1 As 21/2010 — Nejvyšší správní soud

17 A 4/2012- 49 - text 10 pokračování 17A 4/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Daňkovou v právní věci žalobce V.V., bytem…, zastoupeného JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou, se sídlem Sokolov, nábřeží Petra Bezruče 598, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 386/100, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. listopadu 2011 č.j. KRPK-32429/Č.j.-2011-1900DP, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Dne 23.6.2010 v 17:20 hodin se V.V., (dále jen „žalobce“) dopustil přestupku tím, že v obci Krásno-Čistá řídil osobní vozidlo zn. MITSCHUBISHI PAJERO, reg. značky… a za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem na sedadle, které je jím povinně vybaveno. Tímto jednáním se žalobce dopustil přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) porušením ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupek byl projednán v blokovém řízení a žalobci byla uložena pokuta ve výši 100 Kč pokutovým blokem série NE/2007čE6121988, kterou na místě zaplatil a na dílu „A“ stvrdil svým podpisem. Dne 18.8.2011 obdržela Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, územní odbor vnější služby Sokolov, dopravní inspektorát, žalobcův návrh na zahájení obnovy řízení, který byl postoupen k vyřízení Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje, územnímu odboru Sokolov, obvodnímu oddělení Horní Slavkov, které blokovou pokutu uložilo (dále jen „správní orgán I. stupně“). Žalobce v návrhu tvrdil, že v daném řízení vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které existovaly v době původního řízení. Ze spisové dokumentace Městského úřadu v Sokolově – registru řidičů zjistil, že mu byly připsány dva body do bodového systému za přestupek, který měl spáchat dne 23.6.2010 v 17:20 hod., kterého se měl dopustit tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostními pásy, tedy v rozporu se skutečností, kdy vozidlo nebylo vybaveno odpovídající autolékárničkou, neboť měla „prošlou“ dobu použitelnosti přibližně o 1 rok. Zasahující policista mu sdělil, že pokud souhlasí s projednáním věci v blokovém řízení, bude mu uložena za nevyhovující autolékárničku bloková pokuta ve výši 100 Kč. Žalobce souhlasil se skutečností, že autolékárnička má „prošlou“ dobu použitelnosti a souhlasil s uložením pokuty v blokovém řízení. Následně policista vystavil pokutový blok a žalobce na místě pokutu uhradil. V době probíhající kontroly byla ve voze přítomna žalobcova manželka I.V., která sled událostí bezprostředně pozorovala a je schopna vyjádřit se k postupu zasahujícího policisty. Žalobce namítal, že svým jednáním neporušil ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, ale porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona ve spojení s ust. § 76 zákona č. 56/2001 Sb. Navíc tvrdil, že ani ze samotné listiny pokutového bloku není seznatelné, že by se měl dopustit jednání, které je mu kladeno za vinu. Blok na pokutu neobsahuje veškeré zákonem předvídané skutečnosti, a to zejména právní kvalifikaci přestupku, slovní popis přestupku, čitelné jméno a příjmení a funkci zasahujícího policisty. Předestřené nové skutečnosti nemohl žalobce vyjádřit v rámci silniční kontroly, ale teprve nyní, kdy se dozvěděl, že je viněn ze spáchání jiného přestupku, než kterého se dle skutečnosti dopustil. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 16.9.2011, č.j. KRPK-36003/PŘ-2010-190912 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) podle § 100 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“ nebo „s.ř.“) žádost žalobce o obnovu řízení zamítl. V odůvodnění ocitoval znění ust. § 62 odst. 1 správního řádu, porovnal dvě možné varianty postupu při vyřízení přestupku uvažované přestupkovým zákonem a zdůraznil specifika blokového řízení. Dále uvedl, že má za to, že žalobce „…nepožadoval, aby s ním bylo vedeno řízení o přestupku, které by bylo správním řízením v I. stupni, proti němuž by byly přípustné opravné prostředky. Pokud přestupce p. V. tvrdí, že měl od počátku za to, že obdržel pokutu za nevyhovující autolékárničku a nikoliv za řízení vozidla bez připoutání bezpečnostním pásem na sedadle, při podpisu pokutového bloku musel mít nutně za to, že je třeba provádět ve věci dokazování, které by ovšem probíhalo ve správním řízení. Návrhem na obnovu blokového řízení však p. V. fakticky zpochybňuje splnění podmínek, proto aby vůbec mohlo být toto řízení vedeno – tvrdí, že je vinen ze spáchání jiného přestupku, než kterého se dle skutečnosti dopustil. Vrácení řízení do počátečního stádia, konkrétně do fáze před udělením souhlasu s uložením blokové pokuty, by ovšem navodilo situaci, za které by nebylo možno v blokovém řízení pokračovat, neboť by nebyla splněna jedna ze zákonem vyžadovaných podmínek – souhlas s uložením blokové pokuty. Jakákoliv „obnova“ řízení o přestupku, byl-li projednán v blokovém řízení, je tak z povahy věci vyloučena, neboť podmínkou „sine qua non“ tohoto řízení je souhlas účastníka se zjištěním přestupku a uložením sankce. S ohledem na znění § 62 správního řádu nelze rovněž akceptovat, aby návrhem na obnovu řízení, které v daném případě proběhlo, tj. řízení blokového, bylo ve skutečnosti zahájeno řízení podle § 67 přestupkového zákona, které v projednávané věci neproběhlo.“ V té souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 58/2007-117. K odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby dopravní policie (dále jen „žalovaná“) rozhodnutím ze dne 11.11.2011, č.j. KRPK-32429/Čj.-2011-1900DP (dále jen „napadené rozhodnutí“) za použití ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnila odůvodnění napadeného rozhodnutí (ustanovení dopadající na obnovu řízení podle již zrušeného zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu zaměnila za korespondující ustanovení zákona č. 500/2004 Sb.) a dále podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítla a prvoinstanční rozhodnutí po změně potvrdila. V odůvodnění uvedla, že „Ve stejné věci v měsíci srpnu bylo provedeno na základě podnětu k přezkumnému řízení prošetření přestupku. K tomuto podnětu bylo zasláno neformální sdělení. V této věci rovněž Nejvyšší správní soud svým rozsudkem pod č.j. 9 As 32/2011-68 rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti. V návrhu na obnovu řízení, v odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí obnovy a v neposlední řadě ani v podnětu k přezkumnému řízení nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti.“ Žalovaná dále uvedla, že „Osoba obviněná z přestupku tak buď považuje přestupek za spolehlivě zjištěný, nehodlá o něm vést řízení a souhlasí se sankcí, která je jí v blokovém řízení ukládána, nebo přestupek nemá za prokázaný a nesouhlasí se zaplacením pokuty, přičemž využívá svého práva, jež jí nelze odepřít, na zahájení správního řízení o přestupku. V uvedené právní věci tohoto práva na zahájení správního řízení řidič nevyužil. Podpisem na pokutovém bloku NE/2007 č. E 6121988 prokazatelně a vědomě projevil souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a svým podpisem akceptoval, že se uvedeného přestupku dopustil… (poznámka soudu: jednáním popsaným v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku). Tyto údaje jsou obsahovou součástí vystaveného a ručně vypsaného pokutového bloku, s nímž se měl možnost p. V.V. seznámit a tedy je i zpochybnit či žádat odstranění jím shledaných nejasností a rozporů. Tyto údaje však potvrdil svým vlastnoručním podpisem. Pokutový blok obsahuje zákonem stanovené formální náležitosti tak, jak stanoví § 85 odst. 4 zákona o přestupcích…“. Žalovaná na závěr dodala, že při posuzování okolností věci vzala rovněž v úvahu rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně sp.zn. As 58/2007-117 (správně zřejmě 3 As 58/2007-117), z něhož vyplývá, že institut obnovy řízení nelze v případě pokuty uložené v blokovém řízení využít. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení, event. zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí i rozhodnutí prvoinstančního a vrácení věci k dalšímu řízení správnímu orgánu I. stupně. V obou případech požadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že považuje právní závěry v napadeném rozhodnutí za zákonu odporující. Je přesvědčen, že správní orgány obou stupňů postupovaly nesprávně a měly jeho návrh na obnovu řízení povolit. Zdůraznil, že správní řád nestanoví výjimku z možnosti povolení obnovy řízení v případě blokového řízení. Nepřípustnost obnovy řízení je pro tyto případy vytvořena pouze judikaturou Nejvyššího s