřena rychlost 75 km.h-1 (po započtení odchylky 72 km.h-1) ačkoliv v daném úseku byla stanovena nejvyšší dovolená rychlost 50 km.h-1. Provozovatelem změřeného vozidla byl žalobce. 3. MěÚ Lysá n. L. po neúspěšném pokusu o zjištění identity řidiče zahájil přestupkové řízení vůči žalobci coby provozovateli. K projednání věci nařídil na 17. 3. 2025 ústní jednání, ke kterému se dostavil muž, který předložil předvolání k jednání, ale nedisponoval dokladem totožnosti s tím, že jej ztratil a nestihl nahlásit ztrátu. MěÚ Lysá n. L tedy provedl jednání v nepřítomnosti žalobce. 4. Následně MěÚ Lysá n. L. rozhodnutím ze dne 3. 4. 2025, č. j. MULNL-SC/25803/2025/Sv (dále „prvostupňové rozhodnutí“) shledal vinným, že jako provozovatel motorového vozidla reg. zn. X v rozporu s požadavky § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby byly dodržovány povinnosti řidiče tohoto vozidla, které se dne 24. 12. 2024 v 16:17 hodin na pozemní komunikaci v obci Starý Vestec pohybovalo rychlostí 72 km.h-1 (po zohlednění odchylky), ačkoliv v daném úseku byla stanovena nejvyšší dovolená rychlost 50 km.h-1, čímž jeho řidič porušil povinnost podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu (tj. dodržování nejvyšší povolené rychlosti v obci), a tedy naplnil znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona. Za uvedený přestupek provozovatele byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč a povinnost paušální náhrady nákladů řízení ve vši 2 500 Kč. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal především nesouhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, ač se k němu dostavil, byť se kvůli ztrátě dokladu totožnosti nebyl schopen identifikovat. Měl však předvolání k jednání, a proto správní orgán mohl využít jiné způsoby identifikace, například prostřednictvím Policie ČR. Zpochybňoval rovněž materiální stránku přestupku, neboť ke změření rychlosti došlo v době, kdy byl provoz minimální. Dále zpochybňoval materiální stránku přestupku, neboť ke změření rychlosti došlo v době, kdy byl provoz minimální. Žalovaný však rozhodnutí ze dne 22. 8. 2025, č. j. 117735/2025 (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rovněž zpochybňoval nedodržení požadavků na zveřejnění informace o měření rychlosti ve smyslu § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále „zákon o obecní policii“). 6. Žalovaný však rozhodnutí ze dne 22. 8. 2025, č. j. 117735/2025 (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Předně se neztotožnil s námitkou nemožnosti konat ústní jednání v nepřítomnosti. Nesouhlasil s tím, že by správním orgánu mělo být vyžadováno, aby ke ztotožnění osoby využil policii. Naopak poukázal na význam dokladu totožnosti coby veřejné listiny obsahující identifikační údaje konkrétní osoby. Pokud se však osoba dostavivší se k jednání hodnověrným způsobem neztotožnila, pak bylo možno konat ústní jednání i v její nepřítomnosti. Žalovaný dále nesouhlasil s materiální stránkou přestupku, k čemuž poukázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 26. 5. 2023, č. j. 56 A 3/2023-34, a v něm odkazovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“). K otázce chybějící informaci o měření rychlosti sice shledal, že za průkazné nelze považovat listinu označenou jako „měření rychlosti – místa radarového měření MP Lysá nad Labem“ a snímek z webové stránky Městské policie Lysá nad Labem (dále „městská policie“), zároveň však poukázal na obsah elektronické úřední desky MěÚ Lysá n. L. a dále zprávou o činnosti tohoto úřadu za rok 2019, na nichž dostupné informace našel. II. Obsah podání účastníků 7. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Žaloba 8. Žalobce předně namítá, že ústní jednání konané dne 17. 3. 2025 u MěÚ Lysá n. L. nemělo proběhnou v jeho nepřítomnosti. Připomíná, že se k nařízenému jednání dostavil s desetiminutovým předstihem, avšak nemohl se prokázat občanským průkazem, neboť jej krátce předtím ztratil. Navzdory tomu MěÚ Lysá n. L neodročil jednání na jiný termín, ani se nepokusil o ztotožnění žalobce jiným způsobem, ale provedl jednání v žalobcově nepřítomnosti. Znemožněním účastnit se jednání přitom bylo porušeno právo žalobce vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“) a rovněž byly porušeny základní zásady činnosti správního řádu. Stejně tak došlo ke zkrácení ústavních práv na obhajobu a osobní projednání věci ve smyslu čl. 38 odst.3 Listiny a čl.6 Úmluvy. Nelze souhlasit s poukazem na zásadu hospodárnosti dle § 6 správního řádu uváděnou v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, neboť tuto zásadu nelze upřednostnit před povinností správních orgánů umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva. Navíc nebyly splněny ani podmínky pro konání jednání v nepřítomnosti obviněného podle § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o přestupcích“), a to právě proto, že se žalobce k jednání dostavil a omluvil se za ztrátu dokladů, zároveň však nedal souhlas k projednání bez jeho přítomnosti. K otázce konání jednání v přestupkových věcech žalobce poukázal též na závěry rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2014, č. j. 51 A 29/2013-32, a rozsudku NSS ze dne 17. 10. 2018, č. j. 3 As 248/2017-37. Argumentoval též povinností správních orgánů v pochybnostech považovat za účastníka toho, kdo tvrdí, že jím je, pokud se neprokáže opak. Dle žalobce tedy bylo konání jednání v jeho nepřítomnosti podstatnou vadou řízení mající vliv na zákonnost. 9. Žalobce dále namítá nesplnění podmínek k rychlostnímu měření. Jednak nebylo prokázáno, že by měření bylo provedeno v souladu s metrologickými předpisy, neboť záznam o měření neobsahuje identifikaci obsluhovaného zařízení ani doklad o jeho platném o ověření podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii (dále „zákon o metrologii“). Zároveň nebyla dostatečně vypořádána otázka zveřejnění informace o měření § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, neboť žalovaným uváděné odkazy na úřední desku MěÚ Lysá n. L a na zprávu o činnosti tohoto úřadu neprokazují, že by informace o měření byla dostupná v době spáchání přestupku. Nezveřejnění informace o zřízení automatizovaného měřícího zařízení činí měření nezákonným a nepoužitelným jako důkaz, jak plyne ze závěrů rozsudku NSS ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 As 177/2019-35. Napadené a prvostupňové rozhodnutí si navíc v této otázce odporují, neboť žalovaný sice dává za pravdu MěÚ Lysá n. L, ale zároveň vyvrací čtyři z nashromážděných podkladů. Přitom se nijak nevyrovnal s žalobcem doloženým důkazem se snímky z webových stánek Městské policie Lysá nad Labem (dále „městská policie“), které naopak obsahují údaj o datu pořízení a prokazují, že v době spáchání přestupku nebyla na webu MěÚ Lysá n. L ani webu městské policie žádná informace zveřejněna. Žalovaný navíc mylně tvrdil, že informaci o zveřejnění lze dohledat zadáním fáze stacionární radar, avšak zaměnil stacionární měření za úsekové, neboť úsekový měřič je jiné technické zařízení v jiném právním režimu. 10. Žalobce považuje napadené rozhodnutí rovněž za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se s odvolacími námitkami nevypořádal individuálně, nýbrž jen přebral argumentaci MěÚ Lysá n. L a odkázal na obecnou judikaturu, aniž by ji aplikoval na skutk