5 As 62/2008 — Nejvyšší správní soud

57 A 11/2011- 39 - text 13 pokračování 57 A 11/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Daňkové a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce František Turek spol. s r.o. Dolní Lukavice, IČ 40526224, se sídlem Dolní Lukavice 69, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá ul. 6, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) F.T., 2) J.T., oba bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.11.2010, č.j. DSH/8955/10, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30.11.2010, č.j. DSH/8955/10, a rozhodnutí Městského úřadu Přeštice ze dne 14.4.2010, č.j. SD-Se/9200/2010, se z r u š u j í a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení v částce 7.760 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslava Vovsíka, advokáta. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 30.11.2010, č.j. DSH/8955/10 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Přeštice (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 14.4.2010, č.j. SD-Se/9200/2010 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto takto: „II. ve věci ve které bude společnosti František Turek spol. s.r.o., se sídlem Dolní Lukavice č.p. 69, IČ 40526224, zajištěna ochrana výkonu veřejnoprávních oprávnění spočívající v obecném užívání komunikace 768/2, 225/2, 226/1, 232, 227/2 v k.ú. Dolní Lukavice v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích rozhodl, že část komunikace na parc. č. 768/2 (protínající), 226/1, 232, 227/2 v k.ú. Dolní Lukavice v areálu pily manželů J. a F.T., bytem X, v obci X je komunikací účelovou v uzavřeném prostoru, která slouží k potřebě vlastníka a není přístupná veřejně, kdy tento stav pak jednoznačně dovozuje oprávnění k užívání této komunikace“. Žalobce žalobu odůvodnil pěti žalobními body. V prvním žalobním bodu žalobce namítal, že je mu obsah prvoinstančního rozhodnutí nesrozumitelný. Rozhodnutí navíc cituje non subjekt, když obchodní firma - žalobce má jméno František Turek spol. s.r.o. Dolní Lukavice. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nemá náležitosti, uvedené v § 68 a § 69 správního řádu. Posuzovaný případ je velmi dlouhá historie, která má počátek před rokem 2001, kde v důsledku předchozího převodu části nemovitostí a oddělení provozu pily a mlýna mezi jednotlivé vlastníky z vlastníků původních, se vytvořilo oddělené vlastnictví areálu mlýna a areálu pily s odděleným vlastnictvím pozemků. Mezi vlastníky vznikl nepřátelský vztah, který vyústil v osazení vrat na vjezdu do areálu pily, k zamezení vjezdu přes tento areálu, k zamezení vstupu do areálu mlýna a k zatarasení mostu. Vztah vyústil v celkové nepřátelství, když věc původně řešil Okresní soud Plzeň - jih v řízení sp.zn. 7 C 43/2001, který následně svým usnesením ze dne 22.9.2003 věc postoupil Obecnímu úřadu v Dolní Lukavici k rozhodnutí. Obecní úřad v Dolní Lukavici věc řešil svérázným způsobem, či spíše neřešil. Věc byla opakovaně řešena žalovaným. Rozhodnutí obecního úřadu bylo zrušeno a nakonec byla v rámci rozhodnutí proti nečinnosti věc odňata tomuto úřadu a předána prvoinstančnímu orgánu, a to rozhodnutím ze dne 21.11.2006. Poté věc opakovaně řešil prvoinstanční orgán, který byl opakovaně urgován a jehož rozhodnutí bylo taktéž rušeno a naposledy bylo rozhodnuto dne 14.4.2010. Naposledy pak žalovaný napadeným rozhodnutím prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalobce namítl, že se správní orgány nevypořádaly s jeho argumentací. Žalobce konstatoval, že především žádal žalovaného, aby posoudil, zda použitý procesní předpis, tedy zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „nový správní řád“), který správní orgán použil, je na posuzovanou věc použitelný a zda jeho použití bez dalšího neznamená, že je zapotřebí věc zrušit a vrátit správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Správní orgán prokazatelně používá nový správní řád, což není správné. Podle § 82 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen “správní řád“), tento zákon platí i pro řízení zahájená v období jeho platnosti. Podle § 179 nového správního řádu řízení, která nebyla pravomocně skončena před jeho účinností, se dokončí podle dosavadních předpisů. To platí i pro případ, že před účinností tohoto zákona bylo vydáno rozhodnutí, které bylo později zrušeno. Účinnost zákona nastala 1.1.2006. Z obsahu samotného rozhodnutí i z obsahu spisu je zřejmé, že věc dříve projednával Obecní úřad v Dolní Lukavici na základě postoupení věci ze strany Okresního soudu Plzeň – jih usnesením sp.zn. 7 C 43/2001. Tomuto úřadu pak byla věc z důvodů opatření proti nečinnosti odňata usnesením žalovaného ze dne 21.11.2006 a předána prvoinstančnímu orgánu. Řízení bylo postupně různě zahajováno přípisy tohoto správního orgánu i prvoinstančního orgánu. Nic to však nemění na skutečnosti, že řízení bylo zahájeno a předchozí rozhodnutí rušena jednak před účinností novel správního řádu, a pokud rozhodnutí byla zrušena, tak tato skutečnost nemůže mít vliv na potřebu použít předchozí procesní předpis. Odvolací orgán tuto námitku odmítl bez bližšího odůvodnění s odkazem na to, že vždy bylo rozhodováno podle nového správního řádu a žalobce tuto skutečnost nikdy nenamítal. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítal, že se prvoinstanční orgán nevypořádal s otázkou vlastnictví pozemku a vlastnictví komunikace, jež na něm leží. Nelze proto vytrhovat jenom část této komunikace z kontextu komunikace jako celku. Zatímco manželé T. jsou vlastníky pozemků v areálu pily, nejsou vlastníky pozemků, které na tyto pozemky navazují a kde se komunikace také nachází, tedy v úseku od silnice směrem na Krasavce k hranici jejich pozemku, ani jejím pokračováním přes náhon do objektu mlýna. Komunikace je a často bývá stavbou. Stavba nemusí náležet vlastníkovi pozemku. Správní orgán si nezjistil, komu stavba komunikace patří. Jedná se s velkou pravděpodobností o stavbu, byť nejspíše nebyla ve stavebním řízení povolena, když v sobě obsahuje sjezdy, kamennou dlažbu, betonové panely a můstek. Tuto skutečnost si správní orgán neujasnil. Komunikace není podle názoru žalobce ve vlastnictví manželů T., alespoň o tom žádný důkaz nepředložili. Žalovaný se s touto námitkou nevypořádal. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal, že v napadeném rozhodnutí není dostatečným způsobem objasněna otázka, zda zásah do předchozího stavu ze strany manželů J. a F.T. nevzbuzoval žádné pochybnosti o tom, zda se jedná o zásah neoprávněný či neoprávněný. Nebylo jednoznačně konstatováno, zda níže popsané jednání manželů T. bylo či nebylo protiprávní, či zda bylo oprávněným výkonem vlastnických práv. Touto otázkou se zaobíral již Okresní soud Plzeň - jih ve svém usnesení ze dne 29.9.2003, sp.zn. 7 C 43/2001. Je totiž nesporné, že manželé T. zřídili uzamykatelná pojezdová vrata, která uzavřela přístup z obecního pozemku po obecní komunikaci na jejich pozemky, a dále zatarasili můstek přes náhon, tedy zatarasili přístup do mlýna přes náhon a můstek na pozemku, který jim nepatřil. V pátém žalobním bodu žalobce namítal, že během celého řízení akcentoval jako základní otázku odpověď na to, k jakému účelu komunikace slouží. Správní orgán podstatnou pozornost věnoval řešení jiných otázek a tuto otázku v podstatě řeší jenom okrajově až žalovaný. Žalobce považuje za nesporné, že komunikace před objektem manželů T. v tomto objektu a následně v objektu žalobce je komunikací ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. To zdá se, nebylo ani postupem řízení sporné. Žalobce tvrdil v podstatě ve shodě se zjištěním tak, jak bylo učiněno při místním šetření dne 29.7.2008, že na stávajících pozemcích, vesměs náležejících manželům J. a F. T., po nich postupně vedly tři komunikace. První zřízená nezjištěného data, využívaná až někdy do roku 1941, poté druhá komunikace zřízená někdy okolo roku 1941 a třetí komunikace zřízená někdy okolo roku 1965. První komunikace fakticky zanikla a druhá komunikace je dnes již prakticky součástí manipulační plochy. Není vůbec podstatné, kudy přesně původně dvě komunikace vedly. Je však podstatné, že v minulosti existovaly a sloužily prakticky ke stejnému účelu, jako komunikace poslední. První komunikace podle tvrzení svědka T. a dalších svědků, které zdá se zpochybněny nebyly, sloužila k přístupu k lávce přes mlýnský náhon a k obsluze dříve zřízených, později zrušených sádek. Komunikace vedla zčásti po pozemcích obecních a zčásti po pozemcích T., vedla kolem památečné lípy a zanikla asi v roce 1941, kdy byla vybudována komunikace druhá, která soužila jednak k obsluze katru,