53 A 5/2025 – Krajský soud v Praze

53 A 5/2025- 15 - text 11 53 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: Q. T. N., narozený X státní příslušník Vietnamu toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 13, Brno proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie sídlem Prokopova 387, Sadská o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2025, č. j. KRPS-176664-64/ČJ-2025-010025-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zajistila žalobce podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dobu zajištění stanovila na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody. 2. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné a fakticky neuskutečnitelné. Žalovaná ve výroku uvedla, že se doba zajištění stanovuje na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody. Dnem omezení osobní svobody byl ale v případě žalobce 2. 7. 2025. Pokud by tedy měla od tohoto okamžiku plynout doba zajištění, skončila by již v minulosti (31. 8. 2025). Žalobce dále namítá, že žalovaná vycházela pouze z informací, které získala v rámci vysvětlení ze dne 2. 7. 2025, tedy starého více než pět měsíců. Rezignovala tak na zjištění aktuálního skutkového stavu. Mohla mít k dispozici minimálně materiály Ministerstva vnitra pořízené v průběhu řízení o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu. Především měla nechat žalobce podat nové vysvětlení, aby si ověřila, zda již žalobce má zajištěno ubytování, možnost složit volné peněžní prostředky atd., tedy zda nejsou splněny podmínky pro uložení zvláštních opatření. Odůvodnění, proč nebylo možné zajištění nahradit zvláštními opatřeními, je také nepřezkoumatelné a příliš všeobecné. Není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobce neskýtá žádnou záruku, že bude dodržovat povinnost osobně se hlásit policii ve stanovené době. Nesrozumitelná je i argumentace, že žalobce nectí a nejeví zájem o zákony. Žalobce vůbec nevěděl o zrušení svého povolení k pobytu v Maďarsku a o vydání rozhodnutí o navrácení. Argument, že žalobce nejeví zájem o svoje povolení k pobytu v Polsku, je nepodložený. Totéž žalobce namítá ve vztahu k odůvodnění na str. 7 napadeného rozhodnutí. Žalovaná odůvodnila nemožnost využití zvláštního opatření žalobcovým neoprávněným pobytem, avšak toto opatření se využívá právě proti cizincům, kteří se na území České republiky zdržují neoprávněně. Vyjádření žalované 3. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobce byl omezen na osobní svobodě dne 2. 7. 2025 a dále zajištěn dle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Toto zajištění bylo dne 15. 7. 2025 ukončeno z důvodu zajištění dle § 46a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dle § 125 odst. 5 zákona o pobytu cizinců se k uplynulé době zajištění podle § 46a zákona o azylu nepřihlíží. Dne 19. 5. 2025 bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany. Proti rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl dne 12. 12. 2025. Zanikla tak žalobcova povinnost setrvat v zařízení pro zajištění cizinců. Z toho důvodu žalovaná žalobce podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců opětovně zajistila za účelem vycestování. Dobu podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovila na 60 dnů. Napadené rozhodnutí bylo žalobci přetlumočeno, žalobce je potvrdil svým podpisem a je pravomocné. Žalovaná vycházela pouze z informací z vysvětlení ze dne 2. 7. 2025, neboť žalobce byl celou dobu zajištěn v zařízeních pro zajištění cizinců. Sám uvedl, že během pobytu v České republice nenavázal žádné kulturní ani společenské vazby, které neměl možnost navázat ani během zjištění. Je tedy minimální pravděpodobnost, že by se tato situace změnila. Při podání vysvětlení nebyl schopen uvést přesnou dočasnou adresu pobytu a nepamatoval si své telefonní číslo. Nenahlásil ji na cizineckou policii. Je tak pravděpodobné, že by pokračoval v uvádění nepravdivých informací. Jde-li o nemožnost uložení zvláštních opatření, žalobce vstoupil na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, se záznamem v SIS, v Maďarsku mu bylo vydáno rozhodnutí o navrácení se lhůtou k dobrovolnému vycestování do 7. 6. 2025 a jeho doklad povolení k pobytu v Maďarsku byl v SIS veden jako věc hledaná. To, že nevěděl o ukončení povolení k pobytu v Maďarsku a rozhodnutí o navrácení, není omluvou pro protiprávní jednání, neboť měl vyvíjet snahu a sám se průběžně informovat o platnosti uděleného povolení. V České republice žalobce bydlel u bratrance v Mladé Boleslavi, avšak přesnou adresu neznal. Je tedy zjevné, že na této adrese není možnost jej spolehlivě kontaktovat a předpokládat, že se na ní bude nacházet. Replika 4. V replice žalobce dodává, že vyjádření žalované k námitce proti výroku napadeného rozhodnutí je nesrozumitelné. Žalovaná nevysvětlila, jakým způsobem by v souladu se zákonem mohlo zajištění trvat 60 dnů ode dne 2. 7. 2025. Dále žalobce uvádí, že jeho zajištění nemůže být závislé na tom, že v době podání vysvětlení před pěti měsíci neznal zpaměti adresu obydlí svého bratrance. Žalobcův bratranec se jmenuje N. N. H. a bydlí na adrese X v M. B. Na této adrese se žalobce zdržoval před svým zadržením a bude se zde zdržovat v případě propuštění. Pokud by podal nové vysvětlení, žalované by ji poskytl včetně svého telefonního kontaktu a kontaktu na bratrance. Žalovaná nerozporuje, že žalobce nevěděl o zrušení svého povolení v Maďarsku, což je dle žalobce zásadní pro zvažování zvláštních opatření. Úvaha žalované, že cizinec má vyvíjet snahu a průběžně se informovat o platnosti povolení k pobytu, je nelogická, protože není zřejmé, jak by to v praxi mělo probíhat. V České republice je těžko představitelné, že by se statisíce cizinců např. jednou měsíčně z opatrnosti dožadovali na Ministerstvu vnitra informace, zda je jejich povolení k pobytu stále platné. Posouzení věci 5. Soud ověřil, že žalobu podala osoba k tomu oprávněná ve lhůtě podle § 172 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žaloba také splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Je tedy věcně projednatelná. 6. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud v daném případě neshledal důvody, pro které by měl posuzovat zákonnost zajištění a s tím spojeného omezení osobní svobody žalobkyně podle skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019 – 48, č. 3933/2019 Sb. NSS, a ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019 – 50, č. 3/2020 Sb. NSS). 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal nejen na základě uplatněných žalobních bodů, ale v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, též zkoumal, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými (v žalobě neuplatněnými) vadami či nezákonnostmi (viz též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022 – 32, č. 4439/2023 Sb. NSS, a usnesení NSS ze dne 29. 3. 2023, č. j. 10 Azs 35/2023 – 22, bod 6). 8. S ohledem na to, že žádný z účastníků nepožádal o nařízení jednání a soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné, rozhodl o žalobě bez jednání (§ 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců). 9. Žalobce předně pokládá napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné a neuskutečnitelné, neboť žalovaná ve výroku stanovila počátek doby zajištění v délce 60 dnů ode dne omezení osobní svobody, což dle žalobce znamená, že šedesátidenní doba zajištění uplynula již v minulosti. 10. Žalobce byl dle obsahu správního spisu poprvé zajištěn dne 2. 7. 2025 v 0:01 hodin podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Ještě téhož dne byl žalovanou znova zajištěn podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 14. 7. 2025, které nabylo právní moci dne 15. 7. 2025, byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu do 25. 10. 2025; v návaznosti na to žalovaná příkazem ze dne 16. 7. 2025 ukončila žalobcovo zajištění dle § 127 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo rozhodnutím ze dne 21. 10. 2025 prodloužilo žalobcovo zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu až do 19. 12. 2025. Konečně v návaznosti sdělení ministerstva ze dne 15. 12. 2025 o zamítnutí žalobcovy žaloby proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalovaná dne 16. 12. 2025 vydala napadené r