1 Afs 101/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Af 16/2012- 39 - text 13 pokračování 30Af 16/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: V.H., bytem…, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 20. 3. 2012, čj. 1655/12-1500-402566, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 20. 3. 2012, čj. 1655/12-1500-402566, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.808,- Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Martina Zikmunda do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobou podanou soudu osobně dne 11. 4. 2012 brojí žalobkyně proti [rozhodnutí o odvolání proti] rozhodnutí o nevyhovění požadavku na vrácení přeplatku na dani z převodu nemovitostí [§ 155 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“)]. V přezkoumávané věci pánové V.P. jako prodávající a L.J. jako kupující uzavřeli dne 18. 4. 2003 kupní smlouvu ohledně budovy čp. 272 se stavební parcelou č. 103 v k.ú. a obci Nepomuk. Za tento převod byla v roce 2004 panu V.P. Finančním úřadem v Blovicích vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 171.230,- Kč. K uhrazení dluhu byly v roce 2005 exekučně vymoženy částka 171.230,- Kč na nedoplatek na dani z převodu nemovitostí a částka 3.424,- Kč na exekuční náklady za výkon zabavení. V roce 2008 posoudil Okresní soud Plzeň-jih výše uvedenou kupní smlouvu mezi pány V.P. a L.J. jako absolutně neplatnou podle § 38 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně je jedinou dědičkou po jejím otci V.P., zemřelém dne… (viz usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 7. 2011, čj. 10D 211/2011-59, Nd 57/2011, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2011). Podáním datovaným dne 11. 10. 2011 a došlým správci daně dne 13. 10. 2011 požádala žalobkyně o vrácení veškerých finančních prostředků, které byly vyplaceny v souvislosti s vydáním rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10. 8. 2004, čj. 14242/04/141570, a následnou exekucí. Rozhodnutím čj. 55463/11/141971401833, podepsaným dne 14. 12. 2011 a odeslaným dne 16. 12. 2011, Finanční úřad v Blovicích v souladu s § 155 daňového řádu požadavku na vrácení přeplatku na dani z převodu nemovitostí nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí správce daně podala žalobkyně odvolání. Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2012, čj. 1655/12-1500-402566, Finanční ředitelství v Plzni podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu odvolání žalobkyně zamítlo a odvoláním napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích potvrdilo. Principiálním důvodem nevyhovění výše uvedené žádosti žalobkyně bylo, že osobní daňový účet daně z převodu nemovitostí pana V.P. nikdy (tedy ani v rozhodném období) nevykazoval žádný přeplatek. II. Obsah žaloby Sub III./1 žaloby [Nesprávný procesní postup správního orgánu I. a II. stupně] žalobkyně namítá, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. 7. 2008, čj. 19 C 42/2007-87, bylo mimo jiné určeno, že převáděné nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2003 jsou ve vlastnictví pana V.P. (tj. prodávajícího – právního předchůdce žalobkyně). Jako předběžnou otázku pak soud v rámci výše uvedeného řízení řešil platnost kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2003, kdy dospěl k závěru, že tato kupní smlouva je absolutně neplatná podle § 38 odst. 2 obč. zák. K přechodu vlastnického práva k nemovitostem na kupujícího, L.J., tedy nikdy nedošlo, neboť smlouva je neplatná již od samého počátku. K těmto skutečnostem měl tedy správní orgán I. i II. stupně přihlížet ze své úřední povinnosti, jakož měl k návrhu žalobkyně ihned vrátit neoprávněně exekuovanou částku ve výši 174.654,- Kč, neboť pouze takovýto postup je spravedlivý a odpovídá zásadám demokratického a právního státu. Jestliže je tedy výše uvedená kupní smlouva ze dne 18. 4. 2003 absolutně neplatná (tj. neplatná již od samého počátku), nedošlo vůbec k převodu vlastnictví k nemovitostem a ani ke vzniku předmětu daně a daňové povinnosti. Z uvedeného důvodu je tedy nutné, aby byla žalobkyni vrácena částka ve výši 174.654,- Kč. Sub III./2 žaloby [Nesprávné právní posouzení věci správním orgánem I. i II. stupně] se uvádí, že správní orgán I. i II. stupně věc nesprávně právně posoudil. Rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10. 8. 2004, čj. 14242/04/141570, podle názoru žalobkyně doposud nemohlo nabýt právní moci, neboť nebylo nikdy účinně doručeno panu V.P. Celé řízení, v rámci kterého bylo vydáno rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10. 8. 2004, čj. 14242/04/141570, je nutno považovat za nezákonné, neboť toto řízení bylo vedeno s osobou (panem V.P.), která byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 19. 3. 2004, čj. Nc 718/2003-43, zbavena v plném rozsahu způsobilosti k právním úkonům a nemohla tak náležitě v tomto daňovém řízení hájit svá práva a oprávněné zájmy. Teprve až usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 9. 2006, sp. zn. 3P 76/2004, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2007, byl panu V.P. ustanoven opatrovník – Město Nepomuk. Je tedy zřejmé, že po dobu vedení výše uvedeného daňového řízení nebyl pan V.P. způsobilý převzít jakékoliv písemnosti, včetně výše uvedeného rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10. 8. 2004, čj. 14242/04/141570. Uvedené rozhodnutí tak pro jeho neúčinnost doručení nikdy nemohlo nabýt ani právní moci. Na výše uvedené závěry nemá vliv ani to, pokud bylo v průběhu daňového řízení vydáno rozhodnutí ze dne 20. 5. 2004, čj. 17294/04/141570, o ustanovení zástupce pro daňové řízení dle § 10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., kdy takto byla panu P. ustanovena zástupcem paní P., které byl údajně rovněž doručen platební výměr na daň z převodu nemovitostí ze dne 10. 8. 2004, čj. 14242/04/141570. Zejména z pohledu ochrany ústavně garantovaných vlastnických práv se nejeví jako správný a adekvátní postup, pokud byl platební výměr na daň z převodu nemovitostí ze dne 10. 8. 2004, čj. 14242/04/141570, doručen „pouhému“ ustanovenému zástupci dle § 10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. a nikoliv ustanovenému opatrovníkovi. Při takovémto postupu mohou být lehce zkrácena majetková práva zastupovaného nezpůsobilého účastníka, neboť na ustanoveného zástupce nejsou kladeny takové nároky (týkající se povinnosti ochraňovat a spravovat majetek zastoupeného), jako na ustanoveného opatrovníka. Při ustanovení zástupce dle § 10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. dokonce není ani důkladně zkoumáno, zda zde objektivně existuje vážný střet zájmů zastoupeného a zástupce, pro který by jinak bylo zastoupení vyloučeno. Toto v důsledku může vést (a v daném případě rovněž vedlo) k tomu, že ustanovený zástupce si sice převezme doručovanou písemnost, avšak již dále nehájí oprávněné zájmy a práva zastoupeného. V daném případě to pak byla paní P., která měla zájem na tom, aby se předmětné nemovitosti prodaly, neboť si de facto chtěla ponechat kupní cenu za tyto nemovitosti. Zájmy paní P. byly v přímém rozporu a v kolizi se zájmy pana P., avšak tyto skutečnosti nikdo nezkoumal. Vzhledem k uvedenému má tedy žalobkyně za to, že rozhodnutí Finančního úřadu v Blovicích ze dne 10. 8. 2004, čj. 14242/04/141570, doposud nemohlo ani nabýt právní moci, neboť nebylo nikdy účinně doručeno panu V.P. Po dobu, kdy neměl pan P. ustanoveného opatrovníka, dle názoru žalobkyně nemohly běžet žádné lhůty a rovněž za pana P. nemohla jednat žádná jiná osoba. Žalobkyně pak uvádí, že v tomto směru již dokonce existuje i judikatura vyšších soudů. Sub III./3 žaloby [Rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně je nepřezkoumatelné] žalobkyně namítá, že správní orgán I. stupně se danou věcí vůbec nezabýval. Správní orgán II. stupně zjistil, že dne 9. 11. 2004 byl vydán exekuční příkaz čj. 29652/04/141970, dle kterého měla proběhnout exekuce pro částku ve výši 171.230,- Kč (nedoplatek na dani), a dále pro částku ve výši 3.424,- Kč, která představovala náklady exekučního řízení. Správní orgán II. stupně dospěl k závěru, že výše uvedený exekuční příkaz ze dne 9. 11. 2004 nebyl nikdy doručen a ani nenabyl právní moci. Navzdory uvedenému došlo k exekuci pro částku ve výši 171.230,- Kč i pro částku ve výši 3.424,- Kč. Žalobkyně tedy namítá, že jistě nemohla být exekuována částka ve výši 3.424,- Kč za náklady exekučního řízení, když exekuční příkaz ze dne 9. 11. 2004, čj. 29652/04/141970, který ukládá povinnost k zaplacení těchto nákladů, nenabyl právní moci. Správní orgán II. stupně se vrácením částky ve výši 3.424,- Kč nezabýval. Žalobkyně se dále neztotožňuje s názorem správního orgánu II. stupně, že v dané záležitosti by měl být aplikován § 254 odst. 4 daňového řádu, dle kterého pro vrácení neoprávněně vymožené částky daňovou exekucí platí, že v důsledku neoprávněného vymáhání vrátí správce daně