7 As 376/2020 — Nejvyšší správní soud

54 A 16/2024- 63 - text 19 54 A 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a JUDr. Jana Peroutky ve věci žalobce: Ing. L. V. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: Mgr. M. Č. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 26. 3. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. 140999/2023/KUSK/7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 1. 9. 2023, č. j. MKH/093472/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím vodoprávní úřad k žádosti osoby zúčastněné na řízení a Ing. B. Č. (dále jen „stavebníci“) výrokem I) podle § 94j odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) a podle § 15 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vodní zákon“) ve spojení s § 94p stavebního zákona schválil stavební záměr domovní čistírny odpadních vod pro maximálně 5 ekvivalentních obyvatel (dále jen „EO“) včetně kanalizační přípojky, elektro přípojky, akumulační jímky a vsakovacího objektu na pozemku p. č. X1 v k. ú. a obci S. (dále jen „sporná ČOV“), přičemž pod body 1 až 16 stanovil s odkazem na § 94p odst. 1 stavebního zákona a § 15 odst. 3 vodního zákona podrobné podmínky pro umístění, provedení a užívání stavby, a výrokem II) povolil podle § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona nakládání s vodami spočívající ve vypouštění přečištěných odpadních vod do vod podzemních na tomtéž pozemku do doby, než bude možné rodinný dům připojit na veřejnou splaškovou kanalizaci napojenou na obecní ČOV, nejdéle však na 10 let, přičemž pod body 1 až 6 stanovil s odkazem na § 9 odst. 1 a § 38 vodního zákona a na nařízení vlády č. 57/2016 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních (dále jen „prováděcí nařízení“), podrobné podmínky a povinnosti pro nakládání s vodami. Obsah žaloby 2. Žalobce namítá, že sporná ČOV je v rozporu s územním plánem obce S., který v kapitole věnované plochám technické infrastruktury požaduje zneškodňování odpadních vod pouze prostřednictvím bezodtokových jímek z důvodu ochrany podzemních vod. Je přitom nerozhodné, že si obec vykládá danou část územního plánu šířeji, neboť vodoprávní úřad nemůže nesoulad s územním plánem bagatelizovat. Správní orgány se však s touto otázkou a související námitkou žalobce nijak nevypořádaly a nepřípustně jen odkázaly na vyjádření obce S., ač ta není orgánem územního plánování. Souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování v této věci bylo navíc zrušeno nadřízeným orgánem. Žalovaný i přesto nepřípustně na zrušené závazné stanovisko odkázal a akceptoval, že se s jeho obsahem vodoprávní úřad ztotožnil. Přitom však pominul, že v případě vydání závazného stanoviska vodoprávní úřad vůbec nebyl oprávněn jeho obsah posuzovat. 3. Dle žalobce nebyla sporná ČOV ani řádně posouzena, neboť se vodoprávní úřad spokojil s vyjádřením společnosti GEOPRO s.r.o. učiněným na základě pouhých domněnek bez příslušného hydrogeologického zkoumání. Stanovisko u mnoha parametrů vychází jen z odhadů, což žalobce označoval za nedostatečné. Vodoprávní úřad ale přesto kvalitu hydrogeologického posouzení nezkoumal a jen po žalobci požadoval oponentní hydrogeologický posudek, čímž na něj bezdůvodně přenášel důkazní břemeno. Žalovaný nevypořádal žalobcovy námitky ohledně absence vsakovacích zkoušek, vyhodnocení hloubky okolních zdrojů vody apod. a jen zopakoval závěry nekvalitního hydrogeologického posouzení, které věrně nevypovídá o skutečných poměrech v dané oblasti. Obdobně podle žalobce nebyla vypořádána jeho námitka, že sporná ČOV je v rozporu s normou ČSN CEN/TR 125662, a to zejména v části, která definuje posouzení vlivu na podzemní vody. Jakkoliv ČSN musí být nejprve zezávazněny právními předpisy, podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 40/08, obsahují informace o uznávaných technických řešeních. Vodoprávní úřad se proto měl v reakci na námitku nedodržení normy zabývat tím, zda to nemůže mít vliv na zákonem chráněné zájmy v podobě ochrany životního prostředí a zdraví obyvatel. Napadené rozhodnutí je však podle žalobce i v tomto směru nepřezkoumatelné. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce podle něj dezinterpretuje obsah územního plánu obce. Žalovaný odcitoval jeho příslušné pasáže a uvedl, že rekonstrukce a výstavba nových akumulačních jímek není primárním požadavkem územně plánovací dokumentace ani jediným možným způsobem, který územní plán pro likvidaci odpadních vod připouští, ale navrhovaným řešením čištění odpadních vod, které samo o sobě nevylučuje jiné způsoby čistění, které jsou v souladu s platnou právní úpravou, a tedy i s územně plánovací dokumentací. Vzhledem k tomu, že obec S. nemá vybudovanou veřejnou kanalizační síť, je naopak nutné řešit likvidaci odpadních vod individuálně, v souladu s územním plánem obce. Územní plán pouze navrhuje budování jímek, z nichž bude odpadní voda odvážena do ČOV S. Sporná ČOV je umístěna na ploše bydlení venkovského charakteru (BV), kde je v souladu s regulativy možné realizovat doplňkové stavby rodinného bydlení, v tomto případě jde o doprovodnou stavbu technické infrastruktury. Žalovaný je přesvědčen, že vodoprávní úřad soulad záměru s územním plánem dostatečně odůvodnil na str. 7 prvostupňového rozhodnutí. I když odkázal na závazné stanovisko, které bylo z procesních důvodů zrušeno, nadřízený orgán jeho obsah potvrdil svým vyjádřením, jehož závěry žalovaný převzal v napadeném rozhodnutí. Samotná stručnost odůvodnění správního rozhodnutí nezakládá jeho nepřezkoumatelnost. Žalovaný má za to, že v napadeném rozhodnutí srozumitelně uvedl, jaký skutkový stav zjistil a jakými úvahami se v dané věci řídil. 5. Pokud jde o hydrogeologický posudek, žalobce jeho závěry zpochybnil, aniž by ale blíže uvedl, v čem konkrétně spatřuje jeho nedostatky, a tvrzené vady objektivně doložil. Jelikož žalobce v rozporu s § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nepředložil důkazy na podporu svých subjektivních tvrzení, správní orgány neměly důvod pochybovat o správnosti závěrů vyslovených k tomu oprávněnou odbornou osobou. Žalovaný též popírá, že by povolený záměr byl v rozporu s normou ČSN CEN/TR 125662. Tato norma není součástí právního řádu a má pouze doporučující charakter. Ani realizace sporné ČOV odlišně od této normy neznamená její nezákonnost, lze totiž prokázat, že alternativní řešení dosahuje stejného či lepšího výsledku. 6. Osoba zúčastněná na řízení se k věci nevyjádřila. Replika žalobce 7. Žalobce setrval na svém závěru, že sporná ČOV je v rozporu s územním plánem obce S. Pokud územní plán stanoví, že „bude nezbytné zajistit rekonstrukci stávajících nebo výstavbu nových akumulačních jímek“, je tím podle něj stanoven způsob likvidace odpadních vod. Žalobce dále podotkl, že neřeší rozsah odůvodnění správních rozhodnutí, ale namítá to, že správní orgány jednoduše žádné posouzení této otázky neprovedly, ale jen přejaly posouzení jiného orgánu, které považovaly za závazné stanovisko. Stejně tak není pravdou, že by žalobce nespecifikoval své námitky proti hydrogeologickému posouzení. Naopak jasně upozornil na absenci vsakovacích zkoušek, nevyhodnocení hloubky okolních vodních zdrojů apod. Navíc správní orgány jsou podle žalobce povinny samy zkoumat podklady nezbytné pro vydání svých rozhodnutí a odborná způsobilost tvůrce není důvodem pro povinné respektování takového podkladu. V tomto případě je ohrožena pitná voda, a proto měly dané záležitosti správní orgány věnovat maximální pozornost. V daném případě nebylo ani prokázáno, že by navržené alternativní řešení parametry stanovené technickou normou naplňovalo stejně nebo kvalitněji. V závěru repliky žalobce avizoval, že si hodlá nechat v daném případě zpracovat znalecký posudek. Ústní jednání 8. V průběhu ústního jednání požadovaného žalobcem soud provedl důkaz územním plánem obce S. Dalšími listinami označenými žalobcem soud důkaz neprováděl, neboť jsou součástí předloženého správního spisu. Znalecký posudek žalobce nepředložil a uvedl, že na tomto důkazním návrhu již netrvá. Žalovaný při jednání navr